Jiří Rom: Jak medvědímu česneku udělat medvědí službu (a jiné příklady nevhodné medializace přírody)

V novinách psali, že tu je medvědí česnek! A byl!

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Couleur / pixabay.com

Komunikace s médii, věrohodnost prezentovaných témat anebo forma publikace určitých témat jsou otázky, které s kolegy na pražském oddělení péče o zeleň řešíme poměrně často (povětšinou v negativním duchu). Předně bych ale rád předeslal, že osvěta veřejnosti vhodnou formou, ve vhodných termínech a pomocí vhodných příkladů je rozhodně potřeba!

Chápu, že média zveřejňují příspěvky k tématům, o která je ze strany veřejnosti zájem a která jsou časově aktuální, ale ne vždy je to ku prospěchu ochrany přírody.

Na jednu stranu je pěkné, když se veřejnost každé jaro dozví, že už kvetou bledule, koniklece anebo medvědí česnek. Často je ale takový příspěvek doplněný informací, kde tyto rostliny kvetou, což je z mého pohledu špatně.

Mám mnoho negativních zkušeností s tím, že se publikovala informace o výskytu konkrétní rostliny na konkrétním místě a následně byly tyto rostliny ukradeny (vyrýpnuty, utrženy). Šlo o články na webech, v tištěných novinách, příspěvky v televizi nebo v rozhlase.

Podobné zkušenosti se týkaly i živočichů. Např. po uvedení rozhlasového příspěvku o mlocích v Praze, kdy jsme zmínili přibližnou lokalitu, nám lidé zničili většinu mločích tůní a místní populace se díky tomu prokazatelně dočasně propadla. Nejspíš jde o specifikum Prahy, kde žije velké množství lidí a stačí jeden z milionu, který novinářskou informaci zneužije, a je škoda na světě. To se ve většině jiných českých regionů asi nestává (nebo ne tak často).

Částečným řešením výše uvedeného problému je anonymizace popisovaných lokalit, respektive jejich neuvádění. Z osobní zkušenosti ale vím, že se pak ozývají nespokojení čtenáři/posluchači, kterým obecné konstatování „i letos nám opět vykvetly koniklece“ nestačí a novináře kritizují za hloupý příspěvek.

Běžecký závod Velká kunratická se běží v listopadu a jeho trasa vede chráněným územím (Přírodní památka Údolí Kunratického potoka). Kdyby se tento závod běžel v květnu, byla by to katastrofa. Na podzim může tato disturbance naopak pomoci chráněným rostlinám.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Packa / Wikimedia Commons

Další (z mého pohledu) chybou je uvádění nepravdivých nebo zavádějících informací. V řadě případů ale i tento bod nemá rozumné řešení. Příklad: Relativně často se publikuje informace, že se do nějakého chráněného území nesmí vstupovat, protože by se tím například pošlapaly vzácné rostliny. Veřejnost pak nedokáže pochopit, proč do takto chráněného území umožňujeme vstup školám, sportovcům a dalším.

Zrovna v těchto případech jde o to, že ve vhodném období (například na podzim) veřejnost rozdupe travní drn (mohou to být sportovci v rámci běžeckého závodu, děti v rámci organizované hry) a tím umožní konkurenčně slabším rostlinám (které jsou třeba i předmětem ochrany v chráněném území), aby během následujícího jara snáze vyrostly.

Možná docela jasným příkladem je Velká kunratická – běžecký závod, který se pravidelně odehrává v listopadu v chráněném území (Přírodní památka Údolí Kunratického potoka). Kdyby se tento závod běžel v květnu, byla by to katastrofa. Tisíce účastníků by jistě poničili například bělozářku liliovitou, chráněnou rostlinu, která se nachází mimo jiné i v trase závodu. Díky tomu, že závod probíhá v období, kdy jsou bělozářky bezpečně pod zemí, zvýšený pohyb běžců nevadí, naopak pomůže potlačit konkurenčně silnější trávy.

Vysvětlovat ale takovéto souvislosti v článku či příspěvku o jarních kytkách se médiím obvykle nechce, neboť se tím příspěvek prodlužuje a komplikuje. Bez vysvětlení souvislostí je ale pro mne nežádoucí, aby byla publikována pouze část informace. Veřejnosti navíc mnohdy nestačí výše nastíněné vysvětlení a dožadují se permanentního vstupu, když tam „může být v nějakou část roku závod pro davy lidí“.

Dalším příkladem jsou témata, která se negativně dotýkají mnoha lidí, třeba majitelů psů. Pokud už se má někde psát o volném pobíhání psů, pak je potřeba uvádět, proč je to z hlediska ochrany přírody nevhodné. Naprostá většina pejskařů neví (nechápe, nechce připustit), že jejich pes nemusí nutně lovit ptáky a přesto jim zásadním způsobem škodí.

Co média způsobují, když uvádějí, kde se vyskutují chráněné druhy rostlin a živočichů? Přispívají k jejich zániku. Na obrázku koniklec.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jakub Hruška / Rezekvitek.cz

Když se například u nějaké vodní plochy ve vyšší frekvenci vyskytují psi (v Praze naprosto běžný stav), pak se velká část z těchto psů chce dostat k vodě, aby se napila, vykoupala nebo jen prozkoumala břeh. Majitelé je obvykle včas přivolají zpět, aby se nenamočili nebo nedostali do bahna. Psi ale dvakrát proběhnou litorálem nebo vegetací u břehu. Díky tomu tam nezahnízdí žádný pták.

Psi jsou jedním ze zásadních důvodů, proč se z Prahy (ale i jiných částí ČR) stahují ptáci hnízdící na zemi nebo těsně nad zemí. Podobně psi škodí i obojživelníkům, když v období kladení snůšek vbíhají do vody a snůšky mimoděk rozdupávají. Z rozpadlých snůšek se ve většině případů již nevyvinou pulci.

Majitel psa vidí, že jeho pes nehonil ptáka, nelovil žábu a tak dále. Ale přesto zásadně ovlivnil ptáky a obojživelníky v místě svého venčení. Pokud se dostatečně podrobně nepopíší souvislosti, bývá článek o venčení psů v přírodě dost zavádějící (z hlediska ochrany přírody), neboť jsou stále dokola akcentovány pouze informace typu „psi honí zvěř, což je špatně“. Majitelé psů pak nabývají dojmu, že jakmile jejich pes nehoní zvěř, je vše v pořádku.

Na několika konkrétních příkladech tak chci poukázat, že v dobré víře připravený článek může napáchat více škody než užitku.