Petr Dobrý: Jak se v Kocourkově starali o stromy

Byla jednou jedna vesnice, říkejme jí třeba Kocourkov. Kocourkov je malá obec na kopci, jakých je u nás tisíce. Dost tam fouká, a tak si pár starých lidí vzpomnělo, že kdysi byly podél silnic velké stromy a ty fungovaly jako větrolam. Zvolení zastupitelé si dali do programu obnovení aleje podél obecní silnice. Někteří lidé ale byli proti. Ze stromů je přeci nepořádek! A sedají na ně ptáci, co roznáší nemoci a jsou hluční! A všude toho listí!

Taky pánovi, říkejme mu třeba pan Matlák, se to moc nelíbilo. Pan Matlák má v obci na starosti sekání obecních trávníků. Sekání traktůrkem miluje, a tak seká, i když to není potřeba. Ale s objížděním vysazených stromů se mu práce zkomplikuje.

Zastupitelé se chtěli zalíbit občanům a slíbili, že peníze na sázení stromů budou z grantu jedné nadace, aby se nemusely krátit obecní peníze na péči o zeleň, což většinou není nic jiného, než sekání trávníků, péče o obecní traktůrek, zcela laický prořez stromů a výplata pana Matláka.

A tak se taky stalo. Nadace bez mrknutí oka zaplatila nehorázně drahé sazenice stromů, v obci udělali brigádu a stromy vysadili. To bylo slávy! Starosta vedl slavnostní řeč o tom, jak je jejich vesnice zelená a jde s dobou, zastupitelé a pamětníci tleskali a odpůrci stromů si tiše brblali pod fousy. Pan Matlák neříkal nic.

Kolem nově vysazených sazenic se dala ochrana proti okusu i podpůrné kůly, zajišťující stabilitu stromku v silném větru, než povyrostou a zakoření. Pan Matlák tak mohl v pohodě sekat a přemýšlet u toho třeba o nesmrtelnosti chroustů, protože i když občas štrejchnul sekačkou kůl, tak to vadilo jen sekačce a stromky mohly spokojeně růst.

Za pár let stromky zesílily a povyrostly. A kůly se rozpadly. A tak je odstranili.

Jen na to nikdo neupozornil pana Matláka.

Pan Matlák dál sekal pořád stejně (blbě) a tak tu poškodil kůru jednoho stromu, tu druhého, až byly nakonec poškozené kmínky všechny.

A v takových ranách začala pracovat hniloba.

A rok od roku začaly stromy prosychat a za pár let úplně uschly.

To byla hvězdná chvíle pro odpůrce stromků. Chodili a všude říkali, že to bylo jasné, že stromy uschnou, protože dnes už velké stromy nikde vyrůst nemohou a že takové stromy patří do lesa, a ne do vsi, že to byly vyhozené peníze, které se mohly dát třeba do nového parkoviště před hospodou…

A byly další volby. Vyhrála jiná strana. I ta měla ve volebním programu obnovení aleje podél cesty. Je to hezké téma, navíc je in, není moc konfliktní a dají se na to sehnat poměrně snadno peníze.

Odpůrci stromů byli samozřejmě opět proti, pan Matlák taky neměl radost. Přesto obec zažádala o grant jinou nadaci než minule. Grant dostala a vysadily se nové stromky.

Ale tihle noví komunální politici chtěli být oblíbení u všech voličů a tak panu Matlákovi současně z rozpočtu péče o zeleň koupili nový, větší traktůrek, aby mohl rychleji a více sekat, a i to parkoviště u hospody se vyasfaltovalo, i když hospodu mezi tím její majitel zavřel.

Pár let nově vysazené stromky vesele rostly, než bylo znovu potřeba odstranit kůly. A pan Matlák sekal tak, jak byl zvyklý a větší a výkonnější traktůrek se ještě hůř vyhýbal kmenům.

Proto se nikdo nemohl zlobit, že občas sekl do kmene stromku, až byly opět poškozené všechny a časem začaly prosychat.

A tak to půjde asi pořád dál, nejrůznější nadace budou s dobrou vírou dávat do nekonečna peníze, zastupitelé řečnit o zelené vesnici… Jen těch vzrostlých stromů se v obci nikdy nedočkají.

Ale co, pamětníci starých větrolamů stejně postupně vymírají a novým pamětníkům už stromy ani nechybí. Znají přeci jen ty malé, co hned usychají.…

---

reklama

---