Eva Tylová: ČIŽP předá část svých kompetencí jiným orgánům. Proč je to strašně špatně?

Ředitelství České inspekce životního prostředí, ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ČIŽP / Wikimeda Commons

K tomu jsem po přečtení rozhovoru s novým ředitelem ČIŽP Petrem Bejčkem v Deníku Referendum zjistila, že tento trend zbavování se kompetencí má pokračovat.

Ředitel Petr Bejček jako důvod uvádí jinak chvályhodnou snahu navýšit platy inspektorů, aby byli dobře placeni, tedy nezávislí atd. Ale bohužel chce to udělat tak, že se zbaví části kompetencí. Což je systémově špatně.

Zde jen připomenu, že obdobnou potřebu jsem jako ředitelka ČIŽP řešila s MŽP navýšením rozpočtu ČIŽP, které se promítlo do ohodnocení inspektorů. Jde totiž o více než jen o peníze. Stát i společnost inspekci potřebují, aby byla kvalitně zajištěna ochrana životního prostředí a konkurenční prostředí firem. Aby se nevyplácelo v životním prostředí podvádět.

Rozdá ČIŽP své kompetence?

Chceme jej nyní po 30 letech negovat, jak rozebírá ve svém příspěvku moje bývalá kolegyně z ČIŽP, ředitelka právního odboru JUDr. Jitka Jelínková, Ph.D.? (2)

Přidám k tomu několik poznámek z pohledu bývalé ředitelky ČIŽP.

Ztráta kompetencí v oblasti ochrany vody

ČIŽP je tedy odsunuta na místo spolupracujícího orgánu. To je jistě v pořádku pro řízení prací při zneškodňování havárie, tam kompetence plně náleží Hasičskému záchrannému sboru ČR.

Šetření havárie má podle návrhu novely příslušet vodoprávnímu úřadu, což je problematické, jak personálním obsazením vodoprávních úřadů, tak jejich zahlcením jinou činností, ale i malou či žádnou zkušeností jejich pracovníků s šetřením havárie většího rozsahu.

Platný vodní zákon uvádí, že správní řízení vede buď vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností (dále ORP) anebo ČIŽP. Tato duplicita není v legislativě nic neobvyklého. Podle velikosti havárie, místních podmínek se jmenované orgány mají dohodnout, který z nich řízení povede. Na šetřícím orgánu je důkazní tíže, tedy povinnost si opatřit důkazy o viníkovi havárie. Jsou případy, jedná se zvláště o menší havárie, které vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností (ORP) zvládne, jeho pracovníci mají větší znalost v místě, jsou k místu havárie blíže atd.

U velkých havárií (nyní mimořádného rozsahu) však bylo zvykem, že je většinou řešila ČIŽP. To, že pracovník oblastního inspektorátu v Brně k případu v den havárie na místo ani nevyjel, je hrubé personální selhání, ale je zcestné kvůli tomu měnit zavedený desetiletí fungující systém.

Ostatně pracovníci příslušných vodoprávních úřadů, na které teď má být kompetence plně převedena, udělali obdobně hrubé chyby. Na místo sice vyjeli, ale nezajistili vzorky z podezřelých výpustí, vzorky zajištěné rybáři zřejmě vyhodili atd. U nich může být omluvou, že se s takovým rozsahem havárie běžně nesetkávají.

Možnosti ČIŽP jsou oproti možnostem vodoprávního úřadu na ORP nesrovnatelné.

Nebýt „sám voják v poli“

ČIŽP je celá prvoinstančním orgánem, tedy šetření se mohou zúčastnit všichni pracovníci ČIŽP. Tak to vždy probíhalo a není logické to po jednom personálním selhání měnit.

Dovybavit 12 pracovišť ČIŽP, nebo 200 obcí s pověřenou působností

Dovybavení 660 vodařů na vodoprávních úřadech zařízením pro držení pohotovosti by představovalo nemalé prostředky (i kdyby to mělo být jen jedno auto s vybavením na ORP). Pokud by tedy měl být někdo materiálně posílen, tak je jistě levnější dovybavit pracoviště ČIŽP, kterých je 10, na kterých je vybavení sdíleno pro celé početné oddělení a případně i dvě jejich pobočky ve Zlínském a Karlovarském kraji.

Zde si zase dovolím dodat, že za mého působení jsem tyto pobočky personálně i materiálově začala vybavovat. Myslela jsem si, že další vedení ČIŽP bude pokračovat v jejich rozvoji tak, aby tyto kraje byly dostatečně, vzhledem ke své vzdálenosti od mateřského oblastního inspektorátu, obslouženy. Bohužel to se nestalo.

ČIŽP zná potenciální znečišťovatele z kontrol nejlépe

Od Aše po Ostravu musí státní správa konat jednotně

Pracovník ORP nemá kým být v terénu podporován a je tedy opravdu „sám voják v poli“, o to hůř, pokud není zkušený, protože má například krátkou praxi.

ČIŽP, která tím, že je celý úřad první instance, důsledně svůj výkon sjednocuje, předává si zkušenosti, a od Aše po Ostravu koná pokud možno jednotně. A pokud toto nyní nedělá, tak to není důvod ke ztrátě kompetencí, ale k návratu k dobré praxi, tak jak to bylo, když jsem ČIŽP řídila.

