Tomáš Uhnák: Staň se farmářem aneb Změna začíná vzděláváním

I přes omezení, která s sebou nese současná doba způsobená pandemií Covid-19, a přes dlouhodobý trend úbytku zemědělců a neschopnosti současného vzdělávacího systému tento trend zvrátit, se sem tam přece jen objeví výjimečná pozitivní událost. Za takovou lze považovat zahájení prvního ročníku Farmářské školy pro mladé a začínající ekologické a biodynamické farmáře a farmářky.

Statistiky o počtu zemědělců a pracovníků v zemědělství mluví jasně. Přinejmenším od roku 1989 dochází k dlouhodobému poklesu zemědělců a pracovníků v zemědělství. Tento trend je zapříčiněn celou řadou faktorů, mezi které patří stále sofistikovanější zemědělská mechanizace, schopná nahradit lidskou práci, nízká průměrná mzda, či velké nejistoty, kterým zemědělci čelí kvůli výkyvům počasí a cen na trhu.

A co víc, podle mezinárodních výzkumů zemědělci ve srovnání se zbytkem populace i ve srovnání s jinými profesními skupinami nadměrně trpí depresemi a častěji zvažují ukončení svého života.

Dlouhodobě stojí za úbytkem zemědělců také nízká společenská prestiž oboru. Pro představu, od roku 1989, kdy v zemědělství pracovalo více než půl milionu lidí jsme se dostali na současných sto tisíc. Celkový podíl pracovníků v zemědělství tvoří necelá dvě procenta zaměstnanosti v ČR.

Situace je podobná i v dalších členských státech EU, podle eurokomisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowskieho jsme v EU přišli mezi roky 2005–2015 o čtyři miliony zemědělců, tedy průměrně tisíc farem za den.

Tento trend se děje i přesto, že stále existuje celá řada vzdělávacích institucí od těch středních po univerzity, ze kterých každý rok vyjdou stovky absolventů. Ani to však nestačí na zploštění křivky propadu počtu zemědělců. Ze všech stran slýcháme, že mladí nechtějí pracovat v zemědělství. I přes všechny indikátory, výzvy a negativa vyjmenované výše však tuto mantru nelze brát tak zcela vážně.

Ze zahraničních výzkumů a šetření totiž vyplývá, že mladí ve skutečnosti chtějí vstupovat do zemědělství, existují však zásadní bariéry. Těmi je zejména přístup k půdě, jejíž cena neustále stoupá a nedostatek vzdělávacích programů, kde by mladí získali skutečně relevantní zkušenosti z praxe. Tyto závěry ostatně potvrdilo i šetření Nadace pro půdu. Bylo to i toto zjištění, že Češi a Češky ve skutečnosti mají zájem hospodařit, pěstovat plodiny a starat se o zvířata, které stálo za pokusem zvrátit tento trend zcela novým, ambiciózním programem, který v České republice nemá obdobu. Zda přispěje ke změně, ukáže až čas, zatím však zájem daleko předčil původní očekávání.

Začátky vzdělávacího projektu Farmářská škola sahají do období, kdy Jiří Prachař před sedmi lety odcházel do Německa za vzděláním a zkušeností z provozu ekologických a biodynamických farem. Už tehdy uvažoval o tom, že by rád tento model vzdělávání praxí rozvinul i v České republice. Říkal si, že jestli se má ekologické zemědělství v ČR rozšířit, tak je potřeba i tady vybudovat adekvátní vzdělávání a ukázat tak lidem, že je možné začít.

Cílem nové Farmářské školy je tak naučit své praktikanty nejen osvědčené postupy v současném ekologickém zemědělství, ale také se zaměřit na změnu jejich myšlení, tedy aby začali krajinu a přírodu vnímat v její komplexnosti. Program má studentům–stážistům pomoct rozvinout uvažování nad tím, jak začít hospodařit s přírodou a ne proti ní, porozumět tomu, co potřebuje a skloubit to se zemědělskou praxí.

Další důležitou osobností Farmářské školy je ekologický zemědělec Martin Rosenbaum. S myšlenkou na založení vzdělávacího programu pro mladé a začínající ekologické farmáře si již pohrával posledních pět let. Největší impulz dostal na návštěvách inkubačních farem ve Francii a po návratu zmobilizoval Asociaci místních potravinových iniciativ k tomu, aby se společně tématem zabývali. Díky Vraťce Janovské, která na téma podala grant, se pohnuly ledy a spustil celý proces.

Na rodinnou farmu Konipas, kterou vede spolu s jeho ženou Janou, nastupují dva mladí stážisti, Eliška a Matěj. Na otázku, zda jsou ekologičtí zemědělci připraveni předávat svoje znalosti, Martin Rosenbaum říká, že oslovili primárně ty farmáře, u kterých tuší, že mají schopnost sdílet a učit další.

Organizátoři farmářské školy ale nenechávají nic náhodě, farmáři dostanou jakýsi jízdní řád, metodiku, aby stáž proběhla úspěšně. Studenti také dostali spoustu kvalitních teoretických materiálů, podle kterých se mohou učit. Martin Rosenbaum se původně obával, zda o tento typ programu bude v České republice zájem. Počet přihlášek nad rámec očekávání však Martinovi Rosenbaumovi potvrdil opak.

Do pilotního programu Staň se farmářem se přihlásily téměř tři desítky praktikantů a praktikantek, včetně několika ze Slovenska. Počet ekologických farem v ČR i na Slovensku, které se zapojily do projektu a chtějí vzít pod svá křídla praktikanty Farmářské školy, se momentálně pohybuje kolem 25, další jsou oslovovány nebo se sami iniciativně hlásí. Profil těchto farem je velice pestrý, od malinkých, půlhektarových, které mají zeleninu, pracují ručně nebo malotechnikou, přes větší statky, 60–200 hektarové nebo farmy, které jsou založeny úzkoprofilově, až po velké ekologické a biodynamické podniky, které obhospodařují i více než 1000 hektarů.

Farmářská škola se inspiruje ekologickým vzděláváním v Německu a v dalších západních zemích, kde je praktikant většinu času v praxi na statku a své řemeslo se opravdu učí tím, že ho denně vykonává. Vzdělávání v ČR je vlastně obráceně. Student je neustále v teorii a občas dochází do praxe, kde se trochu rozkoukává a víceméně se plete farmáři pod nohy. Nemá možnost si toto povolání v jeho komplexnosti zažít.

Farmářská škola nabízí svým praktikantům jak celoroční praxi na ukázkových ekologických a biodynamických farmách, tak teoretické bloky vedené odborníky z ČR i zahraničí. Navíc se očekává sdílení poznatků od zkušených farmářů. Zatím totiž neexistuje systémové uchopení, zaznamenávání a předávání unikátních znalostí, které starší generace zejména ekologických zemědělců za svůj život nabrala. Podobně jako se ztrátou starých odrůd ovocných stromů mizí genetická, tvarová a chuťová diverzita, ztrácí se s odchodem starých zemědělců i bohatost a diverzita zkušeností a znalostí. Farmářská škola toto chce alespoň dílčím způsobem uchovat a vytvořit podmínky pro předání další generaci.

Kdo jsou budoucí farmáři a farmářky?

Nejpřekvapivějším momentem prvního ročníku farmářské školy je věková i oborová různorodost zájemců o studium. Potvrzuje se, že mladí o zemědělství zájem mají, ale přicházejí odjinud, než asi čekáme. Do programu tak například vstoupil mladý koncipient Vít, který dal výpověď v advokátní kanceláři, kde působil a nastoupil na celoroční stáž na biodynamickou farmu Kout, která ve vlastní pekárně zpracovává na farmě pěstovanou pohanku, oves, pšenici a špaldu. Podle slov Víta v jeho předchozí práci nebyl příliš spokojen. Jeho mnohaletou potřebu přispět ke zlepšení stavu zemědělské krajiny a zajistit si vlastní potravinovou soběstačnost realizuje až díky farmářské škole, která mu poskytla zázemí pro praxi a odbornou průpravu.

Nejmladšímu studentovi Viktorovi je 19 let a podle jeho slov se věnoval zelinařině a zahradničení odjakživa, ačkoliv vyrůstal v prostředí pardubických paneláků. Nic to nezměnilo na tom, že se chce věnovat ekologickému zemědělství. Má vystudovanou zahradní architekturu a sadovnictví v Litomyšli a od farmářské školy si slibuje, že získá reálné zkušenosti z provozu ekologického zemědělství. Plánuje, že si na konci vzdělávacího procesu farmářské školy založí vlastní podnik, rodinný statek. Na dotaz, proč ho zajímá právě ekologické zemědělství, odpověděl, že v něm vidí budoucnost. Podle Viktora ekologické zemědělství zlepšuje stav přírody a krajiny, včetně biodiverzity. Viktor se domnívá, že současné zemědělské vzdělávaní má vratký základ, v jeho případě ho prý učili na škole něco, s čím sami učitelé nesouhlasili. Evidentně zastaralé učební osnovy, kde v mnoha případech jsou prezentovány poznatky, které již dávno neplatí, stále určují výuku.

