Miroslav Bobek: Převrat v Gabonu: Hrozba pro ráj goril a slonů
12.9.2023
Slon pralesní v gabonském národním parku Pongara. Foto | Miroslav Bobek / Zoo Praha
Když jsem byl loni s českou delegací krátce v africkém Gabonu, odnesl jsem si velký zážitek ze schůzky s tamním ministrem pro lesy, oceány, životní prostředí a klimatickou změnu Leem Whitem. Ona už jen skutečnost, že ve frankofonní středoafrické zemi se stal ministrem běloch narozený v Manchesteru, ochranář a vysokoškolský pedagog, je – řekněme – poněkud překvapivá. Ovšem úroveň ochrany gabonské přírody posunula dojem ze setkání s ním na ještě jinou úroveň. Bohužel v Gabonu proběhl předminulý týden převrat. Prezident Ali Bongo Ondimba se ocitl v domácím vězení a Lee White byl krátce nezvěstný.
Gabon má asi třiapůlkrát větší rozlohu než Česká republika, ale asi jen pětinu jejího počtu obyvatel, a z osmdesáti procent ho pokrývají tropické deštné lesy. Ty nejen oplývají životem (mj. početnými populacemi goril nížinných či slonů pralesních), nýbrž také každoročně absorbují asi 140 milionů tun oxidu uhličitého. Současně Gabon disponuje ohromným nerostným bohatstvím. I krátká návštěva stačí k poznání, že na africké poměry jde o bohatou zemi se zodpovědným postojem k ochraně přírody. Nemohu v této souvislosti nezmínit, že navzdory veškeré snaze jsem během svého pobytu v metropoli Libreville nedokázal najít jediný kus bushmeatu (masa nelegálně ulovených zvířat), zatímco v okolních zemích se prodává naprosto běžně.
U počátků výjimečného přístupu Gabonu k ochraně přírody stál na přelomu tisíciletí Američan J. Michael Faye, který – kromě mnoha jiných aktivit – během 455 dní prošel pěšky 3 200 km napříč Afrikou. Neuvěřitelný výkon ohromil i tehdejšího gabonského prezidenta Omara Bongo Ondimba (otce minulý týden svrženého Ali Bonga Ondimby) a ten v rámci pravidel africké demokracie, jež držitelům moci umožňují nezřízeně se obohacovat, ale také činit bezprecedentní rozhodnutí, vzápětí vyhlásil ochranu celé řady Fayem vytipovaných cenných území. Ochrany se tak dostalo deseti procentům celkové plochy Gabonu.
Pochopitelně jedna věc je chráněná území vyhlásit a zcela jiná je také skutečně ochránit. Během naší audience nám Lee White vyprávěl, jak pro gabonské ochranáře pořídila vláda letadla, aby mohli hlídkovat nad nekonečnými pralesy a bránit kácení, i jak se snaží působit na obyvatelstvo. Může však pomoci přesvědčování a represe proti vidině ohromných zisků, ať již z kácení lesů samotných, nebo z těžby surovin, které se nacházejí pod nimi? Jen stěží. Jakkoli do Gabonu z vyspělých států dlouhodobě směřují prostředky na ochranu přírody, Lee White byl vůdčí osobností při prosazování zcela jiného, naprosto převratného modelu: průmyslový svět by měl zemím, jejichž pralesy pohlcují oxid uhličitý, za tuto nesmírně cennou ekosystémovou službu platit. Šlo by o jakési emisní povolenky naruby. Tyto platby by znamenaly záruku, že ochrana přírody se příslušným zemím opravdu vyplatí – a bylo by velmi snadné to vysvětlit i jejich obyvatelstvu.
Po převratu je ovšem ohrožen nejen tento záměr, ale také gabonská příroda. Těžko předvídat, co udělá generál Brice Oligui Nguema, který se už nechal jmenovat prezidentem, ale obávám se, že by mohl dát zelenou bezuzdné exploataci přírodních zdrojů této úchvatné africké země.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Afrika je vůbec nestabilní oblast, proto je často, tam, kde je.
Odpovědět
Přesně to mě jako první napadlo v momentě, kdy jsem se o převratu dozvěděl. Tak nějak ale věřím, že černý scénář nenastane a že se ta země nedostane do stavu, kdy začne ve velkém likvidovat tu jejich neskutečně krásnou a divokou přírodu. Ochranářské organizace to zvládnou, věřím tomu.
Odpovědět
Pro domorodce v rovnikove Africe, Asii nebo Americe je příroda, kterou obdivujeme, pouze zdroj obživy nebo obchodu. Buď domorodec dostane od západu peníze za turismus, a jde to i s povstalci mimo zakon, anebo dostanou přímé platby za ochranu. To druhé je podle mého nevyhnutelné a západ by mel přesvědčit Čínu aby se přidala, pak by ve vlastním zajmu mohla zkrotit místní poptávku.
Odpovědět
Autora článku chápu , ale nejěký Gabon globální politiky nezajímá. Nedá se na tom vytřískat majlant jako na sodovkáči.
Odpovědět
Na nákladných kongresech o všech těchto problémech se sejdou stovky vědců a vládních činitelů, kteří mudrují na způsobu řešení. Já vidím jediný: dohodnout se, že s těmi zeměmi, kde se výrazně porušují pravidla: kácí se deštné pralesy, země se zatěžuje jedy, se nebude obchodovat, že se s nimi ukončí spolupráce, podpora, dotace, a naopak ty země, které fungují dobře, dostanou dotaci. Myslím, že je to jediný způsob řešení.
Stejně tak i v případě Putina. Nesmyslné je zbrojení, Evropa a USA jsou vyzbrojené dost. Není třeba dávat další biliony dolarů do zbraní. Žádné zbraně nás nezachrání. Stačí jedna bomba na Temelín, druhá na Vltavskou kaskádu a jsme totálně a nenávratně zničená země. Naši předci zachovali naši zemi, naše generace ji hodlá zničit? Jediný způsob obrany vidím v důsledném omezení obchodu s Putinem, ukončení spolupráce a podpory všech zemí, které s ním obchodují (včetně Číny). Někdy to nejde okamžitě, ale
musí se to dělat postupně a musí to být citelné a účinné.
Odpovědět
"Které fungují dobře" - co to znamená? Neberte to zle, ale trošku mi přijde, že si to představujete jak Hurvínek válku. Trestat jakkoli nějakou chudou africkou zemi nemá žádný smysl. Když tam nebudeme my, budou tam jiní. A to by lepší určitě nebylo. Mnohem lepší je tam mít kontakty na nejvyšších místech a dokázat je přesvědčit o tom, že chránit si přírodní bohatství má smysl. Ochrana přírody má v Africe největší úspěchy tam, kde dokázala dlouhodobě "zapustit kořeny". To je zcela evidentní. Je to jeden z hlavních důvodů, proč je dlouhodobě nejúspěšnější v jižní a východní části kontinentu. Ochranářské organizace mají v těch zemích kontakty, umí s nimi evidentně dobře pracovat a díky tomu dokáží prosazovat různé projekty (např. TFCA, tedy přeshraniční parky) a řešení.
Odpovědět
Je to drsné tak říci, ale pokud jde lidem o naplnění žaludku a šrajtofle,
tak jde i příroda bokem. Vzpomeňte pouze na Evropu, kde jsme začali měnit
přírodu za účelem zisku a dostatku potravin už před stovkami let. Změnili
jsme lesy a stepi na pole, upravili koryta řek, vybudovali rybníky,
tratě, dálnice a obrovská města. No a nyní to chceme zakazovat Afričanům,
abychom se mohli kochat pralesy s hladovějícími Afričany žijícími v chatrčích bez vody a WC? Chceme, aby žili jako ty gorily a nedopřát
jim toho, čeho si užíváme my? Kde bereme právo jim nedovolit jednat
tak, jak jsme se konali už před stovkami let a konáme stále? My jsme
nadlidé, kteří mají právo jim nařídit to, či ono a zakázat v jejich zemi
byť i ničit přírodu? Je to pouze jejich volba a stejná jakou si prošla
kdysi Evropa. Taky nás tu nemuselo žít půl miliardy, ale milion v lesích
bez zemědělství v souladu s přírodou. Zamysleme se i nad tím, jaký podíl
na příčinách válek v Africe máme a jaký dluh vůči ním mají jejich bývalí
kolonizátoři, kteří ty státy vykradli a vykrádají dosud. To, že se mění
zloděj za zloděje je nevyhnutelné, protože asi slíbil větší podíl ze
zisku, než ten předchozí, jehož praxí bylo měnit bižuterii za zlato.
Odpovědět
Hahaha, tyhle vaše kecy fakt miluju. My jsme si svoji krajinu ZNIČILI a teď na to doplácíme. Omluvou je, že jsme neměli ani zdaleka tak velké znalosti jako dneska. Smutné je, že to děláme stále a stále ve větším měřítku, než spousta chudých států po celém světě. A mohou za to přesně lidé jako jste vy. Oni mají možnost si tu přirozenou stabilitu zachovat a spolu s ní i mnohem stabilnější krajinu, kterou ke svému přežití potřebují mnohem víc, než přehrady, rybníky, vybetonované řeky, zdevastované lesy nebo dálnice. Že to chápou víc než vy a vám podobní je i na tom Gabonu krásně vidět. Rozvoj jde totiž dělat i jinak než likvidací celého svého přírodního světa. A vzhledem k tomu, že dnes již víme, že je celá planeta jeden velký organismus, pak ano, máme plné právo je varovat před tím, co se může stát. Máme plné právo tam působit a pomáhat chránit minimálně do té doby, dokud nás tam budou chtít a respektovat. Máme plné právo na to, aby nám to nebylo jedno. Na ty kecy o tom, jak je tam máme nechat být apod. jsem doslova alergický a lidé, kteří je mají jsou na tom podobně jako pytláci či jiní, kteří by Afričany nejraději vydrancovali. Což mě ale u vás fakt nepřekvapuje.
Odpovědět
|
|