Jiří Janota: O krok blíže k rozumnému a modernímu plánování myslivosti

Myslivecké plánování je složité, vyžaduje odborné znalosti i praktické zkušenosti s fungováním přírody.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ondřej Šálek / Flickr

Návrh novely zákona o myslivosti napravuje problémy, které do mysliveckého hospodaření vnáší přílepek k lesnímu zákonu. Ten prosadilo Hnutí Duha s poslanci Markétou Pekarovou Adamovou, Vlastimilem Válkem (oba TOP09), Danou Balcarovou a Radkem Holomčíkem (oba Piráti) v září minulého roku. Jeho cílem bylo vyvlastnit právo rozhodovat o zvěři majitelům (držitelům) a nájemcům (uživatelům) honiteb ve prospěch státu. Povinné posudky honiteb by pak státu způsobily značné finanční náklady a zátěž státní správy.

Přílepek tehdy legislativním procesem prošel díky strašení astronomickými, avšak nepodloženými odhady výše škod, které údajně zvěř páchá na lesních porostech, a také díky strašení zdržením ve vyplácení kompenzací škod způsobených kůrovcem vlastníkům lesů. Senátor Michael Canov na to upozornil při projednávání v Senátu: „Mně osobně, opakuji to ještě jednou, se zdá děsné, že se mají obětovat myslivci strašením, že lesáci by přišli o dotace. Nepřišli, maximální zpoždění 26 dnů, pokud vůbec nějaké.“

Novela připravená ministerstvem zemědělství ponechá myslivecké plánování v rukách majitelů a nájemců honiteb. Ruší povinnost periodických posudků stavu lesů, které by v rozporu s tvrzením předkladatelů znamenaly pro stát výdaje přinejmenším desítky milionů korun ročně. Napravuje se tak stav, kdy dokonce ani vlastník honitby, který by v ní chtěl sám hospodařit, nemá právo rozhodovat o stavech zvěře – rozhodovat o nich má stát na základě posudku. Novela rovněž ruší povinnost předkládat státní správě markanty, coby důkazy o ulovení zvěře. Nejčastěji byly v této souvislosti zmiňovány slechy (uši) zvěře.

Ministerská novela ruší dosud používané tzv. normované stavy zvěře. Uživatelé honiteb budou nově povinni udržovat stav zvěře mezi stavem minimálním, tj. nutným pro úspěšnou reprodukci druhu, a takovým, kdy zvěř působí pouze přiměřené škody. V případě neúměrných škod zasáhne do mysliveckého plánování státní správa. Tím se otvírá cesta k vyvážení potřeb zvěře a lesa tam, kde je to potřeba.

Přečtěte si také |

Jiří Beneš: Novele mysliveckého zákona chybí odborná diskuse nad vyhláškami k plánování lovu zvěře

Návrh zákona obsahuje celou řadu dalších opatření, která rovnováhu potřeb zvěře a lesa dále podpoří. Rozšiřuje možnosti lovu v nočních hodinách, umožní používat noktovizory, lovit na pozemcích, kde probíhá sklizeň, rozšiřuje seznam zvěře, která se smí lovit společných lovech (honech) či prodlužuje lhůty pro uplatnění škod vlastníky lesů. Přináší také kompletní elektronizaci státní správy na úseku myslivosti. Myslivci budou mj. prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu fotografovat ulovenou zvěř. Státní správa tak oproti současnosti získá účinnou kontrolu množství ulovené zvěře.

Jsem přesvědčen, že návrhy ministerstva zemědělství povedou k vyvážení potřeb zvěře a lesů, a tedy i ke snížení početních stavů zvěře tam, kde je to potřeba. Myslivecké plánování je složité, vyžaduje odborné znalosti i praktické zkušenosti s fungováním přírody.

Myslivecká praxe poskytuje odpověď i na požadavky zájmových organizací, které ministerskou novelu kritizují. Musím nesouhlasit s požadavkem Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů na zmenšení minimální velikosti honitby na 250 hektarů. Poslední zmenšení minimální rozlohy honiteb v roce 1992 bylo jednou z příčin nárůstu stavů spárkaté zvěře. Takto malé honitby neodpovídají životním nárokům zvěře a nesnesou ani srovnání se zahraničím. Na Slovensku je například minimální výměra 1000 hektarů. Snížení na 250 hektarů by pouze umožnilo hrstce vlastníků pozemků zřídit si soukromé honitby a lovit v nich. Pohodě zvěře ani stavu lesů by však ve viditelném měřítku neprospělo. Zmenšování výměry honiteb nepřinese ani pokles stavů zvěře, což můžeme vidět například v Německu či Rakousku, kde jsou honitby menší, ale zvěře v nich žije více než u nás.

Za úsměvný považuji postoj Hnutí Duha, které stojí za vyvlastňovacím přílepkem. Hnutí Duha požaduje posílit práva vlastníků pozemků. Týchž vlastníků, jejichž práva vyvlastňovací přílepek před pár měsíci vyvlastnil ve prospěch státu. Dožaduje se také transparentní a odborné debaty nad návrhem novely. Ironické je, že o své novele prosazené narychlo jako součást zákona o lesích žádnou transparentní a odbornou debatu nepřipustili.

Přečtěte si také |

Petr Stýblo: Zařazení poštolky mezi zvěř je anachronismus, který zatěžuje státní kasu a ohrožuje lidi

Otázky a odpovědi

Je pravda, že škody způsobené zvěří na lesích jsou sedm miliard korun? Jaké jsou skutečné škody způsobené lesní zvěří?

Není. Sedm miliard je odhad postavený na velmi pochybných datech a metodách. Lesy ČR vyčíslily přímé škody v mysliveckém roce 2016/2017 na 24 milionů, o rok později na 19 milionů korun. Není důvod předpokládat, že lesy ve správě Lesů ČR jsou nějak výjimečné. Státní podnik spravuje cca 50 % všech lesů v Česku.

To není tak jednoduché. Přemnožení je stav, kdy počty jedinců přerostou schopnost prostředí daný druh uživit. To se zjevně neděje. Počty spárkaté zvěře jsou lokálně zvýšené. Důležité je, že zvěře u nás není víc než v okolních státech: V ČR lovíme 68 ks býložravé spárkaté zvěře na 1000 ha, Německo 117 (!), Rakousko 88, Maďarsko 91.

Snížení minimální výměry honitby

V řadě států s obdobnými přírodními podmínkami, jaké má ČR, je minimální výměra honitby v současné době větší než u nás. Příkladem může být Slovensko, kde výměra začíná na 1000 ha, případně Polsko, kde dělá dokonce 3000 ha. V zemích, kde je minimální výměra honitby menší, jsou stavy býložravé spárkaté zvěře pravděpodobně vyšší než u nás. V Německu je minimální výměra soukromé honitby 75 ha, společenstevní 150 ha. Dlouhodobý odlov zvěře o desítky procent překračuje ten český. Podobná je situace v Rakousku s minimální výměrou 115 ha. Poslední zmenšení minimální výměry honiteb, které v Česku proběhlo v roce 1992, bylo jednou z příčin nárůstu stavů spárkaté zvěře.

Požadavek na snížení minimální výměry je požadavkem některých vlastníků půdy na vytvoření soukromých honiteb bez respektu k potřebám zvěře. Snížení minimální výměry honitby či změny pravidel pro jejich tvorbu by v současné době vedly k mnohým snahám některých vlastníků půdy stávající honitby „překreslovat“ ve svůj prospěch, čímž by se na mnoha místech zkomplikovalo či na dlouhou dobu zcela znemožnilo myslivecké hospodaření včetně lovu. Na tato místa by se následně před tlakem lovců do bezpečí stáhlo značné množství zvěře.

Jakýkoli zásah do pravidel tvorby honiteb včetně zmenšení minimální výměry je nevhodný ve vztahu ke zvěři, v současné době nežádoucí, a povede jedině ke zhoršení současných problémů se zvýšenými stavy zvěře. Proto by se minimální výměra honiteb neměla v žádném případě dále snižovat.

Hnutí Duha tvrdí, že odvozování plánu lovu podle míry škod, kontrola lovu a motivace uživatelů honiteb, které zavedl zákon č. 314/2019 Sb. (vyvlastňovací přílepek) je funkční.

Je zavádějící označovat změny zavedené vyvlastňovacím přílepkem za funkční. Vyvlastňovací přílepek má účinnost odloženou o dva roky. Dosud nefunguje, nelze jej tedy označovat za funkční a srovnávat jeho údajné úspěchy s novým návrhem ministerstva zemědělství. Takové tvrzení by bylo jednoznačně lživé.