https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jann-cincera-jak-ucit-o-klimatu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Činčera: Jak učit o klimatu

16.9.2019
Jak učit o klimatu a přitom děti nezničit?
Jak učit o klimatu a přitom děti nezničit?
Učitelka Veronika si na Den Země připravila nový program pro páťáky. Žáci si sami najdou na internetu informace o různých globálních problémech. Pak se o nich společně budou v rámci projektového dne bavit, promítat si k tomu filmy a žáci nakonec vyrobí postery.
 

Je skvělé, že se Veronika chce zabývat environmentální výchovou. Tak co je na tom špatně?

Výuka globálních problémů klade na učitele nemalé nároky. Podrobně se na ně podíváme v souvislosti s asi nejsložitějším současným globálním problémem, změnami klimatu. Na co je tedy třeba při výuce o klimatických změnách dát pozor?

Změny klimatu jako problém

Změny klimatu jsou složitý problém. To, co sledujeme a před čím nás varují klimatologové, je výsledkem vzájemného ovlivňování několika systémů, přírodních, sociálních, ekonomických. Samotný klimatický systém je složitý a regulovaný několika zpětnovazebnými smyčkami. Na klima jsou napojeny další přírodní systémy, ovlivňující druhové složení v různých oblastech Země. Naše interakce s klimatickým systémem je výsledkem složitých společenských vazeb – tím, jak a proč vyrábíme energii, cestujeme, stravujeme se, žijeme svoje životy. Ekonomika se prolíná s kulturou, naší představou o uspokojivém životním stylu, šťastném životě.

Žáci by si neměli myslet, že klima ovlivňujeme proto, že jsme hloupí a sobečtí. V rámci možností daných věkem by měli pochopit, že změnu, jakkoliv nezbytnou, nejde udělat lusknutím prstu, protože je důsledkem sítě vazeb výše popsaných systémů. Aby žáci takový vhled získali, potřebují rozvinout svoje kompetence k systémovému myšlení. Potřebují také rozvíjet i kritické myšlení, aby dokázali porovnat kvalitu různých informačních zdrojů, vysvětlujících příčiny klimatických změn.

Výzkumy ukazují, že žáci mají v globálních
problémech zmatek. Ilustrační snímek.
Výzkumy ukazují, že žáci mají v globálních problémech zmatek. Ilustrační snímek.
Foto | klimkin / Pixabay

Porozumění změnám klimatu jako problému proto předpokládá, že se žáci seznámí s různými materiály popisujícími socio-ekologické mechanismy jejich vzniku. Uvědomí si vzájemné vztahy a souvislosti mezi jednotlivými prvky, porovnají případné alternativní (jakkoliv v dané chvíli marginální) teorie. Vhodnými prostředky k tomu jsou práce s texty, promítání filmů, diskusní aktivity, simulační hry. Skvělé jsou konkrétní badatelské projekty v terénu: například mapování místních problémů se suchem.

Pokud žáci tuto rovinu výuky o změnách klimatu přeskočí nebo jí nezvládnou, bude to pravděpodobně mít své důsledky. Těmi jsou především různé miskoncepty – zkreslené, zkratkovité a neadekvátní porozumění. Žáci pak nebudou schopni pořádně rozumět tomu, co dělat či jak argumentovat pro prosazení potřebné změny. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že žáci mají v globálních problémech zmatek a nejvíc informací o nich čerpají z médií. Dobrá výuka by to mohla změnit.

Změny klimatu jako konflikt

Samotné porozumění příčinám a složitosti problému ale nestačí. Změny klimatu nejsou jen „objektivně“ existující problém, ale i společenský konflikt. Ten vzniká z různosti názorů na to, zda a jak změny klimatu řešit. Příčinou není ani tak „zabedněnost“ některých lidí (i když zmíněné miskoncepty hrají svoji roli), jako spíše přirozené rozdíly v naší hodnotové orientaci.

