Pavel Černý: Dokumenty z řízení o porušení práva EU mohou být informacemi o kvalitě životního prostředí. Potvrdil to soud

Spolek Frank Bold Society požádal před několika lety Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) o dokumenty z komunikace s Evropskou komisí, která se týkala neplnění směrnice o ochraně ovzduší. O tyto informace jsme zažádali s ohledem na vysokou koncentraci polétavého prachu ve vzduchu, zejména na Ostravsku, která dlouhodobě překračuje evropský imisní limit. MZV však informaci odmítlo poskytnout s odůvodněním, že se nejedná o informace o životním prostředí. Navíc by jejich poskytnutím podle ministerstva mohlo být zasaženo do nezávislé rozhodovací činnosti soudů. Tento názor poté potvrdil i Městský soud v Praze.

Nejvyšší správní soud však na základě naší kasační stížnosti před několika dny zrušil rozsudek městského soudu i zamítavé rozhodnutí MZV. Žádost o informace teď musí na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ministerstvo posoudit znovu.

Jak to začalo

Jedním z faktorů negativně ovlivňujícím kvalitu ovzduší v České republice je jemný polétavý prach PM10. Jeho koncentrace je v tuzemsku jedna z nejvyšších v Evropské unii. V roce 2018 byl imisní limit pro průměrnou denní (na 24 hodin) koncentraci PM10 na části území ČR překročen - například na ostravské měřící stanici Radvanice Bartovice přesáhla míra polétavého prachu ve vzduchu denní imisní limit 89krát.

Na celém území ČR to mělo za následek vyšší riziko plicních onemocnění, kterému bylo vystaveno 1 469 700 z celkového počtu 10,65 milionů obyvatel České republiky. Evropská komise proto vede proti ČR od roku 2010 řízení o porušení povinnosti ohledně překračování imisních limitů polétavého prachu PM10.

V roce 2014 proto spolek Frank Bold Society, který se dlouhodobě zabývá kvalitou ovzduší, požádal MZV o poskytnutí dokumentů z tohoto řízení. Z korespondence mezi Českou republikou a EU lze totiž například zjistit, jaká opatření pro zlepšení kvality ovzduší ČR plánuje a jakým způsobem své dosavadní selhání v ochraně zdraví lidí obhajuje.

Odmítnutí poskytnout informace

Ministerstvo však informaci odmítlo poskytnout na základě judikatury SDEU, která potvrzuje rozhodnutí Komise, která rovněž tento typ informací odmítá poskytovat s odkazem na důvěrnost předsoudní fáze řízení o porušení Smlouvy EU. Dále MZV odkázalo na §§ 11/4 b) zákona č. 106/1999, podle kterého se neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků.

V tomto směru jsme namítali, že tento důvod nelze vůbec použít, protože jde o informaci o životním prostředí, a musí se tedy přihlížet pouze k důvodům podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Soud potvrdil význam práva na informace o životním prostředí

Nejvyšší správní soud nakonec ve svém rozhodnutí potvrdil, že skutečně jde o informaci o životním prostředí, a proto není možné odkazovat na důvody pro odepření podle zákona č. 106/1999 Sb. Podle soudu “... je nepochybné, že požadované dokumenty zahrnují informace týkající se stavu a vývoje ovzduší jako jedné ze složek životního prostředí, dále informace týkající se připravovaných nebo prováděných činností a opatření, které mají nebo by mohly mít vliv na jeho stav, emisí do životního prostředí a důsledků těchto emisí, dále též stavu veřejného zdraví, bezpečnosti a podmínek života lidí, kteří jsou těmito emisemi či činnostmi a opatřeními ovlivněni. Jedná se tedy o podstatné informace o životním prostředí.”

Ministerstvo také nedostatečně zdůvodnilo, že v daném případě nepřevažuje veřejný zájem na poskytnutí informací. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že “při posuzování žádosti o informace týkající se oblasti životního prostředí je nutno vážit nejen veřejný zájem na jejich poskytnutí, ale rovněž zájem na ochraně důvěrnosti prejudiciální fáze řízení o porušení povinnosti”, a že “v projednávané věci žalovaný nedostál své povinnosti v případě požadovaných informací konkrétně zvážit veřejný zájem na zveřejnění těchto informací proti zájmu na odmítnutí jejich poskytnutí”.

Takový rozsudek velmi vítáme, protože informovanost veřejnosti o kvalitě ovzduší považujeme za zásadní. Nejvyšší správní soud nemá pravomoc určit, který z veřejných zájmů v daném případě převažuje, to je povinností samotného Ministerstva zahraničních věcí. Rozsudek však potvrzuje zásadní význam práva na informace o životním prostředí. Přestože tedy stále není vyhráno, jsem přesvědčen, že pokud ministerstvo odůvodnění rozsudku důsledně aplikuje na danou žádost, informace by měly být spolku poskytnuty.

---

reklama

---