Jaroslav Vaňous: Proč zemědělci protestují?

Zdroj | Zemědělský svaz ČR

Největší „ohlas“ měly návrhy koalice na zavedení zastropování přímých plateb pro střední a větší podniky bez odpočtu mzdových nákladů a změna tzv. redistributivní platby z původních 10 % na 30 %.

Systém zemědělských podpor je složitý, ale pro vysvětlení: Strategický plán každé členské země EU stanoví, jakým způsobem chce daná země splnit požadavky společné zemědělské politiky a jakými penězi chce jednotlivá opatření podporovat. Zastropování přímých plateb znamená, že by žádný podnik nemohl dostat více než 100 000 eur přímých plateb, tedy cca 2,5 milionu Kč bez ohledu na velikost, s možnou korekcí na počet zaměstnanců. Redistributivní platba pak, jaká část se vezme z balíku peněz pro všechny zemědělce a dá se zemědělcům na výměru prvních 150 ha.

Zemědělská veřejnost se o těchto změnách dozvídala pouze z neformálních jednání, a když už došlo na jednání zástupců Agrární komory a Zemědělského svazu s ministrem zemědělství, dozvěděli se od něj, že on na výsledek nemá vliv, protože o tom budou rozhodovat předsedové vládní koalice. Ti však na výzvy zemědělců k jednání nereagovali a pan premiér vzkázal, že se nemá o čem bavit a odmítl jednat se zemědělci, když se chystají demonstrovat. Zemědělci naopak demonstrací v den jednání koalice vyzývali představitele koaličních stran, aby nerozhodovali o nich a bez nich, ale aby s nimi jednali. Koalice nakonec rozhodla o tom, že zastropování bude zavedeno „pouze“ u investičních dotací a redistributivní platba bude nastavena „kompromisně“ na 23 %. Protože ani v tento okamžik nebyla vláda ochotna se sejít se zástupci Agrární komory a Zemědělského svazu, následovaly protestní jízdy zemědělské techniky v rámci celé ČR, kterých se účastnilo přibližně 1000 strojů a po kterých pan ministr jednání již přislíbil.

Zmíněná opatření měla být původně namířena hlavně proti firmám bývalého premiéra. Přestože koalice slibovala podporu i středním podnikům, ve skutečnosti postihne negativně všechny zemědělce nad výměru cca 400 ha a přinese velmi nevyváženou (2-10x vyšší podle velikosti farmy a zaměření) podporu pro malé zemědělce do 150 ha. Dotační kalkulačka, která byla zveřejněna 26. ledna, bohužel jen potvrdila první odhady produkčních zemědělců a vyvrátila tvrzení, že se opatření nedotknou středních zemědělců do výměry 2 000 ha.

Přislíbené jednání s panem ministrem nic nového nepřineslo. Snad jen doporučení, že máme pohlížet na tyto záměry jako na příležitost, začít se věnovat ekologickému zemědělství a potvrdilo, že se jedná o politické rozhodnutí se snahou je teprve dodatečně podpořit ekonomickými argumenty.

Mezi tyto argumenty rozhodně nepatří tvrzení o vychýleném dotačním kyvadlu, že právnické osoby jsou podporovány o cca 2 tisíce Kč/ha více než soukromí farmáři, protože tato čísla sčítají hrušky s jablky, neberou ohled na strukturu výroby a je zde mj. započtena i podpora bioplynových stanic z OZE a čerpání zelené nafty právě na živočišnou výrobu, kterou malí farmáři z velké části opustili.

Pokud bychom porovnávali skutečně jen zemědělské dotace, opak je pravdou, podle šetření FADN z roku 2019 jsou malí farmáři již dnes podpoření o cca 1 100 Kč/ha více.

Co to všechno znamená?

Diskuse se sice zatím stále vede pouze nad výší dotací, ale právě kombinace významného dopadu zelených strategií na hospodaření všech zemědělců s tak výrazným zvýhodněním menších zemědělců bez jakéhokoliv závazku produkce povede k existenčním problémům zemědělců s živočišnou výrobou a speciálními plodinami.

Tyto obory jsou finančně, organizačně a časově náročnější, v případě chovu zvířat musí fungovat v celoročním režimu 7 dní v týdnu 24 hodin denně. I proto je dělají hlavně střední a větší podniky, které je však dotují z jednodušší a ziskovější rostlinné výroby a tu stále opakovanou výhodu z velikosti rozpustí právě zde.