Tím neříkám, že ORP nikdy z personálních a odborných důvodů není schopná vést šetření. Výjimkou je například hlavní město Praha, které v sobě sdružuje kompetence ORP i kraje a vodoprávní úřad je tedy dostatečně personálně obsazený.

Opuštění kompetencí v ochraně lesa

Záměr převést ochranu lesa na orgány státní správy lesů je obdobný jako u převodu kompetencí ve vodě. Ony státní orgány ochrany lesů jsou pověřené obce. Situace je složitější o to, že na pověřeném úřadu se na rozdíl od vodohospodářského úřadu, kde byli jeden až tři pracovníci, věnuje ochraně lesa pracovník jeden, a to ještě většinou na částečný úvazek spojený nejčastěji s ochranou pozemkového fondu či jinou agendou nevyžadující celý úvazek.

Takže tento pracovník na půlúvazek bude řešit složité kauzy a udělovat sankce, tak jak to dělala ČIŽP, jak tom píše ve svém článku JUDr. Jitka Jelínková, Ph.D. Tak tomu snad nikdo nemůže věřit. Naopak si dokážeme představit, jaký zavládne v lesích pořádek a neboť tam leckterá „svoloč“ bude konat co chce.

Ironií je, že právě zákon o zřízení ČIŽP ze dne 19. června 1991 „O České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa“ jedinou složku, kterou přímo jmenuje (i v názvu) je právě ochrana les. Ostatní složky byly přidány později. To by asi Ivan Dejmal, ministr životního prostředí, za kterého byla ČIŽP zřízena, podivil, kam jsme to po 30 letech dopracovali.

Ani ochranu přírody a krajiny nechceme

Zase mi připadá, že nejde o to, aby agenda byla vykonávána dobře, o což by se měli představitelé resortu životního prostředí snažit. Orgány státní správy na obcích jsou přehlceny vydáváním stanovisek, nemají patřičnou zkušenost vést složitá šetření a řízení.

Když pominu snahu „odbřemenit“ ČIŽP (i když dle mého názoru na nepravém místě), tak z pohledu společnosti tuto činnost bude muset vykonávat někdo jiný a náklady narostou jinde. Pro stát je nejvýhodnější, aby tyto činnosti nadále vykonávala ČIŽP, která na to má odborně zdatné inspektory, vybavení atd.

Samozřejmě hrozí i to, že agendu nikdo vykonávat nebude a na to se již jistě těší nejrůznější podvodníci. Tak jim vyjdeme vstříc? Tento trend jde i proti legislativě EU, viz nutnost zajistit provádění návrhu nařízení EU o obnově přírody, tzv. „Nature Restoration Law“.

V rozporu se snahou zbavit se části kompetencí je naopak nárůst činností v jiné oblasti, jak na začátku rozhovoru ředitel Petr Bejček tvrdí: „Inspekce v současnosti vystupuje jako represivní a sankční orgán. Jedna z mých vizí je pokusit se posunout ji na odborné úrovni. V ochraně přírody a krajiny máme Agenturu ochrany přírody a krajiny jako specializovaný orgán, ale nemáme tady žádnou instituci specializovanou na ochranu ovzduší, vod a odpady. To by myslím mohla jako svou hlavní odbornost vykonávat právě inspekce.“

ČIŽP má být dozorový, represivní a sankční orgán (samozřejmě i s důrazem na prevenci), taková je její role v celém systému. K tomu samozřejmě musí disponovat příslušnou odborností. Rozhodně však nemá nahrazovat roli odborných institucí v resortu životního prostředí. V oblasti ovzduší, vod a odpadů tuto odbornou základnu představují zejména Český hydrometeorologický ústav, Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) a Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. Takže za situace, kdy se jedná o finance, by ČIŽP jejich činnost dublovala. Naopak má s nimi spolupracovat.

Právě další ředitelem Petrem Bejčkem zmíněná oblast je prostor pro lepší spolupráci s těmito organizacemi, ne jejich dublování: „Další věc, která mě napadá, je práce s daty. Tady v inspekci, ale i v České republice vůbec, sbíráme spousty dat, ale v současné době je využíváme jen velmi omezeně — třeba právě tady u nás. A také je ne vždy umíme dostatečně interpretovat. S pomocí dobré práce s daty by přitom bylo možné předcházet spoustě případů. Uvedu případ z registru znečišťovatelů: provozovatelé, kteří nakládají s nebezpečnými odpady, musí uvádět látky, které přijímají a které od nich odcházejí. Z trendů lze pak vysledovat, kdy se děje něco, co by mohlo být porušením zákona.“

Ministr Ivan Dejmal by se asi hodně divil

Vznikající legislativa byla na tehdejší dobu velice pokroková, včetně i zřízení ČIŽP zákonem. Jak říkal Ivan Dejmal, tehdejší ministr životního prostředí České republiky: „Musíme dát co nejvíce potřebných zákonů schválit v tomto období, teď je vůle a ta již v příštím volebním období nebude.“

A měl pravdu, nebyla. V dalších volebních obdobích se zákony na ochranu životního prostředí často spíše rozmělňovaly a oklešťovaly a nebýt našeho vstupu do EU, byly by nakonec úplně bezzubé.

Doufejme, že tomu tak nebude i v případě zákona o ČIŽP.