Jan Vopravil a Markéta Hanušová: Jeden degradační faktor je pro půdu ten nejhorší

Dnešní česká krajina, vznikající stavba na zemědělské půdě. Vedle herbicidem umrtvené pole.

Foto | Jan Vopravil a Markéta Hanušová

Zábor půdy je degradace kvantitativní. Půda mizí plošně, jako celek. To má pak dopad na plnění jak produkce potravin, tak i na plnění mimoprodukčních neboli ekologických funkcí půdy, jako je infiltrace vody do půdy, retence vody v půdě a mnoho dalších.

Pokud víme, že například hektar kvalitní zemědělské půdy dokáže ve svém profilu zadržet až 3500 m3 vody, pak půda poškozená kvalitativně zadrží vody prostě mnohem méně. Pokud půdu zastavíme, nezadrží vodu žádnou. Naopak, voda, která by byla půdou zadržena, přispívá k urychlenému odtoku vody z krajiny.

Ukázka katastrálního území, kde byl realizován rozsáhlý zábor zemědělské půdy s výsledkem snížení celkové retence vody o 25 % pro celé katastrální území.

Zdroj | VÚMOP v.v.i.

Jaká je situace v ČR?

Podle oficiálních statistik Ministerstva životního prostředí průměrně ubývá cca 15 ha zemědělské půdy denně a z toho cca ha zástavbou. Zbytek tvoří převody do lesní, vodní, či ostatní plochy. Lze však předpokládat, že ve skutečnosti je stavební zábor půdy mnohem větší.

Zábory půd jsou problémem celosvětovým. Pokud se podíváme na webové stránky, kde lze nalézt satelitní snímky osvětlených aglomerací jednotlivých světadílů v noci, uvidíme, jak se na planetě v relativně krátké době rozšiřují lidská sídla a naopak ubývá přírodních stanovišť. Tedy jedná se o problém celosvětový s nedozírnými dopady na budoucnost života na naší planetě.

Česká republika a podobně další vyspělé státy světa jsou pod velkým tlakem kapitálu a jeho snahy zastavovat další a další půdu. Z pohledu čistě ekonomického a krátkodobého se paradoxně jedná o vítaný jev. Je prokázáno, že zábory půdy přímo souvisí s hospodářským růstem země. Přinášejí lidem práci, zboží a často i domov.

Pokud zábory půdy budou stejnou rychlostí pokračovat i do budoucna, za pár set let bude celá naše republika zastavěná. A podobně jsou na tom i další průmyslové země světa. Rychlý rozvoj populací v třetích zemích, kdy je snaha zvýšit životní úroveň těchto lidí, jde ruku v ruce s dalším zrychleným zastavováním zemědělské půdy, či kácením pralesů…

Tady už pšenice neporoste.

Foto | Jan Vopravil a Markéta Hanušová

Správně tušíte, že je to krátkozraký pohled. A to z mnoha důvodů. Lidí na planetě stále přibývá a je potřeba jim zajistit do budoucna dostatek potravin. Celá planeta se potýká s dopady klimatických změn. Půda je to médium, které nám pomáhá změny klimatu mírnit. A je nezbytná k tomu, aby naše krajina plnila svou ekologickou funkci.

Ukažme si jeden z řady příkladů: pokud půdu zastavíme, nepropustí a nezadrží vodu. Stále více obcí a měst bude kvůli tomu bez vody. Jen pro představu, zemědělské půdy v České republice dokážou zadržet cca 8,4 miliard m3 vody. Roční spotřeba vody v České republice byla v roce 2013 cca 1,7 miliard m3. Půda je ohromná nádrž na vodu. Když půdu zastavíme, přijdeme o nádrž a voda nám bude chybět. A přehrady coby skutečná vodní díla nás pak už nezachrání.

Půda dokáže vodu filtrovat, vypařovat a plnit ještě mnoho funkcí, důležitých pro přežití člověka, a to přitom zcela zadarmo. Pokud to vezmeme z pohledu planety, půda spolu s vodou hraje zcela zásadní roli v jejím fungování, a tím i v našich životech.

Jak tedy půdu chránit? V České republice máme Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF) číslo 334/1992 Sb., který definuje pět tříd ochrany zemědělské půdy. Půdy I. a II. třídy se nemají vyjímat pro zástavbu, protože jsou pro svou kvalitu pro společnost opravdu cenné. V zákoně je ale skulinka. Půdy lze ze zemědělského půdního fondu vyjmout, pokud nepřevažuje veřejný zájem nad zájmem ochrany půdy. To je klíč od Pandořiny skřínky. Jako veřejný zájem se označí satelitní výstavba rodinných domů jen proto, že jeho součástí je dětské hřiště.

V nedávně době při jednom soudním sporu soudce pronesl, že je nutné přesně definovat, co tedy vlastně veřejný zájem v tomto směru v České republice je.

