Beno Trávníček: Adaptace, mitigace, inteligence

Musíme vodu zadržet v půdě.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | dasroofless / Flickr

Nic proti adaptaci, je samozřejmě nezbytná, ale třeba ve vztahu k vodě - suchu by mělo jít zejména o zajištění dostatečného obsahu humusu ve všech zemědělských i lesních půdách, tím bychom zřídili de facto řadu jímacích "přehrad", které bychom ale nemuseli vůbec postavit, tedy zaplatit z veřejných prostředků všech občanů.

Kapilární jímavost vody organicky prohnojenou půdou je o světelné roky jinde než u půdy s organikou vydrancovanou. Od našich politiků ale stále neslyšíme, že by si chtěli konečně a dostatečně došlápnout na majitele či uživatele špatně udržovaných zemědělských i lesních půd tak, aby to mělo nějaký významný dopad! Formou - neuděláš-li toto... do tehdy (realizovatelný harmonogram)... nejen, že nebudou dotace, ale doplníme tvrdé sankce! Zkrátka, aby vlastníci či nájemci zprzněných půd (to samozřejmě nejsou všichni zemědělci a všechny půdy) laskavě konečně dali do pořádku to, co zprznili či pomáhali prznit – a měli by tak učinit ze svých minulých zisků.

Pokud by pomáhal stát, měl by tak logicky činit přerovnáním provozních dotací těm, kteří budou prokazatelně zlepšovat půdu. O odpovědnosti za stav půdy se její vlastníci s nájemci musí domluvit pachtovní smlouvou. Jinak, jako u každé jiné věci, musí nést konečnou odpovědnost (před státem) vlastník. Přišla doba, kdy je třeba konečně jednat - snad už i slepý vidí, že není času nazbyt.

Ale to jsme stále jen u adaptace, tedy neřešíme generální podstatu problému – tj. že málo prší!

Současně tedy musíme intenzivně pracovat na zásadních mitigačních opatřeních, což ve vztahu k suchu například znamená zvrátit nedostatek deště, respektive alespoň ubránit to množství, které je ještě nyní ochotno napršet.

Tady jde samozřejmě o rychlé masivní omezování emisí skleníkových plynů - ovlivňování klimatické změny (například zrušením našich uhelných elektráren... Rakousko údajně zavírá nyní svoji poslední), bez výmluv, co dělá zbytek světa, protože přece můžeme být jedním ze vzorů a tak mít právo vyžadovat dobrá řešení i po ostatních.

Na reakci, že to nejde, rovnou namítnu, že náhradní kapacity jsou v nepostavených ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů – díky obsahu organiky v SKO lepší bilance CO2 než fosilní paliva a navíc minus bilance skládkových plynů), v ukončení zbytečných vývozů elektřiny, v přiměřeném šetření energiemi, v přiměřené diverzifikaci zdrojů energií atp.

Pokud si dovolím pojem mitigace chápat trochu extenzivněji (viz třeba Nová vodná paradigma), dalším možným mitigačním opatřením by bylo nepochybně i doplnění obrovského množství vícepatrové zeleně do naší krajiny (samozřejmě i na významnou část správně vybraných zemědělských půd), jako katalyzátoru ke znovustartování či podpoření lokálních malých vodních oběhů (dešťů).

To ale musí být zeleň, která přežije stávající sucho bez velké péče! Tedy odborně vybrané druhy! Z pozice státu nestačí rozhlásit "dotujeme stromy". Stát musí zajistit, aby zeleň byla vysázena správným způsobem na správných místech, ale hlavně udržena při životě! Je to tím důležitější, čím více lesů v Česku aktuálně uhyne. A samozřejmě co nejrychlejší obnova lesů do dlouhodobě udržitelných porostů je úplně stejný problém.

U zásadních řešení, která přinášejí zásadní dopady, se má vždycky začínat, což vůbec neshazuje opatření další, ale jde o pořadí důležitosti! Je vůbec možné, že u nás neexistuje žádný významný politik, který by se s vervou pustil do nastíněných problémů?!