Tereza Stöckelová: Panovníci jaderného impéria

"V době, kdy svět napjatě sleduje odolnost ochranných obalů na reaktorech a šíření radioaktivity, Václav Klaus má jasno." Na satelitním snímku ze 14. března 2011 je havárie v jaderné elektrárně Fukušima.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | DigitalGlobe / Flickr

Pohádka o dobrém králi

Generální ředitel ČEZu Martin Roman se stal mecenášem soutěže Čtení pomáhá, která má motivovat české děti ke čtení. Děti budou za každou přečtenou knihu dostávat padesátikorunu, kterou pak pošlou vybrané dobročinné organizaci. Jak vysvětlil 15. března v dopoledním vysílání Radia Česko, rozhodl se akci podpořit deseti miliony korun poté, co viděl výsledky testů čtenářské gramotnosti PISA, které ukázaly její nízkou úroveň u českých dětí. Čím více budou děti číst, tím více budou podle Romana textu rozumět. Pozoruhodné na vysílání bylo, že se v něm vůbec nezmiňovalo, zda půjde oněch deset milionů korun z pokladny ČEZu, anebo z Romanovy „soukromé“ kapsy. Obě varianty odkazují k jakémusi Imperiu Romanu, ve kterém panovník v řadě kontextů splývá se svým panstvím. Dala bych přednost tomu, kdyby ČEZ hospodařil s menšími zisky (a např. více platil za emisní povolenky na oxid uhličitý), Roman odváděl vysokou progresivní daň ze svého manažerského platu a dětskou gramotnost cílenými akcemi zvyšoval stát (zejména u těch dětí, u kterých lze předpokládat, že se do soutěže Čtení pomáhá nebudou schopny – kvůli chybějícímu přístupu ke knihám a internetu – vůbec zapojit). Za současných podmínek ale díky za každého osvíceného panovníka, dalo by se říct.

Martin Roman ale osvíceným panovníkem není. Vzhledem k vývoji posledních dní v Japonsku se ho totiž redaktor na okraj rozhovoru dotázal na havárii jaderné elektrárny Fukušima. „My velmi napjatě sledujeme, jak si ve Fukušimě japonští technici poradí, přece jenom se jedná o souběh dvou naprosto neuvěřitelných katastrof: zemětřesení o síle skoro 9 stupňů Richterovy stupnice a zároveň tsunami. Myslím si, že nikdo nepředpokládal, že by takto dva mimořádné vlivy mohly nastat najednou,“ řekl k tomu Martin Roman. Zní to neuvěřitelně, ale Martin Roman zřejmě nezaznamenal, že zemětřesení a tsunami nejsou dvě nezávislé události, ale první vyvolala druhou. Přírodní pohromy přicházejí často v souběhu a lidskou schopnost kontroly tak oslabují náhle a drasticky. Je rozumné věřit Romanovi, který je schopen „napjatě sledovat“ kauzu a pak o ní pronést takto pomýleny výrok, jeho ujišťování o tom, že „elektrárny v Temelíně a Dukovanech jsou v úplně jiném prostředí“, bezpečné a výborně zajištěné? Jaké knížky chce vlastně dávat dětem číst? Pohádky o hodném a spravedlivém králi, který přes všechny nástrahy světa vede svoji zem k prosperitě? Taková „funkční“ gramotnost by spíše než ke kritickému myšlení odkazovala k jeho vymýcení ve prospěch hladkého fungování systému.

Skutečnost jsem já

Nad bezpečností a racionalitou země naštěstí nebdí jen vládce republiky ČEZké, ale i té České. Václav Klaus se s vyjádřením připojil hned den poté a během tiskové konference se svým slovinským protějškem nám svým pobaveně jízlivým hlasem sdělil následující: „Že takovou věc jako posun japonského ostrova o dva a půl metru ty jaderné elektrárny v podstatě přežily tak dobře, jak to přežily, je důkaz, že jaderná energetika je v principu bezpečná.“ V době, kdy svět napjatě sleduje odolnost ochranných obalů na reaktorech a šíření radioaktivity, Klaus má jasno. Na rozdíl od přízemních pozemšťanů, kteří musejí brát ve svých soudech v potaz skutečnost, Klaus nasadí růžové brýle své anti-environmentalistické ideologie a vynese soud. Každý z nás (včetně vědců) má samozřejmě ke skutečnosti jen zprostředkovaný přístup – skrze měření, vizuální reprezentace nebo hodnotové a ideologické zázemí. Klaus je ale nepřekonatelný v tom, jak sebejistě dokáže přehlížet jakékoli projevy skutečnosti, které by mohly zpochybnit jeho dlouhodobě zastávané postoje.

Klausovu sebejistotu nevyvedou z míry skutečnosti přírodní ani politické. Svojí řečí reagoval obzvláště na rozhodnutí Německa s okamžitou platností zastavit sedm nejstarších jaderných elektráren na svém území a zkontrolovat všechny další. Jaký oportunistický populismus, zlobí se Klaus, jaká nepřijatelná politizace! Ano, jak nepřijatelné a pomýlené je, když politická reprezentace bere v úvahu většinovou vůli vlastních občanů vycházející z desetiletí probíhající veřejné debaty!

Obnovitelné zdroje jako politická alternativa

O jaderné energetice je potřeba vést otevřenou a podloženou debatu – technickou, ekologickou, ekonomickou, politickou. Je třeba brát při tom v úvahu všechny alternativy, současné i budoucí, které se zdaleka neomezují na volbu mezi fosilními palivy a jádrem. Jestliže se dnes pohybujeme v trojúhelníku fosilních paliv, jádra a obnovitelných zdrojů, v plánech pro střednědobou budoucnost právě třeba v Německu zaujímají bouřlivě se rozvíjející obnovitelné zdroje stále podstatnější místo. Je přitom dětinské a manipulativní spojovat odmítnutí jádra a příklon k obnovitelným zdrojům s protivědeckým postojem a zpátečnictvím. V oblasti obnovitelných zdrojů se rozvíjí zajímavý výzkum a progresivní inovace. Jádro je naopak spojeno s konzervativními politicko-ekonomickými zájmy a neprůhlednou koncentrací moci. Jak ukázala špatně nastavená a zmanipulovaná podpora fotovoltaiky v minulých letech, na které vydělal hlavně ČEZ a několik dalších dobře informovaných aktérů, tyto zájmy se snaží pohltit i tuto oblast. O obnovitelné zdroje se proto nesmíme zasazovat jen jako o technickou alternativu, ale také o volbu politickou – jako o alternativu demokratického rozhodování o vlastní energetické budoucnosti, ať už na úrovni státu, obce nebo domácnosti.

Můžeme se přít o jádro, i po Fukušimě má svá pro a proti. Přestaňme ale už konečně slepě věřit svým panovníkům.