Miroslav Bobek: Nový domov divokých koní
To čtyři „berlínské“ klisny, jež jsme do druhé ohrady vypustili předchozí podvečer, byly ještě hodně nesvé a držely se u plotu. Nechali jsme je na pokoji a šli nakládat zavazadla, abychom se přesunuli do Arkalyku a odtamtud se vrátili do Prahy. Spolu s kolegy z Kazachstánu však v reintrodukčním centru zůstali tři naši pracovníci – mimo jiné Ganbátar, který má z Gobi ohromné zkušenosti –, aby aklimatizaci koní sledovali.
Navzdory slávě, která provázela přílet našeho prvního letadla před pár dny, až návrat do Arkalyku nám dal pocítit, jak si místní lidé našeho projektu cení. Když jsem zašel na espresso, hosté kavárničky mě poznali, začali se mě vyptávat a fotografovat se se mnou. Když se jeden z vojáků šel nechat ostříhat, nemusel nic platit, protože přece přivezl divoké koně. A když kolegové navštívili místní muzeum, měli vstup i průvodce zadarmo.
Přečtěte si také |
Miroslav Bobek: Odešel Makumba, ikona ochrany gorilNávrat divokých koní vzbudil v Kazachstánu ohromný zájem a ten se postupně začal přelévat do světa. Píše se o něm snad všude, což vytváří zajímavý kontrast k nezájmu části médii u nás. Na druhé straně instagramový reel zachycující vypouštění Zety II má již 6 milionů zhlédnutí.
Návrat armádním letadlem domů nám s dvěma mezipřistáními zabral celou neděli. Ještě cestou mi z aklimatizačního centra Alibi přišla nečekaná zpráva: „Odpoledne jsme se vydaly za Zorrem a spol.,“ psaly výzkumnice Martina s Ančou. „Po slabé půlhodince natáčení jsme viděly první pokus o páření se Zetou II. Podle všech příznaků je již pátý den po příjezdu v říji a k hřebci je vstřícná.“
Po návratu mi mezi vyřizováním restů a psaním děkovných zpráv všem, kdo nám pomohli, chodí další a další zprávy o našich koních v Kazachstánu. Ve zkratce: I „berlínské“ klisny začaly vypadat lépe a fotopast je zachytila, jak se také šly napít. A Zorro opakovaně pářil Zetu II.
reklama