Dále jsou problémem již dříve schválené územně plánovací dokumentace, které zástavbu na I. a II. třídách ochrany ZPF umožňují.

Momentálně probíhá novela zákona o ochraně ZPF, kde se předpokládá zvýšení poplatku za odnětí půdy. To je další ekonomický nástroj, který má pomoct k ochraně půdy před zastavováním, či vyjímáním. Je to určitě správná cesta. Jen panují obavy, že i když se přes všechny překážky povede prosadit zvýšení poplatku, stále budou řádově níž, než jsou ekonomické tlaky na výstavbu.

Osudy skryté ornice jsou často nevyzpytatelné…

Foto | Jan Vopravil a Markéta Hanušová

Také se hodně v poslední době diskutuje Směrnice Evropské unie na ochranu půdy, která předpokládá do roku 2030 nulový zábor půdy. To však je opravdu jen zbožné přání.

Některé evropské státy na nic nečekaly a ochranu půdy si zpřísnily samy. Paradoxně to zvýšilo tlak na zastavování půd v České republice. Co u sousedů už nepovolí, u nás projde a levněji, dokonce i se státní pobídkou či podporou.

Třídy ochrany ZPF v ČR.

Zdroj | VÚMOP v.v.i.

Jsou i jiná řešení? Některé státy zvolily při ochraně své půdy trošku jiný přístup. Například sousední Německo, kde podobně jako u nás, jsou zábory obrovský problémem a mají snahu je omezit. Německo se chce se do roku 2030 na celém území dostat na maximální denní zábor v objemu do 30 ha půdy. Aby toho cíle dosáhli, využili stavu, že po shrnutí a překrytí půdy stavbou dojde k omezení infiltrace vody do půdy. A zavedli daň z tzv. nepropustných ploch, která je v současnosti ve výši 1 euro/m2. Daň se týká jak fyzických, tak i právnických osob a v praxi opravdu dobře funguje, neboť motivuje investory přednostně využívat opuštěné areály a plochy mimo ZPF, než přednostně stavět na zelené louce.

Zároveň se díky tomuto přístupu podpořil vývoj a výzkum propustných stavebních materiálů, jako jsou propustné betony, asfalty, dlažby, které se používají třeba při stavbě parkovišť a podobných zpevněných ploch v intravilánech, které umožňují zasakovat srážkové vody, zároveň vodu i vypařovat, zadržovat škodliviny, jako jsou například ropné látky a hlavně v aglomeracích zlepšují místní klimatické poměry, a tím i zlepšují jejich welfare. Přístup našeho významného souseda vede ale k většímu tlaku investorů na zábory v naší zemi.

Odhlučňující val z ornice po výstavbě bytových domů.

Foto | Jan Vopravil

Co se děje s půdou po jejím záboru? Víme, že v České republice se 1 cm půdy vytváří stovky až tisíce let. Přitom stačí chvilka práce buldozeru a půda nám zaniká doslova před očima.

Pokud je schválen zábor půdy, je součástí procesu vynětí půdy ze ZPF pedologický průzkum, který má definovat mocnosti skrývky. Přednostně se skrývá orniční úrodná vrstva, a pokud je to vhodné, tak i níže ležící půdní horizonty, jako je podorniční, či níže ležící humózní vrstvy. Následně tyto skryté zeminy by měly být využity ke zlepšení stavu hůře bonitních půd, tj. mají byt přednostně zemědělsky využity. Bohužel však praxe je mnohdy taková, že půdy končí jako neudržované deponie, kam se často přidává stavební odpad, či jako součásti různých zemních těles, valů podél cest, urovnávek terénu až po - v lepším případě - zahradnické účely. Celkově tedy je půda nenávratně ztracená. A proces obnovy, případně rekultivace půdy po ukončení provozu logistických center je spíše z říše pohádek.

Zde může stát váš nový sklad….

Foto | Jan Vopravil

Zábory půdy představují opravdu velké nebezpečí. Lidstvo si samo ve vlastním zájmu přeřezává větev, na které sedí. Půdy ubývají jak v České republice, tak celosvětově.

Pokud se tento trend nezastaví a nebudou se hledat jiná řešení, dojde k urychlení dopadů klimatických změn, v budoucnosti nedostatku potravin a problému s vodou v krajině a kolísání maximálních a minimálních teplot.

Zamysleme se a zkusme půdu, která nám ještě zbývá, zachovat pro další generace. Je to naše morální povinnost. Nezastavujme ji ve velkém, ale chovejme se k ní s úctou. Od nepaměti se říká, že z půdy jsme vzešli a také v ní skončíme……

Půdu potřebujeme, zastavte….!

Foto | Radim Vácha / VÚMOP v.v.i.