Ropné společnosti u amerického soudu připustily, že za klimatické změny mohou lidé. Z odpovědnosti se ale elegantně vyzuly

Zprávy ze soudních síní obvykle nepatří mezi ty nejzajímavější, ale proces probíhající na severní Kalifornii si pozornost zaslouží. Je nekonvenční celkovou povahou žaloby, sestavou obžalovaných, vedením procesu i přístupem obhájce. Kalifornská města tu viní ropné společnosti z důsledků klimatických změn. Podrobnosti píše Vox.

Žalobci? V hromadné žalobě figuruje dlouhá řada „poškozených“, ale nejvýraznější jsou tu zástupci devíti kalifornských měst, včetně Oaklandu a San Franciska. A žaloba? Ta spočívá v obvinění pěti největších ropných společností, že dlouhodobě podceňovaly rizika spojená s fosilními palivy a jejich vlivem na klimatické změny. Tím, že podhodnocovaly a možná i záměrně snižovaly jejich význam, měly přímo přispět ke snížení kvality života ve zmíněných městech.

Kdo zaplatí za přehřátá města a zatopené pobřeží?

Konkrétně San Francisko a Oakland si stěžují na nynější nákladná opatření proti stoupající hladině oceánů. Budování ochranných hrází a protipovodňových stěn totiž zvyšuje cenu pozemků a snižuje hodnotu nemovitostí. A stojí nemalé peníze. Města při kalifornském pobřeží tedy v žalobě proti ropným gigantům volají „po náhradě škod“, tedy soudem vynuceném podílu ropných společností na financování těchto opatření. Protože nebýt těžby ropy, nestoupala by hladina oceánu a nebylo by nutné stavět norné stěny.

Na lavici obžalovaných zasedli reprezentanti BP, ExxonMobil, Shell, ConocoPhillips a Chevron. A na rozdíl od početného týmu právníků a znalců sezvaných žalující stranou nasadili do boje jediného koně. Právníka Theodore Boutrouse ze stáje Chevron Oil. To bylo první překvapení. O další se postaral federální soudce William Alsup, který si chtěl nejprve „vyčistit stůl a zabránit případným nedorozuměním při dalším jednání“. Respektive požádal obě strany sporu, aby nejprve vyhodnotily svůj postoj ke klimatickým změnám.

Ano, klimatické změny existují

Prostě položená otázka by zněla: „Mohou lidé, respektive lidstvo, za klimatické změny?“. Alsup si pravda otázek k tématu připravil trochu víc, aby poté vyslechl argumentaci obou stran. To by nebylo nic až tak mimořádného: soudce v americkém právním systému má právo žádat objasnění nezřejmých skutečností, které z hlediska své odbornosti nemusí znát. A v zásadě nepřekvapily ani předložené důkazy o vlivu lidské činnosti na proměny klimatu, které prezentovali odborníci žalující strany.

Skutečný otřes způsobil až výstup obhájce Boutrous, který argumenty žalobců o původu klimatických změn nepopřel. To se dosud nikdy nestalo. Ropné společnosti byly dosud historicky proslavené tím, jak intenzivně mlží, snižují hodnotu závěrů vědeckých klimastudií a všemožně oponují tomu, že by snad fosilní paliva mohla být nějak spojena s narůstající průměrnou teplotou. „O pravdivosti klimatických věd nepovedeme žádnou debatu,“ prohlásil Boutrous. „Chevron v plné míře akceptuje vědecký konsensus vědecké komunity o klimatických změnách.“

Nejlepší je rozhodnutí, které můžete změnit

A tím slušně řečeno vzal vítr z plachet žalobcům, pevně odhodlaným utopit ropné giganty v moři faktů. Pro americké právo, které vychází z precedentních rozhodnutí, je tato událost zlomová. Ropné společnosti „bez boje“ připouští, že lidé mohou za klimatické změny. Boutrous vysvětlil i změnu postoje žalované strany. V roce 2013 dospěla mezinárodní vědecká komunita k poznání, že „lidé stojí za globálním oteplováním s 95 % pravděpodobností“. Což už prý ropným společnostem přišlo jako solidní důvod.

V roce 1990 se totiž v IPCC hovořilo jen o změnách „které mohou být z části vysvětleni přírodní proměnlivostí a náhodnými jevy" a v roce 1995 se dospělo k poznání, že „jisté signály naznačují výrazný lidský vliv na klima“. A zpráva IPCC z roku 2001 zmiňovala, že „je velmi nepravděpodobné, že by za klimatickými změnami stály jen přírodní vlivy“. Boutrous tím chytře upozornil, že vědci v posledních třiceti letech si také nebyli „na první dobrou jistí“ a ke svému závěru dospěli postupnou výzkumnou prací. A teprve teď, když jistota převládla, čerpají pohotově z jejich závěrů i ropné společnosti.

Můžete si za to sami

Pokud ale čekáte, že by snad ropné společnosti měly zájem přispívat žalobcům na protipovodňová opatření, mýlíte se. Boutrous pevně uchopil příležitost a další jednání u kalifornského soudu bylo zcela jeho režii. „Ano, od předindustriální éry se antropogenní emise skleníkových plynů výrazně zvýšily a jejich nárůst souvisí s rostoucí lidskou populací i růstem ekonomiky. Ano, teď jsou vyšší, než byly kdykoliv předtím. Je to nedílný aspekt lidské existence a k jeho řešení a odpovědnosti musíte hnát politiky.“

Boutrous dále upozornil, že žalující strana nese podstatný díl odpovědnosti. Cožpak města sama nestaví silnice, aby podporovala motorismus? Nesouvisí snad ohrožení nemovitostí záplavami s tím, kde města povolují zástavbu a jak využívají půdu? Boutrous nezpochybňuje „lidský původ“ emisí skleníkových plynů, hnaný zvyšující se úrovní obyvatel a rozvojem společnosti, ale tvrdí, že „spalování fosilních paliv je toho jen projevem, nikoliv příčinou.“

Z žalobců jsou spolupachatelé

Další jednání bylo prozatím odročeno. Soudce Alsup požádal obžalované ropné společnosti, aby vydaly oficiální souhlas s tvrzením právníka Chevron Oil. „Abyste později netvrdili, že nehovořil i za vás.“ Až potud jsou to dobré zprávy, protože takové přiznání bude mít váhu i v budoucnosti. Na druhé straně nejspíš ze soudu nebude nic: federální soud této instance nemůže žalovat vládu a politiky za jejich minulá chybná rozhodnutí, dopadající na životní prostředí. A žalobci, kalifornská města, mají jen chabou naději na výhru. Je totiž pravdou, že na klimatických změnách mají svůj zřejmý podíl.

---

reklama

---