František Zálešák: O sporu se Správou KRNAP pohledem hospodáře na Klínových boudách

Rád bych touto cestou zareagoval na tiskovou zprávu KRNAP nazvanou „Správa KRNAP ukončila spolupráci s hospodářem z Klínových bud“, která obsahuje řadu nepravd či polopravd a informací účelově vytržených z celkového kontextu, a jak se říká, pověděl k tomu své. To, co mám na srdci, by vydalo přinejmenším na knížku, ale budu se snažit, aby má reakce zachytila pouze podstatné. Reaguji se zpožděním, neboť jako hospodář a boudař se musím nejprve postarat o to zásadní, tj. o své hospodářství, a zbydou-li čas a síly, mohu se věnovat tomu méně důležitému – své obhajobě. Na vršcích Krkonoš žiji od Vánoc roku 2016. Na Klínové Boudy jsem se přestěhoval jednak proto, že mě to celoživotně táhlo na hory, jednak návazně na smrt mé nejstarší dcery. Tato ztráta mi obrátila život naruby a vedla k přehodnocení mých priorit – to, co se mi zdálo podstatné, mi ve světle prožité zkušenosti přišlo malicherné a nepodstatné. Dnes mě naplňuje práce hospodáře, zejména práce s dobytkem, a ochrana přírody jako taková. Snažím se nahlížet na věci selským rozumem; nelžu, nekradu, nepiju, nekouřím a miluji svoji rodinu.

Od samého počátku svého hospodaření v Krkonoších jsem byl v kontaktu s pracovníky KRNAP, se kterými jsem konzultoval pracovní postupy, vždy aktivně z mé strany. Rád jsem vycházel vstříc požadavkům uvedených pracovníků na vícepráce, které vyplynuly z průběhu zemědělského roku, a to bez nároku na platbu za mnou odvedenou práci. Přišlo mi to tak samozřejmé. Řídím se zásadou, podle které cesta je cíl. Svůj život proto spojuji se svojí "cestou" nežli s výnosy za práci.

První rok hospodaření na Klínových boudách, tj. rok 2017, byl z mého pohledu velmi náročný, neboť jsem se nikdy předtím hospodaření nevěnoval. O to více jsem se učil za pochodu a čerpal znalosti od okolních farmářů, stejně jako farmářů ze zahraničí. Zejména jsem sledoval, jaké postupy využívají díky zkušenostem načerpaným za desetiletí práce v ještě komplikovanějších podmínkách, tj. v nadmořských výškách od 1.500 do 2.500 m n. m. Uvedené postupy, včetně používané techniky, jsem se v průběhu let snažil přenést do svého hospodaření na Klínových Boudách, vždy s maximálním ohledem na okolní přírodu. V této věci nejsem – troufám si tvrdit – se Správou KRNAP ve sporu.

V Krkonoších hospodařím na pěti lokalitách, jednak zde na Klínových boudách, kde s rodinou také žiji, a dále pak okolo Boudy Hájenka, Boudy Na Pláni, ve Velké Úpě a Peci pod Sněžkou. Ve všech zmíněných lokalitách jsou lidé dle svých slov nadšeni z mých zvířat a odvedené práce. Sami od sebe kravkám suší pečivo, nabízejí mi další pozemky k obhospodařování, hlásí mi stav a náladu ve stádě, posílají fotografie a dožadují se informace, kdy už jim kravky dovezu.

Jediná „třecí plocha” vznikla u nás na Klínových boudách, a to se čtyřmi vlastníky okolních chalup, kteří mi bez elementární zkušenosti s chovem skotu v náročných podmínkách (pro představu – pasu do nadmořské výšky 1350 m n. m. a skot zimuje zde na louce ve výšce 1200 m n. m) a zemědělského vzdělání začali radit, jak bych tady měl hospodařit.

Vzhledem k tomu, že jsem se na zdejší vršky přestěhoval teprve v nedávné době, jejich názory jsem si zpočátku ze slušnosti vyposlechl, případně jsem v rámci zachování dobrých sousedských vztahů provedl opatření, která uvedení sousedi zmiňovali. Jelikož se však předmětné požadavky stupňovaly a nebyly odborně správné a racionální, odmítal jsem je dále plnit. Tlak ze strany některých sousedů ovšem neustával, a proto jsem je informoval, že SZIF a Správa KRNAP neshledávají na mé práci žádné nedostatky a partnerem pro mě jsou pouze uvedené instituce.

