Ondřej Dočkal: Zvěř do lesa patří. Stromky ale také

Podívejte se prosím na tyto dvě fotografie, na obou je vzrostlý listnatý les. Čím to, že v jednom je vidět stovky metrů daleko, a ve druhém, nebýt cesty, moc daleko nevidíte? Debaty na téma obnova lesa vs. zvěř sleduji už pěkných pár let. Sleduji tedy i ten les. Nejsem myslivec, ani lesník, a ani majitel lesa. I tak si dovolím předložit svůj subjektivní názor na tuhle věc. Jak jsem uvedl, je to pohled laika – přesto doufám, že případná diskuze bude o tom, CO tu je napsáno, nikoli o tom, KDO to tu napsal. Během psaní článku jsem nenašel uspokojivou, tj. jednoznačnou odpověď na všechny otázky, které jsem si položil. Budu rád, když se tyto odpovědi pokusí nalézt povolanější.

Úvod

Známý od kamaráda je právník, často dělá advokáta přiděleného soudem (ex offo advokát). Říkal, že jeho práce je ve skutečnosti hrozně jednoduchá, běží dle tohoto jednoduchého schématu:

1. můj klient to neudělal, protože na místě činu vůbec nebyl.

Když mu dokážou, že tam byl, postupuje obhajoba do druhé "fáze":

2. ano, můj klient tam byl, ale neudělal to.

Když protistrana dokáže, že to udělal, následuje:

3. ano, klient tam byl a udělal to, ale udělal to neúmyslně.

S tím, že dokázat úmysl je většinou dost obtížné (pozn.: za úmyslné činy je většinou vyšší trest než za ty z nedbalosti).

Vzpomínám na tuhle vtipnou historku celkem často, v debatách s lidmi, kteří nechtějí připustit existenci nějakého problému, a když už je nezpochybnitelné, že problém existuje, snaží se ho bagatelizovat nebo hledat příčiny všude možně, jen ne tam, kde jsou.

Tak škodí zvěř lesu, nebo neškodí?

Otázka je jasná, odpověď však složitější. Zvěř (myšleno spárkatá zvěř) je součástí lesa, a les prostě využívá. Nikdo snad nezpochybňuje, že část produkce lesa slouží za potravu lesní zvěři (i ostatním živočichům). Není taky zvěř jako zvěř. Některá se živí hlavně spásáním bylin (např. muflon), jiná patří mezi tzv. okusovače (např. srnec – letorosty dřevin jsou nezbytnou součástí jeho jídelníčku). Pak jsou i druhy zvěře, které nemají vyhraněné preference – živí se spásáním i okusem (např. daněk). Blíže viz článek.

Pokud je zvěře tak akorát, potom škody na zmlazení (mladých stromcích) nejsou problémem – vždycky toho přežije dost na to, aby vyrostla nová generace lesa. Problém nastává, když stavy zvěře stoupnou nad kapacitu prostředí. Pokud je zvěře víc, než zvládne les uživit, aniž by to na jeho obnově bylo znát, pak v lese není dost mladých stromků na to, aby se les samovolně obnovil. A to už osobně považuji za stav, kdy stavy zvěře lesu škodí.

Pozn. 1: není v tomto ohledu podstatné, zda jde o zvěř původní či nepůvodní - jde o potravní tlak veškeré zvěře na les.

Pozn. 2: existují rozdíly v tom, jaký druh dřeviny chutná zvěři více a co chutná méně. Např. smrk „chutná“ méně než buk (= muže dojít k situaci, že v lese přirozené zmlazení je – ale je to zmlazení smrku, nikoli už buku – protože buk je pro zvěř chutnější než smrk, a ta jde cíleně po něm, dochází tak k druhovému ochuzení nové generace lesa).

Tak probíhá obnova lesa nebo neprobíhá?

Podle některých prý obnova lesa probíhá bez problémů (stromky odrůstají, les se obnovuje), stavy zvěře nejsou zvýšené (oproti úživnosti prostředí), takže prostě problém s obnovou lesa, o kterém zase ti druzí diskutují, neexistuje. Když se hlouběji zaměříme na argumenty těch prvních, zjistíme, že mají svým způsobem pravdu, protože:

1. Obnova lesa probíhá – myšleno obnova v oplocenkách, či s jinou ochranou.

2. Úživnost prostředí je perfektní, a zvěře je „tak akorát“ – myšlena úživnost v létě.

