Australané chtějí přejmenovat vymírající savce. Možná by jim hezká jména pomohla přežít

Dali byste své peníze raději na ochranu něčeho, co se jmenuje warabi, krysa z Kimberley, Burbridgeova skalní lasička, Petrogale burbidgei anebo monžón?

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Richard Fuller / Wikimedia Commons

V posledních letech snaha měnit zažité pojmenování živočichů vychází zpravidla z motivů vyhnout se zbytečným kontroverzím, napravovat skutečné či domnělé křivdy minulosti. Ušetřena nezůstala ani fauna Austrálie.

Představte si, že máte k dispozici pořádný balík peněz, který teď můžete zainvestovat do ochrany různých druhů živočichů. Ona zvířata ale osobně neznáte, peníze jim tedy budete přidělovat čistě na základě prvního dojmu a sympatií, jaké ve vás probudí jejich pojmenování.

Co s vaší štědrostí udělá taková karyoda velká, pademelon Carabyův, kuskus skvrnitý, euro horský, nabarlek či antechinus?

Ošklivé chránit nechceme

Nebojte, ta otázka je samozřejmě jen teoretická. V roce 2020 ji už zodpověděla studie.

Její autoři z univerzity v Melbourne tehdy prošli seznam 26 794 jmen ohrožených živočichů zařazených na Červený seznam IUCN, a sledovali, jaká že druhová a rodová jména jsou spojena se silným pozitivním nebo negativním sentimentem.

Jejich výsledky nebyly zrovna potěšující a nutily k zamyšlení, protože jasně dokládaly míru lidských předsudků.

Jakmile byl nějaký tvor druhovým pojmenováním například menší, ostnitý, slepý, falešný, rohatý, tlustokožný – anebo jeho rodové jméno znělo krysa či ropucha – pozitivní odezvu prakticky nevyvolával. V kontrastu s tím si pak velmi dobře vedli živočichové velcí, zlatí, nádherní, anebo s nějakým výrazným zapamatovatelným či žertovně znějícím pojmenováním.

Závěr této studie byl jednoznačný. Investice do ochrany živočichů se neobejdou bez zapojení veřejnosti, a veřejnost se nechce zapojovat do ochrany druhů, které si buď pro fádní nebo složité jméno není schopna zapamatovat, anebo se jej pro nehezké jméno štítí.

S tímto poznatkem si pohrával i Steve Morton, ekolog z univerzity Charlese Darwina. A trochu ji rozvedl v otázce, naznačené již v úvodu.

Dali byste své peníze raději na ochranu něčeho, co se jmenuje warabi, krysa z Kimberley, Burbridgeova skalní lasička, Petrogale burbidgei anebo monžón?

Hlodavec Xeromys myoides má smůlu hned dvojitou, protože je v Austrálii nazýván falešnou vodní krysou. Tedy nejen negativní sentiment vyvolávající krysa, ale ještě k tomu falešná. Přitom by se jí klidně mohlo říkat – jak ji nazývali lidé z aboridžinského etnika Kunwinjku – yirrkoo.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | John attkinson / Wikimedia Commons

Je to samozřejmě chyták. Všech těch pět názvů označuje jednoho a toho samého živočicha, malého klokanovitého vačnatce, vědou popsaného teprve v roce 1970. Mimochodem velmi roztomile vypadajícího.

Ani v tomto případě lidé neměli chuť přispívat na ochranu jakési lasičky nebo krysy, ať už byly odkudkoliv. Latinský název je ponechával chladným. Ovšem aboridžinsky znějící warabi, potažmo exotikou zvonivě znějící monžón? To hned bylo něco jiného.

Hezká jména jsou dobrá pro ochranu

Steve Morton proto spolu s kolegy zoology začal lobbovat za to, že strategické změny názvů by mohly posloužit jako velmi efektivní a přitom nic nestojící nástroj ke zlepšení ochrany ohrožených živočichů.

Za nejpotřebnější – v tomto případě tedy nejohroženější – skupinu, z níž by se měli rekrutovat adepti na ochranářské přejmenování, považuje drobné hlodavce. Proč?

„Z šedesátky australských druhů hlodavců je dvacet téměř vyhynulých, anebo je areál jejich výskytu už značně omezený,“ popisuje Morton. „V největší nouzi se asi nachází hlodavci žijící v pouštích. Tam z deseti druhů žije už jen pět.“

Na krysy a myši z pouště ovšem veřejnost neužije. Přejmenování těchto živočichů tedy může být otázkou jejich dalšího bytí a nebytí. Austrálie má navíc tu výhodu, že nová pojmenování nemusí vymýšlet jen tak podle chuti anebo o nich rozhodovat referendem.

Pakooma, palyoora, yirrkoo

Spolehnout se může na odkaz aboridžinské kultury, která by ožívala společně se změnou pojmenování živočichů.

Morton vidí horkého kandidáta na přejmenování například u hlodavce latinsky pojmenovaného Conilurus penicillatus, jehož jméno je překládáno jako krysa štětinoocasá. V roce 2000 se zařadilo mezi vyhynuté na území národního parku Kakadu, a od té doby přežívá jen na hrstce izolovaných lokalit. Jak by se mu mohlo nově říkat?

Morton by vsadil na jméno pakooma. Tak totiž hlodavce nazývali domorodí obyvatelé z regionu někdejšího východního Arnhemu. Navíc je to slůvko, které se dobře pamatuje a anglicky hovořícím mluvčím nečiní problémy je vyslovit.

Přečtěte si také |

Přejmenovali nám skokana zeleného! A co na to myšice Járy Cimrmana a střevlík Adolfa Hitlera?

Dalším přejmenování by se mohlo týkat hlodavce Xeromys myoides. Jeho smůla je dvojitá, protože je v Austrálii nazýván falešnou vodní krysou. Tedy nejen negativní sentiment vyvolávající krysa, ale ještě k tomu falešná. Přitom by se jí klidně mohlo říkat – jak ji nazývali lidé z aboridžinského etnika Kunwinjku – yirrkoo. Což je zpěvnější a zvučnější, a lépe odpovídá energickému temperamentu tohoto hlodavce.

„Ochranu si zaslouží i Pseudomys australis, ale těžko k sobě přitáhne podporu veřejnosti, když jí říkáme krysa z plání,“ dodává Morton. Pro ni pak navrhuje název odvozený z jazyka Wangkangurru. Ti jí říkají palyoora.

Přečtěte si také |

Ornitologové v USA přejmenují desítky druhů ptáků, aby předešli kontroverzím

Zoologové jsou podle Mortona oprávněně konzervativní, když jde o konvence vědeckých názvů v souladu se závazkem k zásadám biologické nomenklatury. Běžné názvy je však možné upravovat volněji, pokud k tomu existují dobré důvody. A upřímná snaha o záchranu australských drobných hlodavců je prý víc než dobrým ospravedlněním.