https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/michal-horsak-odpoved-na-reakci-jana-vaclavika-a-nekolik-poznamek-ke-kampani-hospodarime-s-odpovednosti-lesnicko-drevarske
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Michal Horsák: Odpověď na reakci Jana Václavíka a několik poznámek ke kampani Hospodaříme s odpovědností Lesnicko-dřevařské komory

29.7.2024
Ilustrační snímek.
Ilustrační snímek.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Michal Horsák
Jako vědec velmi vítám argumentaci založenou na vědeckých poznatcích, které jsou doložitelné a prověřitelné. Obdobně jsem také rád, že se s Ing. Václavíkem shodneme na nepoužívání informací z predátorských časopisů s pochybným recenzním řízením, protože nikdo z nás, podepsaných vědců zmíněného Otevřeného dopisu, v takových časopisech nepublikuje a nepoužívá je při argumentaci.
 
Často opakovaným sdělením kampaně Hospodaříme s odpovědností (dále jen HsO) a Ing. Jana Václavíka je, že hospodářský vysoký les nejlépe váže CO2 a obnova lesa tak zlepšuje bilanci CO2 v atmosféře. Bohužel, pro toto závažné tvrzení nejsou nikde uvedená zdrojová data, odkazy na relevantní vědecké studie a fakta ověřitelné kvality. V tuto chvíli se tedy jedná pouze o názory a postoje, zakořeněné v osobností argumentaci dané expertízou jedince, jak je i patrno z odpovědi Ing. Václavíka. Bez uvádění faktů je od podstaty jakákoliv diskuze pouze slovní přetahovanou.

Pojďme se proto optikou ověřitelných faktů a čísel podívat na tvrzení, že se oxid uhličitý (CO2) nejlépe ukládá do nově rostoucího lesa, který má tak společně s výrobky ze dřeva lepší uhlíkovou bilanci, než ponechání starého lesa. Poznatky o tom, že právě starý les má mnohem lepší bilanci CO2, vědci na základě přesných měření dokázali před několika desítkami let, přesto se hledáčku mnoha zainteresovaných vyhnuly.

Například publikace Harmon et al. (1990), publikovaná v elitním časopise Science. Tato studie ukázala, že převedení starého lesa na rychle rostoucí mladý les nesnižuje obsah CO2 v atmosféře. Stejně účinné schopnosti fixovat CO2, jako má starý les, dosáhne mladý les až po 200 letech! Nulové bilance není dosaženo ani v případě, že se vytěžené dřevo ukládá do výrobků ze dřeva s dlouhou životností, jak Ing. Václavík kategoricky uvádí (osobní zkušenost). Také v tomto případě těžba vede k masivnímu uvolnění CO2 do atmosféry.

Studie z roku 2010 z časopisu Biomass and Bioenergy ukázala, že během 40 let může zachování lesů zachytit více uhlíku než strategie udržitelného lesního hospodaření zahrnující těžbu.

Poslední studie, kterou vybírám, je z vedoucího časopisu oboru ekologie lesů a lesního hospodaření, Forest Ecology and Management, z roku 2008. Tato studie mimo jiné ukázala, že nekácení lesů vede ke zvýšení zadržení CO2 až o 43 % oproti jakékoliv těžbě. Takto lze pokračovat vyjmenováním řady dalších studií, což na požádání rád udělám.

Kácení lesů tedy prokazatelně nevede ke snižování CO2 v atmosféře, a to dokonce i za předpokladu, že se většina vytěženého dřeva uloží do dlouhověkých výrobků. Tolik plně ověřitelná fakta z recenzovaných vědeckých časopisů, nikoliv nepodložené osobní dojmy a postoje. Tyto studie jsou veřejně dostupné, dohledatelné a popsané tak, že je možné jejich závěry ověřit. Toto je základním požadavkem kvalitní vědy a publikování v časopisech s transparentním a náročným recenzním řízením (viz vysvětlující poznámka pod čarou na konci tohoto textu).

S pomocí vědeckých faktů lze rozporovat mnohá další tvrzení uvedená na stránkách kampaně HsO. Vyberu proto jen jedno další téma, které považuji za nejdůležitější. Tím je role biologické rozmanitosti pro správné fungování ekosystémů. Úvodní strana kampaně HsO obsahuje následující tvrzení: „Jsme jednoznačně proti neuvážené a nekompetentní nezacílené ochraně hospodářsky využívaných lesních majetků. Už jsme si zažili dost ekologických katastrof rozpoutaných z neznalosti, nevědomosti nebo jen z naivního vnímání složitých vazeb v přírodě.“

Dnes máme neochvějné vědecké poznatky o tom, že biologická rozmanitost je pro správné fungování ekosystémů, a tím i pro lidi, prospěšná. Proto byl v Evropě přijat Zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law), který významně podporovala i Česká republika. Ten staví na vědeckých poznatcích, že druhově bohatší ekosystémy jsou stabilnější a zdravější, lépe odolávají náporu invazních a nepůvodních druhů, škůdcům a změnám klimatu.