Ve Stínadlech někteří podporovali Losnu kvůli jeho důrazu na osobní odpovědnost, zatímco jiným imponovala Mažňákova politika podpory chudších ulic. Stejně tak někteří z nás věříme v důležitost tradic, pořádku, příležitostí pro jednotlivce, prostoru pro dobrodružství, posouvání hranic možného, univerzální spravedlnosti, čistého životního prostředí atd. Zpravidla to máme namíchané, něčemu dáváme větší váhu, něčemu menší. Analogicky, v našem přístupu ke změnám klimatu se můžeme setkat s velmi různými názory. Kdo má blízko k tradicím, bude zdůrazňovat důležitost návratu k jednoduchému, komunitnímu životu. Kdo k posouvání hranic možného, sází možná na moderní technologie. Další třeba na přísné zákony nebo osobní skromnost.

Prosazování řešení, které je konzistentní s některými hodnotami, může současně ohrozit hodnoty jiné. Pokud například věříme v důležitost společenského řádu, budou nám podezřelé studentské stávky za klima. Pokud v důležitost prostoru pro jednotlivce, budeme se obávat přísnější legislativy.

Proč se tedy dospělí nemohou dohodnout, když je všechno tak jasné? Ilustrační snímek.
Proč se tedy dospělí nemohou dohodnout, když je všechno tak jasné? Ilustrační snímek.

Žáci si potřebují srovnat, jak to mají sami. Potřebují ale taky pochopit, jak to mají jejich blízcí – přátelé, rodiče. Potřebují pochopit, že změny klimatu nemají jen dvě strany, černou a bílou, ale celé barevné spektrum. Potřebují se naučit toto spektrum „číst“ a zaujmout k jednotlivým barvám svoje, empatické, stanovisko. Potřebují rozvinout svoje „normativní“ kompetence (schopnost pracovat s hodnotami svými i jiných lidí). Potřebují se naučit vyjádřit a obhájit svoje stanovisko vůči nositelům jiných názorů a hodnot. Způsobem, který není jazykem bojovníka s nevěřícími, ale člena demokratické společnosti.

Výuka klimatu jako „konfliktu“ a „problému“ se přirozeně propojují. Budou-li žáci rozumět prvnímu, budou schopni argumentovat nejenom empaticky, ale i věcně. Budou schopni porozumět tomu, jak to či které zvažované opatření ovlivní klima, ekonomiku, společnost, co se v jeho důsledku oslabí a co posílí, komu bude více vyhovovat a komu ne. Pokud žáci tuto oblast přeskočí, mohou se z některých stát nekritičtí dogmatici. Pravděpodobnější ale je, že většina žáků si začne připadat manipulována a zmatena: proč se tedy dospělí nemohou dohodnout, když je všechno tak jasné? Proč říkají jednu věc a dělají jinou? Důsledkem může být ignorace problému a určitý cynismus.

Rozvíjet kompetence k vnímání změn klimatu jako společenského konfliktu jde určitě pomocí diskusí, rolových her či rozboru novinových textů prezentujících změny klimatu. Je-li dost času, je možné zkusit terénní sociální průzkum: co si myslí sousedi, rodiče, členové komunity.

Změny klimatu jako akce

Porozumění samotné nestačí. Budou-li žáci pouze rozumět problému, může se stát, že jím budou zahlceni. Budou-li pouze rozumět konfliktu, může jejich zapojení končit na sociálních sítích. Je nezbytné, aby žáci neodcházeli ze škol s pocitem, že změny klimatu jsou natolik velký problém, že s ním sami nic nesvedou. Výuka o klimatu nesmí končit beznadějí, ale nadějí.

Demonstrovat můžou, rozumět musí. Ilustrační snímek.
Demonstrovat můžou, rozumět musí. Ilustrační snímek.

Tu může rozvinout přesvědčení žáků o tom, že (v jakkoliv malém měřítku) něco dokážou změnit. Takové přesvědčení se nevytváří ani moralizujícím „my všichni bychom měli“, ani recepty a předávaným přehledem „co bys mohl“ v učebních materiálech. Rozvíjí se vlastní, pozitivní zkušeností z realizované smysluplné akce, do které se žák zapojil a viděl její výsledek.

Výuka o klimatu se proto neobejde bez akce, případně i opakované. Taková akce by současně měla být dobrovolná a měla by být výsledkem rozhodnutí žáků, nikoliv předepsaným úkolem od učitele.

Ve vztahu ke změnám klimatu si můžeme představit dva druhy akcí: adaptační, směřující k zmírnění dopadů změn, a mitigační, směřující k oslabení příčin vzniku klimatických změn. Na obecnější rovině si pak můžeme environmentálně odpovědné chování žáků rozdělit na individuální a kolektivní, případně přímé (s přímým dopadem na životní prostředí) a nepřímé (založené na ovlivňování jiných lidí). Z toho nám vzniká široká paleta možných akcí (viz tabulka 1).

Tabulka 1: Příklady možných akcí ke změně klimatu.
Tabulka 1: Příklady možných akcí ke změně klimatu.

Volba akce je samozřejmě závislá na věku, místním kontextu, časových dispozicích. Je zřejmé, že akce se mohou velice lišit svým efektem, kdy pravděpodobně nejúčinnější budou akce kolektivní nepřímé. Klíčovým faktorem ale není jen předpokládaný efekt, ale zvládnutelnost akcí žáky, dobrovolné zapojení a participace žáků na rozhodování. To jsou také předpoklady k tomu, aby se rozvinuly potřebné související „strategické“ kompetence žáků, tj. kompetence pro individuální či kolektivní řešení problémů. Řada akcí může mít charakter komunitního žákovského projektu. Jiné budou realizovatelné spíše dlouhodobě prostřednictvím různých ekologických klubů (jako je EkoTým). Zejména pro mladší mohou mít svoje místo individuální závazky, posílené vhodnými motivačními nástroji.

Jak to celé spojit dohromady

Pokud chceme dát do hry všechny tři aspekty výuky o změnách klimatu (což bychom z výše uvedených důvodů měli chtít), je zjevné, že to za hodinu či dvě nestihneme. Strategie učitelky Veroniky, byť dobře míněná a v praxi asi i rozšířená, nás tak přivede do pasti: budeme mít „odučeno“, aniž bychom rozvinuli potřebné kompetence žáků. Změny klimatu proto nemůžeme vnímat jako jedno z běžných témat, které se učí. Mnohem vhodnější je vnímat je jako integrující princip, který prochází školním kurikulem v řádu týdnů, měsíců a let a který propojuje dílčí probíraná témata.

Použít změny klimatu jako integrující princip klade určitě nemalé nároky. Na druhou stranu nabízí i velké výhody. Všechny výše uvedené kompetence či znalosti jsou pro žáky vysoce užitečné. Můžeme předpokládat, že je skutečně důležitější, aby žáci rozuměli tomu, jak souvisí výroba energie s životním prostředím, výrobou a blahobytem, než aby uměli vyjmenovat všechna evropská hlavní města. Stejně tak důležitá je ve dnešní polarizované době schopnost vyznat se v názorových konfliktech. Propojení dílčích témat principem klimatických změn současně umožní žákům najít ve výuce smysl.

Výuka o klimatu se neobejde bez akce, případně i opakované. Ilustrační snímek.
Výuka o klimatu se neobejde bez akce, případně i opakované. Ilustrační snímek.

Navíc nejde o to, že by se škola měla zabývat rok pouze klimatem. Kratší či delší aktivity se mohou objevovat v různých předmětech v průběhu měsíců a let. Mnohé z nich by se v různé podobě objevily stejně, protože mohou být (z jiných důvodů) součástí školních vzdělávacích programů. Jde tedy spíše o to jednotlivé oddělené střípky propojit s tématem klimatických změn, vzájemně provázat, doplnit, kde je potřeba. To volá po dobrém koordinátorovi a schopnosti týmu učitelů spolupracovat napříč předměty a ročníky. Obojí může školám přinést i řadu dalších výhod než jen dobře realizovanou výuku o změnách klimatu.

Je také zjevné, že změny klimatu vyžadují spíše starší než mladší žáky. Nejde o to, že by učitel neměl druháčkovi odpovědět na dotaz o změnách klimatu. Polovičaté uchopení ale může nadělat více problémů (strachu, frustace, apatie, zmatku) než žádné. Přestože nemáme úplně jasnou odpověď, od jakého věku jsou klimatické změny na školách zvládnutelné, doporučuji ponechat je až na druhý stupeň. Nechme malým dětem krásu přírody a učme je raději, aby v ní byli rádi. V dalších krocích můžeme rozvíjet kompetence, které budou potřebovat: zájem o zkoumání přírody, schopnost spolupracovat, vnímat provázanost přírody. Až se pustíme do klimatických změn, tak pořádně.

