Zdeňka Kováříková: Co by se památková péče mohla naučit z ochrany přírody?

Památková ochrana je v České republice často v nepříjemné pozici. Dokud se stará o Pražský hrad, Karlštejn nebo Zvíkov, má k ní veřejnost jen málo výhrad. Ale jakmile nám nechtějí dovolit soláry na střeše nebo vyměnit stará špaletová okna za plastová, jsou památkáři obviňováni, že brání pokroku. Jako kdyby v pozici nepříjemných kverulantů vystřídali ochránce přírody a environmentalisty. Alespoň v sektoru již existujících staveb.

Tak si to pojďme na chvíli užít a rozdat pár chytrých rad bratrům vyvrhelům, památkářům.

Památkáři, rozdávat jen zákazy a příkazy se nevyplácí. V době, kdy dramaticky vzrostly ceny energií, je potřeba ukázat vlídnou tvář. Vytasit se s desítkami příkladů toho, jak se památkově chráněné budovy podařilo citlivě zateplit, udělat repliky původních oken, využít obnovitelné zdroje. Ukázat lidem cestu, kterou mohou jít.

Nemáte takové příklady? Nevadí. Založte si svou „Adapterra Awards“ pro památky – soutěž, která příklady citlivě obnovených památek sesbírá a atraktivně představí veřejnosti. Vytvoříte si databázi toho, že je možné památky dopravit do 21. století. Rozproudíte debatu.

Zatím může být představa diskuze přesně tím, co nechcete. Ale diskuze o tom, jaké moderní úpravy památek jsou přijatelné, už probíhá. Pokud ji ale povedete, budete mít tu výhodu, že budete její základní součástí. Ukážete občanům bydlícím v památkově cenných budovách, že jste na jejich straně, hledáte pro ně řešení, chcete, aby historicky cenné budovy žily a nebyly jen muzeem.

Možná tím i způsobíte, že občané budou na svůj památkově chráněný dům pyšní. Že pochopí a ocení hodnotu, proč stojí zato zachovat jeho historickou fasádu, tvar oken, sklon střechy.

Možná to dokonce v dlouhodobém měřítku pozvedne úroveň přístupu k urbanistickým kvalitám sídel, která pod památkovou ochranou nejsou, a která jsou někdy žalostná na pohled.

Estetické kvality sídel jsou dnes bohužel velmi opomíjenou veličinou. Vy máte tu výhodu, že kvality některých památkově chráněných budov a sídel jsou vyhledávané, a jejich hodnota je vidět například v turismu. Pokud byste se zapojili do diskuze o urbanismu a architektuře, může z toho profitovat celá společnost.

Pokud se ochrana přírody naučila jednu věc, je to tato: pokud má být ochrana efektivní, je potřeba, aby o ni lidé stáli. A to platí stejně o přírodě jako o památkách.

Památkáři, nestavte si proti sobě lidi, kteří jsou vnímaví k hodnotám, které nevydělávají peníze formulacemi „řešení klimatické krize nesmí přivodit krizi kulturního dědictví“.

Klimatická krize naučila nás environmentalisty, že potřebujeme naději, vizi a spojence. A právě ochrana přírody by mohla být vaším spojencem. Najdete v ní spoustu paralel.

Jednou z nich může být, že v přírodě je cenná pestrost, diverzita. Díky fungujícím vztahům mezi rostlinami a živočichy příroda poskytuje zásadní hodnoty i nám lidem. Podobně je možné uvažovat i diverzitě stavebního fondu. Staré budovy jsou ukázkou kreativity, vznikly s použitím jiných materiálů a stavebních metod a uvažování o světě. V přírodě diverzita přispívá k rezilienci – schopnosti reagovat na nečekané vlivy. Mohlo by to tak být i s budovami?

Mohlo by být výhodné nemít všechny domy postavené podle jedné šablony, ponechat si i památkově chráněné budovy? Pokud je odpověď ano, a pro společnost je cenné některé budovy ponechat nezaizolované, je možné, aby nájemci a majitelé těchto budov některé z těch výhod pocítili? Tak, aby mohli vnímat něco jiného než jen náklady spojené s fungováním v památkově chráněném objektu?

Veřejný zájem může být obtížné vymoci. Ale pomáhá, když lidí rozumí tomu proč, a ví, že spolu s respektováním památkových hodnot přijde i něco více než dobrý pocit.

Pojďte diskutovat o tom, kde je hranice možné modernizace budov pod památkovou ochranou. Pojďte ukazovat přijatelné změny, nejen ty nepřijatelné. Příručka Fotovoltaické systémy v památkové péči je dobrý začátek. Čekáme na pokračování.

---

reklama

---