Můžeme si to přirovnat k nákupu akcií na burze. Vsadit na jeden typ (jedna dřevina ve stejnověkém porostu) může maximalizovat krátkodobý růst, ale je velmi riskantní dlouhodobě. Proto makléři sestavují velmi pestré finanční portfolio, zahrnující rozmanitou paletu akcií a fondů. Proč oni vnímají rozmanitost jako prospěšnou, zatímco v lesním hospodaření by to tak nemělo být? Možná proto, že výsledek nevhodně zvoleného postupu hospodaření v lese se projeví až za desítky let a dvě generace.

O tom jsme se mohli přesvědčit při nedávném velkoplošném rozpadu smrkových monokultur. Smrk je chladnomilná a vlhkomilná dřevina. Na většině míst se pěstuje na nebo za hranicí svých ekologických možností. V minulosti bylo možné pěstovat smrk i v nižších nadmořských výškách, kde již dnes, v době teplejšího a suššího klimatu, nepřežije. Horká a suchá léta zahubila rozsáhlé plochy smrkových hospodářských lesů.

Lesníci v minulosti vsadili na jednu dřevinu, které je z hlediska produkce dřeva nejlepší, ale v některých územích neobstála při změně klimatu. Tento velkoplošný úhyn smrkových lesů je asi oním případem „ekologické katastrofy z nevědomosti a naivního vnímání složitých vazeb v přírodě“.

My vědci nabízíme spolupráci a své odborné znalosti o stabilitě ekosystémů a významu diverzity. Nechceme pouze kritizovat, ale také pomoci. Za jednu z nejdůležitějších změn lze považovat nutnost ponechání malého množství padlého dřeva v hospodářských lesích. Kdo chodí do lesa na houby, jistě si všimnul, že tam padlé dřevo většinou není. A pokud ano, jsou to tenké větve. Proto se nám po lese dobře chodí, ale občas překročit kmen snad každý houbař zvládne, zvláště s vědomím, že má pod nohami zdravější přírodu.

Ponechání padlého dřeva je stále vnímáno jen jako ekonomická ztráta, a ne jako způsob umožňující posun směrem k druhově bohatším, přírodě bližším, a tím stabilnějším hospodářským lesům. Výsledky výzkumu z našich smrkových hospodářských lesů ukazují, že ponechání, byť jen malého množství dřeva ve větších kusech, druhovou pestrost násobně zvýší.

Dalším z postupů udržení biologické rozmanitosti hospodářských lesů je vytváření sítě maloplošných území vzrostlého lesa, který neprojde obnovou. Tyto malé části představují pro biodiverzitu „nášlapné kameny“ (z anglického stepping stones), umožňují organizmům zpětně osídlit zbývající většinovou část území, na kterých dojde k plošnému vykácení. Pokud budeme les obnovovat velkoplošně, nebude se mít biodiverzita odkud navrátit.

V minulosti, před 80 až 100 lety, se taková místa v některých vzrostlých hospodářských lesích vyskytovala přirozeně, díky méně efektivním technologickým postupům těžby a nižší potřebě dřeva. Proto se vyšší biodiverzita ve vzrostlých lesích Ždánického lesa, ale i jinde v ČR, vyskytuje. Není tam proto, že by ji někdo cíleně „vypěstoval“. Velkoplošné kácení bez ponechání „stepping stones“ naopak způsobí nenávratnou ztrátu a další biologické ochuzení, vedoucímu k ekosystémům méně odolným vůči měnícím se podmínkám prostředí. Tento postup změny hospodaření byl navržen pro modelové území Ždánického lesa, které aktuálně čelilo velkoplošné obnově a výrazné ztrátě své rozmanitosti, a je aplikovatelný i jinde.

Obnova lesa má přirozeně několik fází, ale s dramaticky odlišnou hodnotou biologické rozmanitosti. Vzrostlý les, při zachování určitých postupů, má diverzitu nejvyšší. V této fázi ale přichází na řadu těžba, která diverzitu naopak srazí téměř na nulu. Poté, se stárnutím lesa, rozmanitost (počet druhů) opět roste, ale míra tohoto nárůstu záleží na mnoha parametrech. Jedním z nich je právě zásoba diverzity v okolní krajině. Pokud ji v okolí ponecháme, pak do části lesa ponechaného samovolnému vývoji se bude šířit a jeho biodiverzita dále poroste. Poroste tak i biologická a ekologická stabilita, schopnost zadržovat a ukládat CO2, a role lesa v udržení regionální ekologické stability.

Dnešní příroda je vlivem člověka mnohem dynamičtější a méně předvídatelná než v minulosti. Před 100 lety jsme nečelili tolika biologickým invazím, dynamickým změnám klimatu a masivnímu úbytku biologické rozmanitosti. Ponechání tradičních postupů lesní obnovy nic z tohoto nereflektuje a je velkým rizikem do budoucnosti.

V tomto kontextu je velmi matoucí následující vyjádření v textu Ing. Václavíka: „… že někteří lidé mají potřebu tyto výsledky hospodaření chránit a jiní přebudovat na laboratoř, ve které by měl být stávající nejméně sto let budovaný vyvážený ekosystém nahrazen po zákazu nebo omezení hospodaření ekosystémem novým.“ Pokud dojde k vytěžení lesa, tento ekosystém zaniká. Kdo jsou tedy ti, kteří chtějí výsledky hospodaření chránit a jak chtějí této ochrany dosáhnout? Ponechání lesa samovolnému vývoji není laboratoř, ale přirozený přírodní proces vedoucí k ekosystému, který by zde byl bez vlivu člověka.

Právě přírodovědci vědí, že musíme alespoň malou část takových ekosystémů zachovat, aby výsledek 100 let snažení neskončil celý na pile, ale mohl sloužit také jako zásoba biodiverzity pro její obnovu a vzpomínka na práci předešlých generací lesníků. Bavíme se zde přitom jen o zlomcích celkové plochy lesů určených k hospodaření. Emoce a nevole vyvolaná tímto požadavkem ve prospěch biodiverzity jsou jen těžko pochopitelné.

Poznámka pod čarou:
Stručný popis průběhu publikování v mezinárodním recenzovaném časopise. Nejlepší časopisy daných vědních oborů jsou vždy mezinárodní a uveřejnění studie je tak tvrdá soutěž o místo na stránkách na mezinárodním poli. Takové časopisy v prvním kroku recenzního řízení odmítají 80-90 % zaslaných studií. Zbývajících 20-10 % prochází přísným recenzním řízením, které má několik kol, vede často k výraznému přepracování studie na základě doporučení recenzentů a editora, vyžadující nové analytické postupy, předložení dalších důkazů závěrů studie. Až poté je studie přijata do tisku.

Část studií v druhém kole neobstojí a není také do tisku přijata. Autorům nezbývá, než studii vylepšit a zaslat do jiného, často méně kvalitního časopisu.

Publikování kvalitní vědy neznamená otištění čehokoliv, když si za to zaplatím, jak se dnes veřejnosti v médiích někdy mylně předkládá. Toto se týká predátorských časopisů, které nehledí na kvalitu, ale jen na zisk. Takové výsledky nejsou platnou metodikou hodnocení vědy v ČR vůbec uznávány a všichni solidní vědci takové časopisy odmítají a nepublikují v nich.

Naopak existuje mnoho velmi kvalitních a prestižních časopisů, kde uspěje dokonce méně než 10 % zaslaných rukopisů, přesto se v případě přijetí do tisku za otištění platí. Jedná se o poplatky za náklady spojené s publikováním. Kvalitu časopisu nelze tedy automaticky soudit podle toho, zda je publikování zpoplatněno nebo ne. Zpoplatnění zavádí postupně plno tradičních časopisů v rámci aktivity Open Science, tedy snahy, aby byly výsledky zdarma veřejně dostupné všem, nejen předplatitelům časopisů. Jinými slovy, aby si každý čtenář tohoto dopisu mohl citované publikace přečíst a ujistit se, že uvedená tvrzení jsou pravdivá.


reklama

 
foto - Horsák Michal
Michal Horsák
Autor je vysokoškolský pedagog a vědec.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (37)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.7.2024 06:25
Jako nenomenklaturní vědec vítám možnost publikovat v časopisech/mediích, kde nevládne arogance, závist a škodolibost. Pokud jsou "nevedecká tvrzení" doložené fotografiemi, tabulkami, grafy - jaký lepší způsob ověření pravdivosti lze čtenáři předložit? Znám průběh tohoto divadla ("To musíš celé předělat!")... ale ka šopa!, co tam mám předělávat?? - těmito postupy jsem to sledoval (metodika), toto jsem zjistil (výsledky, diskuse). Házení vidlí, nic jiného...

Co se týká našich lesů a ukládání uhlíku, považuji tuto variantu hospodaření za dobrý kompromis mezi představami vědců (potřebami přírody) a potřebami národního hospodářství. Chtít si uzurpovat rozhodovací moc, jak bude s přírodním bohatstvím nakládáno, mi přijde troufalé až směšné. Ekologie je poměrně mladá věda, přesto se naše země může pyšnit spoustou zachovalých pra/lesů, kde probíhá samovolný vývoj. Další navržené lokality mohou být v budoucnu schváleny, je to vše o jednání a věcných argumentech. Jen je třeba znát míru, neb v jiných (i vyspělých) zemích nemají ani zbla toho, co považujeme za samozřejmost.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.7.2024 06:52 Reaguje na Karel Zvářal
S tou "kvalitní vědou" je to asi jako v současnosti s medvědy. Doma si je dávno vymlátili, ale druhé budou mistrovat, jak s přemnoženými správně nakládat. Kdyby to nebyla realita, ale vtip, tak bych se tomu i zasmál.
Odpovědět
EB

Emil Bernardy

29.7.2024 06:59
Před půl stoletím jsem uvažoval i o lesárně v Brně.Ne kvůli CO2.
Ekologie tak mladá není.Už v botanice na VŠ nás k tomuto dostal již nežijící Jaromír Šikula,tehdy snad doc. Dnes se označení eko... používá a zneužívá jako opoziční paskvil.Oportunistický paskvil.
....jako kdyby zubař v ústech se zdravými zuby za každou cenu musel uplatnit své protetické umění.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

29.7.2024 09:00
udržování biologické paměti v regionálních lesích je podstatné, jen v biologicky bohatých lesích lze nastavit malý vodní cyklus.
To, jak a čím se těží dřevo a kolik se jej nechává na zetlení na místě má výrazný vliv na diverzitu a uchovává živiny v půdě, samo o sobě tlející dřevo je schopno větší absorupce vody.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

29.7.2024 10:16
Operovat kvalitou časopisů jako kritériem pravdy je velmi pochybné a ukazuje, že autor není schopen provést sám kompexnější analýzu aspoň na úrovni kvalitativní analýzy pana Václavíka. To, že řezivo může nahradit jiné vysokoemisní konstrukční materiály a umožní i velmi efektivní způsoby uložení tepelné izolace v pasivních domech (viz třeba www.optimalizmus.cz), to autor (úmyslně?) přehlíží.

To se prostě stává, že si jistá "vědecká" komunita vytvoří kolem sebe bublinu, která se vzdaluje realitě.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

29.7.2024 14:10
Zaráží mě, že autor přes své dlouhodobé vzdělávání, a hromadu přečtených studií, nechápe základní přírodní proces, neustále se měnící a vyvíjející, kde se proměňuje mládí v dospělost, pak stáří, a nakonec zánik, po kterém nastupující mládí znovu dospívá a stárne. Pokud v rámci tohoto procesu existuje určitá rovnováha podílu jednotlivých stádií na určité lokalitě, tak je zbytečné, až trapné, preferovat starobu. Ještě před 30 lety jsem bývával překvapován, jak někteří lidé usilují o trvale udržitelný rozvoj, protože mi to, jako lesníkovi, který se stará o permanentní zlepšování stavu lesa, připadalo jako úsilí zbytečně démonizované. Pletl jsem se, a dnes vím, že o udržitelný rozvoj pečovat musíme, a je naším základním posláním pro udržení kvality života našich potomků. Vědecké bádání, které od tohoto cíle ale v uplynulých několika letech odbočuje, ztrácí důvěryhodnost. Chráněná území, ze kterých máme získávat zkušenosti k dosažení udržitelnosti, což je vlastně úkolem vědy, se ale ve vědeckých kruzích stávají doménou křečovitých specialistů, zabývajících se okrajovými segmenty přírodních jevů. Vědců a ochranářů, kterým trvalá udržitelnost už vlastně nic neříká, takže se ptám: Jaká je jejich služba pro život každodenně v práci aktivních občanů, kteří se vracejí do svých domovů, aby pro další den nabrali nové síly, a jak se pomáhají jejich dětem, aby přežily do budoucna?
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

29.7.2024 14:27 Reaguje na Josef Střítecký
ono se říká, že příroda nikam nepospíchá a přesto vše stihne, myslet si, že příroda potřebuje péči homo sapien, tak jste na omylu.
To je otázka egoismu, že vše musíme někam usměrňovat ale to narazila kosa na kámen. Příroda aby fungovala nás a už vůbec ne naši péči nepotřebuje.
To my svojí péčí ekonomických růstů jí demolujeme a přitom nevidíme, že plujeme na Titaniku udržitelnosti, který se potápí.

Začínám mít dojem, že pokud jde o prachy, tak se každý zaklíná dětma. Tahle forma latentnpího okrytectví není zábavná.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

29.7.2024 16:21 Reaguje na Jaroslav Řezáč
"Příroda aby fungovala nás a už vůbec ne naši péči nepotřebuje."
Stoprocentní pravda. Jenomže, zkuste ji promyslet celou a do důsleků, do konce. To co si příroda udělá může být nejen na člověku nezávislé, ale dokonce pro člověka neobyčejně nebezpečné.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

29.7.2024 16:27 Reaguje na Slavomil Vinkler
Za svou existenci lidoopové obdaření rozumem vděčí tomu, že se neustále (miliony let) snaží přežít tím, že si podmínky pro žití usnadní.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.7.2024 07:31 Reaguje na Slavomil Vinkler
A co takhle přírodní: Chudáka Variola vera jsme snad vyhubili a Yersinia pestis hubíme s děsem v oku jak to jde. Nechcete jim povolit nějakou tu morovou ránu? Lidí je přece dost.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

29.7.2024 16:31 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Trvale udržitelný rozvoj není přece o tom, že necháme přírodu, aby si dělala co chce, ale jak jako lidé máme přežít, když ji dlouhodobě ovlivňujeme. Žijeme z přírodních zdrojů, které máme aktuálně k dispozici, a ty postupně devastujeme a redukujeme. Debata není o vysněném ráji. Je to otázka přežití, - není to pohádka o nedotčené přírodě.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

29.7.2024 22:06 Reaguje na Josef Střítecký
„Pokud v rámci tohoto procesu existuje určitá rovnováha podílu jednotlivých stádií na určité lokalitě, tak je zbytečné, až trapné, preferovat starobu.“

Totální absence staroby v hospodářských lesích znamená významné a zbytečné ochuzení biodiverzity. IMHO podle autora článku nejde o preferenci staroby, ale o to, aby i v hospodářských lesích aspoň nějací zástupci staroby vůbec byly zastoupeni - kvůli biodiverzitě.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

30.7.2024 07:42 Reaguje na Majka Kletečková
Vaše znalosti o hospodářském lese jsou na úrovni srovnatelné s Vaším pravopisem. Chcete se zde něco dozvědět, nebo jen předvádět, jak dokážete lpět na "svých pravdách". Vámi démonizovaný starý les v krajině, v rozsahu, který by Vám vyhovoval, je důležitější než udržitelné žití?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.7.2024 07:43 Reaguje na Majka Kletečková
Ano rovnováha řízená lesníky s cílem maximální biodiverzity a stability. Ale to byl vlastně i cíl šlechty a králů v jejich lesích, i když to neposuzovali vědecky, ale intuitivně. No jen se jim to líbilo. A jak známo z historických podkladů jejich správcové (ekonomové) měli obvykle jiný názor. Jenomže na to co se líbí si musíme vydělat.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

31.7.2024 08:44 Reaguje na Majka Kletečková
Proč to tak hrotíte? Kdo chce totální absenci staroby?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

2.8.2024 17:04 Reaguje na Jiří Svoboda
Tihle lidé postiženi tou svou "jedinou správnou ochranou přírody" nic jiného než extrémy neznají a tak nemohou nic jiného používat.
Odpovědět
EB

Emil Bernardy

30.7.2024 07:58 Reaguje na Josef Střítecký
Srozumitelně jste formuloval to,jak to cítí,nebo tuší mnozí .
Odpovědět
RP

Radim Polášek

29.7.2024 17:07
Tak CO2 se v lese dlouhodobě ukládá pouze do dřeva. Když se dřevo spálí nebo rozloží, tak se CO2 zase uvolní do ovzduší. Les tedy má pro ukládání CO2 z ovzzduší dlouhodobě jenom minimální význam, protože dlouhodobě v rámci stovek let les zachytí stejně tolik CO2, jako se rozkladem dřeva uvolní. v půdě lesa se neakumuluje prakticky žádný CO2.
V geologických časových rozměrech les ukládá CO2 z ovzduší pouze na velmi specifických místech. Tam, kde biomasa- dřevo je ukládáno pod velmi vysokou vrstvou vody, vyplavením dřeva do moře a jeho klesnutím na hlubokomořské dno. Nebo tam , kde je dřevo nebo z biomasy vzniklá rašelina a humus vystaveno budoucími geologickými procesy dlouhodobého poklesu zemské kůry, takže vodní nebo jinou erozí je uložená biomasa soustavně překrývána dalšími a dalšími vrstvami materiálů, až se vytvoří minimálně mnohasetmetrová "přikrývka" nepropustná pro jakékoliv plyny a tudíž se v zakryté vrstvě biomasy zcěla zastaví jakékoliv rozkladné procesy, při kterých CO2 vzniká.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

31.7.2024 09:44 Reaguje na Radim Polášek
A teď to zkuste napsat ještě řádově srozumitelněji, aby to i vysokoškolský pedagog a vědec také pochopil.
Odpovědět
su

31.7.2024 20:39 Reaguje na Radim Polášek
"v půdě lesa se neakumuluje prakticky žádný CO2"...to jako faakt?????
Odpovědět
su

31.7.2024 20:53 Reaguje na Radim Polášek
Tab. 5.1.1 Globální zásoba uhlíku ve vegetaci a v půdě do hloubky 1 metru v terestrických biomech. (Upraveno podle: IPCC, 2000.)(Gt C)

Vegetace Půda Celkem (gigatun uhlíku)
Tropické lesy 212 216 428
Temperátní lesy 59 100 159
Boreální lesy 88 471 559
Tropické savany 66 264 330
Temperátní louky
a pastviny 9 295 304
Pouště a polopouště 8 191 199
Tundra 6 121 127
Mokřady 15 225 240

