Ivan Horáček: Netopýři a epidemie koronavirů

Epidemie nebezpečného respiračního onemocnění způsobeného virem 2019-nCoV v čínském Wu-chanu a obavy z pandemického šíření této nákazy obrátilo pozornost veřejnosti k problematice koronavirů a rizik spojených s netopýry, představujícími jednu z výchozích hostitelských skupin těchto virů. S ohledem na poněkud zmatečné mediální informace o tomto předmětu, a narůstající obavy veřejnosti z kontaktu s netopýry, pokládáme za potřebné k tomuto tématu připojit několik vysvětlujících poznámek.

Interakce s viry jsou neodmyslitelnou součástí historie všech obratlovčích skupin. Mimochodem, i v našem – lidském genomu tvoří více než 8% virové sekvence – pozůstatky infekcí, s nimiž naši předkově bojovali v průběhu milionů let naší historie. V podobném rozsahu jsou nejrůznější viry i součástí symbiontního mikrobiomu, tvořícího v průměru kolem tří procent tělesné hmotnosti obratlovců. Během milionů let společné historie byly takovéto symbiontní viry zbaveny svých nebezpečných komponent a svým hostitelům nijak neškodí. Tak je tomu i s koronaviry, skupinou, která provází netopýry od počátků historie tohoto řádu před 50 miliony let. Jejich kultivačním prostředím jsou tropické jeskyně, kde v podmínkách absolutní vlhkosti a vysoké teploty žíjí statisícové kolonie netopýrů. Jedině zde – zhruba u 6% místních obyvatel, pravidelně tato místa navštěvujících, byly prokázány přímé infekce netopýřími koronaviry, ve všech případě ovšem bez jakýchkoliv zdravotních dopadů. Netopýří koronaviry člověku zjevně neškodí.

Fatální epidemie lidských koronavirů mají tedy jiné pozadí. Důležitým momentem je již fakt, že přímým zdrojem infekce nebyli netopýři, ale jiní rezervoároví hostitelé. Jak se do nich netopýří koronaviry dostaly je dosud velmi nejasné, na počátku přenosu zřejmě konsumací netopýrů. V případě SARS v letech 2000-2003 (8000 infikovaných osob 10% smrtnosti) šlo o cibetkovité šelmy, v případě středomořské epidemie MERS v roce 2012 (1300 infikovaných, smrtnost 30%) o velbloudy, u dnešního viru Wu-chan, 2019-nCoV (ca 20 000 infikovaných, smrtnost <3%) panují dosud nejasnosti - po prvnich zjištěních ukazujících na hady bungara a kobru, zdají se nyní být nejpravděpodobnějším zdrojem opět cibetkovité šelmy. Ve všech případech se genomická struktura lidských koronavirů od předkovských netopýřích virů liší výrazně odlišnou skladbou dvou akcesorických genů ORF 3b a ORF 8 - jejich prostřednictvím dokáže virus omezit antivirovou obranu hostitele a nastartovat sebevražedný program hostitelských buněk. Aktivisace těchto genů kooptací genového prostředí mezihostitelů byla velmi pravděpodobně hlavním zdrojem virulence "lidských" koronavirů.

U alfakoronavirů, rozšířených u většiny vývojových linií netopýrů, oba geny zcela chybí, u tropických nositelů betakoronavirů (zejm. pavrápenci a vrápenci) jsou přítomny pouze v redukované neaktivní formě. U evropských netopýrů (včetně vrápenců) klíčový gen ORF 8 zcela chybí.

Stručně řečeno, věcné důvody k obavám z kontaktu s našimi netopýry nejsou na místě. Doporučit lze jen jedno: netopýry nejezte.

---

reklama

---