CZECH FOREST think tank: Požár v NP České Švýcarsko je varováním před dopady klimatických změn, ale i jednostranným přístupem k ochraně životního prostředí

Zdroj | Hasičský záchranný sbor ČR

Požár v Národním parku České Švýcarsko, je varováním, před jednostranným a do důsledků nepromyšleným nakládáním s krajinou. Při jakýchkoli plošných rozhodnutích by se mělo myslet na životní prostředí, místní obyvatele i potenciální rizika.

Požár v NP České Švýcarsko je v mnoha ohledech výjimečný. Před zhruba třemi roky se rozhodnutím Správy NP rozšířil z národního parku kůrovec, s nímž bojují okolní vlastníci lesů dodnes. Dnes vidíme další dopady ponechání obrovských ploch a množství dříví na vysýchavých stanovištích v členitém terénu „přirozenému“ vývoji. I když samotné ponechání suchého dříví v lesích nelze vnímat jako přímou příčinu požáru (ta se často v lesích nezjistí), je logické, že akumulovaná zásoba suchého dříví zhoršuje průběh požáru a nepřístupný terén popadaných souší komplikuje zásah hasičů.

Příčinou takto rozsáhlého a devastujícího požáru není jen v této oblasti běžné sucho, ale zejména ponechání obrovského množství suchého požárně nebezpečného množství dříví v lese, což ale nelze vnímat jen jako dopad kůrovcové kalamity, ale spíše jako důsledek rozhodnutí správy parku.

Kromě rizika pro zasahující hasiče a místní obyvatele a jejich majetek je takto rozsáhlý požár i ekologickou katastrofou. Názory, že les po požáru relativně rychle zregeneruje a obnoví, se v řadě případů nepotvrzují. Záleží na délce trvání a ničivosti konkrétního požáru i specificích daného ekosystému. Revitalizace krajiny v případě takto devastujícího požáru může trvat i několik desetiletí. Představa, že lesní požáry patří do kulturní krajiny střední Evropy považujeme za nebezpečnou až extrémistickou úvahu. Naše lesy neregenerují způsoben, jakým regenerují některé porosty na jiných kontinentech, které jsou na požáry adaptované.

Je překvapivé, že zástupci národního parku znají na rozdíl od policie a hasičů viníky – tedy turisty nocující v parku. V tomto kontextu se tedy nabízí otázka, proč nebyl vyhlášen časově omezený zákaz vstupu do lesů? V rámci protipožární ochrany by mělo dojít spíše než k plošným zákazům vstupu k instalaci monitorovacího systému vzniku požárů např. na základě optické nebo termální detekce kouře. Je škoda, že tento monitoring nebyl využit již v době, kdy padlo ponechat smrkové porosty bez zpracování a je otázkou nakolik účinná byla jiná protipožární opatření.

Situace v NP ČS nám názorně ukazuje, že bychom k přírodnímu prostředí měli přistupovat s respektem a zodpovědností a bez ideologických předsudků. Je zřejmé, že klimatická změna bude riziko požárů zvyšovat, proto je na místě reagovat konkrétními opatřeními a ne rizika ještě zvyšovat, jako se tomu stalo v NP ČS.

Štěstím je v dané situaci, že je Česká republika schopna financovat robustní a akceschopný hasičský záchranný sbor včetně husté sítě dobrovolných hasičů, který situaci zvládá, minimalizuje možné škody a patří jim za to uznání a poděkování.

Hlavním cílem tohoto stanoviska není kritika, ale snaha předejít v budoucnosti rozhodnutím, která se v důsledku absence skutečné odborné diskuze mohou stát hrozbou pro životní prostředí i obyvatele.