Radek Podhorecký: Pane Pitku, Českomoravská myslivecká jednota není reliktem komunistického režimu

Nejsem relikt. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Československá myslivecká jednota vznikla v roce 1923, tedy krátce po vzniku samostatné Republiky československé, jejíž zakládající spolky však působily už za dob monarchie. Smutným faktem je, že organizace byla dvakrát zneužita totalitním režimem. Poprvé během okupace nacistickým Německem a podruhé po roce 1948, po převzetí moci komunisty.

Jedním z postižených byl i můj děda – sedlák, zemědělec, vlastník lesa a myslivec. Ve vykonstruovaném politickém procesu byl odsouzen k několika letům vězení a propadnutí veškerého majetku. Navíc byl poslán na „převýchovu“ do uranových dolů a „třešničkou na dortu“ byl tzv. dodatečný trest, navždy zakazující pobyt v kraji Pražském (dnešní Středočeský).

Za tyto represe nemohla myslivecká organizace, ale totalitní systém, který v padesátých letech zasahoval do všech organizací a celé společnosti! Můj otec začal vykonávat myslivost v době „politického oteplení“ tzv. Pražského jara a jak říkal, vše tenkrát stálo za nic, ale myslivost byla na docela dobré úrovni. Jednak tvořila jakýsi únik ze systému a zadruhé plnila funkci ochrany krajiny (dnes bychom řekli ekologické sdružení), kdy docházelo ke střetům mezi myslivci a zaměstnanci tehdejších státních statků z důvodů devastace zemědělské krajiny při zcelování polí, ničení remízků, mezí, mokřadů a dalších krajinných prvků. Proto poznámka pana Pitka, že zejména starší myslivci v ČMMJ jsou bývalí komunisté, je asi tak pravdivá, jako kdybych totéž tvrdil o zemědělcích.

A jak to tedy ve skutečnosti je se současným platným zákonem o myslivosti (ZoM)? Porušuje práva vlastníků? Měli by vlastníci vyšší práva dle návrhu novely, jak jí předkládá MZe a chválí pan Pitek?

Současný ZoM (Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti) má rozhodně blíže k zákonu honebnímu č. 49 z roku 1866 Sb., než k zákonu č. 23 z roku 1962 Sb., který odebral vlastníkům právo rozhodovat o tom, kdo bude myslivost v honitbě vykonávat.

Jediné důležité, co ze „socialistického“ ZoM zůstalo, je minimální výměra 500 ha, oproti 115 ha za monarchie a První republiky. Ale to je třeba vidět v souvislostech. V první řadě byla krajina před více než sto lety tzv. „jemnozrná“, tvořená pestrou mozaikou úzkých políček a luk s malou plošnou výměrou, také mezí, remízků či polních cest.

Druhým důvodem, proč byla výměra 115 ha akceptovatelná, bylo tehdejší druhové složení zvěře, šlo hlavně o koroptev polní a zajíce polního, čili živočichy s velmi malým akčním rádiem. A těch 115 ha bylo opravdu minimum, protože u společenstevních – selských honiteb více vlastníků platilo ještě jedno zásadní pravidlo, a to, že honitbu tvořilo nejméně celé katastrální území, takže pokud měl katastr 500 ha, tak honitba měla nejméně 500 ha!

Na to pan Pitek takticky zapomíná. S ohledem na strukturu naší zemědělské krajiny (velké půdní bloky s jednou plodinou) je minimální výměra honitby 500 ha opravdu minimum, ostatně je to i názor zástupců rakouského mysliveckého svazu z jedné spolkové země, který prezentovali na odborné konferenci v Židlochovicích.

Druhým důvodem pro zachování nynější minimální výměry je vývoj druhového spektra zvěře. Srnčí, jelení a další spárkatá zvěř se pohybuje na větším území než koroptev nebo zajíc a pokud se mají tyto populace racionálně obhospodařovat, tak vědecká data mluví dokonce o minimální výměře 1.000 ha a více.

