Jan Pokorný a Josef Seják: Fyzikálně nepravdivé expertní stanovisko AVex 4/2020 rozvrací funkčnost ČR, reakce na Ladislava Metelku

Většině čtenářů Ekolistu je asi jasné, že pan Ladislav Metelka se nedávno položenými otázkami (11. 6. 2026) snaží odvést pozornost od podstaty problému, kterým je fyzikální nepravdivost Expertního stanoviska Akademie věd ČR AVex 4/2020, jímž byla, a dosud je, poradensky dominantně ovlivňována klimatická politika české vlády a parlamentu. Jako dlouholetý vedoucí solární a ozonové observatoře ČHMÚ v Hradci Králové Ladislav Metelka publikoval 24. 9. 2025 v Neviditelném psu (NP), v reakci na náš článek z 19. 9. 2025, že tvrzení v AVex 4/2020 „Asi jedna třetina této energie přichází ve formě slunečního záření a zbylé dvě třetiny ve formě vyzařování (sálání) atmosféry směrem k povrchu Země, tj. skleníkového efektu atmosféry“, je v zásadě správné. Dovolujeme si připomenout, že toto tvrzení v uvozovkách i potvrzení pana Metelky je nesmyslné. Slunce má povrchovou teplotu 6000 K a vysílá krátkovlnné záření odpovídající této teplotě (Wienův zákon). Země dostává od Slunce 180 000 TW a díky této energii se ohřívá na cca 300 K a vyzařuje této teplotě odpovídající dlouhovlnné záření. Kdyby „Slunce vyplo“, teplota na Zemi by klesla na teplotu okolního vesmíru, tedy na několik kelvinů. Zamrzlo by moře, ztuhla by atmosféra. V našich podmínkách přijde za rok na metr čtverečný okolo 1100 kWh sluneční energie a povrch zemský vyzáří zpět přes atmosféru do vesmíru téměř třetinu. Krátkovlnné sluneční záření Zemi ohřívá a měří se pyranometrem. Sluncem ohřátý zemský povrch vysílá dlouhovlnné záření, které měříme pyrgeometrem. Atmosféra má nižší teplotu nežli zemský povrch a nemůže proto zemský povrch ohřívat. Tato skutečnost je popsána v mnoha učebnicích. V češtině popisují taková měření např. Jirka a kol. (2021). Článek je volně dostupný. Redakce časopisu VVI jistě uvítá kritiku a odbornou diskusi.

Z hlediska fyzikální kvality (entropie a schopnosti konat práci) je sluneční záření nesrovnatelně hodnotnější než tepelné záření atmosféry. Krátkovlnné záření ze zdroje o teplotě cca 5 700 °C nese obrovskou hustotu energie. Sluneční fotony jsou "vysokoenergetické". Jsou nezbytné pro fotosyntézu a pohánějí klimatický systém tím, že do něj vnášejí nízkou entropii. Tepelné záření atmosféry je jen "recyklované" teplo s vysokou entropií.

Slunce vysílá na Zemi vysoce uspořádanou energii, která odpovídá obrovskému toku informací a která generuje uspořádané fyzikální procesy a život bioty na zemském povrchu. Přirozená biota absorbuje sluneční záření a zpracovává jej v molekulárních paměťových buňkách. Toky informací zpracované biotou slouží k podpoře fungování mechanismu biotické regulace životního prostředí. Země je otevřený systém poháněný sluneční energií, která udržuje biosféru v chodu. Pan Metelka 24.9.25 v NP dále píše:

Takže průměrný příkon krátkovlnného (viditelného) slunečního záření ze slunečního kotouče + z oblohy (tzv. globální záření) za roky 2015-2024 byl u nás 11760 kJ/m2/den (3,26 kWh/m-2.). U IR vyzařování oblohy (bez slunečního kotouče, jen z oblohy) je průměrně 27288 kJ/m2/den (7,58 kWh/m2).

Pro přehlednost jsme doplnili do závorky ekvivalent v kWh (3,26 kWh/m2), (7,58 kWh/m2).

