Jiří Hlavenka: Proč neslučovat MŽP a MZe? Protože největším nepřítelem životního prostředí je dnes jednoznačně zemědělství
V čem je největší kámen úrazu? Ve zcela protichůdných zájmech zemědělců (těch velkých a rozhodujících, tj. takzvaného agroprůmyslu) a ochrany životního prostředí. Největším nepřítelem životního prostředí dnes není průmysl: ten dnes funguje s minimálním dopadem na okolí. Doba, kdy průmysl zamořoval vzduch exkhalacemi, kontaminoval ve velkém půdu a pouštěl do vody agresivní odpadní látky je dávno pryč. Přírodě dnes neubližují ani osídlené oblasti: často bezprostředně sousedí s chráněnými územími, přičemž dokáže těsně vedle sebe prosperovat jak město, tak příroda. (Například v katastru Prahy se nalézá 93 maloplošných chráněných území a 11 velkoplošných, tj. přírodních parků, a chráněná příroda v nich dokáže prosperovat).
Největším nepřítelem životního prostředí je dnes jednoznačně zemědělství. To české bych s trochou nadsázky překřtil na "půdní těžařství": domácí zemědělec pěstuje prvotní produkt (pšenice, řepka, kukuřice) a ten dál prodá - dostane šest kaček za kilo. Jeho prvotní produkt je i produktem finálním. Francouzský zemědělec, který má obvykle k rostlinné výrobě i živočišnou, vypěstuje obilí, tím nakrmí dobytek, ten podojí, výsledně vyprodukuje sýr, který prodává za 800 Kč za kilo. Toto platí plošně: pak statistiky EU udávají, že v přepočtu na hektar zemědělské půdy mají holandští zemědělci 20x (!!) vyšší finanční výnos než čeští. Ne ovšem proto, že by měli z hektaru 20x vyšší výnos, ale protože se sami dokáží dostat k finálnímu, vysoce zhodnocenému produktu, který si navíc sami dokáží prodat.
Takto fungující české zemědělství pak usiluje o jediné: o maximální hektarový výnos za minimálních nákladů, aby vůbec profitoval. Toho ale dnes lze dosáhnout jen metodami, které jsou k životnímu prostředí více než kruté. Lány musí být obří a scelené, aby se daly obsloužit traktory s obrovským rozpětím (ale i efektivitou). Výsledkem ale jsou obří celistvé oblasti takřka sterilní půdy, které jsou překážkou pro nezbytnou migraci živočišných i rostliných druhů. Velké plochy s monokulturou jsou rájem pro monofágní škůdce; mozaika menších políček s různými plodinami jsou jim překážkou. Chybějící přirozená ochrana před škůdci, která by se jinak nalézala například v remízcích a mezích se pak musí dosypávat koňskými dávkami pesticidů, neustále zvyšovanými tak, jak si škůdci postupně zvykají. Jenomže pesticid neuznává hranici pole: postupně se šíří dál vzduchem, půdou i vodou a zabíjí co mu přijde do cesty. Biologové dnes považují za nesporné, že prudký úbytek a vymírání stovek živočišných druhů (motýli, další hmyz, pak následně ptáci, plazi coby predátoři hmyzu) je dán právě jedovatými látkami, které se hromadí v jejich tělech.
(Celé české zemědělství takto nevypadá. Jsou tu malí farmáři, kteří usilují i o finální produkt, jsou tu například u nás na Jižní Moravě vinohradníci, kteří jsou současně i vinaři. Ale pořád jsou to kapky v moři).
Je paradoxní, že fragment zachovalé přírody s cennými druhy se dnes dokáže udržet více uprostřed Prahy než vedle pole. Toto veřejnost moc neví, protože to taky není na první pohled vidět: postřik pole je neviditelný zabiják.