Je tedy „porušování“ práv vlastníků tak strašné, jak tvrdí oponenti Českomoravské myslivecké jednoty?

Vlastníci mají ve společenstevních honitbách jedno zásadní superprávo. Nemusí mysliveckým spolkům ani jiné fyzické nebo právnické osobě výkon práva myslivosti pronajmout a můžou si vykonávat myslivost ve své honitbě ve vlastní režii.

Pro zajímavost uvádím, že toto nebylo za První republiky možné a společenstevní honitba musela být povinně pronajata. To je dodnes platné například v Rakousku. V honebním společenstvu (uskupení vlastníků honebních pozemků v dané honitbě) se na valné hromadě hlasuje, co jeden hektar, jeden hlas.

Velmi často slyšíme ze strany zastánců novely, že myslivci (ČMMJ) mají myslivost jen jako zábavu, kterou vykonávají tzv., „na cizím a na cizí účet“. Jaká je realita?

Členové ČMMJ, jejich rodiny a příznivci jsou významní vlastníci honebních pozemků, jak lesních, zemědělských i ostatních a na mnoha dalších pronajatých zemědělsky, lesnicky, rybářsky i jinak hospodaří a také se angažují v ochraně krajiny, přírody a zvěře. Tak bych prosil, jednejte s námi, dle vašich hodnot, tedy po vlastnicku. Nebo se Vám nehodí do krámu, když se vlastník a zemědělec zastává existence zvěře v kulturní krajině?

Přečtěte si také |

Petr Stýblo: Lidské je mláďata nezabíjet. Ani srnčata, ani liščata! Pomohou poslanci?

Dle našeho průzkumu se ukazuje, že v řadě honiteb, které jsou pronajaté mysliveckým spolkům, by v případě, že honitby nebudou pronajaty, vykonávali právo myslivosti stejní myslivci, z prostého důvodu – jsou současně vlastníky pozemků v honebním společenstvu.

Zajímavé je, že přibližně ze sto honiteb v okrese Příbram (ORP Příbram, Dobříš, Sedlčany) si pouze ve dvou běžných společenstevních honitbách vlastníci hospodaří ve vlastní režii, ostatní jsou pronajaté. Proč tomu tak je? Pan Pitek sice tvrdí, že myslivost je „zábava pracujících“, ale je velmi daleko od pravdy.

Co veřejnosti páni Pitkové a podobní nesdělují? Že jakmile se vlastníci rozhodnou myslivecky hospodařit, tak na ně přechází všechny povinnosti tzv. uživatele honitby, což jsou nejčastěji právě myslivecké spolky, a to včetně hrazení škod způsobených zvěří na zemědělských a lesních kulturách a pozemcích zemědělcům, lesníkům a jiným vlastníkům, kteří myslivost ve společenstevní honitbě nevykonávají. To je pravým důvodem, proč vlastníci raději honitbu pronajmou a jsou tohoto i jiných břemen zproštěni.

Další polopravdou je tvrzení, že myslivci nemůžou ovlivnit strukturu krajiny.

Nevím, kde na to pan Pitek přišel, opravdu nevím. Jak jsem zmínil, řada z nás jsme vlastníci, zemědělci a realizujeme biopásy, políčka pro zvěř, výsadby a další úpravy biotopů. Pole si lze i pronajmout, to předpokládám, že autor ví. Také obce jsou často nakloněny pro spolupráci, třeba při rekonstrukci a ozelenění polních cest.

Přečtěte si také |

Českomoravská myslivecká jednota: Zásadně odmítáme předloženou novelu zákona o myslivosti (otevřený dopis ministru zemědělství Markovi Výbornému)

Naší velkou zátěží je v měsících květen a červen záchrana mláďat drobné, srnčí i jiné zvěře a ostatních živočichů při senoseči pomocí dronů s termokamerou. Opravdu, pan Pitek není zdaleka jediný, kdo to dělá. To vše je myslivost.