Postupem času se začaly ze strany pověřené zaměstnankyně Správy KRNAP kumulovat kromě běžné agendy nároky, které jsem slýchával od sousedů. Pozvolný tlak na moji osobu a hospodaření se zvyšoval. Správa KRNAP vydala třetím osobám nad rámec uzavřené pachtovní smlouvy protiprávní povolení ke vstupu na mnou propachtované pozemky a následně mi začala vyhrožovat. Ředitele Robina Böhnische viním z toho, že buď si v organizaci, kterou vede, nedokáže udělat pořádek, nebo mi do očí účelově lhal, jen aby dosáhl podepsání dodatku k pachtovní smlouvě, který umožní vstup třetím osobám na pozemky Správy KRNAP. Pro upřesnění uvádím, že svůj podpis pod zmíněný dodatek jsem spojil jen a pouze s požadavkem na „klid na práci“, ke které Správa KRNAP nemá výhrady. Toto mi pan ředitel Robin Böhnisch slíbil, jinak bych žádný dodatek nepodepsal. Snad jen pro úplnost uvádím, že ostatní vlastníci nemovitostí na Klínových Boudách jsou povětšinou z mé práce nadšeni a pronajímají mi či propachtovávají své pozemky.

Všem, co čtou tyto řádky, musí být jasné, že slíbený klid na práci se nedostavil a naopak se situace zhoršila.

Jednání ze stran pracovníků Správy KRNAP se nebojím nazvat šikanou a manipulací – samozřejmě jsem připraven své tvrzení případně doložit. Vím rovněž o dalších skutcích osob ze struktury Správy KRNAP, které jsou v rozporu s ochranou přírody. Zveřejněním uvedených skutků bych zdokladoval nemravné protiprávní jednání dotčených osob, avšak zároveň bych poškodil lidi, kteří mi nic neudělali. Aby bylo jasno – nejsem mstivý člověk, pouze se bráním útokům skupiny úředníků Správy KRNAP, kteří bezdůvodně poškozují moji rodinu.

Rád bych zdůraznil, že ochranu přírody považuji za nejdůležitější věc, daleko důležitější nežli dění týkající se COVID-19 a související záležitosti. Lidé si často neuvědomují, že pakliže dojde v důsledku našeho chování k nezvratným změnám v přírodě samé, bude se to dotýkat každého z nás. Chceme-li něco změnit, měli bychom začít u sebe a jít příkladem.

Uvedenou zásadou se řídím při každém svém kroku, který při obhospodařování luk v Krkonoších činím. V tomto duchu jsem upravil rovněž své boudaření – již několik let na Klínovce zásadně neubytovávám hosty, kteří by měli potřebu dojet k boudě autem, a to i v zimě. Pokud se u mě chce kdokoliv ubytovat, načerpat energii zdejšího místa, dobře se najíst – vařím z lokálních potravin a zejména z masa mého skotu, tak jedině po svých. Věřím, že jsou vyšší hodnoty, než je pohodlí jedince, a to příroda sama.

I proto jsem iracionální požadavky nespokojených sousedů striktně odmítl a jednoho z mých oponentů, Gymnázium Vrchlabí, jsem upozornil, že pokud chtějí někoho poučovat, měli by nejprve zajistit odstranění černé skládky nebezpečného odpadu nacházející se na cizím pozemku; ten pozemek je spoluvlastněný členem mé rodiny a navíc je na hranici klidové zóny, v minulosti I. zóny KRNAP. Dále jsem je upozornil, že své studenty – skupiny čítající dvacet a více osob vodí v zimě dvakrát denně skrze klidovou zónu KRNAP a tím se dopouštějí rušení klidu zimující zvěře, zejména tetřívka obecného.

Vlastníkům zbylých nemovitostí jsem pak sdělil, že považuji přinejmenším za nemravný způsob čerpání dotací na výstavbu soukromého vodovodu z dotačního programu EU na obnovu krkonošských luk. Vše, co píši, mohu samozřejmě doložit. Na uvedené skutečnosti jsem upozornil rovněž vedení Správy KRNAP, včetně pana ředitele, k mému nemilému překvapení se však tlak na moji osobu a podnikání ještě zvýšil (používám pojem podnikání, ale vnímám to spíše jako cestu či poslání). Místo toho, aby na KRNAP sdělili, že k mé práci neměli nikdy žádných výhrad a nepřipomínkovali ji, začali mi ukládat požadavky, které byly naprosto identické s požadavky nespokojených sousedů. Náprava ve smyslu uzavřených smluv a zákona zjednána nebyla, naopak se – lidově řečeno – začal prokazatelný šlendrián papírově zametat pod koberec.

Pominu-li skutečnost, že se u mě střídala jedna kontrola za druhou (to mi však nevadí – mám svou práci rád, zvířata mám v pořádku, vše ostatní také), jednalo se vždy o fajn setkání s novými lidmi. Šokovala mě pouze jediná věc, a to udání na oddělení sociálně-právní ochrany dětí týkající se výchovy mých dětí a údajného domácího násilí.

Na základě výše uvedeného jsem podal zkraje letošního roku trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci černé skládky a prostřednictvím svého advokáta rovněž trestní oznámení ve věci dotačního podvodu. Již předtím v srpnu 2020 byla zde na Klínových Boudách uskutečněna schůzka s vedením Správy KRNAP, jejímž cílem bylo nalézt společný konsensus v celé záležitosti. Mým jediným požadavkem bylo, abych měl od pracovníků Správy KRNAP klid na svoji práci, ke které nemají připomínky. Toto mi bylo přislíbeno ze strany pana ředitele.