Pak zde máme názory, které jsou mi osobně bližší. Ve zkratce:

1. Les se může obnovit sám, bez oplocenek, pokud mu dáme tu možnost.
2. Oplocenka není standard, je to okolnostmi vynucená investice, stejně jako výsadba sazenic ze školek, údržba oplocenek apod.
3. Je možné, že les, který vyroste „sám“ bude mít jiné zastoupení dřevin, než bychom si přáli. V tomto případě nechť vlastník volí výsadby, a ať je vychovává (prořezávky apod.). Ale nebude to nutnost (standard), bude to jen jeho volba (nadstandard).
4. Úživnost prostředí, na které závisí možné stavy zvěře v honitbě, je v létě maximální, v zimě minimální. Pro posouzení dopadu zvěře na zmlazení lesních dřevin je potřeba uvažovat o období zimního nedostatku, nikoli o letním přebytku.

5. Obnově lesa je jedno, jaké přesné počty zvěře v honitbách jsou. Pro obnovu lesa je důležité, v jakém stavu se nachází zmlazení, tedy jak ta zvěř, co tam je, působí na přirozené zmlazení.

Mám pocit, že diskuze mezi těmito dvěma názorovými proudy občas trochu vázne. Se vzpomínkou na advokáta z úvodu článku jsme často někde ve fázi: „zvěře tam moc není = škodu nemohla udělat“. Případně jsme ještě úplně mimo advokátovu škálu: „přečin se nestal, škoda tam žádná není – protože obnova lesa běží“.

Co je standard – obnova lesa v oplocence, nebo bez oplocenky?

Tohle je základní otázka. Mnoho desítek let jsme přesvědčováni okolnostmi, že les se sám nemůže obnovit, je potřeba mu pomoct.

Podle tohoto názoru je třeba ve školce vypěstovat sazenice, ty pak vysázet, postavit oplocenku a tuhle udržovat, a jak stromy v ní odrostou, porost průběžně výchovnými zásahy ředit.

Přesvědčování se neděje nijak násilně – prostě tím, že člověk chodí po lese a vidí oplocenky se stromky vysazenými do řádků. Ale je tomu opravdu tak? Opravdu se les nemůže obnovit sám? Může – a tvrdí to nejen biologové, tvrdí to i lesníci – ve stručnosti např. zde.

Když v lese není zmlazení, znamená to, že je tam moc zvěře?

Je to složitější. Zmlazení dřevin může v lese chybět i z jiných důvodů, nejen kvůli zvěři. Může tam být moc tma (hustý korunový zápoj), může být moc sucho, může být moc mokro, zmlazení může být „zadušeno“ buření, atp. Důvodů opravdu může být více.

Na zmlazení je někdy potřeba si počkat, až bude tzv. „semenný rok“. Což nemusí úplně ladit s povinnostmi stanovenými majitelům lesa lesním zákonem. V případě pasečného hospodaření: do 2 let paseku nutno zalesnit a do 7 let tzv. zajistit, to znamená mít tam stromky výšky cca 1.5 – 2 m v určité hustotě. Ale zmlazení může chybět i díky nadměrnému potravnímu tlaku zvěře, to si taky přiznejme.

Jak můžeme poznat, že malé stromky chybí kvůli např. suchu, ne kvůli zvěři?

Přikládám několik fotografií lesa a oplocenek z mého okolí. Položme si otázku – jak vysvětlit to, co na fotkách vidíme? Je to kvůli nadměrnému tlaku zvěře, nebo kvůli nějakým jiným faktorům? Jsou třeba oplocenky instalované přesně na rozhraní svetlo/tma, sucho/vlhko nebo oplocenka chrání mladé stromky před nadměrným okusem zvěří, která je vně oplocenky?

Pokud se dostaneme do fáze „ano, zvěř tam je a může za to, že mimo ploty zmlazení moc neroste“, netřeba postupovat dále a pátrat po úmyslu. Tohle totiž k řešení nepovede. K řešení může vést pouze analýza příčin a návrhy na jejich řešení.

Mohou za všechno myslivci?

Zde se dostáváme ke druhému názorovému extrému. K těm, kteří (někdy) útočí na myslivce v tom smyslu, že tu zvěř vlastně ani střílet nechtějí, nebo že toho ani nejsou schopní, nebo že jim to tak ekonomicky vyhovuje: víc zvěře = víc masa, víc trofejí, víc poplatkových lovců. A vůbec, „nejlepší“ jsou ty názory, že zvěř patří myslivcům, takže za všechno co zvěř způsobila, za to mohou oni a měli by to zaplatit – i ta nabouraná auta, po dopravních nehodách se zvěří.