Toto tvrzení je pozoruhodné ve dvou aspektech: a) ignoruje fakt, že Země ohřátá Sluncem musí nejprve tu energii vyslat nahoru, aby jí atmosféra mohla část vrátit b) průměrný příkon sluneční energie za den je 3,26 kWh/m2 a atmosféra podle pana Metelky dodává dalších 7,58 kWh/m2. Co je zdrojem této energie oblohy podle pana Metelky, která je více než dvojnásobkem energie sluneční měřené na stanici ČHMÚ v Hradci Králové?

Důkaz nepravdivosti tvrzení napsaného kurzivou v uvozovkách v prvním odstavci (AVex 4/2020) podal J.Seják ve svém článku na Ekolistu (3.6.2026), v němž s využitím Umělé inteligence ukázal, že je fyzikálně nepravdivé, protože vydává dlouhovlnné vyzařování atmosféry k Zemi za kvalitativně rovné krátkovlnnému životodárnému slunečnímu záření. Toto tvrzení v AVex 4/2020 je v rozporu s každodenní zkušeností, učebnicovými znalostmi, vědeckými publikacemi a není podloženo ani jedinou publikací Czechglobu či L. Metelky ve vědeckém časopise s recenzním řízením.

Vraťme se k podstatě problému, zda nás ohřívá sluneční energie, kterou vyzařuje Slunce o povrchové teplotě 6000 K (cca 5730 °C) nebo zda nás převážně ohřívá atmosféra, jejíž teplota se v globálních modelech radiační bilance počítá okolo + 4 °C (277 K), čemuž odpovídá podle Stefan Boltzmannova zákona radiační tok 333 W/m2.

Nepřekonanou vysokoškolskou českou učebnicí je Agrometeorologie (Havlíček a kol.,1986). Níže je kopie stránky 42 z této učebnice s grafem ročního průběhu bilance dlouhovlnného záření. G je tok od povrchu země do atmosféry a Aat je tok od atmosféry k zemi. „Oba hlavní dlouhovlnné toky G a Aat působí proti sobě a rozhodující je jejich energetický rozdíl“. Teplota zemského povrchu je vyšší než teplota atmosféry, tok dlouhovlnného záření G je vyšší nežli tok z atmosféry směrem k zemi (Aat). Denní sumy dlouhovlnné radiační bilance jsou proto záporné, povrch země (trávník) vyzařuje dlouhovlnné záření do atmosféry, ohřívá atmosféru. Obracíme se na pana L. Metelku, od kdy a proč neuvažují tok dlouhovlnného záření emitovaného zemským povrchem. Ve kterém vědecké časopise tento krok vysvětlili? Ze záporné hodnoty dlouhovlnné bilance se tak stala hodnota kladná, navíc přiřazovaná skleníkovému efektu navýšené koncentrace CO2.

Na str. 3 Expertního stanoviska ke klimatu AVČR (AVex 4/2020) se píše: „Přes toto nízké až „stopové“ zastoupení skleníkových plynů atmosféra příkon energie na zemský povrch zvyšuje na trojnásobek.“. Autoři z CzechGlobe (Ústav výzkumu globální změny AVČR) také „přehlédli“ tok dlouhovlnného záření od zemského povrchu do atmosféry (390 W/m2) a uvažují pouze hodnotu dlouhovlnného záření přicházejícího z atmosféry (333 W/m2).

Na dalším obrázku je známé schéma globální průměrné roční energetické bilance země (Trenberth, Fasullo 2012), na které se bez souhlasu autorů CzechGlobe odvolává v AVexu 4/2020 s tím, že prý zdůvodňuje výše uvedený výrok v uvozovkách v 1. odstavci, a které v české verzi interpretují Hollan, Gaillyová (2020) také tak, že uvádějí 333 W/m2 záření atmosféry a ignorují 390 W/m2 záření zemského povrchu. Má snad zemský povrch teplotu absolutní nuly ( - 273,15 oC), když nevyzařuje žádnou energii?

Zdůrazňujeme, že první autor schématu Kevin Trenberth se na náš dotaz od tohoto neetického zneužití svého schématu okamžitě distancoval a podobně jako jiní, nevěří, že takový nesmysl může být dlouhodobě prezentován na stránkách vědeckého ústavu, natož aby byl předkládán vládě a parlamentu jako odborné stanovisko. Na tuto skutečnost jsme upozornili opakovaně vedení AVČR.

Pokud je RNDr. Ladislav Metelka jako klimatolog odpovědný v ČR za bilanční měření toků přicházející sluneční energie a odcházející tepelné energie nadále přesvědčen, že toky tepla ze zemského povrchu do atmosféry do tepelné bilance nepatří, žádáme ho, aby publikací v recenzovaném (a nejvhodněji i impaktovaném) časopise prokázal vědeckou opodstatněnost svého zamlčení toků tepla ze zemského povrchu do atmosféry.

Ústav výzkumu globální změny AVČR (CzechGlobe) a ČHMÚ jsou nejvyššími autoritami výzkumu klimatu a jejich expertní stanoviska jsou s důvěrou respektována a přejímána exekutivou a zákonodárci. Proto se obracíme s tímto textem na ředitele ČHMÚ a na vedení MŽP.

Literatura

Ellison, D., Morris, C. E., Locatelli, B., Sheil, D., Cohen, J., Murdiyarso, D., Gutierrez, V., van Noordwijk, M., Creed, I.F., Pokorny, J., Gaveau, D., Spracklen, D.V., Tobella, A.B., Ilstedt,U., Teuling, A.J., Gebrehiwot, S.G., Sands,D.C., Muys, B., Verbist, B., Springgay, E., Sugandi, Y., Sullivan, C.A., 2017: Trees, forests and water: cool insights for a hot world
Global Environmental Change 43, 51–61 Contents lists available at ScienceDirect Global Environmental Change
Ellison, D., Pokorný, J., Wild, M. 2024: Even cooler insights: On the power of forests to (water the Earth and) cool the planet Glob Change, Biol. 2024;30: e17195. https://doi.org/10.1111/gcb.17195
Havlíček, V. a kol. 1986: Agrometeorologie, SZN, 260 stran.
Hollan, Jan, a Yvonna Gaillyová. Ochrana klimatu - příručka pro každého. Vydání 2. Brno: ZO ČSOP Veronica (Ekologický institut Veronica), 2020. http://amper.ped.muni.cz/gw/Ochrana_klimatu/klima_ucebni2019.pdf.
Jirka V., Hesslerová, P., Huryna, H., Pokorný, J., 2021: Energetická výměna mezi zemským povrchem a atmosférou v závislosti na meteorologických podmínkách bez ohledu na obsah CO2. Vytápění, větrání, instalace. 5/ 2021, str. 234–239
Makarieva, A.M., Nobre, A., Nefiodov, A.V. Sheil, D., Nobre, P., Pokorny, J., Hesslerova, P. Li B.-L. 2022: Vegetation Impact on Atmospheric Moisture Transport in a Climate with Increasing Land-Ocean Temperature Contrasts. Heliyon, Volume 8, Issue 10, October 2022, e11173 https://doi.org/10.1016/j.heliyon.2022.e11173
Pokorný, J., Procházka, J., Jirka, V., Huryna, A., Hesslerová, P., 2023: Lze nárůst příkonu sluneční energie a teplot vysvětlit jinak než úbytkem oblačnosti a vody v ovzduší? Vodní hospodářství 12/2023, str 2-7
Seják, J., Pokorný, J., Seeley, K., Skene, K.R., 2022: Why ecosystem services should be counterbalanced by nature’s thermodynamic costs. Ecosystem Services 2022, 57, https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2022.101469, https://www.researchgate.net/publication/363578741
Trenberth, K., Fasullo 2012, Tracking Earth’s Energy: From El Nino to Global Warming. Surv Geophys (2012) 33:413–426, DOI 10.1007/s10712-011-9150-2

---

reklama

---