Žába není placatá! O rozvoji předčtenářské gramotnosti v lese

Ztrácíme spojení mezi jazykem a tím, co popisuje. Říkáme žába a ukazujeme na obrázek, je nehybná, má jeden odstín zelené a když se jí dotknete, nic se nestane. Trochu nuda, tohle slovo mne nezajímá, vyhodnocuje rozvíjející se nervová soustava předškolního dítěte, navyklá evolucí na to, že se kolem hýbe skoro všechno. Hlavně dítě. Rozvoj předčtenářské gramotnosti si málokdo spojí s pobytem v lese a přesto se tam toho tolik děje, aby děti mohly začít s radostí používat řeč, pozvolna přecházet k její symbolické podobě, tedy obrázkům a až úplně nakonec k písmenům.

Americký pedagog a autor zásadních knih o vzdělávání v přírodě, David Sobel, hovoří o 7 principech dětské hry a jejich vlivu na učení. Čerpá ze své mnohaleté zkušenosti z výzkumu doprovázejících programy pro děti v USA.

David Sobel popisuje příklady úspěšných (výzkumem doprovázených) programů zaměřených na rozvoj řeči dětí v přírodě. Zásadní pro jejich úspěch je to, že dítě se učí používat jazyk k prozkoumávání světa kolem sebe, ne obráceně.

Není to tak, že by se někdo ptal jestli ví, co to je nebo jak se to jmenuje. Tato otázka vyvstává v dítěti, když potká něco nového, překvapí ho to, nadchne. Pak se chce ptát. Když se mu před očima mihne živá žába, chce vykřiknout, co uvidělo, chce ji popsat, říct, kam skočila, kde se schovala. Slovní zásoba košatí, umění používat řeč pro popis toho, co prožívá, roste. Pokud se dospělák udrží a nezazdí snahu dítěte popsat, co vidí tím, že to odborně přednese, vzniká opravdu široké pole příležitostí pro rozvoj řeči.

Vědu a techniku (tzv. polytechnické vzdělávání) byste možná v lese také nečekali. Za ní se ještě skrývá fyzika a chemie. Je docela smutné, když to, že kámen padá a na vodě se udělají kruhy, dítě poprvé poznává z komixu nebo z televize. Kde je váha kamene, kde zvuk, který to udělá, když žbluňkne? Nemluvě o kyslíku a dobře prokrveném těle, které při pohybu k tomu kameni s vodou významně pomáhá tomu, aby se tvořila i nová nervová spojení.

David Sobel jde dál, hovoří o základech inženýrských dovedností. Všímá si toho, jak děti s velkým nadšením konstruují na klacíku mlýnek, který se točí v potoce, nakloněnou rovinu po které pouští různé materiály, možná s nimi i závodí, samy si pak na tu rovinu stoupnou a balancují. Učí se při tom poznat různé vlastnosti materiálů (a umět je popsat). Pociťují rozdíl mezi těžkým a lehkým kamenem, měkkou zemí v louži a tvrdou zemí na suché mýtině, dlouhé cestě do kopce a krátké strmě dolů.

A hlavně, zkouší, co funguje a co ne – to je úplný základ pro typ myšlení, které v budoucnu bude o hypotézách, testování, navrhování postupů, konstruování atd. Nemusíme k tomu pořizovat žádné drahé vybavení, děti pak nejsou limitované vlastnostmi hračky (výrobce se snaží, ale reálné nářadí je zkrátka jiná a mnohdy více funkční i bezpečnější zkušenost). Stačí využít pestrou paletu přírodnin, terén venku a jako vždy – jít příkladem.

A co matematika?

Je na tom podobně jako rozvoj řeči. Vyjadřování počtu, pořadí, vzdálenosti, nebo orientace v čase se vzdalují reálnému prožitku, co vyjadřují. Inteligentnější děti si dokáží tyto významy odvodit, mnohým dětem ale chybějící zkušenosti ukotvené v praktickém světě limitují porozumění matematickým operacím.

David Sobel upozorňuje, že děti dlouho potřebují podpůrné počítání na prstech a vyslovování myšlenkových operací nahlas: “Když tohle dám tobě a tohle tobě, kolik mi zbyde? Počkej, zkusíme to.” Potřebují to tak dlouho, jak dlouho to dělají. Pak jednou přestanou, důvěřujme jim v tom.

Matematiku venku potkáváme na každém kroku. V lesních školách se počítáme pravidelně na zastávkách v lese: neseme různě těžké batohy, máme různě plné termosky ráno a odpoledne, dnes je pátek, takže jdeme na výlet a pak je vždycky víkend. K rozvoji předmatematického myšlení patří i rozpoznávání vzorců – opakujících se dějů, nebo tvarů v přírodě.

Patří sem také používání modelů. David Sobel o tom víc píše v jeho knize Children and nature – design principles for educators (Děti a příroda – designové principy pro učitele, česky nevyšla), podle které je také strukturována kniha Nejlepší hry z lesních školek (Valkounová, Daniš 2019).

Jedním z principů dětské hry Davida Sobela jsou tzv. malé světy. Děti se při oblíbeném stavění domečků v lese učí základům abstrakce, zjednodušení, symbolice. Totéž rozvíjí také při dívání se do mapy. Odhalování významu čísel, vzorců a učení se předmatematickým myšlenkovým operacím dává dítěti to, co vlastně celou dobu hledá – své bezpečné místo na Zemi.

A to se nejlépe trénuje, když jsme s dětmi v tom velkém světě naživo.

David Sobel bude hostem Mezinárodní letní školy (nejen) pro pedagogy z lesních školek. Jeho dvě přednášky o předškolním vzdělávání a učení v přírodě budou navázány na jeho dlouholetou praxi. Přednášky jsou určeny pedagogům i rodičům malých dětí a budeme je přenášet online. Přihlášku na přednášky a další program Letní školy On-line si můžete prohlédnout na webu Asociace lesních mateřských škol.

---

reklama

---