Tak třeba s tou zodpovědností je to trochu jinak. Zvěř ve volné přírodě je dle našeho práva tzv. „res nulius“, tedy věc ničí, nemá vlastníka (není to ani myslivec, ani vlastník pozemku, ani stát). Po ulovení je vlastníkem myslivec, před ulovením však zvěř vlastníka nemá. Z principu tedy myslivci nejsou zodpovědní za škody způsobené zvěří ve volnosti – s jednou výjimkou. Zodpovědní jsou pouze a jen v tom rozsahu, jak jim to ukládá platná legislativa. Proto nezodpovídají za nabouraná auta, zodpovídají však např. za škody na lesních porostech (viz dále), a to ještě jen na honebních pozemcích (tzn. v honitbách).

A jakkoli zde nehodlám nikoho obhajovat, dovolím si upozornit na to, že lov sám o sobě není zase úplně snadný. Jsou tu komplikace, legislativní i praktické. Nejsou neřešitelné – řešitelné je vše, ale přehlížet existenci těchto komplikací je úplně stejná chyba, jako hodnotit úživnost středoevropské krajiny podle potravní nabídky při letním nadbytku. Pro příklad:

1. Doby lovu stanoví nikoli libovůle konkrétního myslivce, ale legislativa (vyhláška MZe č. 245/2002 Sb.).

2. Některá zvěř je lovitelná celoročně (např. prase), jiná však ne. Např. srnec je lovitelný 5 měsíců v roce – což není málo, ale není to 12 měsíců, je to 5 měsíců.

3. Bohužel, těchto 5 měsíců se v případě srnce kryje dost přesně s dobou, kdy se po lesích pohybuje největší počet lidí (1. 5. – 30. 9.). Proti lidem v lese snad nikdo nic nenamítá, ovšem z hlediska lovu je to nepochybně komplikace. Zvěř je více vyplašená, a o to více se skrývá. Navíc speciálně v letošním roce kvůli karanténním covidovým opatřením lidi do lesů přímo utíkali. A vyplašená zvěř zase utíkala před nimi.

4. Zvěř ve vzrostlé kukuřici není vidět, nelze ji trefit. Samozřejmě i zemědělci jsou ze škod zvěří nešťastní, tak se vymýšlejí různá opatření, aby např. byla zvěř při průchodu kukuřicí vidět a dalo se ji střelit (vysekané pásy u posedů). Hovoříme-li o komplikacích, je tohle jedna z nich.

5. Povinnost udržovat stavy zvěře mezi minimálními a normovanými v tento okamžik pomíjím, nemíním sklouznout do debaty, zda se normované stavy dodržují či ne – přiznejme si, zdaleka ne vždy. Ale hlavně se připravuje novela, která tuhle povinnost ruší, resp. má ukládat povinnost udržovat nově stavy zvěře mezi minimálními a takovými, které nepáchají nadměrné škody. Což věcně vzato je dle mého logičtější – lesu je jedno, zda tam chodí 10 nebo 20 jelenů, pro les je důležité, jaké škody ti jeleni páchají, a jak se to projeví na schopnosti obnovy lesa. Pokud míra škod umožní samovolnou obnovu lesa, ať je jich tam třeba 40. Jde jen o to, jak se budou stanovovat škody.

Je vůbec možná věcná diskuze?

Je zřejmé, že debaty vedené těmito dvěma krajními styly argumentace vedou k jedinému – k zabetonování se na svých pozicích. Nejsem zastánce zabetonovávání, ani krajiny, ani názorů, tak jsem se pokusil zamyslet nad argumenty protistrany. Jak to myslí, z čeho vycházejí, pokud tvrdí, že škody na obnově lesa nejsou, není co nárokovat, není co platit a oplocenka je standardní součástí práce v lese?

Jak to tedy s těmi škodami v lese je?

Občanský zákoník uvádí: „Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody)“(§ 2894, odst. 1). Tedy je nejen logické, ale i zákonné, vymáhat po někom, kdo způsobí svým konáním škodu druhému, její náhradu. Pro způsob stanovení výše škody je již potřeba nahlédnout do předpisů týkajících se myslivosti a lesa.

