Září 2011 na Ekolistu: Ochlupení bližní a spousta dalšího čtení

Milé čtenářky a milí čtenáři,
denní teploty máme sice stále letní, podzim už je ale nezadržitelně tady. Září minulo, tak se podívejme, čemu jsme se na Ekolistu věnovali.

Hned na začátku měsice jsme informovali, že nová přehrada v Krkonoších nejspíš nevznikne. Jen o pár dní později skončila ražba "tunelu lží" jménem Blanka. Oproti srpnu poněkud utichlo mediální obžerství jménem Šumava, ovšem stále se v této věci něco děje. Ministr Tomáš Chalupa v září připravil další setkání se starosty a zástupci krajů, vědců, politických stran a sdružení Zachraňme Šumavu a ŠumavaPro, na němž se probíralo znění nového zákona o národním parku Šumava. Stranou jsme nemohli nechat ani další zákon - tentokrát o tzv. podporovaných zdrojích energie. Podle investorů do energie z obnovitelných zdrojů je totiž jeho nová verze zničí.

Úplně na konci měsíce jsme pro vás natočili další video - tentokrát jde o reportáž z pražské podzimní cyklojízdy. A aby Ekolist nebyl tolik pragocentrický (což bohužel přece jenom kvůli umístění redakce je), připravili jsme článek i o Brnu a jeho "metru".

Zima se pomalu blíží a někteří z nás mají nudli u nosu už teď. Čím budete topit? Pokud náhodou dřevem, tady je pár rad. A pokud navzdory všemu teplu přece jen onemocníte, pak zkuste "přírodní" lékárnu. Tak jako tak bude brzy tma, takže začneme mnohem víc svítit. Filipínské metody nám při tom asi mnoho nepomohou, pokud byste ale chtěli svítit "zeleně", tady najdete přehled, jestli se to u nás dá vůbec uskutečnit.

Po všech těch zákonech, tunelech, přehradách a energiích to vypadá, že se nám někam ztratila zvířata. Kdepak, kromě spousty menších článků (třeba o tom, jak američtí vlci zachraňují rysy, nebo o vakcíně, jež má jelenům zklidnit hormon) jsme taky přinesli text, který se živočichům věnuje rozsáhleji. Náš pravidelný autor Karel Stibral tentokrát přibližuje knihu Stanislava Komárka Ochlupení bližní. Zvířata v kulturních kontextech. Nejen článek na Ekolistu, ale především samotná kniha stojí za přečtení. Z mnoha pojednávaných témat zmíním jedno - domestikaci. Komárek ukazuje, že byla v některých případech „obousměrná“, a není tak úplně jasné, kdo koho si vlastně ochočil (člověk kočky, nebo kočky člověka?). Člověk navíc podle Komárka zvířata tak trochu následuje v procesu jakési autodomestikace. Má rovněž gracilnější kostru, je více odolný stresu z nahloučení mnoha jedinců, horší se mu smysly, sexualita již není vázána pouze na určité období v roce atd.

Tolik k září. Než si za mlhavých a zšeřelých dnů letošního podzimu zalezete domů a pustíte se do dumání nad mírou své domestikace, užijte si ještě trochu toho divočení venku.
Pěkné dny vám k tomu přeje

---

reklama

---