Mikuláš Peksa: Evropa dává naději na konec odlesňování

Západní Kalimantan, Borneo, 2008

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | David Gilbert/RAN / Flickr

Za mizení lesů může také Evropa

EU v tom nese značnou míru zodpovědnosti, jsme totiž jeden z hlavních dovozců komodit spojených s odlesňováním. Podle WWF (World Wide Fund for Nature) v současné chvíli zodpovídáme za 16 % celosvětového odlesňování a hůř než my už je na tom jen Čína, na kterou připadá 24 %. Členské státy EU nemají vhodné podmínky na produkci řady komodit, a tak masivně dováží ze zahraničí. Typicky se proto odlesňuje kvůli rozšiřování zemědělství, a to často na půdu s vysokou mírou biodiverzity. O to víc bolí, když se taková půda znehodnotí.

EU proto přišla se seznamem sedmi komodit, které mohou podle studie Komise za nejvyšší míru odlesňování: palmový olej, skot, káva, kako, sója, dřevo a kaučuk. Na tyto komodity se bude vztahovat nové nařízení a po pobídce Europarlamentu také na produkty z nich vyrobené – jako kůže, čokoláda, nábytek, dřevěné uhlí nebo potištěný papír. Zahrnutím kaučuku do legislativy vyhověla Komise europoslancům, naopak kukuřici, tedy osmou komoditu ze seznamu Komise, se v legislativě obsáhnout nepodařilo, protože by to podle Komise představovalo přílišnou administrativní zátěž. Mezi další návrhy, které neprošly, patří biopaliva, chov všech hospodářských zvířat nebo ořechy kešu.

Stáhnutí výrobku z trhu, zastavení dodávek do EU nebo konfiskace příjmů

Co nové nařízení přesně obsahuje? Je to relativně přímočaré – společnosti obchodující v EU budou muset prokázat, že nevyrobily své produkty na půdě, která byla odlesněna nebo znehodnocena od 31. prosince 2020. Od uvedení zákona v platnost budou mít větší a střední podniky 18 měsíců na splnění požadavků, malé podniky budou mít dokonce dva roky. Komise přenáší plnou odpovědnost na společnosti, které budou muset zprostředkovat požadované informace, včetně popisu výrobního procesu, geografické polohy výroben a časového rozsahu. Společnosti budou muset poskytnout „přiměřené záruky“, že byly jejich výrobky produkovány v souladu s legislativou zemí výroby, včetně ošetření lidských práv, obchodního práva a protikorupční legislativy.

Odvoz vykácených stromů z tropického pralesa.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Christian Ostrosky / Flickr

Komise přijde s klasifikací míry rizika, které představuje produkce vybraných komodit v jednotlivých zemích. Pro společnosti působící v zemích označených za vysoce rizikové budou platit přísnější pravidla reportingu, pro nízkorizikové naopak pravidla laxnější. Pokud společnosti pravidla nedodrží, čekají je nápravná opatření včetně stáhnutí jejich výrobků z trhu nebo zastavení dodávek do EU. Možností jsou i sankce, o kterých budou rozhodovat jednotlivé členské státy. Budou moci společnostem uložit pokuty úměrné škodě na přírodě, konfiskovat jejich příjmy nebo je dočasně vyloučit z veřejných zakázek.

Jenže… Co je vlastně odlesňování?

Pro evropské spotřebitele je dobrá zpráva transparentnost, kterou nařízení přináší. Anonymizovaná data o původu produktů budou totiž k dispozici všem. Spotřebitelé budou mít zároveň jistotu, že když si namažou ráno na chleba margarín, neodlesňují tím Amazon. Nařízení pomůže i klimatu, podle IPCC pocházely celosvětové emise skleníkových plynů v letech 2007–2016 ze čtvrtiny ze zemědělství. Samozřejmě ale nařízení není bez chyb.

Jeden problém se týká definice. Přestože se všichni shodneme, že je odlesňování problém, je překvapivě složité získat shodu na tom, co odlesňování přesně znamená. S definicemi je problém, kdykoli se právo snaží problém definovat. Jak zaneseme do legislativy definici legálního odlesňování nebo přirozených lesů? Odlesňování se řeší i v závazcích Pařížské dohody nebo Globálním rámci pro biologickou rozmanitost, kvůli rozdílným definicím v různých právních systémech byl ale doteď problém legislativu implementovat. Bude proto potřeba dbát na jednotnou interpretaci a správné dodržování pravidel.

Ale co Jih?

Palčivý problém se týká toho, jak nařízení vnímají země globálního Jihu. Jde o stejný problém jako při boji se změnou klimatu obecně. Evropa prošla průmyslovou revolucí a pomocí fosilních paliv i neomezené těžby komodit dosáhla ekonomické prosperity. Ale nyní, když to samé dělají rozvojové země, EU přináší nová striktní pravidla pro mezinárodní trh, která někteří označují za protekcionistické. Je pravděpodobné, že nařízení přispěje ke zkomplikování vztahů mezi EU a některými rozvojovými zeměmi. Evropská komise nicméně už přislíbila finance pro některé z nich na podporu přechodu na udržitelné lesní hospodářství a ochranu a obnovu lesů.

Přečtěte si také |

Mikuláš Peksa: Oteplují solární panely Zemi? Budete se divit, jak to doopravdy je

Někteří kritici nařízení také upozorňují, že by se nemělo vztahovat pouze na lesy, ale i další ekosystémy, včetně pastvin, rašelinišť a především savan jako například brazilské Cerrado, kde probíhá odlesňování srovnatelné rychlostí s Amazonem. Komise toto bude reflektovat nejpozději rok po vstupu zákona v platnost. Stejně tak je pravděpodobné, že v následujících letech přijde na řadu téma replikace nařízení i na další komodity, jako minerály, kovy, plasty nebo textil.