Jan Zrzavý: Případ turecké myši aneb Věda a ochrana přírody, část první

Podíváme-li se na Červený seznam IUCN, zjistíme, že mezi kriticky ohroženými druhy živočichů najdeme nejen nosorožce a gorily, ale také pěknou řádku různých, vesměs tropických, obvykle horských nebo ostrovních drobných hlodavců, tedy „myší“. O většině z nich pochopitelně vůbec netušíme, jak moc jsou ohrožené, a jenom to odhadujeme z jejich malých areálů a z toho, že už je dlouho nikdo neviděl (mimochodem – jak často vídáte v české přírodě třeba nezcela vzácného plšíka lískového? – a teď si představte, že něco podobného žije v horách na laosko-barmském pomezí). Mezi různými exoty se nápadně vyjímá několik ohrožených myší z Evropy a okolí, mezi nimi i strašlivě vzácná myš bodlinatka turecká (Acomys cilicicus) z jednoho místa na jihotureckém pobřeží. Ještě nedávno byla uváděna mezi kriticky ohroženými druhy, dnes má značku DD (data deficient), tedy nevíme, co s ní. Něco se s ní stalo.
Bodlinatky obývají ve zhruba dvaceti druzích celou Afriku až po Středomoří a částečně pronikají i na Blízký východ, na Kypr, Krétu a do Turecka. Některé žijí volně, jiné jsou synantropní (obývají lidská sídla). Když se na podivně izolované evropské bodlinatky podívali molekulární biologové, zjistilo se, že vůbec nejde o samostatné druhy, ale o výsadky severoafrického synantropního druhu. Na místa svého výskytu se dostaly patrně lodí – můžeme si představovat, jak vyplula z Alexandrie na Krétu s bodlinatkami v podpalubí a cestou občas brala pitnou vodu ...
Věda a ochrana přírody
Biolog Jan Zrzavý píše pro Ekolist volnou řadu článků o snaze ochrany přírody legitimizovat svoje záměry přírodovědou. První odstavec tohoto článku je tak vlastně úvodem k celé sérii. Další "díly" je možné očekávat s přibližně dvouměsíčním odstupem.
To je samozřejmě spíš anekdota, ale poukazuje na obecný problém: druhy neustále vznikají (i zanikají), různě se šíří a přizpůsobují, a jsou tedy různě evolučně staré (od druhů starých několik milionů let až po ty, které vznikají před našima očima). Dokonce i medvěd lední dnes vypadá jako specializovaná arktická populace brtníka. Jsou tu jistě rozdíly časové (medvěd lední je starší než turecká myš) i ekologické (brtník se v Arktidě naučil věci, které ve Vrátné dolině nedělá, kdežto turecká myš se od káhirské ničím podstatným neliší), ale jedna věc je společná: jde o mimořádně mladé populace, tu přirozené, tu antropogenní, které můžeme považovat za „druhy“ (a jako takové je třeba i chránit) pouze tehdy, budeme-li pojem „druh“ chápat zcela staticky, neevolučně a nebiologicky. V současné době se rozvíjející projekt EDGE („evolutionarily distinct and globally endangered“) směřuje právě k identifikaci ochranářských priorit mezi druhy nejstaršími a evolučně nejizolovanějšími.
Pro zajímavost – číslo jedna mezi savci, pokud jde o evoluční izolovanost, je hrabáč, číslo dvě ptakopysk, tedy zrovna druhy, kterým v podstatě nic nehrozí; na prvním místě, pokud jde o izolovanost a zároveň ohroženost, jsou novoguinejské paježury. Vymřením takovýchto potvor bychom ztratili obrovský kus informace o evoluci a diverzitě savců; vymřením turecké myši nepřijdeme skoro o nic, protože ji bez problémů zastoupí jiná bodlinatka z protějšího břehu Středozemního moře. Chceme-li zachovat co nejvíc z diverzity života kolem nás, je lepší neinvestovat peníze, kterých je vždycky nedostatek, do druhů evolučně zastupitelných, kterých je pochopitelně nejvíc (z druhohor přežil jenom málokdo, z epiatlantiku skoro všichni, jako i lidí dvouletých je na světě víc než stoletých).
Jenže skoro všechny slavné, ikonické ohrožené druhy si v evolučním pojetí nevedou nejlíp. Panda velká je mezi savci aspoň devatenáctá, ale orangutan bornejský má číslo 190 a medvěd lední 559. Prohlásit, že je nám to jedno, protože nás zajímají především takoví ti roztomilí ňuchňáci, samozřejmě můžeme, ale dostaneme se tím do jistého rozporu s údajnou vědeckou podstatou ochrany přírody, tedy s vírou, že přírodu nechráníme jen tak pro nic za nic, z přebujelé a nekontrolované sentimentality. Pak nezbývá, než si vymyslet nějaký jiný „vědecký“ argument, třeba něco o tom, jak se bez medvěda ledního zhroutí arktický ekosystém. (O tom někdy příště.)
reklama

Další články autora |
Online diskuse
Brambory. - 30. 1. 2011 - Ivan SommerZpůsob hodnocení ochrany přírody v článku mi připadá sporný, existují i zcela jiné přístupy.Např. asi před 30 lety se ukázalo, že výnosy brambor klesají. Odborníci naznali, že příčinou je genetická degenerace a bylo by vhodné vypěstovat nové odrůdy křížením s divoce rostoucími rostlinami. Pravlastí brambor je Peru a Chile. Jenže se ukázalo, že tam dochází k úbytku planě rostoucích brambor následkem devastace přírody a nezájmem o její ochranu. Nebylo jednoduché získat vhodné odrůdy. O něco později situaci zmapovala a závěry potvrdila nově se rozvíjející molekulární genetika. V Peru i Chile se přistoupilo k ochraně lokalit s výskytem planých brambor, přestože by jim asi dle autora nebo některých diskutujících nemělo záležet, zda v Evropě nebo jinde vymizí brambory a s nimi třeba miliony obyvatel jako se již stalo v Irsku v 19.století. Jedním z praktických opatření ochrany přírody - genofondů je vytváření genobank. Nejde o záležitost dnešní, ale někdy téměř staletou, ověřenou zkušeností i vědeckým výzkumem. Tak jako existuje specifická genobanka zvířat v podobě ZOO (nebo lesní obory), pro rostliny existují semenné banky odrůd a kříženců, mikroorganismy se uchovávají ve sbírkách, máme i banka zárodečných buněk pro umělé oplodnění bezdětných žen atd. Jednotlivé typy genobank se liší se samozřejmě značně technikou uchovávání vzorků. Vědu obecně vnímáme jako prostředek poznání, poskytující objektivní poznatky nezávisle na nějaké ideologii, nemáme nic lepšího k poznání pravdy. Kultura tím prostředkem není, často podléhá zavádějícím názorům zájmových skupin. Ekologie, teorie evoluce i molekulární biologie jsou historicky mladé vědecké obory, před nimiž leží množství nerozřešených otázek, některé souvislosti zatím jen tuší. Avšak vyhánět je z posuzování ochrany přírody mi připadá krátkozraké jako přechod na pozice nadpřirozené určenosti, vůle boží. Proč ale vůbec chránit přírodu? Sám jsem přesvědčen, že tím hlavním důvodem je to, že samotný lidský druh vzešel z přírody a její ochranou tak chrání sám sebe. Za základní nezávislý nástroj proč, co a jak chránit, považuji vědu. Nepochybně kulturu nelze opomíjet, avšak její vliv by měl být spíše druhotný a zejména v souladu se stávajícími vědeckými poznatky http://www.agroweb.cz/zpravodajstvi/Brambory-z-Peru-by-mohly-zvysit-odolnost__s43x6310.html |