Konečně zůstává otázka, co dělat na školách, kde takto postupovat nejde. Určité východisko nabízejí dobrovolné ekologické kroužky. Dlouhodobá práce, zapojení žáků do výběru témat, dobrovolnost zapojení vytváří podmínky pro to, aby se na škole dělo alespoň něco. Změna klimatu se tak sice nestane tématem pro všechny žáky, ale aspoň pro ty zainteresované ano. Dobře fungující kroužek navíc může postupně růst a nabírat další zájemce.

Centra environmentální výchovy či globálního rozvojového vzdělávání mohou v zavedení výuky o změnách klimatu školám hodně pomoci. Mohou spolupracovat na analýze školního kurikula a zpracování koncepce integrovaného celku o klimatu. Mohou nabídnout metodiku k některým vhodným aktivitám. Podkladové materiály. Pomoci s vedením komunitních projektů. Důležité je společně uvažovat o výuce o změnách klimatu ze všech tří perspektiv a snažit se každé z nich dát prostor.

Článek je převzatý z magazínu Pražská EVVOluce.


reklama

foto - Činčera Jan
Jan Činčera
Autor přednáší na Masarykově univerzitě Brno.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Šimůnek

16.9.2019 10:17
Problém je, že žáci (jako ti, co jsou na ilustračních snímcích, tedy předpuberťáci, na tohle nemají mentální předpoklady. Celé to tedy může jít do pytle, jako druhdy výuka množin od 1. třídy.
Odpovědět

Jan Činčera

16.9.2019 21:23 Reaguje na Jan Šimůnek
Dobrý den, na některých ilustračních snímcích jsou možná opravdu mladší žáci, než je pro otevření tématu vhodné. Myslíte tím komentářem ale, že klima nejde ve školách probírat vůbec? V zahraničí byly realizovány i velmi dobré projekty pro pátý ročník a výš, v. např.
Alana Siegner & Natalie Stapert (2019): Climate change education in the
humanities classroom: a case study of the Lowell school curriculum pilot, Environmental Education Research, DOI: 10.1080/13504622.2019.1607258
Odpovědět

Jan Šimůnek

17.9.2019 21:12 Reaguje na Jan Činčera
Já bych si takto z voleje netroufl prohlašovat, že to byly dobré projekty. Ono totiž platí, že vymývání dětských mozků klimaalarmistickými bludy je dobré, vedení ke kritickému pohledu na tuto problematiku je jednoznačně špatné a soudruzi klimaalarmisté to chtějí zakazovat a kriminalizovat.
Odpovědět
Jiří Zajíc

Jiří Zajíc

22.9.2019 19:14 Reaguje na Jan Šimůnek
Vy tu teď, pane Šimůnku, reagujete jako typický člověk s "vymytým mozkem".
Aniž se namáháte zjistit, co Jan Činčera myslel tím, že jse to "dobrý program", sázíte už tady své ideologické bláboly:
"vymývání dětských mozků klimaalarmistickými bludy je dobré,"
"vedení ke kritickému pohledu na tuto problematiku je jednoznačně špatné"
"soudruzi klimaalarmisté to chtějí zakazovat a kriminalizovat"
Tohle jste zjistil z toho článku Jana Činčery?

Odpovědět
J

Jiří Svoboda

16.9.2019 16:51
Pane Činčero, rád jsem si početl váš článek. Chtěl bych však polemizovat s jednou vaší větou: " Výuka o klimatu nesmí končit beznadějí, ale nadějí."

Jeden pohled možný na věc je, dát žákům naději, že když se začnou vědomě chovat "bezuhlíkově" a navíc budou takto pozitivně ovlivňovat své nejbližší okolí, klimatický problém se významně zlepší. Problém je asi v tom, že tato vize je založena na zjevně nesprávném předpokladu, že uhlíkovou stopu Země můžeme svým chováním, byť se tak začne chovat 99 % populace, zásadně ovlivnit. Je tedy správné mazat takovýto med žákům kolem úst?

