Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?

Na konci léta letošního roku proběhla tiskem zpráva o tom, že medvědi zmizí z českých hradů a zámků do roku 2030. Medvědi by měli být postupně převezeni do zařízení, která lépe odpovídají světovým standardům pro chov těchto velkých šelem. Národní památkový ústav o tom podepsal memorandum o porozumění se dvěma zahraničními organizacemi, jmenovitě Foundation for Bears a Bears in Mind. Tyto organizace spravují medvědí parky v Německu a Nizozemí, a podporují projekty zabývající se zlepšením životních podmínek, výzkumem a ochranou medvědů po celém světě. Informace o konci chovů medvědů v hradních medvědincích vedly k polarizaci české společnosti. Jedna část volá po ukončení týrání zvířat, zatímco druhá vyjadřuje nespokojenost s prací Národního památkového ústavu a přeje si zachovat historický obraz medvědů v hradních příkopech.

Vzhledem k nedostatečné informovanosti české veřejnosti se začala internetem šířit vlna dezinformací. Medvědi prý budou přemístěni do volné přírody, alias rezervace, do Německa, kde je zastřelí bohatý oligarcha, pokud nezemřou už během transportu. A pokud utečou z rezervace, někoho zraní a budou následně utraceni.

Jak to tedy opravdu s těmi „rezervacemi v Německu“ je?

Před více než 30 lety se začala zkoumat životní pohoda medvědů v zajetí a zjistilo se, že medvědi v malých výbězích se chovají jinak než ve volné přírodě. Jsou vystaveni stresu a častěji onemocní, jak fyzicky, tak psychicky. Zpravidla vykazují známky tzv. stereotypního chování. Příklady takového chování u medvědů zahrnují chození sem a tam nebo kývání hlavou, tj. opakující se behaviorální aktivity, které nemají zjevný účel. Tyto aktivity mohou být pro postiženého jedince opravdu nebezpečné, protože zhoršují nejen jeho psychický, ale i fyzický stav.

V roce 1993 byl tedy uveden koncept Velkých medvědích výběhů (z angličtiny Large Bear Enclosure, LBE). LBE se zaměřuje na naplňování potřeb životní pohody medvědů poskytováním prostoru a přirozených a sezónně se měnících podnětů podle specifických požadavků jednotlivého druhu.

V praxi to znamená, že medvědi jsou drženi v obrovských, i několika hektarových, oplocených výbězích, v prostředí přirozeného lesního porostu s vodními prvky a potoky, na lesním substrátu, často také se skalami a prostory využitelnými pro přirozené úkryty nebo brlohy. Tyto výběhy samozřejmě splňují nejvyšší bezpečnostní parametry pro návštěvníky.

Potrava, která je vyvážená a v závislosti na sezóně, je medvědům přehazována přes oplocení na různých místech výběhu a vždy v náhodnou denní dobu. Jejich čas je tak naplněn hledáním potravy a kompeticí o ni, vytvářením si úkrytů, odpočinkem a hrou. Samozřejmě, že než jsou vpuštěni k ostatním medvědům, prochází karanténním výběhem a procesem. Všichni medvědi jsou neustále pod profesionálním veterinárním dohledem a dohledem zaměstnanců, kteří kontrolují jejich zdravotní a psychický stav a pohodu.

Tyto výběhy, můžeme je nazvat medvědími parky, fungují díky finanční podpoře vlád, soukromých sponzorů, ale také návštěvníků, kteří mají možnost medvědy pozorovat z tras kolem výběhů nebo nad nimi. Díky velikosti parků mají medvědi vždy možnost si vybrat, jestli se návštěvníkům ukážou, nebo zůstanou v úkrytu.

Do medvědích parků se často dostávají zvířata s již rozvinutým stereotypním chováním. Časem se přišlo na to, že pro tyto medvědy jsou nejlepšími terapeuty rysi (Lynx lynx), a vlci (Canis lupus). Tyto šelmy jsou velikostně menší než medvědi, ale představují pro ně určitou potravní kompetici. Medvěd vykazující stereotypy tak musí soupeřit o svou potravu, ale tím, že je podstatně větší než jeho „protivník“, se mu výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že z této interakce vyjde jako vítěz.

Takový medvěd postupně přestává provozovat své stereotypní chování, protože mu na to jednoduše nezbývá čas. Postupně tráví více a více času hledáním potravy a činnostmi, které z něj dělají opravdového medvěda, jako je vytváření úkrytů, lezení po stromech, hra, a odpočinek. To se projeví na zlepšení fyzické i psychické kondice, a nakonec i tito medvědi začnou pravidelně v zimě hibernovat v jimi vytvořených brlozích.

Počet medvědích parků, zoologických zahrad a organizací po celém světě, které splňují standardy LBE, neustále roste. V České republice to je například Zoo Ostrava, která poskytuje medvědům ušatým (Ursus thibetanus), výběh o ploše jednoho hektaru. Tří hektarový výběh, který mají vlci v Srní na Šumavě, a kde je pozorují návštěvníci z lávky nad výběhem, se také LBE standardům blíží, i když se jedná o jiný živočišný druh.

Kromě medvědích parků od Foundation for Bears v Německu a Bears in Mind v Nizozemsku se specializované medvědí parky nacházejí také v mnoha dalších evropských zemích, například v Rakousku, Švýcarsku, Bulharsku, Kosovu a Velké Británii, a jejich počet neustále roste.

České republice specializovaný medvědí park zatím chybí a je potřeba také zvýšit povědomí veřejnosti co se týče moderních trendů péče o zvířata v zajetí.

---

reklama

---