Střední a větší podniky produkují 91 % mléka v ČR a přibližně 95 % drůbežího nebo vepřového masa. Tato produkce pokryje spotřebu v ČR z 52 % u vepřového masa, 65 % u drůbežího masa, 86 % vajec, nebo 73 % brambor, zbytek dovážíme. Podniky jednoduše na tyto zmíněné produkce nebudou mít peníze, nebo je nebudou schopni nakrmit.

Redistributivní platba ve výši 23% je extrémem v rámci celé Evropy, blíží se nám pouze malá Litva s 20 %, která ale řeší vylidnění venkova. Většina zemí ji nechává na 10 %, Německo navrhuje 12 %, Polsko 11,6 %, nebudeme tedy schopni konkurence ani vůči našim sousedům.

Ačkoliv přesná pravidla budou schválena až v druhé polovině roku, z dnes dostupných informací se dá odvodit, že pro většinu středních podniků přinese povinných 7-8 % plochy orné půdy mimo produkci odpovídající výpadek tržeb. Díky plánovanému zpřísnění erozních vrstev z 25 na 50 % budou nuceni snížit krmivovou základnu, zejména plochy kukuřice, v důsledku toho omezit chov skotu nebo výkon bioplynové stanice. Snížení výměry jedné plodiny vyplývající ať už z redesignu erozních ploch nebo podmínek Eko schémat z 30 na 10 ha přinese kromě znatelného zvýšení nákladů na provoz techniky třeba i zvýšené utužení půdy.

Dopad chybějících tržeb nebo zvýšených nákladů se tedy může pohybovat na úrovni 15 - 20% ročního obratu. Pokud k tomu přidáme pokles podpor nikoliv na úrovni 6 %, jak se nás snaží přesvědčit ministerstvo, ale na úrovni 43 %, jak v našem případě potvrdila ministerská dotační kalkulačka pokud neuvažujeme s eko platbou, nebo 24 % s jejím započítáním (dnes ještě neznáme, zda podmínky eko schémat vůbec budeme schopni splnit, ale i pokud ano, půjde o další snížení příjmů a vyšší náklady), nelze se snad divit našim obavám z existenčních problémů.

Argumentem nemůže být ani odpovědnost ke krajině nebo okolí. Je mnoho středních podniků, které se chovají velmi odpovědně, stejně jako jsou rodinní farmáři, kteří ji nectí.

Kromě dalšího vlivu vyšších cen energií, hnojiv, mezd, který se více projevuje opět v náročnějších výrobách, nebo i posilování koruny, se dá se očekávat růst spekulací, vznik pseudozemědělců s cílem „těžby“ dotací, růst ceny půdy, pachtovného, škrty národních dotací. Propad produkce postihne i navazující potravinářský průmysl, kterému bude chybět surovina nebo dodavatelské firmy. Nelze se tedy divit, že někteří zemědělci připravují projekty na rozdělení svých podniků, prověřují možnost žaloby na diskriminaci vlastníků a členů podniků, nebo na zmaření investic, které byly pořízeny v souladu se strategií ministerstva a podporovány z fondů EU.

Vládní koalice nám svým rozhodnutím dala na vědomí, že Strategie českého zemědělství do roku 2030, kterou vypracoval pan ministr Jurečka a vláda ji v roce 2016 schválila, je jen cárem papíru. Prioritou současné vlády není zajištění potravin z domácí produkce, ani alespoň základní soběstačnost, nechce živočišnou výrobu, speciální plodiny a už vůbec ne bioplynové stanice. Není tajemstvím, že někteří členové vedení ASZ jsou již na nové podmínky připraveni, když svých několik stovek ha mají rozepsáno na více IČ. Potraviny dovezeme, nadnárodní finanční skupiny a zahraniční obchodní řetězce nám zatleskají a peněženky spotřebitelů to pocítí následně.

Vítězi se stávají hlavně velcí vlastníci půdy s minimální produkcí, investoři a také ekologové, protože podporovaným ideálem je extenzivní farma do 150 ha, nejlépe ekologická, ještě tak s chovem koní nebo nově i jelenů.

Vážíme si podpory všech realisticky uvažujících politiků a představitelů samosprávy a musíme klást otázku: opravdu je toto strategický zájem občanů ČR?