https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/kareln-makon-zvire-jako-vec-aneb-ze-zivota-domacich-mazlicku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Karel Makoň: Zvíře jako věc aneb Ze života domácích mazlíčků

6.7.2020
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Karel Macoň / DES OP
Na začátku to jsou všechno domácí mazlíčci, miláčci a hračky. Vidíme v televizi či na sociálních sítích, jak někdo chová bílého ježečka, roztomilou myšku či papouška. Chceme to mít také a málokdo si uvědomuje, že živé zvíře, a to i to nejmenší, je většinou obrovská starost, zodpovědnost a závazek. Navíc teď v době, kdy nikdo nemá na nic čas, je doslova nezodpovědné k sobě poutat dalšího živého tvora, o kterého se budete muset kolikrát i několik let starat.
 

Enormní počet uniklých papoušků

Není týden, abychom neřešili nějakého papouška. Někomu nechtěně ulétl při větrání a ten svého opeřeného společníka hledá. Někomu nechtěně ulétl a nehledá ho vůbec. Případů, kdy chovatelé hlásili k nám na ZSŽ či Městskou policii Plzeň únik malých i velkých papoušků, jsme jenom za červen 2020 v Plzeňském kraji registrovali zhruba kolem 10. Přičteme-li k tomu však samici páva, kterou přivezl do Plzně na Hlavní vlakové nádraží ČD osobní vlak od Budějovic a další oznámení volného pohybu exotických opeřenců na území města, budeme jenom za červen zhruba na 40 případech.

Korela na hřbitově
Korela na hřbitově
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Karel Macoň / DES OP
Navíc většina odchycených zvířat není označena či zaregistrována, a tak je šance na jejich návrat k původnímu majiteli mizivá. Proto, chováte-li zvíře, na kterém vám opravdu záleží, zcela určitě je plus, když ho máte viditelně označené a zaregistrované tak, aby se na vás dal dohledat kontakt. Zejména u papoušků, andulek a ptáků chovaných v hospodářských a zájmových chovech je to nezbytně nutné.

Korela na hřbitově v Plzni u Václava

Zdrchaná korela žluté barvy seděla na hrobě hned pod zlatým písmem. Na první pohled to vypadalo, že nešťastný opeřenec nečekaně přišel o svého „páníčka či paničku“ a vydal se je hledat na hřbitov, odhodlán zemřít žalem přímo na hrobě. Melancholická duše spisovatele románů by dokázala z této fotografie určitě vykřesat srdcervoucí příběh, u kterého by nezůstalo jedno oko suché. Realita však byla úplně jiná a vzhledem k tomu, že od jiných ptáků pocuchaná korela se nenechala jen tak odchytit a odpoledne seděla na lípě u úplně jiného hrobu, se pravděpodobně jednalo pouze o náhodu.

Pět osmáků ve „škatuli“ u Boleváku

Opuštění osmáci
Opuštění osmáci
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Karel Macoň / DES OP

I tento příběh může mít dva úhly pohledu. Zatímco ředitel základní školy by se mohl mylně domnívat, že jde o nějakou extravagantnost žáků osmé třídy, my ze záchranné stanice živočichů víme, že jde o osmáky degu, malé hlodavce chované v zajetí zejména dětmi. V tomto případě teď šlo o zvířata opuštěná, vyhozená, kterých se někdo tímto nezodpovědným a neomluvitelným způsobem zbavil. K papírové krabici s rodinkou osmáků u zastávky autobusu byla telefonicky přivolána hlídka Městské policie Plzeň. Jelikož se opět jedná o neoznačená, neevidovaná a nikým nehledaná zvířata ze zájmového chovu, skončila rodinka u nás v ZSŽ a v registru opuštěných zvířat města Plzně. Podobné případy řešíme spolu s kolegy, kteří se na dané druhy specializují a dokáží najít nového zodpovědnějšího chovatele, což se jim už podařilo u nejednoho opuštěného nešťastníka. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že opuštění, vyhození či zbavení se zvířete je trestné a dokonce může být kvalifikováno jako trestný čin!

Vodní želvy nádherné a žlutolícé

Opuštěné želvy
Opuštěné želvy
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Karel Macoň / DES OP

Malé i velké, rychlé či pomalejší, téměř u každého rybníka, řeky či louže. Před dvaceti třiceti lety ji dostal jako prvňáček za vysvědčení, tehdy byla velká jako padesátikoruna a vešla se do malinkého akvária po křečkovi. Dnes je však želva, kterou každý z nás jako dítě chtěl, už velká jako jídelní talíř a v akváriu se těžko otočí. Co sežere, z druhé strany z ní vypadne, a tak každodenní výměna zapáchající vody s viditelně nevyhovujícími podmínkami k chovu svádí k tomu dát želvě „svobodu“. No a to je právě ten problém, který se dnes řeší na evropské úrovni. Nepůvodní živočich z Jižní Ameriky či Asie, dovlečený člověkem do Evropy, se v důsledku lidské nezodpovědnosti dostal do naší původní přírody. Situace a stav, který by v přírodě přirozeně nikdy nenastal a se kterým příroda nepočítala. Člověkem přivezení vetřelci pak nejčastěji nemocemi, nákazami, ale i potravní dravostí systematicky zlikvidují druhy zvířat původních a nastoupí na jejich místo. Tím však citelně zasáhnou do celkového ekosystému a začnou se dít věci s nedozírnými následky, které by se nikdy normálně nestaly.

Hrdlička divoká
Hrdlička divoká
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavel Steinbach / DES OP
Proto se dnes EU snaží sjednat nápravu a nepůvodní druhy živočichů i rostlin opět vrátit do jejich domoviny a z Evropy vymazat. To samé pak platí zejména u raka signálního, norka amerického, nutrie či mývala.

A na závěr už jen ornitologická perlička

Naši původní a dnes vzácnou hrdličku divokou, kterou vyfotografoval kolega Pavel Steinbach na Šlovickém vrchu u Dobřan, vytlačila v minulosti člověkem dovezená a částečně zdomácnělá hrdlička zahradní (neboli Balkánská). Už jak název napovídá, jedná se o druh dovezený z Balkánu a zatímco naše děti už ani jinou hrdličku než tu Balkánskou vlastně neznají, tak o té naší divoké můžete slyší už jen v literatuře (Máchův Máj).


reklama

 
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (3)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Štemberk

6.7.2020 08:48
Hrdločka zahradní původně nežila ani na Balkáně. Jde o druh původní v jižní Asii, na Balkán se rozšířila až v období konce Osmanské říše, pravděpodobně ze zdivočelé populace pocházející z chovů v Istanbulu a okolí.
Odpovědět
va

vaber

6.7.2020 09:05
člověk si přivlastňuje vše, hnusná vlastnost, bývaly doby a možná ještě jsou, kdy si lidé podobně přivlastňovali i jiné lidi ,otroky,
to co by zvířata potřebovala jim člověk nedá, více volné přírody
Odpovědět
mr

13.7.2020 17:00
Trocha pravdy, více polopravdy a nakonec nebetyčné nesmysly. Hrdličku zahradní (balkánskou) nikdo nikam nedovezl. Šíří se přirozeně sama až údajně z Indie a spoň od r. 1940. Lidmi byla dovezená leda hrdlička chechtavá - už před staletími, ale ta nežije divoce v přírodě, max. tak uletění jedinci. Naši divokou hrdličku nikdo nevytlačil, nevyhovuje jim prostě dnešní hospodaření na našich polích a obrovské množství je jich každoročně sežráno jižními národy. Kdyby se tak ta slavná EU raději zasadila o ochranu tažných druhů a ukončení jejich masakrů na jarním a podzimním tahu ... To se budou raději sr.t do chovatelů a mazlíčkářů.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist