Martin Hájek: Potenciál úspor tepla je v ČR již v podstatě vyčerpán
„Představme si, že nebyly prolomeny limity uhlí. Jaké jsou alternativy pro zajištění vytápění bytů?“
Kromě Martina Hájka nám své odpovědi poslali:
- Oldřich Vojíř, předseda ministerstvem průmyslu a obchodu zřízené pracovní komise pro teplárenství. Jeho komentář najdete zde.
- Bronislav Bechník, garant oboru Obnovitelná energie a úspory na tzb-info.cz. Jeho komentář najdete zde.
Biomasou ani komunálním odpadem potřebné množství hnědého uhlí pro dodávky tepla nahradit nelze, i když jejich vyšší energetické využití určitě povede k poklesu poptávky po uhlí. Dalším možným substitutem je černé uhlí, možnosti jeho těžby v ČR jsou však omezené a je významně dražší. Část hnědého uhlí by mohlo nahradit i teplo ze stávajících jaderných elektráren, limitem je možnost dopravy tohoto tepla na větší vzdálenosti. Z hlediska náhrady uhlí tak připadají v úvahu pouze České Budějovice.
Teoreticky je alternativou hnědého uhlí v teplárenství také zemní plyn, který je však opět podstatně dražší. Navíc se jedná o dovážené palivo, jehož cena je značně volatilní, přímo navázaná na světové ceny ropy a ovlivněná směnným kursem koruny k americkému dolaru. Navyšování dovozu zemního plynu by jednak dále zatížilo platební bilanci České republiky, jednak by vedlo ke ztrátě tisíců pracovních míst nejen v těžebním průmyslu, ale také v teplárnách a na železnici.
Pokud to mám shrnout, tak za hnědé uhlí 100% substitut z domácích zdrojů prostě v tuto chvíli nemáme, i kdybychom se rozkrájeli. V případě dováženého zemního plynu jsou samozřejmě ve hře geopolitická i technická rizika, protože přepravní trasa je dlouhá 5500 km. Hlavně ale vůbec nevíme, jestli ho ještě třeba za 10-15 let budeme schopni zaplatit.
V poslední době se objevují hlasy, že je bez problémů možné stávající zásobování teplem decentralizovat, a dát do každého bytu kotlík na zemní plyn – je zjevné, kdo za tím stojí. Když pominu vliv na ovzduší, protože emise z komínů jdou v tomto případě rovnou nad střechu nebo ještě hůře do oken, tak plošná decentralizace prostě není ani v řádu deseti let technicky proveditelná. Stávající plynovodní sítě totiž v daných místech většinou nejsou dostatečně dimenzovány (nebyl proto důvod, dělat paralelní rozvody tepla a plynovody by byl nesmysl), aby mohly zásadní zvýšení odběru pokrýt. Změna znamená vykopat staré a položit nové plynovody, to je běh na velmi dlouhou trať, protože se musí zajistit dopravní obslužnost. Nemůžete lidem říct: “Teď se na rok vystěhujte a pak tu bude nová plynová infrastruktura“. Navíc je zjevné, kdo tyto náklady nakonec zaplatí.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Společnost zveřejnila podrobnosti ke zpracování lithia vytěženého v Krušných horách 
Nová aplikace zájemce virtuálně provede po uzavřeném hnědouhelném lomu ČSA
Strabag plánuje rozšíření kamenolomu v Mrači na Benešovsku, místní to kritizujíOnline diskuse
Potenciál úspor tepla vyčerpán není - 13. 6. 2011 - Jiří RážÚspory tepla můžeme definovat jako snížení energetické náročnosti na vytápění budov, při zachování normativně stanovené vnitřní teploty.Pasivní úspory tepla zateplováním obvodového pláště a výměnou oken činí přibližně 50% celoroční spotřeby tepla na vytápění a úkolem aktivních úspor tepla regulační technikou, instalovanou podle zákona 406/2000 Sb.,je využití vnitřních i vnějších tepelných zisků, které průměrně činí dalších 35% celoroční spotřeby tepla na vytápění.Potenciál dosažitelných úspor tepla tedy představuje cca 85% vyráběné tepelné energie a samotné plné využití tepelných zisků regulační technikou představuje v ČR úsporu 10 mld Kč za rok. V praxi jsme svědky jiného obrazu. V zateplených objektech, které by i bez regulační techniky měly vykazovat úsporu 50%, je dosahováno úspor cca 35% a existují panelové domy, kde jsou po zateplení úspory dokonce nulové, nebo i záporné. Ano, existují případy, kde bylo po zateplení budovy skutečně dosaženo 50% úspor tepla i více, ale často současně s výskytem plísní způsobeným vypínáním otopých těles a destrukčním provozem vytápění s vnitřní teplotou pod rosným bodem vzduchu. Příčinou těchto anomálií i nedostatečných úspor tepla je skutečnost, že klasicky projektované dynamické soustavy s regulační technikou jsou řešeny stejně jako dřívější soustavy statické a úspory tepla regulačními procesy ničím neřeší. Nadměrné množství vyráběné tepelné energie se při nomiální otopné ploše zvýšeným průtokem do vytápěných místností plně nepředá a se zvýšenými ztrátami cirkuluje mezi zdrojem a spotřebiči. Výroba i distribuce tepelné energie se tím prodražují v neprospěch spotřebitelů i dodavatelů tepla. Klasické, čistě "hydraulické" řešení oboru vytápění, tedy dnešním termickým otopným soustavám naprosto nevyhovuje a využití potenciálu úspor tepla nutně vyžaduje termohydraulické řešení s termickým vyvážením všech soustav, které byly po roce 2000 vybaveny regulační technikou. Dobrou zprávou v tomto ohledu je, že každou dříve klasicky vyprojektovanou otopnou soustavu lze i dodatečně termicky vyvážit a uspořit tím až o 30% více tepla spotřebitelům i dodavatelům. Uspořených 10 mld Kč ročně pak může být využito mnohem efektivněji, zvláště když se popsané termohydraulické řešení opírá o množství doložitelných realizací. Potenciál úspor tepla tedy vyčerpán zdaleka není a je potřebné urychleně zaměřit pozornost do oblasti racionálního hospodaření s jižvyrobenou tepelnou energií. Je to poprvé, kdy nové možnosti nezakládají rozpor mezi výrobci a spotřebiteli tepelné energie, ale jsou v jejich společném zájmu. |