Výpočty pro škody na lesním porostu specifikuje vyhl. MZe č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Zde se v § 1 dočteme, že tato vyhláška stanoví způsob výpočtu výše újmy nebo škody, která vzniká:

a) na lesním pozemku v důsledku

1. trvalého odnětí nebo trvalého omezení plnění dřevoprodukční funkce lesa (dále jen "produkční funkce"),

2. dočasného odnětí nebo dočasného omezení plnění produkční funkce,

3. trvalého poškození plnění produkční funkce,

4. dočasného poškození plnění produkční funkce,

b) na lesním porostu v důsledku

1. zničení lesního porostu,

2. předčasného smýcení lesního porostu,

3. snížení přírůstu lesního porostu,

4. snížení produkce lesního porostu,

5. snížení kvality lesního porostu,

6. krádeže dříví na pni,

c) z mimořádných a nákladově náročnějších opatření při hospodaření v lesích.

Zkusme se podívat blíže na to, zda najdeme možnosti, jak požadovat náhradu škody (v mém pojetí i náhradu zvýšených nákladů s obnovou lesa) vyvolanou tím, že nelze spoléhat na přirozenou obnovu ze zmlazení, ale je nutno koupit sazenice, zaplatit lidi, aby je zasadili, pak to celé oplotit a oplocenku příštích cca 7 let udržovat. Jak jsem uvedl, moje hledání nebude profesionální, ale pokusím se. Pokud se v něčem mýlím, budu rád, když mě někdo z povolanějších opraví.

Vyhláška vyhl. MZe č. 55/1999 Sb., o škodách na lesích:

Bod a můžeme pominout, týká se škod na lesních pozemcích, nikoli na porostech – ty jsou v bodu b).

Bod b-1: škoda za zničení lesního porostu: dle mého nelze uplatnit, protože vzorec počítá s hodnotami jako např. objem dříví v m3/s nebo cena dříví na odvozním místě v Kč/m3 – což jsou hodnoty, které si neumím představit, že by šlo stanovit pro zmlazení.

Bod b-2: škody z předčasného smýcení porostu – z podstaty věci zdá se nelze uplatnit.

Bod b-3: snížení přírůstu lesního porostu: tady jsou uvedeny tři vzorce, jeden pro porosty do věku 5 let, druhý pro porosty ve věku nad 5 let, a třetí pro výpočet škody za snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu.

Tento třetí vypadá nadějně – výpočet zní:

S7.2 = Z . K2 . Np/N

Hodnota „Np“ je ale definována jako počet poškozených sazenic, a hodnota N jako skutečný počet jedinců (chápu to tak, že počet jedinců z přirozeného zmlazení i počet vysazených sazenic). Tedy pokud to dobře chápu, je nutno vypočítat podíl sazenic, a jen ten vstupuje do výpočtu škody. Pokud nebylo do lesa nic vysazeno (Np = 0), a všech 1000 kusů stromků je z přirozeného zmlazení a je zkousáváno tak, že to neodrůstá (N = 1000), výsledná hodnota Np/N = 0 / 1000 = 0. A cokoli vynásobíte nulou, vždycky je nula. Tedy výsledná škoda je nula. Neboli tímto vzorcem se zdá se počítají škody na poškozených vysazených sazenicích, nikoli škody na poškozeném přirozeném zmlazení... Ano?

Výpočet pro porosty ve věku do 5 let zní:

S7.1.1 = Z . (1 - K1)

Z je hodnota ročního přírůstu podle skupin dřevin – viz příloha 6 – roční přírůst se pohybuje v Kč/m2, nedosahuje ani 1 Kč/1m2 (pro kategorii 1–5 let), tedy ani ne 10.000,- Kč/1 ha. K1 je nějaký koeficient poměru přírůstu poškozeného a zdravého porostu – stanovení této hodnoty je nutno nechat povolaným v konkrétních případech (zřejmě to bude na znalecký posudek).

Obecně mi tohle přijde jako možná cesta. Na rozdíl od předešlého vzorce zde nefiguruje počet sazenic, tedy nemělo by to být vázáno jen na umělé výsadby. Mýlím se? Potvrdí, nebo vyvrátí mi to někdo znalejší? Děkuji.