Další stážistkou je Kateřina, která v září loňského roku úspěšně dokončila studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Profesi se rozhodla změnit na základě dlouhého procesu úvah, už během studií byla činná v ekologickém hnutí a velký dojem na ní udělal jeden dokument o zemědělství a potřebě změny. Chtěla jít na stáž na farmu a během hledání náhodou narazila na farmářskou školu. Okamžitě jí to zarezonovalo a přihlásila se, podle jejích slov to bylo přesně to, co hledala a co chce dělat. Oceňuje, že Farmářská škola ji umožní začít od začátku, ale jinak. Nechtěla už totiž chodit do školy na další teorie, zajímala jí především praxe. Za velkou přednost považuje, že jí vybraný podnik může oficiálně zaměstnat a odvádět povinné odvody. V jejím vystudovaném oboru není snadné najít stabilní práci a jistotu pravidelného příjmu.

Pro první vzdělávací stáž si vybrala vinné sklepy Kutná Hora, protože ji zajímá biodynamické zemědělství a šetrné metody výroby vína. Líbí se jí, že je pěstování vinné révy kombinováno s chovem ovcí a produkcí zeleniny.

Farma navíc vyrábí bylinné přípravky na ochranu a výživu rostlin. Zajímá ji komplexnost fungování podniku. K zemědělství přichází jako čisté, nepomalované plátno, kromě pěstování zeleniny její babičkou pro domácí potřebu se v její rodině nikdo zemědělstvím nevěnuje. Zajímá ji, jaká je zemědělská realita a chce být její součástí. Vnímá, že se odcizila od půdy, zvířat a zážitků s přírodou. Městský život, tak jak ho doposud poznala, jí připadá toxický i v tom, že není kam jít a je závislá na anonymních potravinách z obchodů. Zejména v kontextu pandemie COVID-19 pocítila vyčerpání z neustálého pobytu mezi čtyřmi stěnami. Takže přechod na farmu pro Kateřinu není jen o změně profesní dráhy, ale také o změně životního prostoru.

Zahraničnímu stážistovi Benjamínovi je 28 let a je z Bratislavy, na farmářskou školu narazil náhodou, v době, kdy zvažoval profesní změnu. Dlouhou dobu se věnoval překladatelství a v této profesi se stal dobrým, ale měl pocit, že tato činnost nemá velký společenský přesah. Vnímá, že stav životního prostředí se dramaticky zhoršuje a rozhodl se, že v rámci možností, které má chce přispět ke zlepšení. Delší dobu ho to táhlo k farmaření a řekl si, že by to mohla být ta cesta. Nejvíc ho láká pěstování zeleniny a tak nastoupil k ekologickému zemědělci Karlu Tachecímu v Budyni nad Ohří, který odbytuje výpěstky systémem komunitou podporovaného zemědělství.

Mladí manželé Isabela a Honza z Poděbradska na něco jako je Farmářská škola podle vlastních slov čekali několik posledních let. Chtějí začít hospodařit a očekávají, že se díky farmářské škole naučí, jak začít a provozovat ekofarmu. Honza má vystudovanou Ekologii a ochranu životního prostředí na přírodovědecké fakultě UK a Isabela dodělává studium oboru povrchová a podzemní voda tamtéž. Podle Isabely, když se u nich na fakultě mluví o tom, že je něco v nepořádku, tak se nejčastěji zmiňuje zemědělství jako hlavní problém. Trápí je však, že nikdo z učitelů nenavrhuje řešení, které podle Isabely však existuje. Jedna z motivací, proč se rozhodli vydat na dráhu farmářů byla, že si nechtějí jenom stěžovat na to, “že zemědělci to dělají blbě”, ale aktivně se podílet na změně vlastním příkladem. V rámci farmářské školy chtějí získat zkušenost, aby mohli hospodařit dle ekologických zásad, kterým věří, že mají smysl a efekt.

Do programu se přihlásili také čtyřicátníci, kteří již půdu vlastní, hospodaří a mají rodiny. Chtějí prohloubit své znalosti a nabrat nové zkušenosti.

Zájem mladých a začínajících farmářů o ekologické zemědělství je patrný i z dalších evropských zemí, kde jejich počet roste. Zemědělství a zejména to ekologické či biodynamické je velice náročná profese, která vyžaduje vysokou citlivost a přemýšlení, protože porozumění přírodním procesům a práce v souladu s nimi není samozřejmá schopnost.

V neposlední řadě, v kontextu situace, kdy je v režimu ekologického zemědělství 15,2 procenta zemědělské půdy, avšak pouze 3,6 procenta je na orné půdě a samotný podíl výroby biopotravin je pouhé jedno procento, by mělo být jedno z hlavních výzev také pro Ministerstvo zemědělství usnadnit vstup mladých a začínajících farmářů, kteří se budou podílet na zvýšení podílu výroby biopotravin.

Tato podpora však nemá být pouze zjednodušení získání financí, ale i podpora nových forem vzdělávání a propojení s propracovaným systémem poradenství a výzkumu ekologického zemědělství, které bude sloužit farmářům a farmářkám a v konečném důsledku i naší krajině a zdraví společnosti.

---

reklama

---