https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miken-lee-pozary-promenily-tvar-zeme-uz-v-minulosti.mohly-by-to-udelat-znovu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Mike Lee: Požáry proměnily tvář Země už v minulosti. Mohly by to udělat znovu

9.1.2020
Oheň. Umí zabíjet a ničit. Ztráta přirozeného prostředí může pro řadu druhů znamenat vyhynutí.
Oheň. Umí zabíjet a ničit. Ztráta přirozeného prostředí může pro řadu druhů znamenat vyhynutí.
Foto | Graeme / Flickr
Katastrofické požáry, které nedávno zuřily na většině území Austrálie, představují obrovskou ránu nejen pro australské obyvatelstvo a ekonomiku, ale jsou také obrovským zásahem do biologické rozmanitosti a fungování tamního ekosystému.
 

A vědci nyní varují před katastrofálním vymíráním zvířat a rostlin.

Přestože lidé byli málokdy svědky tak ničivých požárů, víme nejméně o jednom případu, kdy oheň vedl k masovému vymírání a přetvořil život na Zemi. Tím je srážka s asteroidem, která zažehla ničivé ohně po celém světě a ve svém důsledku vedla k zániku dinosaurů.

Australská biodiverzita

Austrálie patří mezi 17 zemí s extrémně bohatou biologickou rozmanitostí živočichů a rostlin, především těch endemických. A velká část australského druhového bohatství je soustředěna v oblastech zasažených současnými požáry.

Zatímco někteří savci a ptáci teď čelí zvýšenému riziku vyhynutí, ještě horší je situace pro malé, méně pohyblivé bezobratlé živočichy. Ti ostatně tvoří převážnou část biologické rozmanitosti zvířat.

Oheň silně zasáhl například Gondwanské deštné pralesy v Novém Jižním Walesu a Queenslandu. Ty patří na seznam Světového dědictví UNESCO a jsou domovem široké škále hmyzu a obrovského množství hlemýžďů. Někteří z nich se vyskytují jen na malém kousku území. Pokud toto území shoří, jsou pryč i oni.

Požáry byly výstižně označeny za bezprecedentní a vyhynutí může probíhat po delší dobu. Úplná závažnost hrozící katastrofy tedy není dosud jasná.

Oheň způsobil vymírání již dříve

Jak je vidět z fosilních záznamů, rozsáhlé požáry se odehrávaly i v hluboké minulosti. Historie nám tak poskytla silný a znepokojivý důkaz o tom, jak oheň způsobil rozsáhlé vyhynutí, které úplně přetvořilo život na Zemi.

Přibližně před 66 miliony let ukončilo hromadné vymírání na přelomu křídy a paleogénu konec éry dinosaurů (ušetřilo pouze ptáky). Tato událost vymazala z povrchu země 75 % všech druhů. Vědci se shodnou na tom, že toto vymírání bylo primárně způsobeno dopadem asteroidu o velikost asi 10 km na území dnešního Mexika. Srážka vytvořila obrovský kráter, přibližně o velikosti Tasmánie.

Po dopadu následovalo výrazné ochlazení, takzvaná jaderná zima, protože jemné částice vržené srážkou do atmosféry po celá léta blokovaly přístup slunečních paprsků. Zdlouhavá mrazivá tma zničila ekosystémy rostlin a fytoplanktonu počínaje.

Nedávný výzkum ukazuje, že celosvětové požáry byly pravděpodobně další významnou hybnou silou vyhynutí, alespoň pro život na souši.

Dopad asteroidu totiž do atmosféry vystřelil planoucí trosky. Masivní ložiska sazí nalezená ve fosilních záznamech přesně v této době naznačují, že vzplála většina lesů na Zemi.

Přežili jen živočichové, kteří mohli utéct

Fosilní záznam zvířat žijících na pevnině – zejména plazů, ptáků a savců – svědčí o smrtelném účinku požárů. A povaha obětí a přeživších je pro současné události velmi důležitá.

Všechna suchozemská zvířata, která vymírání přežila, žila způsobem, který jim umožnil odolat účinkům tepla a ohně. Uměla například žít částečně ve vodě, vyhrabat si noru, skrýt se v hlubokých štěrbinách nebo rychle uletět.

Mezi plazy přežili krokodýli a sladkovodní želvy, kteří patří mezi obojživelné druhy. Přežili také kroužkovci a hadi, kteří žijí v podzemních norách, na rozdíl od plazů a hadů žijících na povrchu. Ti byli těžce zasaženi.

Mezi savci katastrofu přečkali vejcorodí podobní ptakopyskům, stejně jako drobní savci podobní hlodavcům (kteří se mohli zahrabat nebo skrýt v hlubokých štěrbinách), ale všichni velcí placentární savci zemřeli. A zatímco alespoň někteří ptáci přežili, zahynuli všichni jejich velcí dinosauří příbuzní, žijící na zemi.

Ve skutečnosti se zdá, že každý živočišný druh žijící na pevnině, který byl větší než domácí kočka, byl nakonec odsouzen k zániku, ledaže uměl plavat, zahrabat se nebo létat.