V květnu 2021 jsem však obdržel e-mail z KRNAP, v němž byla – oproti dohodě – vytyčena strouha a změněn management tak, aby se vyšlo vstříc požadavkům nespokojených sousedů, nikoliv aby byl naplněn zákon o ochraně přírody a učiněno a vybráno nejlepší řešení s ohledem na ochranu přírody. Zde bych opět rád zdůraznil, že v minulých letech neměla Správa KRNAP k mé práci výhrady, ba naopak. Tuto skutečnost uvádím jen proto, že si dovedu představit případnou argumentaci zaměstnanců Správy KRNAP, že jim jde jen a pouze o ochranu přírody.

Z hlediska selského rozumu – pakliže je spokojenost s prací hospodáře, kde se vzal impuls, který vedl zaměstnance Správy KRNAP k přehodnocení managementu na mnou obhospodařovaných loukách…. Tím impulsem musejí být požadavky nespokojených sousedů, jinak by se jednalo o věcné selhání zaměstnanců Správy KRNAP, kteří tuto situaci zde na loukách špatně vyhodnotili v rámci nastavování managementu v letech minulých. Na závěr tohoto odstavce mi dovolte krátké shrnutí – podnikám 30 let a jedna z mála věcí, co bezpečně poznám, je lež a faleš. A to ti lidé nemusí ani otevřít pusu, aby mi bylo jasné, jak to kdo myslí. A toto je přesně ten případ.

Po třech letech dohadování, manipulace, nepravd, ohýbání zákona ve prospěch zájmových skupin, vkládání mi do úst slov, která jsem neřekl, jsem – lidově řečeno – bouchl do stolu a nacházíme se tam, kde jsme. Upřímně je mi z nastalé situace velmi nedobře. Iritují mě lidé, kteří si pletou ochranu přírody s vlastním byznysem. Iritují mě lidé, kteří pobírají mzdu v organizaci, jež má na starosti ochranu přírody, a tato ochrana je uvedenými osobami vysvětlována po svém… Zmínění lidé jsou placeni z veřejných peněz, tj. peněz nás všech.

Když vedení Správy KRNAP na předmětné nešvary upozorníte, nic se neděje – nikomu to zjevně nevadí. Já osobně čerpám sílu ze zpětných reakcí návštěvníků, kteří zde chodí po cestách a fandí mi, dále z kontaktu se svými zvířaty. Sílu mi dávají rovněž moje rodina a také setkání s Edith Einhorn, která mě na Klínovce pravidelně navštěvuje. Paní Einhorn se na Klínovce narodila a vždy má slzu v oku, když vidí, že to, o co se tady snažili její rodiče a prarodiče, se sem na louky zase prostřednictvím mého hospodaření vrací. Hezky o tom mluví v dokumentu ČT rovněž folkloristika paní režisérky Adámkové.

Závěrem bych rád poznamenal, že ne vše, co se učiní na Správě KRNAP, je špatné. Osobně jsem přesvědčen o tom, že myšlenka KRNAP je správná, jen si někteří pracovníci tuto myšlenku upravili k obrazu svému.

Celá struktura a záměr v národním parku KRNAP jsou založeny na tom, aby Krkonoše navštěvovalo co nejvíce lidí. Je to poměrně jednoduchá rovnice – velký počet návštěvníků utváří statistiku KRNAP jakožto pátého nejnavštěvovanějšího parku na světě (bráno na plochu). Ruku v ruce s tím jde požadavek na větší příděl prostředků ze státního rozpočtu, které je možné v rámci KRNAP investovat, resp. utrácet. S utrácením přichází přerozdělování výnosů a já se ptám, kde všechny ty peníze končí…

Při jedné z debat s panem ředitelem jsem mu například vysvětloval svůj postoj k jízdě aut v KRNAP. Já osobně s tímto zásadně nesouhlasím, neboť se domnívám, že pokud lidé nemusejí jezdit po Krkonoších v zimě, kdy je vše složitější a fakticky to vinou sněhové pokrývky nelze, tím spíš nepotřebují jezdit autem ani v létě, kdy je den delší a klimatické podmínky příznivější. Situaci se mi podařilo pochopit až z vyprávění jednoho z mých kontaktů ze Správy KRNAP. Jednoduše řečeno – není vůle lidi omezovat, není vůle lidi trestat, protože by klesla návštěvnost Krkonoš. Příhodnější je postavit pro návštěvníky nové cesty, povolit novou lanovou dráhu na Sněžku…, avšak na oko si stěžovat na neukázněnost lidí. Svůj účel to splní.

Závěrem – já nejsem ten, kdo vytváří skládky; já jsem ten, kdo tu skládky nechce. Já nejsem ten, kdo krade dotace; já jsem ten, kdo chce, aby se dotace nekradly. Já nejsem ten, kdo tady lže a nedodržuje dohody a smlouvy; já jsem ten, kdo chce, aby se smlouvy dodržovaly a nelhalo se. Vše, co dělám, dělám pro naše hory a budoucí generace.

---

reklama

---