Petr Orel: Návrat drobných vodních toků přírodě dostal zelenou

Na základě mnou předložených pozměňujících návrhů vrátil Senát do Sněmovny novelu vodního zákona, kterým se mění stávající zákon o vodách a další související zákony. Hlavním cílem pozměňujícího návrhu bylo administrativně zjednodušit odstranění vodních děl v korytech drobných vodních toků, a tím umožnit zpřírodňování upravených koryt drobných vodních toků, tzv. renaturaci. Další změny, které jsem navrhoval, měly legislativně technický charakter, resp. napravovaly opomenutí doplnění zmocňovacího ustanovení v zákoně o veřejném zdraví. S navrženými úpravami novely zákona souhlasily oba předkládající resorty, tedy Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí.

Platná právní úprava obsažená ve vodním zákoně nevytvářela dostatečné podmínky pro to, aby ukončování právní existence nepotřebných, přežitých vodních děl mohlo probíhat v rozsahu adekvátním potřebám zlepšování vodních poměrů v krajině.

Návrh umožňuje ukončování právní existence podélných technických úprav koryt formou ohlášení podávaného vlastníkem daného vodního díla. Především se jedná samozřejmě o správce vodních toků k vodoprávnímu úřadu. Ukončení právní existence vodního díla, akceptování příslušného ohlášení ze strany vodoprávního úřadu má administrativní charakter, nevznáší nároky na změny půdorysné, respektive pozemkové dispozice vodního toku, ani nepřináší okamžité změny funkčních charakteristik koryta toku. Koryto vodního toku, respektive jeho technická úprava, zůstane nadále v současném stavu, do kterého se postupným působením přírodních procesů dostala.

Koryto vodního toku bude následně považováno za přirozené koryto vodního toku ve smyslu § 44 odstavce 2 vodního zákona. S tím, že vlastník vodního díla provede ohlášené práce k zajištění bezpečnosti a průtočnosti koryta tohoto drobného vodního toku. Jedná se například o odklizení betonových prvků ze dna těchto vodotečí. V kostce - umožní to nápravu degradovaných stavů drobných vodních toků v krajině.

Ačkoli jde o drobné vodní toky, ty dohromady tvoří desítky tisíc kilometrů. Pokud budou správci toků adekvátně využívat této novely, pak to bude malý, ale velmi potřebný krok k adaptaci pro změnu klimatu, včetně dlouhodobého sucha nebo naopak povodní.

Vlastníkům vodních děl uleví novela od mnohdy zbytečných povinností k údržbě a opakované obnově starých, dožitých, přežitých úprav vodních toků, které probíhaly především v 70., 80., 90. letech minulého století.

Vzhledem k tomu, že množství revitalizací větších vodních toků bylo v posledních letech možné sečíst pouze „na prstech jedné ruky”, je jejich vliv na zlepšování vodní „kondice” naší krajiny spíše marginální. Na rozdíl od revitalizací drobných toků jsou totiž spojené s obrovskou administrativou, byrokracií, zpracováním projektových dokumentací a složitým vodoprávním řízením. Úpravy drobných vodních toků proto představují možnosti, jak ušetřit i finanční prostředky správcům povodí a výrazně přispět ke zlepšení vodního režimu v krajině.

Sněmovna na svém jednání 1. 12. 2020 schválila novelu zákona ve znění zaslaném ze Senátu, a to 147 hlasy ze 174 přítomných poslankyň a poslanců. Na dokončení legislativního procesu tak chybí již jen podpis prezidenta Zemana. Věřím, že v tomto případě nebude s jeho podpisem žádný problém.

V Senátu prošel pozměňující návrh hladce, z přítomných členů horní komory se zdržel pouze jediný senátor. Velmi mě proto zarazilo hlasování v dolní komoře Parlamentu ČR, kde se celý poslanecký klubu ODS zdržel hlasování „jako jeden muž“. Otázka zní: Proč? Tento fakt jistě stojí za zamyšlení.

---

reklama

---