Ale ani tyto schopnosti nikomu přežití nezaručily. Propůjčovaly pouze o něco lepší šance. Pterosauři například uměli létat dobře, ale stejně vymřeli, spolu s většinou ptačích druhů. Nedávný výzkum naznačuje, že pěvci, kteří k životu potřebují les, byli v podstatě eliminováni tím, že požár zničil většinu světových stromů. Jediní ptáci, kteří přežili, byli hrabavé druhy podobné kuřatům a chřástalům. Trvalo miliony let, než se vyvinuli noví pěvci.

Tehdejší celosvětový požár zkrátka totálně restrukturalizoval biosféru Země tím, že vyhladil mnoho druhů, a to velmi selektivním způsobem.

A co současné požáry?

Nedávné a současné nekontrolovatelné požáry mají rozsah spíš regionální než globální (např. Austrálie, Amazonie, Kanada, Kalifornie, Sibiř) a vypalují méně zemského pokryvu než požáry v nejhorších scénářích prehistorické doby.

Jejich dlouhodobé účinky na vymírání by ale mohly taktéž být vážné, protože naše planeta už v důsledku lidské činnosti ztratila polovinu lesního porostu. A dnešní požáry zasahují neustále se zmenšující útočiště biologické rozmanitosti, která jsou současně ohrožena koktejlem vlivů spojených s lidmi: znečištěním, invazními druhy a změnami klimatu.

Popsaná historická katastrofa nám poskytuje silné důkazy, že požáry mohou přispět k rozsáhlému vymírání, a to i u velkých obratlovců, kteří jsou široce rozšíření i velmi pohybliví. Ukazuje také, že určité typy organismů ponesou největší nápor dopadů. Celá společenství podobných druhů by mohla vymizet a tím vážně ovlivnit fungování celého ekosystému.

Trvalo miliony let regenerace a evoluce, než se biosféra naší planety zotavila z jaderné zimy a požárů po dopadu asteroidů. Když se nakonec objevil nový světový řád, byl radikálně jiný: věk dinosaurů ustoupil věku savců a ptáků.


reklama

 
Další informace |
Text původně vyšel na se serveru The Conversation. Se souhlasem autora ho přeložila Zdeňka Kováříková.
foto - Lee Mike
Mike Lee
Autor je evolučním biologem v Muzeu jižní Austrálie a Flinders University. Zaměřuje se na o významné evoluční přechody.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

9.1.2020 13:32
Ta druhá věta v nadpisu vyznívá spíše jako přání než varování... Když vidím rozsah těch požárů v Austrálii a na Sibiři, tak mě často napadá, jestli je někdo nevyvolává záměrně. Nechce se ani věřit, že to vzniká samo od sebe. Je mi líto těch zvířat, která za nic nemohou.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

9.1.2020 16:56 Reaguje na Karel Zvářal
Taky že nevzniká...

https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/australska-policie-vini-24-lidi-z-umyslneho-zakladani-pozaru-40309328?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Odpovědět
RV

Richard Vacek

9.1.2020 17:47
Zkáza po pádu asteroidu nemá vůbec nic podobného se současnými požáry.
Dnešní požáry jsou v oblastech, kde probíhaly menší požáry pravidelně. Prostě za několik sezón se nahromadil dostatek hořlavé biomasy, aby třeba při zásahu blesku vznikl menší požár, biomasa se na omezeném území spálila a začalo se od nuly. Dnes ale člověk tyto menší ohně hasí a nedovolí, aby se celkem neškodně rozšířily a něco spálily. Tak se biomasa hromadí, až jí je tolik, že člověk není schopen tu spoustu materiálu uhasit.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

9.1.2020 17:55 Reaguje na Richard Vacek
Hmm, biomasa... to už jsem od jedné znalkyně slyšel.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

10.1.2020 06:01 Reaguje na Karel Zvářal
Před rokem 1800 jenom v samotné Kalifornii shořela ročně biomasa na 1.8 mil. ha. Dnes tam shoří ročně jen 102 tis. ha.
https://www.researchgate.net/publication/222529083_Prehistoric_fire_area_and_emissions_from_California's_forests_woodlands_shrublands_and_grasslands
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

10.1.2020 07:50 Reaguje na Richard Vacek
Porovnáváte hovno s medem...

https://video.aktualne.cz/dvtv/vyhlidky-koalu-jsou-temne-horsi-nez-pozary-je-ale-to-co-prov/r~6d60df5632ce11eab1410cc47ab5f122/#utm_content=freshnews&utm_term=austrálie požáry storch&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Odpovědět
va

vaber

11.1.2020 09:34
požáry asi byly i v minulosti, ale nebylo zde 10miliard lidí, nebylo tak sucho , to je hlavní příčina tak rozsáhlých požárů a taky kvůli suchu se dnes neobnoví ani fauna ani flora, o nějaké užitečnosti požárů a prospěchu ze shořelé biomasy může mluvit jen blázen, po požáru se pohnojí pole jen na jeden rok, ale když se organická hmota vrací do půdy a pomalu v půdě rozkládá dá to živiny rostlinám na více let,nehledě na život který v takové půdě bohaté na organické látky může žít, v naší půdě na polích bez organické hmoty už nic žít nemůže
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist