Daniel Vondrouš: Stát utahuje šrouby. Bude se tu mlčet a těžit uhlí

České ekonomice se daří velmi dobře, česká politika je na tom spíše opačně. Nejvíce to potvrzuje bezprecedentní osekání občanských práv či prolomení limitů těžby uhlí.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Grégory Tonon / Flickr

Parlament loni na jaře podpořil jednotná a přesnější pravidla zajišťující ochranu přírody v českých národních parcích. Jejich posláním bude ochrana divoké přírody na více než polovině území každého z nich.

Parlament v červnu schválil návrh skupiny poslanců vedené Robinem Bohnischem. Zákon od roku 2019 zakazuje chov zvířat pro výhradní účel produkce kožešin. Naše země se tak přiřadila k desítce států, které již nechvalně proslulé kožešinové farmy zrušily.

Politické hnutí ANO 2011 představilo v rámci svého volebního programu návrh na sloučení ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí, což je možné považovat za vážné riziko pro životní prostředí. Zatímco silný ekonomický resort má za úkol produkci potravin či dřeva, druhé - mnohem menší - ministerstvo má pro jeho činnost nastavovat limity a pravidla a nezávisle kontrolovat jejich dodržování. Ve spojeném úřadu by s největší pravděpodobností přirozeně převládly zájmy agrárních a těžebních firem nad snahou chránit přírodu, čelit erozi půdy či ozdravit lesy a chránit divokou přírodu. Počátkem září 2017 tyto obavy posílil tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka z KDU-ČSL, když prohlásil: "Tato myšlenka je správná, kompetence by byly pod ministerstvem zemědělství…“. Záměr sloučení ministerstev byl široce veřejně kritizován a vláda k němu nakonec nepřistoupila. (ANO 2011. Teď nebo nikdy. Ten jediný program, který potřebujete. 2017, s. 6).

Kabinet premiéra Babiše následně rozhodl, že předsedou Rady vlády pro udržitelný rozvoj se namísto premiéra stává ministr životního prostředí a celá agenda se od dubna přesunula na jeho resort. Seškrtání rozpočtu, propouštění expertů a redukce činnosti, která je důsledkem nezájmu o koordinaci a hlavně praktické naplňování vládních politik.

Resortní boje a schizofrenní kroky vlády tak zřejmě budou pokračovat. Negativní důsledky můžeme pozorovat na naší krajině. Až tři čtvrtiny jehličnatých lesů jsou postiženy nemocemi a suchem. V podhůří Jeseníků lesníci už druhým rokem těží tisíce hektarů úplně uschlých smrků. Kalamita zasahuje podle Ministerstva zemědělství už do čtyř krajů a nedaří se ji zastavit. Koncepce bychom na to přitom měli - Národní akční plán adaptace na změnu klimatu od loňska a Národní lesnický program dokonce už deset let. Nikdo si ale s jejich neplněním hlavu neláme. Ministerstvu zemědělství navíc tři čtvrtě roku blokuje schválení protierozní vyhlášky. Ta měla snížit odplavování úrodné ornice. Nenávratně takto každý rok takto ztratíme 21 milionů tun půdy.

Pařížskou klimatickou dohodu platnou od listopadu 2016 jsme ratifikovali až o rok později – jako poslední v EU. Státy světa se v ní shodly, že kvůli probíhající změně klimatu ukončí využívání fosilních paliv a ničení pralesů. Naše země přitom emituje téměř 11 tun oxidu uhličitého na hlavu, což vysoko nad průměrem EU (7 tun na hlavu a rok). Přesto na doporučení Rady hospodářské a sociální dohody vláda v lednu zrušila úkol předložit návrh zákona o snižování závislosti České republiky na fosilních palivech. Tento obrat zdůvodnila obavami o negativní dopady na konkurenceschopnost České republiky. (Úřad vlády České republiky. Rada hospodářské a sociální dohody ČR. Záznam ze zasedání 134. plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody ČR, konané dne 16. ledna 2017 na Úřadu vlády. 2017, s. 9).

Ve stejnou dobu schválila Strategický rámec hospodářské restrukturalizace uhelných regionů. Následně vláda alokovala 42 miliard Kč na posun Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje od uhlí k moderní ekonomice. Jenomže prolomení limitů těžby uhlí na velkolomu Bílina jde přesně opačným směrem. Vláda tak uvolnila k těžbě sto milionů tun uhlí, které měly podle vládního usnesení z roku 1991 zůstat pod zemí. Ani odstavování nejzastaralejších uhelných elektráren se vládě nedaří. V současnosti naopak roste tlak mnoha politiků, aby i nejšpinavější uhelné elektrárny dostaly výjimku z evropských limitů a mohly neefektivně spalovat uhlí a znečišťovat ovzduší dál.

Ministerstvo průmyslu opustilo v reakci na dlouhodobě nízké ceny uranu plán na otevření nového uranového dolu u Brzkova na Vysočině. V delším horizontu však o těžbě uranu stále uvažuje. Počítá také s výstavbou nových jaderných bloků. Vedla i předběžná jednání o podmínkách pro jejich dodavatele. A to přesto, že cena takové elektřiny je dražší než elektřiny z větru či fotovoltaiky. Vše ukazuje na to, že se cenový rozdíl v budoucnu ještě zvýší. Megalomanský projekt bychom zaplatili všichni a navíc se tím dostali do ještě větší závislosti na dovozu zahraničních technologií a paliva. Sobotkova vláda odmítla věcný záměr zákona o větším zapojení obcí do rozhodování o výběru lokality hlubinného úložiště pro radioaktivní odpady. Uložila připravit nový návrh budoucímu ministrovi průmyslu a obchodu. Ten to neudělal a ani druhá Babišova vláda se k slušnějšímu zacházení se starosty zatím nechystá.

V průběhu loňského roku byly přijaty dvě novely, které mění zákon o posuzování vlivů na životní prostření (EIA). Mimo jiné zásadně zužují okruh projektů, u kterých se posuzuje jejich dopad na životní prostředí. Odborníci a veřejnost už se nebudou moci vyjadřovat ke stavbám velkých parkovišť, supermarketů či skladovacích hal. Česká vláda a parlament tak obešli smysl celého procesu EIA a sebrali občanům část jejich práv. Změnu novela přináší také v možnostech vyjádření veřejnosti ke zbývajícím záměrům. To je nově možné jen při vyhlášení a k dokumentaci pořízené investorem, nikoliv však už k nezávislému posudku.

Ještě drastičtější omezení občanských práv přineslo schválení nových pravidel rozhodování o stavbách. Veřejnost byla totiž zcela vyloučena z připomínkování dopadů na přírodu a životní prostředí u drtivé většiny stavebních i těžebních záměrů. Stalo se tak v důsledku pozměňovacích návrhů poslanců Foldyny a Adámka (oba z ČSSD). Jde o největší omezení občanských práv od listopadu 1989. Vedle ekologických organizací a právních expertů se to kritizovala i ombudsmanka. Část senátorů pak rovnou podala podnět Ústavnímu soudu pro rozpor s Ústavou ČR.

Omezování občanských práv a svobod nemělo v české politice nikdy takovou podporu jako dnes. Můžeme tedy očekávat, že utahování šroubů bude pokračovat. Tedy – pokud si to necháme líbit.