Komise pro životní prostředí AV ČR a Komise AV ČR pro udržitelnost: Stanovisko k příspěvkům doc. Sejáka a doc. Pokorného na serveru Ekolist

Ekolist v nedávné době publikoval dva příspěvky – Umělá inteligence potvrzuje nepravdy Expertního stanoviska AV ČR ke klimatu (J. Seják) a Voda, ne uhlík. Vzkaz klimatickým expertům (J. Pokorný). Oba články předkládají interpretaci příčin a řešení klimatické změny, která není v souladu se současným stavem vědeckého poznání, a současně zpochybňují expertní stanoviska AV ČR (AVex), připravovaná jako nezávislý odborný podklad pro orgány státu a jeho představitele ve věcech veřejných. Expertní stanoviska AV ČR Planeta ve skleníku (AVex 2/2020) a Klimatická změna – fenomén současnosti (AVex 4/2020) vycházejí z poznatků, na nichž vědci z různých oborů pracují více než 150 let. K jejich základním závěrům patří, že CO₂ a další skleníkové plyny jsou hlavní příčinou současné klimatické změny a že skleníkový efekt atmosféry, tedy zpětné dlouhovlnné vyzařování atmosféry směrem k zemskému povrchu, představuje významný zdroj energie pro ohřev zemského povrchu. Velikost těchto energetických toků je dnes přímo měřena na stovkách lokalit v Evropě i ve světě, například v sítích ICOS a FLUXNET.

Autoři obou článků opakovaně uvádějí, že „atmosféra nesálá vůči povrchu Země“ a že opačné tvrzení odporuje zákonům termodynamiky. Takový závěr je však v rozporu se základními fyzikálními principy. Jak ve svém expertním stanovisku z dubna 2024 uvedl Fyzikální ústav AV ČR:

„Dle Stefanova–Boltzmannova zákona schopnost tělesa pohlcovat záření úzce souvisí s jeho schopností vysílat elektromagnetické záření. To znamená, že každé těleso, včetně molekul plynů v atmosféře, při konstantní teplotě musí být v termodynamické rovnováze se svým okolím, a množství zachycené energie musí být stejné, jako množství energie, které do okolí vyzáří. Pokud se molekuly nacházejí v izotropním prostředí, tak vyzařují teplo ve všech směrech. Tudíž část tepla se z nich šíří nejen do vesmíru, ale i směrem dolů k Zemi, kde je absorbováno a díky tomu se teplota povrchu Země stává vyšší, než by byla, kdyby byl povrch Země ohříván pouze přímým solárním ohřevem. Toto dodatečné zahřívání zemského povrchu atmosférou je nazýváno skleníkovým efektem. Na základě výše uvedeného fyzikálního popisu předmětného děje lze tedy konstatovat, že tvrzení „atmosféra nesálá vůči povrchu Země“ se nezakládá na pravdě.“

Stejný závěr formuloval i Ústav fyziky atmosféry AV ČR ve stanovisku z března 2024:

„Je tedy zřejmé, že zemský povrch je ohříván dopadajícím slunečním zářením a rovněž dopadajícím dlouhovlnným zářením, pocházejícím z vyzařování atmosférou, jež je obvykle nazýváno zpětné záření atmosféry.“

Role vegetace a vody je pro fungování krajiny a života na Zemi nezastupitelná. Je nesporné, že lesy, mokřady nebo dostatek vody v krajině prostřednictvím výparu významně ovlivňují lokální a regionální klima. Všichni víme, že v horkém dni je příjemněji v lese, v městském parku nebo i na trávníku než na rozpáleném asfaltu, zejména pokud je v krajině dostatek vody pro výpar a může tak být část přicházející energie využita na fázovou přeměnu vody na vodní páru namísto toho, aby ohřála okolní povrchy a vzduch. Využití vegetace je i důležitý mechanismus adaptace na probíhající klimatickou změnu, která, pokud je správně uchopena, může učinit krajinu i sídla odolnější vůči vysokým teplotám. Je však třeba rozlišovat mezi procesy, které ovlivňují místní teplotní a vlhkostní poměry, a procesy, které určují globální energetickou bilanci Země. V globálním měřítku hraje při změně využití krajiny zásadní roli změna albeda (odrazivosti povrchu) a především pak změna koncentrace CO₂ a dalších skleníkových plynů. Lokální či regionální změny výparu vody a proudění vzduchu ovlivňují míru, do jaké dopadající energie ohřeje povrchy a vzduch v daném místě anebo bude odvedena ve formě zjevného tepla promícháváním vzduchu a ve formě latentního tepla v páře do vyšších vrstev atmosféry, kde se uvolní jejich kondenzací. Ohřáté molekuly vzduchu poté část této energie opět vyzařují k zemskému povrchu v energetickém koloběhu. Čím více je skleníkových plynů atmosféře, tím více se původní sluneční energie na Zemi kumuluje ve formě tepla. I přes svůj význam proto nemohou vegetace ani lokální opatření zvyšující místní roli latentního tepla významně změnit množství energie zadržované v globálním klimatickém systému.

Ve vědě je legitimní zpochybňovat zavedené teorie a navrhovat alternativní vysvětlení. Taková tvrzení však musí být podložena experimentálními daty a důkazy a obstát v nezávislém odborném posouzení. Jak formuloval americký astronom Carl Sagan: „Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy.“ Pokud někdo zpochybňuje základní fyzikální principy, jako je zpětné dlouhovlnné vyzařování atmosféry, nebo současné vědecké poznatky o příčinách klimatické změny, musí pro takové tvrzení předložit mimořádně silné teoretické, experimentální a observační důkazy. Takové důkazy dosud předloženy nebyly, a neobsahují je tedy ani práce obou autorů.

Současné vědecké poznatky, založené na rozsáhlém souboru přímých i nepřímých důkazů, nadále jednoznačně prokazují, že zesílení skleníkového efektu způsobené lidskou činností je hlavní příčinou probíhající klimatické změny. Expertní stanoviska AV ČR nepředstavují názor jednotlivců či jedné instituce, ale shrnutí současného stavu poznání napříč řadou vědních oborů.

doc. RNDr. Martin Pivokonský, Ph.D.
předseda Komise pro životní prostředí AV ČR a Komise AV ČR pro udržitelnost

---

reklama

---