Marek Voršilka: Kožešinovým farmářům má stát přihrát 180 milionů korun, nikdo neví proč

Sněmovním zemědělským výborem v únoru prošel návrh na výrazný nárůst finančních kompenzací pro majitele zakázaných kožešinových farem. Do kapes původních chovatelů by tak mělo ze státní kasy přitéct necelých 180 milionů korun. Ministerstvo zemědělství, které doporučilo výboru návrh schválit, ale není schopné vysvětlit, jakým způsobem k navrhovaným kompenzačním částkám, mnohonásobně převyšujícím původní investice farmářů, přišlo. O návrhu budou v příštích týdnech hlasovat poslanci v rámci projednávání novely zákona na ochranu zvířat.

Zakázané kožešinové farmy mají díky pozměňovacímu návrhu poslankyně Margity Balaštíkové (ANO) získat nárok na fixní kompenzace ve výši 6900 Kč za norka a 5400 Kč za lišku, což má státní rozpočet přijít celkem na 176 milionů korun. Podle odůvodnění návrhu má jít o kompenzace investicí, které chovatelé několik let před nuceným ukončením provedli za účelem přizpůsobení klecí evropským standardům. Návrh však nijak neodůvodňuje, na základě jakých podkladů byly tyto částky stanoveny.

Navrhované kompenzace jsou přitom mnohonásobně vyšší než by odpovídalo údajům, které v minulosti veřejně uváděli samotní chovatelé.

Například majitel největší norkové farmy ve Velkém Ratmírově má nyní dostat z peněz daňových poplatníků 100 milionů korun, přestože dle svých slov do chovu investoval pouze 30 milionů korun. Majitelka farmy ve Vítějevsi odhadla hodnotu své farmy na 4 miliony korun, daňoví poplatníci jí však nyní mají zaplatit 24 milionů korun.

Na českých kožešinových farmách bylo chováno zhruba 25 tisíc lišek a norků, zvířata byla usmrcována v plynových komorách nebo elektrickým proudem pro využití v módním průmyslu. Po dlouhých debatách byl nakonec v roce 2017 schválen jejich zákaz, poslední kožešinové farmy tak skončily na začátku minulého roku. Za uzavření farem požadují majitelé od státu kompenzace.

Obránci zvířat nikdy nebránili přiměřeným kompenzacím pro majitele zrušených kožešinových farem, jejich výše ale musí odpovídat reálné ekonomice těchto farem a musí být podložena seriózními analýzami. Zásadně odmítáme, aby se z těchto kompenzací stal zlatý důl, ze kterého několik bývalých chovatelů na úkor daňových poplatníků pohádkově zbohatne.

Chceme upozornit na podivnou roli ministerstva zemědělství, které návrh poslankyně Balaštíkové poslancům doporučilo ke schválení, aniž by si k navrhované výši kompenzací nechalo zpracovat jakoukoli ekonomickou analýzu. Neexistenci takové analýzy ministerstvo potvrdilo v odpovědi na žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Lze přitom předpokládat, že právě toto doporučení ministerstva přesvědčilo poslance zemědělského výboru, aby pro návrh hlasovali.

To, že se nějaký poslanec nechá zlobbovat, aby do zákona propašoval znění přímo ušité na míru něčím soukromým finančním zájmům, není nic zas tak překvapivého. Mnohem víc mě zarazilo, že s tímto návrhem bez jakékoli kritické reflexe vyslovilo souhlas i ministerstvo zemědělství. Ministerstvo s veškerým svým odborným aparátem prostě jen tak kývlo na to, aby se téměř 200 milionů korun ze státního rozpočtu rozdělilo devíti soukromým subjektům, aniž by to mělo podložené jakoukoli analýzou, zda je tato částka přiměřená a odůvodněná. To je naprosto skandální.

Lze jen spekulovat, jestli za tím stojí hloupost, šlendrián, korupce nebo něco jiného. Nemohu vyloučit, že jde o cynický kalkul, kterým se agrární sektor snaží kožešinové kompenzace schválně předražit, aby se pak mohl bránit dalšímu zpřísňování ochrany zvířat a strašit, jak to bude zase drahé. Náznaky v tomto duchu vidíme již nyní, když se ministerstvo snaží všemi silami zabránit tomu, aby byl u nás schválen zákaz klecových chovů slepic, přestože tento zákaz podporuje drtivá většina české veřejnosti.

Pokud by tento návrh poslanci nakonec schválili, mohlo by to pro Česko znamenat sankce za porušení práva EU. Evropské právo totiž zásadně zakazuje podporu soukromých subjektů ze státních prostředků, aby nedocházelo k jejich zvýhodnění na jednotném trhu.

Stát by neměl lehkovážně rozhodnout, že nějakému podnikateli věnuje 100 milionů korun. Pokud kompenzace přestane plnit původní funkci smysluplné náhrady zmařených investic, může se jednat o nepřípustnou státní podporu, která je způsobilá narušit hospodářskou soutěž vnitřního trhu.

Poskytování přímé státní podpory v jakékoliv formě je obecně zakázané, až na výjimky, u kterých je nutné splnit velmi přísná pravidla podléhající kontrole Komise EU. Nic takového se zde evidentně nestalo - návrh se nenápadně objevil v novele zákona bez odpovídající kvalifikované úvahy a prověření souladu s právem EU.

Porušení evropských předpisů přitom může Českou republiku stát další nemalé peníze daňových poplatníků.

---

reklama

---