Karel Zvářal: Boudo, budko, zdalipak jsi bezpečná?

Přilákat milé a neposedné opeřence do své zahrady, parku či lesa je přáním mnoha milovníků přírody. Návodů na výrobu ptačího domečku lze nalézt celou řadu. Zdaleka ne všechny konstrukce jsou ale zárukou úspěšného vyvedení mláďat. Hnízdící a nocující ptáky ohrožuje spousta predátorů, zatékající dešťová voda, v nečištěných paraziti, a proto je třeba při výrobě a instalaci ptačí budky brát všechny rizikové faktory v potaz. Nejčastějším obyvatelem hnízdních budek – a v zimě i krmítek – což spolu souvisí, je přizpůsobivá sýkora koňadra. Jelikož je schopna zahnízdit v mnoha typech budek, včetně špačníků a sovníků, její početnost se tím jen zvyšuje, čímž ubírá prostor a potravu neprůbojným, potažmo i méně početným druhům.

Mezi takové „outsidery“ patří menší druhy sýkor, např. modřinka a uhelníček, lejsek bělokrký a černohlavý, rehek zahradní a domácí, šoupálci nebo červenka. Je tedy namístě zabývat se tím, jak pomoci právě těmto poněkud opomíjeným pěvcům. Protože u pojmu „budka pro ptáky“ se většinou má na mysli právě příbytek pro nejhojnější druh našich zahrad. A z logiky věci vyplývá, že by stálo za to tento přístup změnit.

Ochrana před predátory – dostatečně přesahující střecha a prodloužený vchod

Ptačí budky často plení zejména kuny, ale také kočka, strakapoud velký, sojka a mýval. Proti strakapoudovi se vyplatí oplechovat vletový otvor, avšak jeho silný zobák a loupeživá povaha si poradí s nechráněnou boční stěnou. Pokud tam vyseká díru, překryjeme ji plechem. Sešikmení střechy ptačí budky je důležité, ale ani ne tak kvůli odtoku dešťové vody, jako spíše kvůli srstnatým predátorům.

Aby se na střeše neudrželi a sjížděli dolů, je nutno střechu oplechovat, případně pokrýt tvrdým linoleem a zešikmit dopředu. Pokud je střecha budky zešikmená dozadu a nepobitá plechem, dřevěný povrch umožní se predátorům na ploše udržet a tlapkou vybírat mláďata, v zimě potom nocující ptáky, zejména z nečištěných budek. Pod budkou pak najdeme hromádku peří a na střeše i stěnách stopy po drápech.

U budek s rovnou střechou či zešikmených dozadu pomůže umístit před otvor hranolek (lištu), který se ve starší literatuře doporučuje dávat dovnitř. Jelikož se často stává, že ptáci si postaví vysoké hnízdo, prakticky až k vletovému otvoru, kuna či mýval na ně snadno dosáhnou. Avšak lištu širokou 6 cm a umístěnou těsně pod otvor (asi 1 cm) z venkovní strany, způsobí, že predátor sice dosáhne k otvoru, ale tlapku již nenasměruje dolů (viz Ekolist 21.12. - Přemnožený původní predátor může škodit stejně drtivě jako nepůvodní (invazní)).

Je-li střecha budky zešikmená dopředu, tato 6 cm lišta pod otvorem spolu s přesahující střechou (asi o 7 – 8 cm) zcela zamezí kuně či mývalovi zaujmout pracovní polohu, neboť vytvoří chodbičku 5 – 6 cm vysokou a dostatečně dlouhou. Ještě účinnější je vstupní chodbičku zalomit, a to tak, že ji zepředu zakryjeme plechem, takže drobný ptáček jí prolézt ze strany zvládne, zatímco tlapky a zobák predátorů do hnízda nedosáhnou. Taková úprava je modifikací konstrukce typu Henze, zde ale s úsporou zbytných prvků/dílů.

Odsazení od kmene zabrání zatékání vody

Častou chybou při výrobě a instalaci budky je připevnění horní části závěsné lišty ke kmeni, a to hlavně u stromů s hladkou kůrou (buk, habr, javor). Při deštích, ale i tání námrazy, stéká čůrek vody po kmeni a závěsné liště až do budky, přičemž nasáklá výstelka způsobí podchlazení a úhyn mláďat, přestože je samice zahřívá.

V minulosti se úhyn mláďat přičítal „chladnému počasí“. Samotný noční chlad (5 – 10 °C) však nevadí, je-li výstelka suchá! Jelikož zřejmě nikdo nechodil v lese při dešti, ale až bláto vyschlo, těžko mohl odhalit, že příčinu úhynu je třeba hledat ve špatné konstrukci, resp. chybné instalaci budky.

Podobného odsazení dosáhneme také tím, že budku pověsíme za drátěné oko na hřebík a do spodní strany budky zatlučeme krátké hřebíky tak, aby asi 2 cm zůstaly trčet. Vytvoří se jakési nožičky, na kterých budka leží na hladkém kmeni a zadní stěna potom zůstává mimo stékající pramínky vody.

Jsou-li v listnatém lese vtroušené smrky (modřín, borovice), je ideální instalovat budky na ně. Korunou smrku voda prokapává a kmen tak zůstává téměř suchý, zatímco u zmíněných listnáčů proteče po kmeni hodně konví vody (princip trychtýře). Zadní stěna s lištou vystavená střídavému podmáčení, zamrzání a schnutí zkrátí životnost prken mnohonásobně.

Zatímco budky instalované na smrku jsou stále funkční i po téměř čtyřiceti letech, budky (především dno a zadní stěna) „připlácnuté“ na kmen listnáče zpráchniví během pěti – šesti let. Vyplatí se proto věnovat pozornost jak výběru místa k instalaci budky, tak i samotné konstrukci.

Ochrana před krahujcem a zlodějem

Vzhledem k tomu, že místy bývá pohyb lidí, někdy nenechavých, dáváme budky raději dále od cest. Proto také je lepší vyrábět budky nevzhledné, z nehoblovaných prken, natřených vyjetým olejem a blátem. Uhlazený nalakovaný výtvor bývá pro kleptomany velkým lákadlem.

Budka umístěná do podrostu náletových dřevin je lépe ukryta před zloději, ale také před krahujcem, který v přehledném lese odloví celý krmící pár a mláďata uhynou hladem. Zatímco v hustém křoví či mlází mají ptáci šanci se rychlým manévrem zachránit.

Je tedy lepší promyšleně instalovat méně budek, pravidelně čištěných (klacíkem) a udržovaných, než v hurá akci desítky či stovky lajdácky vyrobených (neotevíratelných, s krátkou střechou) a nápadně pověšených budek, které slouží jako živá zásobárna kuně nebo jiným predátorům.

Bylo by chybou si myslet, že instalací budky péče o ptáky končí. Každoroční čištění a údržba by měly být samozřejmostí. A při porovnání každoroční statistiky se zvyšováním obsazenosti cílovými druhy zjistíte, že tato aktivita vám bude přinášet radost.

---

reklama

---