Ondřej Dočkal: Jak ve Finsku hlavačkovec štěstí nenašel

Hlavačkovec Glenův

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Sergey Yeliseev / Flickr

Vliv hlavačkovce na původní biotu je poměrně dobře znám, ostatně díky tomu figuruje na tzv. „invazním seznamu“ nebezpečných druhů v rámci EU (viz zde). Kombinace jeho dravosti, reprodukční úspěšnosti a nenáročnosti na obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě je pro druhy stojatých vod přímo smrtící. O konkrétním vlivu hlavačkovce referuje např. Reshetnikov A. N. (2003), který uvádí, že většina druhů obojživelníků na zkoumaných lokalitách obývaných hlavačkovcem se nebyla schopná úspěšně rozmnožit (čolek velký, čolek obecný, skokan hnědý, skokan ostronosý, skokan krátkonohý), a totéž platilo i pro karase obecného. Autor prokázal úspěšnou reprodukci pouze u ropuchy obecné.

Přečtěte si také |

Ondřej Dočkal: Pojďme promyslet jednu opravdu šílenou metodu ochrany našich karasů a slunek před invazními druhy ryb

Netřeba dodávat, že fauna stojatých vod již dnes mnohde trpí pod vlivem řady dalších negativních faktorů. Jde v první řadě o ztrátu nebo poškozování biotopů, ale i o tlak ostatních nepůvodních druhů, z nichž některé dobře známe i od nás (karas stříbřitý, střevlička východní, slunečnice pestrá). Mnohé původní druhy jsou tak na tom i bez hlavačkovce hodně špatně, např. karas obecný, slunka obecná nebo více druhů obojživelníků či hmyzu.

V České republice prozatím hlavačkovec zřejmě zjištěn nebyl, ale téměř ve všech okolních zemích již ano (Polsko, Maďarsko, Slovensko, Německo – viz např. zde). Je tak prakticky jisté, že tento druh se dostane i k nám. Otázka není zda, ale kdy se tak stane. Na pouhé jeho administrativní zařazení na tzv. „invazní seznam“ Evropské unie spoléhat opravdu nemůžeme – jak ukazuje letošní zkušenost ze Skandinávie. V létě objevili hlavačkovce v jedné nádrži na jihozápadě Finska – šlo o první nález tohoto nebezpečného druhu v této zemi (blíže viz zde)

Přečtěte si také |

Ondřej Dočkal: Karas a slunka. Mohou těmto kdysi hojným druhům pomoci záchranné chovy v zajetí?

Co se s tím dá dělat? Zásadní v tomto okamžiku je rychlost rozhodování, komplexní úvaha nad možnostmi řešení a efektivita zvoleného opatření. Finové čas neztráceli, protože dobře věděli, že tady mají problém, který se jim může velice rychle vymknout z rukou. Tedy již v polovině listopadu (tj. za několik měsíců po zjištění výskytu) provedli opatření proti hlavačkovci. A jak to udělali? Zvolili metodu drastickou, nicméně jedinou, která má v obdobné situaci šanci na úspěch – použili piscicid (blíže o této metodě viz zde).

Zprávu z Finska naleznete zde. Nezbývá než čekat, zda byl zásah úspěšný, či si vyžádá opakování – to uvidíme. V každém případě je důležité připomenout, že z hlediska kulturního i legislativního je Finsko, stejně jako my, součástí Evropské unie.

Co mi z tohoto případu plyne? Asi tak čtyři věci.

1. Je fajn, že máme invazní seznamy nepůvodních druhů a s nimi související legislativu, ale invazní druhy se šíří dál.


2. Piscicidy nejsou selektivní, jejich aplikace opravdu může být spojena s vážnými ztrátami na původní fauně v dané lokalitě. Je ovšem potřeba myslet i na to, že invazní druhy na ni v důsledku působí úplně stejně.


3. Ač bych si to i já velmi přál, zřejmě opravdu není jiné cesty než si přiznat, že o piscicidech musíme nejen uvažovat, ale v podstatě bychom měli už i připravovat metodiky aplikace. Přirozeně při pečlivém zhodnocení všech rizik (vyplývajících jak z aplikace přípravků, tak z působení invazních druhů na druhy původní – blíže viz např. zde).


4. Použití piscicidů je velmi kontroverzní. Mnoho lidí nenachází odpověď na otázku: „Jak si obhájíme to, že bychom chránili přírodu za pomocí jedů?“ Nepochybuji ani vteřinu, že podobnou otázku si pokládali i Finové. Tuto otázku jsem si opakovaně pokládal i já. A jsem si jist, že Finové si, tak jako já, položili i další otázku: „Jak si obhájíme to, že jsme neudělali vše, co bylo možné pro to, abychom ochránili naši mizející faunu před invazními druhy?“

Máme nějaké jiné možnosti? Máme. Můžeme doufat, že se nám hlavačkovec vyhne. Můžeme doufat, že se nám vyhnou i jiné invazní druhy. Můžeme doufat i v to, že se nám podaří zvládnout jejich invazi konvenčními metodami. Můžeme samozřejmě také doufat, že tyto nové invazní druhy budou k naší fauně milosrdnější než v jiných zemích … V to vše můžeme doufat … ale zároveň bychom měli být připraveni na to, že nám naše očekávání možná nevyjdou. A co bude pak?