Bod. b-4: škody ze snížení produkce lesního porostu v důsledku záměny dřevin – zde mám za to, že jde o výpočet škody pro ty případy, kdy z porostu zmizí např. dub jako hlavní produkční (= drahá) dřevina a zůstanou tam „méně kvalitní“ (myšleno hůře placené) dřeviny (např. bříza, lípa,..). Což není přesně to, co hledám… ale v některých případech by to jistě využitelné bylo (např. když zmlazení buku zmizí a smrk zůstává – viz výše).

Bod b-5: škody za snížení kvality lesního porostu způsobené mechanickým poškozením loupáním a ohryzem zvěří nebo přibližováním dříví apod. To zní nadějně, dokonce je zde odkaz na tabulku v příloze 1, která uvádí hodnotu porostu – a to i pro porosty ve věku 1–5 let. To je přesně, co jsem hledal. Ale pak narážím na problém. Je zde uvedeno, že tahle škoda se uplatňuje za obmýtí pouze jednou na každém jednotlivém stromě. Zde je otázka, jak to vykládat – počet stromů zmlazení na 1 ha je o několik řádů vyšší než počet stromů v 1 ha mýtního porostu. Nevím… vidím zde každopádně riziko, že uplatnění škody na zmlazení letos znamená nemožnost uplatňování škod na těchto stromech, když jim bude 30 let a budou je loupat jeleni. Nejsem ale schopný z pozice laika vyhodnotit, nechávám povolanějším.

Bod b-6: krádež nelze logicky uplatnit.

Bod c – škody z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření – cituji § 14, odst. 3 + 4: mimořádnými opatřeními jsou zejména vynucené meliorace (odvodnění, zavodnění, hnojení), revitalizační opatření (postřiky), protierozní opatření, rekonstrukce náhradních porostů, zpřístupnění poškozených porostů, výstavba náhradních komunikací, hlídání a vyklizování požářiště, činnosti v prodlouženém období do zajištění kultury způsobeném např. okusem zvěří a imisemi. Náleží sem také náklady nutné ke zjištění výše škody, např. náklady na monitoring, biomonitoring nebo znalecké posudky. Nákladově náročnějšími opatřeními jsou zejména těžba porostů podél elektrovodů, elektrifikovaných železnic.

Pokud bychom vyšli z předpokladu, že oplocenka + výsadba není standard, a není nákladově zanedbatelná (což dle mého není – viz dále), mělo by dle tohoto ustanovení jít žádat o náhradu za výstavby a opravy oplocenek, mj. proto, že toto ustanovení není úplným, ale příkladmým výčtem mimořádných opatření (viz: mimořádnými opatřeními jsou ZEJMÉNA, tj. nikoli POUZE… činnosti, dále uvedené…).

Vyjdeme-li ovšem z předpokladu, že oplocenka je standard, nelze žádat, nelze čerpat.

Je oplocenka standard, nebo nadstandard v péči o les?

Na základě zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, § 32, je vlastník lesa (spolu s uživatelem honitby a orgánem státní správy lesů) mj. povinen dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.

Vyhláška Mze č. 101/1996 Sb., v § 5 uvádí, že vlastník lesa k ochraně lesa před zvěří provádí (tedy zřejmě je povinen provádět) vybraná preventivní opatření. Mimo jiné to znamená, že:

• podle § 5, odst. 1, písm. b): u lesních majetků o výměře nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha,

• § 5, odst. 1, písm. f): ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě.

Vezměme si ilustrativní příklad: Máme les o ploše 100 ha, obmýtí 100 let, a les je strukturován věkově naprosto ideálně – tzn. každý rok se vykácí a zalesní 1 ha, za 7 let je to 7 ha (pozn.: po 7 letech bývá porost tzv. „zajištěn“ – měl by již být odolný vůči nadměrným škodám zvěří, oplocenku lze odstranit). Má-li majitel lesa smůlu, že se nachází v určité lokalitě, jak je vidět na některých fotografiích zde, musí plotit všechny obnovní prvky. Tedy má zaplocených 7 % plochy lesa, přitom na základě vyhlášky má povinnost oplotit 1% plochy lesa. Co z toho plyne? Lze oplocení těch 6 % lesa vnímat jako mimořádná nebo nákladově náročnější opatření, o kterých hovoří vyhláška MZe č. 55/1999 Sb.? Dle mého by to mělo být možné. Jsem však laik, a tak prosím znalejší o komentář – je v této úvaze někde chyba? Děkuji.

Ještě jsem nahlédl do mysliveckého zákona. Zde jsem se trochu zarazil:

§ 54 Neuhrazované škody způsobené zvěří v odstavci 2 říká: Nehradí se rovněž škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše.

Co to znamená? Chápu to správně tak, že když postavím oplocenku a vysadím sazenice, a oplocenka se pádem větve při bouřce poškodí, nalezou mi tam daňci a kulturu poškodí, tak nemám nárok na náhradu škody? Proč je potom v bodu b-3 vyhlášky 55/1999 Sb. uvedeno, že lze čerpat náhradu za snížení přírůstu sazenic? Znamená to pouze sazenice mimo oplocenky? Nebo má § 54, odst. 2 vazbu pouze na § 5/1/f vyhlášky č. 101/96 – tedy se týká pouze onoho 1% zaplocené plochy lesa? V tomto se jako laik již trochu ztrácím, i zde prosím znalejší o komentář – děkuji.

Takže když to shrnu, jakkoli amatér, našel jsem pár možností, jak požadovat a hradit náklady na alespoň některé oplocenky a škody na skousávaném přirozeném zmlazení. Ovšem rozhodně to tam podle mého úsudku není na první pohled zřejmé. V některých případech jsem navíc nabyl dojmu, že různé legislativní předpisy nejsou úplně ve shodě. Co o tom soudí znalejší?

V případě požadavků na náhrady škod za výstavbu oplocenek se samozřejmě nabízí otázka, jestli není konkrétní oplocenka zbytečná. Třeba lesníci plotí obnovní prvky z jakési setrvačnosti, a vůbec nic o aktuálních stavech zvěře nevědí, třeba jsou ty stavy už dávno ok, a oni jenom zbytečně utrácí peníze a čas. Jak zjistíme pravdu? Jsou ty oplocenky zbytečné nebo nutné?

Zde nemá cenu se přít, řešení je jednoduché. Může nastoupit naprosto triviální pokus, kdy lesník může s oplocenkou na kousek "ucuknout". Pokud se část obnovovaného porostu dostane v říjnu mimo plot a přežije do března/dubna, není nárok na náhradu nákladů. Pokud ale zvěř nechráněný porost zlikviduje, nárok na náhradu nákladů by měl být možný. Zkusme spekulovat – co by se stalo, kdyby se plot u zde vyfotografovaných oplocenek o kousek posunul?

V každém případě, už se tolik nedivím tvrzením, že oplocenka není zbytečný náklad a les vyluxovaný od zmlazení není škoda. Jejich zastánci vycházejí z toho, jak čtou a vykládají legislativu, a zde – alespoň k čemu jsem se dostal – to úplně jasně napsané nevidím. Ač laik, osobně to tam tedy napsané trochu vidím, ale už se opačným názorům tolik nedivím.

Jak je to s úživností prostředí?

Úživnost prostředí vidím v tom, že stavy zvěře odpovídají možnostem prostředí. Tedy bez příkrmu. Ovšem podobně jako škody, i úživnost nějak řeší myslivecká legislativa – to je pro pochopení podstaty věci důležitější než pohled můj. Jak to tedy řeší zákon o myslivosti?

Obecně stavy zvěře mají být udržovány mezi stavy minimálními a normovanými. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby (viz zde). Podle § 3 vyhlášky Mze č. 553/2004 Sb. se na základě údajů o výši škod způsobených zvěří v uplynulém období na lesních a zemědělských porostech upraví plán lovu zvěře tak, aby se skutečné početní stavy zvěře po provedeném odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, která nebude příčinou nepřiměřeného poškozování lesních a zemědělských porostů.

S tím lze jen souhlasit, v honitbě by mělo být max. tolik zvěře, která se tam může uživit, a kultury vlastníků by neměly být nepřiměřeně poškozovány (pomiňme nyní to, jak se stanoví ta přiměřenost). Ale § 11, odst. 4 zákona o myslivosti uvádí: „(4) Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat.“ Tedy zdá se, že myslivecká legislativa neuvažuje s úživností honitby jako s úživností přirozenou, uvažuje s tím, že součástí úživnosti je i přikrmování v době nouze. Což nechápu. Ale zákon zdá se jasně ukazuje, že zvěře je (legálně) víc, než zvládne kapacita prostředí. A jde „jen“ o to, zda a jak je zvěř přikrmována, aby v období nedostatku nadměrně neškodila např. na tom přirozeném zmlazení – chápu to správně? K tomu přikrmování nutno dodat, že vegetační sezona trvá jen cca půl roku (na horách méně) a v případě okusovačů jako je třeba srnec není přikrmování úplně jednoduché (seno nestačí – viz např. zde.).

