Dušan Utinek: Je možné narušit plnění funkcí lesů dodržením zákona o lesích?

Redakční poznámka: Spory o to, zda se na různých místech Česka poškozují lesy, nás v redakci Ekolistu dovedly k otázce, zda les lze poškozovat, a přitom jednat podle zákona. Položili jsme proto tuto otázku několika odborníkům na hospodaření v lesích. Někteří ji přeformulovali, aby na ni mohli odpovědět co nejpřesněji. Pan Utinek změnil zadání do podoby otázky Je možné narušit plnění funkcí lesů dodržením zákona o lesích?

Původní zamyšlení, zda je možné prostřednictvím zákona o lesích lesy poškozovat nebo dokonce devastovat, nás zavádí do podoby úplných abstrakcí. Protože, pokud dodržuji legislativní pravidla, nemohu dle legislativy způsobit škodu. Problém se nám tak zacykluje. Pro následující úvahu bude vhodnější držet se v zákoně zmíněných, ale už dál nedotažených funkcí lesů. Dostáváme se tím na rovinu víc odbornou než legislativní, protože zákon o lesích o funkcích lesů správně hovoří, ale už je nedefinuje, čili nechává na nás, ať si pod nimi představíme, co chceme. Říká, že jsou to přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční. Takže se pokusím doložit, co z těchto funkcí může vlastník lesa či jeho lesní hospodář narušit či poškodit.

Z pohledu produkčního opomněl zákon o lesích jednu základní zásadu hospodaření v lesích, a tou je trvalost. Pod trvalostí se skrývá i rovnoměrnost, čili les by měl plnit stále všechny funkce v přibližně stejném rozsahu. U menších majetků do 500 ha dle prováděcího předpisu může stanovený výpočet etátu, tedy maximální možné výše těžeb, znamenat narušení trvalosti produkce a její rovnoměrné sklizně v čase. Jinými slovy, pokud je na majetku převaha „zralých porostů“, tyto je možné vytěžit bez ohledu na to, že v řadě dalších desetiletí těžby výrazně poklesnou. Alibismus v přístupu k lesům, že hospodaříme dle lesního hospodářského plánu, není na místě, pokud neznáme podrobně způsob výpočtu ukazatelů, které lesní hospodářský plán přináší. Čili můžeme i při dodržení požadavků zákona o lesích významně narušit trvalost produkční funkce. A nejen té.

U funkcí mimoprodukčních dochází někdy k jejich poškození už tím, že se upřednostňuje funkce produkční. Ta se dle příslušné vyhlášky naplňuje jednak skladbou dřevin, které na daném stanovišti poskytují optimální produkci, a jejich předepsaným počtem na ploše. Jako následek toho je stanoveno množství a způsob těžby dříví. Nemáme jistotu, zda stanoviště bylo správně typologicky klasifikováno, ale máme povinnost použít skupinu dřevin k této klasifikaci přiřazenou.

Přirozená obnova je v zákoně zmíněna, ale není nijak zvýhodněna, takže raději přenášíme sazenice vypěstované v optimálních podmínkách lesních školek s patřičným listem o původu, neboť papír snese vše. Přitom možnost počkat delší dobu než ukládá zákon na přirozenou obnovu znamená, že se nám obnoví dřeviny skutečně odpovídající stanovišti, minimálně z předchozí generace (nebo generací) na stanoviště adaptované a přinášející obrovskou úsporu nákladů na zalesňování. Přípustnost holosečného hospodářství kdykoli a jakkoli se všemi negativními dopady to jen podtrhuje.

Obecně řečeno, tím že zákon prostřednictvím prováděcích předpisů hospodaření v lesích unifikuje, abych neřekl česky glajchšaltuje, jde zcela proti rozmanitosti, která je naopak nezbytná pro mimoprodukční funkce lesů. Nemusí jít jen o podporu biodiverzity, ale i o rekreační a estetickou funkci lesů, ochranu vod a půd, z produkčního pohledu nám rozmanitost dává větší předpoklady odolnosti a stability lesních porostů proti různým poškozením atd. Ale zákon lesníky tlačí k něčemu jinému. Tato úvaha je jen letmým nahozením některých témat. Bylo by to na mnohem delší psaní…

---

reklama

---