Dušan Utinek: O démonu zisku a kůrovcové kalamitě

Démon zisku. Pohltí-li dřevaře, zahyne les.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Vítková / Ekolist.cz

Základní shoda, která vyplývá z řady odborných a dané problematiky znalých článků a komentářů, je na tom, že současný stav má vícero příčin. Byť laické veřejnosti je stále podsouváno, že za vše může klimatická změna, případně zmíněný kůrovec jako následek dlouhých a suchých period. Příčiny, jejichž výčet v tomto textu rozhodně nebude úplný, se dají rozdělit na dvě možné skupiny – vlivy abiotické (zejména způsobené tzv. klimatickou změnou) a vlivy biotické – různou měrou způsobené či ovlivněné člověkem.

Skupina vlivů abiotických, zjednodušeně nazvaných teplo a sucho, je mimo vliv člověka. A lze je při troše perzonifikace pokládat za následně hodující u bohatě prostřeného stolu zkázy. Jen mistrně využily dlouhodobou přípravu člověkem na snížení odolnostního potenciálu lesů a zanedbání řádného hospodaření v lesích a všeho možného, o čem se dávno v minulosti vědělo, že může způsobit ohrožení.

Škody biotické by bylo lépe nazývat vlivy antropogenními, tedy vlivy způsobené člověkem při využívání půdy a krajiny se základním cílem získat potřebnou produkci a zajistit trvalý růst této produkce. Tuto snahu, získat z půdy užitek a zvětšovat jej, která po dlouhá staletí byla docela legitimní a nezpůsobovala žádné, nebo aspoň ne významné, škody, jsme dovedli do zrůdné dokonalosti. Zisk musí být co největší a každoročně musí o pár stanovených procent narůst.

Pohlížíme na les jako na výrobní prostředek. Dochází k tomu, že produkujeme a zvyšujeme zisk způsobem co nejvíc snížit náklady a zvýšit tržby. Tedy co nejlevněji vyrobit co největší množství, které pak musíme co nejdráž prodat. Pokud tyto cíle povýšíme za hlavní směr našeho hospodaření, bez ohledu na to, že se k nim můžeme blížit pouze za dodržení řady dalších podmínek, jimiž zajistíme vzývanou trvalost hospodaření, případně obnovitelnost suroviny, popíráme základy, na nichž lesnictví vzniklo. Kdy trvalost byla cílem, nikoli heslem. Už nám nejde o přežití jako našim předkům, ale jde nám o blahobyt.

Budeme-li procházet různé a různou měrou se podílející jednotlivé, spíše však dílčí spolu různě provázané, příčiny odumírání našich lesů, častokrát se mezi nimi objeví (bez stanovení priorit):

- Nepružný systém zadávání zakázek u státního podniku Lesy ČR (a nejen u nich) – pozdní, pomalá či po termínu reakce na likvidaci nepředpokládaných ohrožení lesů. Tedy nerespektování skutečnosti, že v lesnictví jsme schopni plánovat řadu činností v podobě ročních plánů či projektů, ale musíme počítat i s činnostmi, které se plánovat nedají, a proto jim říkáme nahodilé. A pokud to, co je naplánované, čili činnosti úmyslné, musíme 100% splnit namísto toho, abychom to operativně odsunuli a věnovali se naléhavým nahodilým potřebám, díra do lodi, na níž plujeme vstříc závratným hospodářským úspěchům a stabilním lesům, se stále zvětšuje.
- Nečinnost malých vlastníků lesů v oblasti ochrany lesů (je do diskuse, zda požadavky na ochranu lesů uvedené v zákoně dodržovali větší vlastníci, respektive jejich lesní hospodáři).
- Nečinnost odborných lesních hospodářů v téže oblasti.
- Nedodržování zásad ochrany lesů jak dle zákona o lesích, tak dle historicky daných odborných poznatků a zkušeností.
- Selhání státní správy lesů a kontrolních orgánů, která i to málo, co může, včas nevymáhala.
- Způsob pěstování lesů, který je zaměřen na maximalizaci produkce a nikoli na maximalizaci odolnosti a z toho plyne preference určitých druhů dřevin, které mají poskytovat nejvyšší produkci jak objemovou, tak zejména ekonomickou (různě cenné výřezy pro další zpracování, zejména pořezem). A z toho dále plyne nevhodná druhová skladba i prostorová struktura porostů jak vzhledem ke stanovišti, tak vzhledem k měnícím se podmínkám.
- Těžba dříví jako převažující zdroj financování péče o lesy.
A nevím, na co jsem ještě zapomněl.