Problém je, že uhlíkovou stopu Země rozhodujícím způsobem ovlivňuje způsob výroby na všech úrovních, kterou může chování jednotlivců sotva ovlivnit. Nenasadíme-li tedy adekvátní nástroje patřičného kalibru do oblasti výroby, aby se tam uhlíková stopa drasticky zredukovala, zbudou nám po několika desetiletích marných agitací oči jen pro pláč. Dnes je cokoliv, kam se podíváte, spojeno se spalováním fosilních paliv a pokud chceme přejít na uhlíkovou neutralitu dříve, než fosilní paliva spontánně dojdou, musíme udělat na globální úrovni nějakou radikální změnu, která efektivně zabrání využívání dostupných fosilních paliv ve výrobě a službách. To je něco, co lidstvo nikdy neřešilo na lokální, natož globální úrovni. A zde je, myslím, třeba říci žákům pravdu - ten úkol je na existující úrovni společenských a ekonomických vztahů neřešitelný a má-li být vyřešen, je třeba přistoupit k radikální celosvětové změně.

Peníze a tržní prostředí vyneslo naši civilizaci do současnách výšin i současbých problémů souvisejících s limity Země. Peníze a tržní prostředí je proto zřejmě jediným dostatečně mocným nástrojem k řešení problému. A to způsobem dostatečního globálního v čase progresivního zpoplatnění všech (nebo aspoň těch nejškodlivějších) činností poškozujících Zemi. Prvním, co by se mělo prosadit, je rovné celosvětové v čase progresivní zpoplatnění těžby fosilního uhlíku. Těžaři by přičetli poplatek (daň) k prodejní ceně a tak by se automaticky promítla uhlíková stopa do čehokoliv. Po čase by se z ekonomických důvodů změnil vzorec chování nejen všech lidí, vytvořil by se i soustavný tlak na oduhličení veškeré výroby (ekonomiky), protože vysokouhlíková by kvůli zpoplatnění vyšla dráže.

A tak nevím, co je správné žákům říkat, když vlastně sami pořádně nevíme, jak lze problém účinně řešit nebo jakým způsobem např. globální uhlíkovou daň prosadit. Samozřejmě, jistou dávku důvěřivosti bude u žáků možno očekávat i v budoucnosti. Máme ji ale v tomto případě využít?
Odpovědět

Jan Činčera

16.9.2019 21:44 Reaguje na Jiří Svoboda
Vážený kolego, děkuji za komentář. Naděje je nezbytnou součástí výchovy. Pokud byste žádnou neměl, proč se o výchovu vůbec snažit? A pokud nějakou máte, proč jí nepředávat dál? Grund a Brock (2019) v nedávno publikované studii v Sustainability ukázali, že existuje veliký segment lidí, kteří považují řešení klimatických změn za velmi žádoucí a současně za velmi málo pravděpodobné. Lidé z této skupiny se současně nechovají ve svém životě k životnímu prostředí lépe než ti, které téma klimatických změn moc neřeší. Bez určité míry kritické, nezaslepené, ale přesto naděje je proto málo pravděpodobné, že se podaří lidi motivovat k potřebnému jednání.
Uvádíte, že problém není řešitelný bez radikální změny, která je těžko realizovatelná. Možná máte pravdu. Možná ale řešení není v (neproveditelné a ve svém průběhu i jinak problematické) revoluci, ale v postupné evoluci, v postupném zavádění systémových změn přijatých a podporovaných veřejností, která prošla dobře realizovanou výchovou o klimatu. V kombinaci s adaptačními opatřeními, které už se zdají být v dané situaci také nevyhnutelné. Třeba je naděje v přesvědčení, že budoucnost nebude bezbolestná, ale nemusí skončit katastrofou.
Myslím taky, že nejde ani tak o to dětem říkat že je to se světem dobré či špatné. Důležité je v nich naději nerozvíjet slovy, ale zkušeností s tím, že něco malého dokázali sami změnit. Převést environmentální výchovu od strašení a moralizování ke konkrétní akci, po které si žáci řeknou: dokázali jsme to. A odtud může vést cesta k naději.
Grund, J., & Brock, A. (2019). Why We Should Empty Pandora ’ s Box to Create a Sustainable Future : Hope , Sustainability and Its Implications for Education. Sustainability, https://doi.org/10.3390/su11030893
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

17.9.2019 10:21 Reaguje na Jan Činčera
Dobrý den pane kolego.
Ve vaší odpovědi cítím naději, že si můžeme rozumět.
Pokud celosvětovou uhlíkovou daň zavedeme na nízké úrovni a ročně ji budeme zvyšovat o např. 10 USD/ 1 t CO2, pak vytvoříme vlastně jakýsi postupně narůstající tlak vyvolávající evoluční změnu směrem k nízkouhlíkové celosvětové společnosti na všech úrovních. To je ta naděje, kterou lze žákům říkat a za kterou bychom se měli maximálně angažovat. Já osobně nevidím jinou naději a proto s vašimi dosavadními názory a návrhy hrubě nesouhlasím.

To, co navrhuji, je tedy radikální mocné opatření spontánně vyvolávající žádoucí evoluční změnu - o revoluci jsem já nikdy nehovořil, to vy. Koneckonců jak nařídit revoluci ve výrobě i lidském chování, to si vůbec nedokážu představit.

Píšete: " ale v postupné evoluci, v postupném zavádění systémových změn přijatých a podporovaných veřejností, která prošla dobře realizovanou výchovou o klimatu." Kdo ale takové systémové změny bude vymýšlet a prosazovat? Politici volení na 4 roky fungující podle přání mocných lobby? Tady je myslím základní kámen úrazu vašich myšlenek - nefunkčnost, byť zdánlivě líbivá.

V případě uhlíkové daně nízkouhlíkovou transformaci společnosti spolehlivě převezme trh a bude to dělat tím nejšikovnějším (nejlevnějším) a nejrychlejším možným způsobem. Žáci by měli pochopit, že za poškozování planety je třeba platit adekvátní cenu, na které se shodneme, a v tom je to nové a toto dává naději pro budoucnost.

Asi bychom to všechno si měli pořádně rozebrat!


Odpovědět

Jan Šimůnek

17.9.2019 21:15 Reaguje na Jiří Svoboda
Je mi líto, celosvětová uhlíková daň by nutně vyžadovala celosvětovou ekofašistickou diktaturu, která by nutně nadělala víc škod než vzestup teploty o pár stupňů a nakonec by mohla skončit i jadernými zbraněmi vedenou občanskou válkou.
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

17.9.2019 15:10
Nedělat věci složitějšími než jsou. To, co se v padesátých a šedesátých letech bralo jako pokrok, tj. hulící komíny fabrik (dětičky hezky malovaly), vedlo k ničení přírody i zdraví lidí. Tak jako člověku škodí holdování cigaretě a alkoholu, přírodě a klimatu vadí nadměrná devastace ŽP.
Jedno moudro praví, že nemám druhým činit to, co sám nemám rád. A chceme-li, aby naše jediná živá planeta zůstala nadále zdravá, musíme pro to něco dělat. Třídit odpad, nepřetápět, nesvítit zbytečně, nejezdit zbytečně... pochopí i prvňáček.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

17.9.2019 15:26 Reaguje na Karel Zvářal
Ve druhém odstavci jste uvedl podmínku nutnou, nikoliv však postačující. Jinými slovy, pokud budeme dělat jen to, co pochopí prvňáček, k záchraně živé planety to rozhodně stačit nebude.
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

17.9.2019 15:34 Reaguje na Jiří Svoboda
Teda vám to pálí, pane Svobodo!-) Ano, zapomněl jsem specielně pro vás doplnit, že škola začíná první třídou a postupně se rozsah učiva zvětšuje.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

17.9.2019 16:57 Reaguje na Karel Zvářal
Ale kde u vás mohu nabýt jistotu, že vaše myšlení v tomto případě nezaostalo na úrovni toho prvňáčka.
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

17.9.2019 18:08 Reaguje na Jiří Svoboda
Pane Svobodo, všem ostatním je to jasné, proto od vás mě nepřekvapí už vůbec nic. Ať napíšu cokoliv, reagujete jak na červený hadr, slušně urážíte a máte vždy poslední slovo, jakož i nyní.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

17.9.2019 19:39 Reaguje na Karel Zvářal
Asi není dobré psát cokoliv.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 


Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist