Neutuchající poptávka po mořských plodech žene další a další rybářské lodě lovit další a další ryby. Jak tvrdí Jan Freidinger, který v organizaci Greenpeace vede oceánskou kampaň, 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na kraji vyhubení. Co s tím můžeme dělat my, spotřebitelé? Pečlivě si vybírat druh ryby i to, jak a v jakých vodách byly chycené. Od zítřka to bude snadné díky povinnému značení. A kdo chce mít ohledně světových oceánů úplný klid v duši, ať kupuje českého kapra.

Blížící se zima je pro volně žijící zvířata tím nejnáročnějším obdobím. Zvířata musí snášet nízké teploty, vyrovnat se s nedostatkem potravy a zamrzlými loužemi nebo náročným pohybem ve sněhu. My lidé jim můžeme při jejich strastech alespoň trochu pomoci. Začít s přikrmováním můžeme už nyní, aby si zvířata na naše krmítko zvykla a v nejkrutějších mrazech věděla, kam za potravou.

K Velikonocům neodmyslitelně patří barvení a zdobení vajec. Přes to nejede vlak. K vajíčkům se váže jednoduchá legenda: mohou pocházet z klecového chovu, což je pro nosnice asi to největší peklo, z halového chovu, což je trochu lepší, ale furt žádný med, z volného výběhu a nebo nejlépe z ekologického zemědělství, kde se na pohodu zvířat dbá nejvíce. Je to taky trochu o penězích, ale hlavně je to o nás a našem rozhodnutí.

Tuňák je tuze dobrá ryba. Dá se lovit různými způsoby. Podle chuti se to poznat nedá. Přesto na tom záleží. Jednak některé druhy tuňáků jsou kriticky ohrožené, jednak některé způsoby rybolovu decimují i jiné ryby a mořské savce. Jakou konzervu s tuňákem tedy kupovat? Podle Greenpeace je nejlepší volbou tuňák od Marks and Spencer.

Topná sezona je na spadnutí a brzy bude potřeba doma trochu přitopit. Jestli máte doma wawky, zkontrolujte předem, zda se přes léto ve vývodní rouře neubytovali netopýři. Začátek topné sezony by je totiž stál život.

Včelaře si asi většina lidí představuje jako staršího pána. To ale vůbec neznamená, že je včelaření čistě mužská záležitost. Žen-včelařek sice tolik není, ale přesto i u nás najdete nadšené včelařky, pro které je včelaření novým koníčkem. Jsou tu však i zkušené včelařky chovající včely ve velkém. Několik žen chová včely také v samotném centru Prahy.

Mít včely je radost i starost. A někdy docela i náročná. Po odborné i finanční stránce. Musíte si pořídit nejen úly a medomet pro stáčení medu, ale také pravidelně obměňovat rámky a mezistěny. A nebo na to můžete jít úplně jinak, jednoduše a levně. Obdobným způsobem, kterým se u nás včelařilo stovky let.

Když se řekne chov včel, asi si většina lidí představí úl někde na vesnické zahradě a pilné včeličky poletující v krajině rozlehlých polí, luk a zahrad. Chovat včely je ale možné i ve městech, dokonce i v těch největších. Trend městského včelařství dorazil také do Prahy.

Zvuk sekačky na trávu je neodmyslitelnou kulisou těchto dní. Majitelé zahrad pilně udržují pečlivě sestřižené trávníky, majitelé luk se pouštějí do jejich sekání a do sušení sena. Je dobré mít na paměti, že sekačky a křovinořezy každoročně zbytečně zraní spoustu zvířat. Dá se tomu částečně předejít tím, že se pokusíte zvířata vyplašit a dáte jim čas na útěk.

Jaro je v plném proudu a mláďata savců i ptáků můžete potkat nejen v lese, ale často i ve městě. Setkání s hodným člověkem, který jim chce pomoci, pro ně často končí špatně. Pražská zvířecí záchranka každý den řeší několik případů, kdy člověk ve snaze pomoci „opuštěnému“ mláděti způsobí jeho utrpení či smrt.