Takže pane Polášku, všechno špatně....
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

1.8.2024 14:47 Reaguje na
To jsou zásoby uhlíku vzniklé za možná miliony let. Když srovnáte nárůst uloženého uhlíku s tím, kolik ho stromy z atmosféry odejmou, je to nepatrný zlomek. Proto je vyjádření pana Poláška "v půdě lesa se neakumuluje prakticky žádný CO2." správné. Je-li někde něco naakumulováno, neznamená to, že se to tam i dále akumuluje.
Odpovědět
su

1.8.2024 20:43 Reaguje na Jiří Svoboda
No já nevím - když se v té půdě za ty miliony let nachází tak se tam asi naakumulovat musel, ne??? Takže když se akumuloval v minulosti, určitě se akumuluje i teď. Je nesmysl předpokládat, že v minulosti to šlo a teď se to zastavilo. Takže Polášek určitě pravdu nemá.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

2.8.2024 16:52 Reaguje na
Co tak popřemýšlet nad časovou linkou. Miliony let a teď. Teď, dnes, zítra či za rok se toho uhlíku asi v půdě zrovna moc nenaakumuluje. Na druhou stranu přírůst na dřevě je jistě každý rok znatelný.
Odpovědět
su

3.8.2024 19:58 Reaguje na Jarek Schindler
Co se týče vegetace, tak to jistě, ale co se týče půdy, tak co si nejprve o tom něco přečíst? Já chápu, že je méně namáhavé snažit se něco logicky odvodit, ale u odborných věcí to často nejde, správné pochopení vyžaduje dobrý teoretický základ )).
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

4.8.2024 09:07 Reaguje na
Tak jinak. Můžete mě laikovi jako odborník vysvětlit jak ty stromy , pravděpodobně prostřednictvím kořenů, ukládají ten uhlík do půdy? Jak ten uhlík ty kořeny do té půdy vylučují?
Odpovědět
su

4.8.2024 11:27 Reaguje na Jarek Schindler
Uhlík se ukládá do půdy přes organickou hmotu - tj. zjednodušeně rostliny a zvířata odumřou a zůstanou v půdě jako "půdní organická hmota", ze které pak vzniká humus. Doba jejího rozkladu je pak různě dlouhá, podle podmínek prostředí (může to být za pár dnů, ale může to trvat i tisíce let). Půda je tedy velmi dobrým úložištěm uhlíku, hlavně tam kde jsou specifické podmínky, které rozklad biomasy omezují, jako jsou např. mokřady nebo tajga. Proto jsou v té tabulce hodnoty uhlíku v půdě mnohem vyšší než v biomase. Jinak rostliny vylučují i tzv. kořenové exudáty, kde je taky hodně uhlíku (ale nemá to takový význam jako vlastní biomasa). 99,9 % C je sice uloženo v litosféře, ale ten nemá prakticky žádný vliv na klimatickou změnu. Přečtěte si v té knize kapitolu o uhlíku, tam je to dobře popsáno.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

4.8.2024 15:37 Reaguje na
Tak těch pár dnů je k smíchu. Souhlasím s tím podstatně delším obdobím ale to zase neřeší dnešní aktualní potřebu. Takže ještě jednou. Strom pro svůj růst uklídá každoročně uhlík ve svých pletivech. Množství uhlíku které se ve stejnou dobu dostane do půdy ve formě " půdní organické hmoty" je v porovnání s tímto zanedbatelné. No a plést do toho celou litosféru?
Odpovědět
su

4.8.2024 16:24 Reaguje na Jarek Schindler
Nic, to nemá smysl - přečtěte si tu kapitolu....
Odpovědět
su