Vytvořit společné ministerstvo zemědělství a životního prostředí pak je jako vytvořit Ministerstvo vlků a oveček. Ano, i zde lze úspěšně konstatovat, že se mají mnoho společného (obojí jsou čtyřnozí savci) a že se jejich problematika překrývá (ovce je potravou pro vlka a vlk zase žere ovce, tedy překryv je stoprocentní). Důvod pro existenci oddělených ministerstev spočívá nikoli v úspoře nebo neúspoře peněz, ale v tom, že jde o resorty se specifickými cíli. Jeden resort nemůže mít dva cíle, které jsou vzájemně v rozporu, pokud ovšem se ministrem nestane schizofrenik. A je naprosto jasné, který z obou oborů - zemědělství a ochrana přírody - je v souboji tou těžkou vahou.
Nenechejme si namluvit vulgární zjednodušení, že hlavní na řízení státu je, aby bylo efektivní a šetřilo se na úřednících. To jsou úspory, které pak všichni draze zaplatíme.
reklama
Další články autora |
Jiří Hlavenka: Co dělat v situaci, kdy nesvítí a nefouká?
Jiří Hlavenka: Je korejská jaderka dobré řešení?
Jiří Hlavenka: Lít beton jen do přečerpávaček nestačíOnline diskuse
Všechny komentáře (7)
František Dvořák
5.9.2017 19:30Jan Škrdla
5.9.2017 23:32Kromě toho bych připomněl ještě další 2 aspekty.
Velká část obcí ještě nemá dokončené pozemkové úpravy. Díky tomu zemědělci nemohou hospodařit na svém a půdu si pronajímají (hospodaří na cizím). Těžko někdo pustí do opatřeních proti erozi, zvyšujích úrodnost půdy nebo ekologickou hodnotu.
Obce mají situaci zkomplikovanou tím, že pozemky které vlastní nejsou vždy rozmístěny tak, jak by to bylo potřeba. Výkup pozemků si většinou mohou dovolit jen developeři, kteří mají úplně jiné cíle než je ochrana půdy a životního prostředí.
Další poznámka se týká dotace biopaliv. Původně bohulibý záměr u nás dopadl neslavně - tak, že se ve velkém pěstuje řepka na naftu a kukuřice, která se nacpe do bioplinky. V současnosti nadělají biopaliva více škody než užitku. Tento problém se zde řešil nedávno:
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nechme-zemedelskou-pudu-na-pestovani-potravin-kdyz-biopaliva-tak-z-bioodpadu-radi-britska-studie
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/znecisteni-podzemnich-vod-se-loni-zhorsilo-je-to-i-kvuli-repce
Ono jde vážně více asi o tu honbu za ziskem. Ale nedělají to jen zemědělci, to přeci provozuje téměř každý z nás, že se snaží získat výhodu. Normální Darwin. I v ekonomice. I když už nejde o rozmnožení genotypu. Obě ministerstva mají své místo, sloučení je účelové pro snadnější ovládání.
Má pravdu kolega Dvořák, máme čistší potraviny, možná díky dozoru, možná díky menší kupní síle zemědělců, kteří nemají na 13 postřiků jablek, jen na 7. A technologie pěstování se také mění, dlouhé svahy kukuřice se musí přerušovat, a řepka je na polích zlepšující plodinou, hluboce koření, ponechává spoustu posklizňových zbytků (organické hmoty), když už tedy nemáme jetel a vojtěšku a trávy a luskoviny na zrno, což by bylo ještě lepší. Jenže komu to budete krmit, když není dobytek a prasata. Potravinová suverenita je řešení! Podpora především vlastní produkce a zpracování. 1000 ha pšenice (1 farma) je dost pro Hradec Králové. A uzákonit, že každá farma má mít i živočišnou, tzn. uzavřený cyklus. A nad 500 zatravnit a nad 700 m zalesnit. Půdy a potravin je dost. Což neříkám, že s tím máme mrhat.
pavel peregrin
26.3.2019 12:26 Reaguje naSpíše přestat obdělávat svahy, vámi zmíněné přerušování se příliš nedodržuje.U řepky vidím hlavní problém v tom, že je pěstována pod "chemickou clonou" a kdo ji má pod okny,či tam vlastní rekreační zařízení trpí ztráty.