Dřevo se dá těžit i v méně přístupných terénech, jen se to tak nevyplatí

Licence | Volné dílo (public domain)

Zdroj | pxhere

Podíváme-li se na vlastní realizaci hospodaření v lesích dle výše uvedeného neúplného souboru příčin, zjistíme, že:

- V případě těžební činnosti s cílem co nejlepšího hospodářského výsledku ji umísťujeme do technologicky jednoduchých terénů, s nízkými náklady zejména na přibližování či odvoz dříví, provádíme obnovu (mýtní úmyslnou) především v porostech s kvalitním a dobře zpeněžitelným dřívím, odkládáme výchovné a nahodilé těžby, které jsou jednak výrazně nákladnější a také generují podstatně nižší zpeněžení vytěženého dříví. Toto „hospodaření“ může být způsobeno zadáním vlastníka lesa, tedy stále větším tlakem vlastníka na lesního hospodáře k dosažení zisku, a na menších majetcích někdy i pohodlností onoho hospodáře, neboť dosahuje zisku a přispívá, co může ještě dělat víc. Že to za pár let už nebude zdaleka tak snadné, respektive náklady na práce porostou i vlivem potřeby jejich provádění v náročnějších terénech a jak se budou vyvíjet tržby za dříví je ve hvězdách, nůžky se mohou rozevírat, to dnes, resp. v tomto volebním období, nikdo neřeší, že…

- Pokud jde o pěstební činnost, je potřeba splnit zákonné povinnosti zalesnění a zajištění. I tam se dá ušetřit na volbě dřevin, kterých se sází někdy i polovina předepsaného počtu než dřevin stanovištně původních (zejm. dub, buk), pokud použijeme oblíbený smrk. Také jsou oblíbené a na meliorační a zpevňující pasované dřeviny geograficky nepůvodní, u nichž nevíme, jak se na našich stanovištích budou chovat za delší časový interval. Povinné výchovné zásahy si může zadavatel lesního hospodářského plánu (LHP) „optimalizovat“ při tvorbě LHP a státní správa lesů, protože nemá oporu v zákoně jak má výchovný zásah vypadat (jaká má splňovat kritéria) či kdy je nezbytné jej do LHP jako povinný uvést, většinou se schválí, to co je v návrhu LHP uvedeno. Takže odložená porostní výchova je dalším zdrojem zvyšování zisku. Krom toho, že problém neřešíme, ale jen odkládáme, aby pak řešení stálo násobky dnešních nákladů. Okrádáme vlastníka o přírůst budoucích decennií a snižujeme odolnost porostů proti různým nepředpokládaným vlivům. To vše zjistíme při nahlédnutí do prací starých bardů pěstování a ochrany lesů. Ale kdo by se tím zatěžoval, že…

- Způsob zadávání veřejných zakázek, kdy hlavním (nebo snad jediným) kritériem byla cena, způsobil i úplný rozpad dostupných zpracovatelských kapacit, tedy drobných živnostníků, kteří raději prchli do různých zaměstnaneckých poměrů v okolí, kde je v zimě teplo a v létě aspoň větrák, když ne klimatizace atd.

Tato výše uvedená opomenutí nebo zanedbání mají kořen v ziskuchtivosti, která je cílem současného lesního hospodářství. Abychom dosáhli požadovaného zisku, musíme ušetřit, a proč vlastně provádět činnosti, které nepřinášejí okamžitý zisk, když se můžeme soustředit na ty ekonomicky „efektivní“. Že ona vzývaná ekonomická efektivita je pouze v onom krátkodobém zisku a dlouhodobě uvrhne hospodaření v lesích do značných a nejen ekonomických potíží, nikoho příliš nezajímá. A potom nám vychází, že chyba je v nastavení základního kritéria hodnocení lesního hospodaření. Nejčastěji a s největší váhou používané kritérium úspěšnosti lesnických manažerů, lépe by bylo říkat správců lesů, je zisk. A to zisk krátkodobý, pokud tento pojem použiji pro hospodaření na úrovni jednoho hospodářského roku. Hledání, vytvoření a kalibrování jiných kritérií, zejména pak dlouhodobých, které zaručí skutečně trvale (a to napořád, nebo aspoň na několik budoucích desetiletí) udržitelné hospodaření, zajímá jen málokoho.

Nelze se v textu tohoto formátu pouštět do rozboru potřebných kritérií pro lesnictví 21. století, ale od v minulosti uplatňovaného názoru, kdy bylo potřeba především zajistit trvalost produkce a ostatní pozitivní efekty lesa pak přijdou samy, je potřeba nejprve zajistit ony ostatní efekty a pak budeme mít i trvalost produkce. Byť asi už ne v takovém rozsahu a s maximálním ziskem v daném okamžiku/ roce, jak jsme předpokládali v minulosti. Neodmítám zisk a řádné hospodaření v ekonomickém smyslu, ale odmítám současné nastavení priorit v lesnickém hospodaření a způsob realizace činností, které lesní hospodář vykonává Cílem by měl být na prvním místě stav lesa a zachování lesa a z toho pak už poplyne vše ostatní. I nějaký přiměřený zisk.

Takže vedle pílení a odvážení kalamitního dříví si nezapomeňme rozmyslet, co budeme dělat dalších několik decennií. Minulost se s námi už třeskutě rozloučila a je na nás, jak přivítáme budoucnost. Nejlépe objetím, jinak nás odkopne ona, ne my ji.