A co nám tedy nabízí novela zákona o myslivosti v podání MZe? Zvýšení práv vlastníků při výkonu práva myslivosti? Ano to MZe i pan Pitek deklarují. Jaká je skutečnost? Zcela jiná.

Naopak se jedná o jejich faktické vyvlastnění proti vůli držitelů a majitelů honiteb, proti vůli významné části vlastníků pozemků i zemědělců, a především proti programovému prohlášení vlády. Skoro se mi chce napsat v duchu „Hradeckého vládního programu“ za minulého režimu.

Uvedu příklad. Dnes si uživatel honitby vytvoří tzv. plán lovu, dá ho schválit zástupcům vlastníků (držiteli honitby), pokud oni plán odsouhlasí, tak státní správa myslivosti už jen dohlíží na jeho dodržení. Tudíž, výše a struktura lovu je v maximální míře v kompetenci držitele honitby, což jsou právě vlastníci.

Co se na myslivce, ale hlavně na zvěř chystá, včetně nekonfliktních druhů, jako je srnčí zvěř?

Pracovně tomu říkáme „direktivní diktát ÚHÚL“, ačkoliv Ústav pro hospodářskou úpravu lesa byl do této role vmanipulován, jeho řadoví zaměstnanci za nic nemůžou, to chci zdůraznit. Pokusím se to zjednodušeně vysvětlit.

Úřad vytvoří oblast, asi jako kdyby sloučil dva okresy dohromady, provede hodnocení škod zvěří v lese, určí výši lovu a tu direktivně rozepíše na jednotlivé honitby. Vše od stolu, protože, jak uvedl zástupce této organizace na semináři 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně, nemají kapacitu hodnotit každou honitbu, natož každé katastrální území, a už vůbec ne každý hektar.

Zde se rozevírají nůžky mezi ideou (lov dle stavu prostředí), která je správná a praktickou realizací. Takže v čem je rozpor? Vlastníci se těšili, že budou buď s myslivci ze spolků nebo bez nich vykonávat právo myslivosti, dle své svobodné vůle a záměrů, že budou opravdoví svébytní „páni“ ve svých honitbách. Domnívali se, že si vyhodnotí například, že zajíců a srnčí zvěře chceme mít stejně nebo více, protože jsou z jejich pohledu nekonfliktní, prase divoké snížíme, protože působí škody na loukách a obilí a jelení zvěř taktéž snížíme třeba na polovinu stavu z důvodu ochrany lesa.

Krásná idea a ono je to jinak, diktovat bude úřad a druhý úřad bude rozdávat pokuty, pokud navýšený lov myslivec nebo vlastník – zemědělec (pokud má lovecký lístek a povolenku) nesplní. Není divu, že se myslivci proti direktivnímu systému navyšování odstřelu bouří, není divu, že se to nelíbí řadě zemědělců, kterým srnčí zvěř nevadí, ba naopak pomáhají nám zachraňovat křehká mláďata, která by neměla šanci při senoseči proti výkonné mechanizaci. Není divu, že se bouří i vlastníci v honitbách, že jim mají být vyvlastněna téměř všechna jejich současná práva.

Přečtěte si také |

Lesníci, zemědělci a ochránci přírody: Vyzýváme poslaneckou sněmovnu k přijetí novely zákona o myslivosti

To pan Pitek veřejnosti neříká. Proto pana Pitka i ostatní zastánce podobných názorů vyzývám na veřejnou debatu jeden na jednoho nebo dva na dva ve veřejném prostoru před svědky. Není nad přímou diskusi v souvislostech s možností reagovat na argumenty „protistrany“.

Pořád ale věřím, že nakonec zdravý (selský) rozum zvítězí a návrh novely v tomto znění bude z Parlamentu stažen.