Už se tolik nedivím, že si s myslivci nerozumím v tom, že úživnost prostředí se má počítat podle zimy, nikoli dle léta. Když myslivcům legislativa říká, že normované stavy odpovídají úživnosti honitby, a v době nouze že tu zvěř mají krmit, říká jim tím jasně, že úživnost prostředí není to, co zvěři poskytuje samotný les v zimě.

Co z toho plyne?

Dříve, než začneme kohokoli kritizovat za názory, které se nám mohou zdát pomýlené, měli bychom se seznámit s tím, z čeho ty názory vycházejí. Nemusíme s tím pak nutně souhlasit, ale aspoň získáme jakousi lepší představu.

Byl bych rád, kdyby se i myslivci zkusili zamyslet nad těmi názory, že oplocenky nejsou nezbytné pro obnovu lesa. A pokud mají lesníci povinnost plotit 1 % lesa, ať to dělají, ale jen 1 % (vyhláška říká „nejméně 1%“ – tedy mám za to, že 1% stačí).

Nezpochybňuji, že jsou jistě i případy, kdy se v obnově lesa uplatňuje přirozené zmlazení (a to bez dodatečné ochrany oplocenkami nebo ochrannými nátěry).

Bohužel asi mám smůlu, ale na drtivé většině míst, kde se vyskytnu, vidím oplocenky. A mimo ně vidím mladých stromků (zejména listnáčů) jen poskrovnu. Pokud, tak většinou smrky nebo borovice ještě jakžtakž jdou (někde s pomocí nátěrů). Listnáče vidím většinou jen v okrajových částech lesa (u měst či používaných cest, kde zvěř nemá klid a proto se tam moc nevyskytuje). Ale i tam jsou listnáče občas skousávané do podoby bonsají.

Shrnutí

1. Zvěř v přírodě je tzv. „res nulius“ - věc ničí, nemá vlastníka. Myslivci tak nejsou zodpovědní za všechny škody způsobené zvěří, ale jenom za ty, které definuje platná legislativa. A legislativa v tomto ohledu, alespoň pro mě jakožto laika, není úplně srozumitelná.

2. Vzhledem k liteře zákona o myslivosti (= povinnost přikrmovat zvěř v době nedostatku) se již nedivím tomu, že úživnost honitby nehodnotí řada myslivců podle zimy, ale podle léta. Z hlediska biologického to však vidím stále jinak.

3. Vzhledem ke znění vyhlášky o škodách na lesních porostech (= není tam jednoznačně napsáno, že by se měly hradit škody na skousaném/neexistujícím přirozeném zmlazení), nedivím se již tolik tomu, že někteří myslivci nároky na tyto škody neuznávají. Osobně tam tu možnost vidím, ale je tam docela dobře „zašitá“.

4. Vzhledem ke znění vyhlášky o škodách na lesních porostech (= není tam jednoznačně napsáno, že oplocenka je investicí vyvolanou nemožností obnovit les bez ochrany), nedivím se již tolik tomu, že někteří myslivci tyhle nároky neuznávají, a považují oplocenku za nutnou součást hospodaření v lese. Osobně to ale stále vidím jinak, zejména kvůli § 5, odst. 1, písm. f) vyhl. MZeč. 101/1996 Sb.

Dospěli jsme do patu, nebo lze doufat v řešení?

Řešení nevidím v přesvědčování se o tom, že oplocenka a umělá obnova je nutnost. Přirozená obnova fungovat může, a umělá obnova není zadarmo. Mám-li správné informace, drátěná oplocenka stojí cca 100.000 Kč za 1 km. Dřevěná cca 130.000 Kč za 1 km. Sazenice lesních dřevin se sázejí v počtech cca 6–10 000 kusů na 1 ha. Jedna sazenice může stát cca 5–15 Kč (jak kde, jak co). Výsadba také není zadarmo – řekněmě 5 Kč za 1 ks. Když to spočítám, tak oplocenka 100 x 100 m může při založení stát cca 40.000 Kč za plot, 50.000 Kč tisíc za sazenice, a 30.000 Kč za výsadbu. Celkem 120.000 Kč za 1 ha oplocenky. Je to reálná cena? Opravte mě, pokud ne. Konzultoval jsem ji nicméně i s lesníkem.

Počáteční náklady jsou tedy cca 120.000 Kč. K tomu se přidá několikrát ročně kontrola, v případě nutnosti i vyhánění zvěře, oprava, a případné dosadby mezitím poškozených sazenic. To vše po dobu cca 7 let do zajištění kultury. Pokud je oplocenka poškozena a naleze tam zvěř, dle § 54 zákona o myslivosti zdá se navíc nelze získat náhradu za škody na stromcích v oplocence (pletu se?).

Řešení nevidím ani v přesvědčování se o tom, že myslivci prostě musejí víc lovit. Pokud mohou, tak budiž, ale když nestíhají, tak prostě nestíhají… je třeba jim pomoct. Je třeba být si vědom možných komplikací při lovu a pokusit se tyto komplikace odfiltrovat.

Kolem sebe vidím stále intenzivnější tlak zejména na některé honitby, aby se tam více lovilo. Hlavně kvůli škodám na polních kulturách, ale i kvůli lesu. Někteří uživatelé honitby mají přímo přikázáno orgánem státní správy myslivosti zvýšený odlov (dle § 39 zák. o myslivosti). Nestíhají to, nebo stíhají jen s vypětím sil. Tohle rozhodnutí totiž sice ukládá zvýšený odlov, ale z podstaty věci nemůže prodloužit dobu lovu, stanovenou vyhláškou ministerstva zemědělství. Tedy se musí více lovit, ale není na to víc času…

Proto jedinou cestu, jak omezit v budoucnu konflikty, vidím v dalším rozvolnění pravidel pro lov (= delší doba lovu, omezení případných dalších regulací – ať již centrálně, nebo lokálně). Pokud myslivci budou odlovy „stíhat“, mohou se interně dohodnout o odlovu „postaru“ (dohoda v rámci konkrétního sdružení). Pokud však odlovy zvládat nebudou, a bude jim přímo nařízen vyšší odlov, budou mít větší prostor tento zvýšený požadavek na odlovy splnit, a nestresovat se zbytečně s blížícím se datem konce doby lovu.

Celoroční lov je již několik let povolen u prasete divokého, právě z důvodů nadměrných škod páchaných zejména na zemědělských plodinách. Nešlo by to i u jiných druhů zvěře?

Novelizaci vyhlášky o dobách lovu a případné další rozvolnění pravidel pro lov zvěře považuji za rozumné kompromisní řešení, řešení pro všechny zúčastněné mnohem příjemnější než množící se vyhrocené spory jak o škody samotné, tak i o to, zda ten, kdo je povinen zaplatit škody zvěří, je povinen zaplatit i náklady majitelům na ochranu svého majetku před zvěří (vím o případu, kdy zemědělci oplotili svá pole elektrickým ohradníkem a úhradu žádali po myslivcích, nakonec nedošlo k soudu, ale nějak se dohodli).

Závěr

Podaří-li se nastartovat plošnější odrůstání přirozeného zmlazení, je nepochybné, že to prospěje i zvěři. Bohatší, strukturovanější lesy budou úživnější (v létě i v zimě). Stavy zvěře se pak budou moci zvýšit oproti dnes žádoucímu sníženému stavu, který se jeví jako nutný pro nastartování plošnějšího odrůstání přirozeného zmlazení v lokalitách, kde to dnes kvůli tlaku zvěře nejde. O kolik více to bude moci být, to bude záležet na konkrétních podmínkách.

Zvěř potřebuje les, a les potřebuje myslivce. Zvěř se množí, a její počty je nutno regulovat. Vyloučení myslivosti z lesů by nevedlo k ničemu než k prohloubení problému se škodami zvěří. Mohlo by se zdát, že cestou k řešení je častější podávání nároků na náhrady škod zvěří na lese. Možná, někde, někdy.. ale vidím tu určité riziko. Může to vést i k tomu, že o výkon práva myslivosti v některých honitbách už nebude zájem. Může se stát, že s těmi vysokými náhradami škod už půjde o příliš náročný „špás“, o který místní myslivci ztratí zájem.

Cílem proto musí být spolupráce, která předpokládá zejména schopnost naslouchat argumentům druhé strany. Netřeba se vším souhlasit, ale být ochoten je vyslechnout a zamyslet se nad nimi, to by pro začátek mohlo stačit.

---

reklama

---