4.8.2024 17:21 Reaguje na Jarek Schindler
V případě rychlerostoucích a dynamicky se vyvíjejících porostů se může zdát
rychlý růst, a tedy ukládání uhlíku do biomasy, jako slibný ukazatel, ale doba zadržení
uhlíku se v takových případech může rovnat pouze několika desetiletím. Obdobný
efekt může mít i růst teploty, na což stromy reagují na jedné straně zrychlením růstu,
ale zároveň dříve umírají. Vyšší teplota urychluje dekompozici půdní organické hmoty,
a doba zadržení uhlíku se tak zkracuje. Pokud bychom tedy chtěli podpořit co nejvyšší
sekvestraci uhlíku v lesních ekosystémech, měli bychom se zaměřit spíše na dlouhověké,
na uhlík bohaté lesní ekosystémy. Nejen biomasa rostlin, ale především půda
je významným úložištěm uhlíku v lesních ekosystémech. Jednotlivé lesní ekosystémy
se mohou výrazně lišit v poměru uhlíku uloženého v nadzemní biomase a v půdě,
všeobecně ale můžeme říci, že lesní půda obsahuje přibližně třikrát více organického
uhlíku (půdní organické hmoty), než je uloženo v nadzemní biomase. Pro představu:
smíšené lesy mívají v horizontech nadložního humusu okolo 13 t C/ha a jehličnaté
i více než 18 t C/ha. V minerální půdě jsou tyto hodnoty průměrně 84, resp. 88 t C/ha.
Množství uhlíku uloženého v půdě je rovněž odvozeno od matečné horniny. Na vápenatých
podkladech byly zjištěny zásoby 115–138 t C/ha (listnaté a jehličnaté porosty) a na silikátových horninách přibližně o třetinu méně (Jandl et al., 2021). Přirozeně se
tedy nabízí otázka, zda není možné sekvestraci uhlíku v lesní půdě zvýšit. Zásoba uhlíku
v půdě je relativně stabilní. Půdní mikrobiom přeměňuje rostlinné zbytky v půdní
organickou hmotu, která může mít dobu zadržení i tisíce let. Půdní organická hmota
však neobsahuje pouze zde zmiňovaný uhlík, ale „uzamyká“ také mnoho dalších prvků,
které rostliny potřebují pro svůj růst (zároveň tak mírní jejich ztráty, podrobněji viz
kap. 5.2). Sekvestrace půdního uhlíku v lesích mírného pásma je ovlivněna několika
faktory, jako je klima, typ půdy, vegetace a hospodaření. Obecně platí, že faktory,
které ovlivňují sekvestraci půdního uhlíku v lesích, jsou složité a vzájemně propojené
a rozdíly mezi různými typy lesů mohou být velmi variabilní v závislosti na místních
podmínkách. Přesto můžeme mezi různými typy lesů mírného pásma identifikovat
některé obecné rozdíly. Jehličnaté lesy obvykle mají mocný organický horizont z opadu,
což může přispívat ke zvýšené sekvestraci půdního uhlíku. Jehličnany však mívají
mělčí kořenový systém, což může omezit množství uhlíku, který se ukládá v hlubších
vrstvách půdy. Listnaté lesní porosty mívají rozmanitější škálu rostlinných druhů
s hlubšími a složitějšími kořenovými systémy než lesy jehličnaté. To může vést k většímu
ukládání uhlíku v hlubších vrstvách půdy, stejně jako ke zvýšenému koloběhu živin
a rychlosti rozkladu organické hmoty. Smíšené lesy, které obsahují jehličnaté i listnaté
dřeviny, mohou mít nejvyšší potenciál sekvestrace půdního uhlíku díky kombinovaným
účinkům tloušťky organické vrstvy, hloubky kořenového systému a rozmanitosti
rostlinných druhů. Sekvestrace uhlíku v půdě může být také ovlivněna způsobem, jakým
jsou lesy obhospodařovány. Největší dopad na uhlíkové zásoby v půdě má intenzivní
těžba dřeva, především holoseče. Těžba má největší dopad na zásobu uhlíku
v nadložním humusu (v listnatých porostech jde o pokles až o 40 %, v jehličnatých
a smíšených až o 30 %; Nave et al., 2010). Efekt těžby na zásobu uhlíku ve spodnějších,
minerálních horizontech nelze generalizovat a závisí na dalších půdních parametrech.
Pokud však dojde k poklesu zásoby uhlíku v půdě těžbou, obnovení (recovery) původní
zásoby uhlíku v půdě trvá desítky let (vyhodnocení 432 studií; Nave et al., 2010). Vystavení
půdy přímému slunečnímu záření vede ke zvýšení teploty povrchu půdy, což má
za následek i zrychlení dekompozičních procesů v půdě a rychlé ztráty organického
materiálu, který se v půdě akumuloval v předchozích obdobích. Proto je třeba zapojit spíše nepasečné formy lesního hospodaření s využitím výběrných principů.
Odpovědět
JW

Jiří Wenzl

1.8.2024 18:39 Reaguje na
Překvapuje mne to množství uhlíku v tropických lesích, teda pokud je jedná o deštný les, kde dochází o velmi rychlé humifikaci a mineralizaci lesní hrabanky.
Odpovědět
su

1.8.2024 21:14 Reaguje na Jiří Wenzl
Ano, tropický les ukládá zdaleka nejvíce uhlíku v nadzemní biomase. U ostatních biomů je nejdůležitějším úložištěm uhlíku právě půda. V případě zájmu doporučuji přečíst si kapitolu o uhlíku v nové ekologii lesa odkud jsem tu tabulku převzal. Je skvělá a je tam vše moc pěkně vysvětleno - https://doi.mendelu.cz/artkey/doi-990004-4000_ekologie-lesa.php (lze stáhnout v pdf zdarma).
Odpovědět
JW

Jiří Wenzl

1.8.2024 23:40 Reaguje na
Nevšiml jsem si, že je v tom započítána nadzemní vegetace, uvažoval jsem jen o půdě. Ano, v tropických deštných lesích je prakticky veškerý uhlík ve vegetaci, tedy hlavně v dřevinách, protože byliny jsou krátkověké. Pokud se tropický deštný les vykácí či spálí, živiny se odplaví, a půda je sterilní, proto ho nelze obnovovat hospodářským způsobem, jako je tomu u nás.
Odpovědět
JW

Jiří Wenzl

31.7.2024 18:22
K tématu pohlcování CO2 jsem s pozice lesního inženýra se zkušeností tvorby LHP
napsal obsáhlý článek do FB skupiny " Živý les pro živý region' ( ŽLŽR) před prezentací tohoto článku do Ekolistu. Můj článek i s přiloženými růstovými tabulkami mi byl správci smazán, se zdůvodněním, že v Ekolistu vyjde tento článek přírodovědce se specializací na měkkýše, který lépe souzní s nosným příběhem iniciativy ŽLŽR. Dává tedy můj článek k dispozici sem, bohužel bez vysvětlujících tabulek ( grafů):
......

Environmentální funkce lesů coby absorbéru a vytěžené dřevní hmoty coby akumulátoru vzdušného CO2 je jedním z hlavních argumentů zastánců hospodaření s lesy a odpůrců jejich bezzásahovosti. Na ždánickém semináři z 27.června letošního roku mne z přednášky Ing. Václavíka, předsedy LDK a iniciátora kampaně " Hospodaříme s odpovědností", zaujal právě tento v současnosti hodně diskutovaný argument. A pak ještě názor, že obnově lesa jeho biodiverzita nijak neutrpí, protože vývojem porostů se pro dané organismy tvoří vhodné prostředí v jiné části lesa, nebo plán na ponechání části mrtvého dřeva v lese bude finanční ztrátou rovnající se výstavbě 4 zlínských nemocnic, tak jak je " naprojektovány" někdejší hejtman Čunek. Ale zpět k pohlcování CO2 lesy:
Argumenty Ing. Václavíka lze nejlépe dokladovat na pěstování dubu s 160- ti letým obmýtím. Z našich 4 hlavních hospodářských dřevin se dub vymyká velmi dlouhou dobou přírůstu dřevní hmoty, což dokladuje přiložená tabulka přírůstů v závislosti na věku a bonitě stanoviště, přičemž platí obecné pravidlo, že čím vyšší je bonita stanoviště, tím déle si stromy podržují přírůst, ve stáří už jen tloušťkový. Tabulky další 3 hlavních dřevin jsou v komentáři, smrk a borovice nejvíce absorbují vzdušný CO2 mezi 40. - 80.-tým věkem, buk o něco málo déle, do 40. roku věku převažuje z konkurenčních důvodů přírůst výškový, u smrku a borovice po 80. roku tloušťkový, u buku po 100 letech věku. Ideálně tedy dub s vlastností velmi dlouhého přírůstu dřevní hmoty ( a tedy absorpce CO2) a velmi dlouhé trvanlivosti dřeva po 160 let absorbuje vzdušný CO2, aby pak po smýcení posloužil výrobě sudu, který dalších nejméně 160 let slouží ve sklepích ke skladovaní vína. Pověstnou trvanlivost dubového dřeva lze dokladovat na nálezu dubových pilotů či vydlabaného člunu z dob Velkomoravské říše v Mikulčicích apod. U naší nejběžnější hospodářské dřeviny smrku s obmýtím 100 let lze argumentovat podobně - po 1OO letech absorpce je dřevní hmota zpracována na papír, z něho je vyrobena kniha, která je dalších 100 let čtena, skladována v archívech, ty nejcennější i stovky let staré knihy v muzeích. Pravda - záhy po expedici spáleno bylo nemálo knih. Nadšení pro tuto funkci lesů poněkud zchlazuje, že podle RNDr. Jakuba Hrušky aktuální emise CO2 v ČR jsou je z 5 % pohlcovány našimi lesy, a kdyby měly být hospodářské lesy zásadním faktorem v řešení antropogenní klimatické změny, muselo by vytěžená dřevní hmota být zakonzervována v podzemí, třeba uložena v hlubinných uhelných dolech v rámci jakéhosi " obráceného hornictví". Pod RNDr. Hrušky totiž 90% zpracované dřevní hmoty je do 20-li let zrecyklováno ( spáleno, zetleno).




Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

1.8.2024 15:00 Reaguje na Jiří Wenzl
Vy rozumíte tomu, co jste napsal?
Odpovědět
JW

Jiří Wenzl

1.8.2024 18:35 Reaguje na Jiří Svoboda
Potřebujete to přeložit?🤔
Odpovědět
EB

Emil Bernardy

3.8.2024 17:13 Reaguje na Jiří Svoboda
Já,čtenář,ano.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist