Miroslav Bobek: Hrdliččin zval ku lásce hlas
Malá známost hrdličky divoké je dána nejen jejím skrytějším způsobem života, ale také tím, že její početnost se významně snižuje. Ve většině evropských zemí poklesly její stavy v posledních dekádách řádově o desítky procent, ve Spojeném království a evropském Rusku dokonce o 90 %. U nás ve srovnání se začátkem 80. let zbyla jen asi polovina hrdliček divokých. Hlavní příčiny jsou známé: změny v krajině a intenzivní zemědělství (a to jak na hnízdištích, tak na afrických zimovištích) a legální i nelegální lov na tahových cestách.
První dvě z těchto příčin jsou velice komplexní a závažné. Jejich řešení je již urgentní – stačí připomenout např. hrozící nedostatek vody –, bude však velice složité a drahé. V tomto světle by se omezení lovu, zejména toho legálního, mohlo jevit jako naprostá banalita. Bohužel jen mohlo.
Odhaduje se, že ve Středomoří je každoročně nelegálně zabito zhruba 600 tisíc hrdliček divokých. Ještě mnohem víc, 1,5 milionu, ale možná i přes 2 miliony, je jich jenom v zemích Evropské unie uloveno legálně. To představuje přinejmenším pětinu celé hnízdní populace.
Lov je povolen v deseti státech EU, a to na základě výjimky odvolávající se na místní tradice. Konkrétně jde o přílohu II směrnice o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979. EU by chtěla pravidla pro lov zpřísnit, současně však zaznívá názor, že čtyřicet let starý seznam ptačích druhů, které jednotlivé státy mohou vyhlásit za lovné, by měl být změněn. Naprosto s tím souhlasím. Třeba zrovna hrdlička divoká nemá v tomto seznamu dávno co dělat.
Jenže ani dodržování stávajících zákonných norem není samozřejmostí. Příkladem může být Malta. Tu po mnoha peripetiích Evropská komise před několika lety pod hrozbou žaloby přiměla k vyhlášení moratoria na jarní lov hrdličky divoké. Co se ale nestalo: Malta loni prodloužila dobu jarního lovu křepelky tak, aby se překrývala s obdobím nejsilnějšího průtahu hrdličky. Maltská legislativa tak de facto kryje nezákonné jednání. Nedávno jsem viděl čerstvé fotografie dokumentující nelegální lov hrdliček divokých na Maltě.
Padá na mě beznaděj.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
Jiří Svoboda
17.5.2019 12:02Asi nejhorší beznaděj přináší stále sílící prorůstání "podnikání" se "státní mocí".
Miroslav Vinkler
17.5.2019 13:39Viz ničivé dopady velkoplošného českého chemického zemědělství na naši krajinu , přírodu a veřejné zdraví.
Stěžejní problém hrdličky spočívá v tom, že nemá k dispozici potřebné finanční zdroje,vlivné politické přátele a bandu vypráskaných advokátů v zádech.
Pokud se společnost nezradikalizuje a nevynutí si nápravu, dopadneme stejně jako hrdlička , spíše však jako holub stěhovavý - původní populace 5 mld kusů v Severní a Střední Americe, poslední exemplář Martha zemřel r.1914 ve 13hod. v ZOO v Cincinnati
, USA.
Jan Šimůnek
18.5.2019 08:13Tenhle postup by se dal asi použít i dnes - příslušné plochy odkoupit a zakázat na nich lov. Obávám se ovšem, že je to natolik racionální a smysluplné, že na to nelze očekávat peníze z EU.
Druhou možností je udělat to, co udělali Britové s pěnicemi: Začali je po WW2 přes zimu krmit (vlivem pobytu britských vojáků na kontinentě a kontinentálních + USA ve Velké Británii místní obyvatelé začali po vzoru těchto zemí krmit přes zimu ptáčky) a výsledkem bylo, že část pěnic přestala táhnout v zimě pryč a přezimovala ve Velké Británii. Dokonce se tyto pěnice odštěpily od původního druhu, protože hnízdí dříve než tažné (takže se vzájemně nemísí) a dokonce mají v současné době už i morfologické odlišnosti ve stavbě křídel (tažné mají křídla delší a štíhlejší kvůli dlouhému letu, přezimující kratší a silnější s nimiž se lépe manévruje kolem krmítka). Je to také perfektní ukázka, jak rychle může vzniknout de facto nový živočišný druh - cca 50 let.
Je tedy docela možné, že systematické krmení a vytvoření nějakých útulků pro období velkých mrazů by část našich hrdliček přiměly k přezimování. Tím by problém s lovem na tazích a v zimovištích odpadl.