Jan Pokorný: Voda, ne uhlík. Vzkaz klimatickým expertům

S měřením sluneční energie a hodnocením radiační bilance jsem se seznamoval v sedmdesátých letech na třeboňském pracovišti Botanického ústavu ČSAV. Ještě dnes mám na polici knihy z té doby, například: Principles of Environmental Physics (J. L. Monteith, 1973, A series of students texts in contemporary biology); R. Geiger, Das Klima der bodennahen Luftschicht, 1960; S.A. Sapožniková, Mikroklima a místní klima, 1952, řada Zemědělská věda. Tuto knihu přeložil Vladimír Havlíček, hlavní autor výborné vysokoškolské učebnice Agrometeorologie, SZN 1986. Na stránce 42 je graf denních sum dlouhovlnné radiační bilance (efektivní vyzařování) nad povrchem trávníku v kWh.m-2.den-1, všechny hodnoty jsou záporné až 3 kWh. Původní data J. Klabzuba, Hradec Králové, roky 1969 – 1971. Autoři expertního stanoviska ke klimatu AVex 4/2020 učebnicové znalosti o Slunci jako základním zdroji životodárné energie Země popírají a tvrdí, že dvě třetiny energie produkuje skleníkový efekt oblohy, bez bližšího vysvětlení a s autoritou vědecké instituce evropské excelence vytvářejí a šíří tento nesmysl do škol, působí v grantových komisích a ředitel Ústavu výzkum globální změny (CzechGlobe) byl hlavním poradcem premiéra v otázkách klimatu, místopředsedou vědecké rady MŽP atd.

Kolega J. Seják ukázal, že kritika autorů AVex 4/2020 se nevyplácí. Přesto vyzýváme k návratu k učebnicovým znalostem a každodenní zkušenosti venkovského člověka. Zde je shrnutí:

Slunce ohřívá naši planetu o cca 280 oC. Kdyby Slunce vyplo, teplota by klesala na úroveň teploty „okolního vesmíru“ (-270 °C), ztuhly by oceány, ztuhla by atmosféra. Na vnější vrstvu atmosféry přichází v průběhu roku 1321 – 1412 W.m-2, podle vzdálenosti Země od Slunce na její eliptické dráze. Na povrch zemský v mírném pásmu ve vegetační sezóně při jasné obloze přichází až 900 W.m-2 (měřen dopad na vodorovný povrch). Na travnatém povrchu se cca 20 % sluneční energie odrazí, ohřátý zemský povrch emituje dlouhovlnné záření do chladné jasné oblohy (podle vlhkosti vzduchu 100 W.m-2 i více). „Zbylých 600 W“ se nazývá čistá radiace (net radiation) a člověk svými hospodářskými zásahy rozhoduje o jejím osudu/distribuci. Pokud sluneční energie přichází na živou vegetaci zásobenou vodou, potom stovky wattů sluneční energie se spotřebují na výpar vody a teplota se nezvyšuje, teplo je skryto (latentní) ve vodní páře, ta se sráží zpět v atmosféře a vrací zpět jako drobný déšť, ráno tvoří mlhu a cloní mrazivou oblohu. Pokud sluneční energie dopadá na suchou plochu, tak se tato plocha ohřívá na teplotu 50 oC i více. Od přehřátého povrchu se ohřívá vzduch, který rychle stoupá vzhůru, strhává vlhký vzduch z okolí, teplota vzduchu je vysoká (relativní vlhkost nízká), není dosaženo rosného bodu, netvoří se mraky, voda se nevrací zpět. Tak vysycháme. Tak vyschly historické civilizace.

S globálním nedostatkem přirozených živých lesů a mokřadů klesá obsah vody v atmosféře, ubývá mraků, zvyšuje se příkon sluneční energie. Opakovaně popsáno v literatuře. V ČR za posledních 15 roků o 10 % (data ČHMÚ). Současně narůstá tok dlouhovlnného záření do oblohy, protože chybí vodní pára v atmosféře, narůstá četnost jarních nočních mrazů, které poškozují úrodu. Skleníkový efekt klesá.

Píši tyto řádky 26. 5. 2026 na jihu Čech. Stavy vodních toků v okolí jsou na úrovni sucho. V rybnících chybí voda, tráva je řídká. Ve jménu ekonomického růstu měníme krajinu na step a poušť, krajina se tak chová, svádíme to na CO2, mylně, a proto i marně, dekarbonizujeme a vysycháme. Věcná diskuse neprobíhá, kritika je predátorsky trestána, kritici „vymlčeni“, „odhojeni“.

---

reklama

---