Přejmenovali nám skokana zeleného! A co na to myšice Járy Cimrmana a střevlík Adolfa Hitlera?
Ano, přejmenovali vám skokana.
Pro úplnost třeba dodat, že přejmenování druhového a rodového jména latinského názvu se u tohoto skokana peklo dost dlouho. Nevzniklo z rozmaru, posloužilo faktické přesnosti a širšímu porozumění mezi odborníky na obojživelníky z celého světa. Ale to, že řeknete jeho starší latinský název, vám ostudu nejspíš nikde neudělá.
Ale zdaleka ne každé přejmenovávání má tak prostý motiv. Ne vždy jde o vypořádání se s fakty biologie, o nahrazení zmatečných synonym, o sloučení nebo naopak rozštěpení druhu na nové poddruhy.
Hitlerův střevlík a Járova myšice
Z těch zatím 1,7 milionů latinskými jmény popsaných druhů, k nimž taxonomové, vrchní škatulkáři, v průměru každoročně dalších 13 000 jmen přidají, se asi 200 000 jmenuje po různých lidech.
Standardně nesou jména badatelů, kteří je objevili a pro vědu popsali. Nebo po jejich trpělivých a tolerantních partnerech, kterým se tak chtěli vlichotit za to, že trávili léta na expedicích v tropické džungli.
Zrovna tak třeba po sponzorech badatelských expedic, po prezidentech a premiérech, po slavných osobnostech, revolucionářích, domácích mazlíčcích, fiktivních postavách z literatury a pověstí.
Názorným příkladem může být třeba počin českého zoologa Vladimíra Vohralíka, který pojmenoval endemický poddruh myšice malooké, žijící na severozápadě Čech, Apodemus uralensis cimrmani.
Jméno Járy Cimrmana hrdě nesou i kokcidie, parazitující na chameleonech jemenských, jmenují se Isospora jaracimrmani, a připomíná se i u tří druhů štírů Heterometrus cimrmani, Parabuthus cimrmani a Butheoloides cimrmani.
Je to vtipné, milé. Fiktivního velikána Cimrmana ve světě neznají, čili nikoho neuráží, a v Česku nikomu nevadí.
Teď si ale představte střevlíka, který je výskytem omezený na několik jeskyní ve Slovinsku, a proto byl objeven až v roce 1933, a kterého přesvědčený nacista Oskar Scheibel pojmenoval na poctu nacistickému vůdci Anophthalmus hitleri. Jako druh sám o sobě je ten brouček nesmírně zajímavý, adaptoval se na pobyt v úplné tmě, má zakrnělé zrakové orgány, je to slovinský unikát, endemit.
Když ale vedle sebe postavíte malookou myšici, oslavující Cimrmana, a jeskynního střevlíka, oslavujícího Hitlera, asi snadno přijdete na myšlenku, že to je možná trochu problém.
A podobných konfliktních jmen, vzhledem k tomu, kolik se v odborné nomenklatuře zvířectva a rostlinstva vyskytuje názvů převzatých po lidech, je spousta.
Černá skvrna kolonialismu
Dobrým příkladem může být třeba Cecil John Rhodes. Kdo to byl? Z kopáče se vypracoval na majitele diamantového pole, posléze se spolumajitelem diamantového monopolu, koncernu De Beers. Byl to špičkový podnikatel, jeden z nejbohatších mužů své generace, velmi úspěšný politik.
A taky se zasadil o vytvoření britského protektorátu nad koloniemi v Africe, od Káhiry po Kapské město. V Česku nás možná britské imperiální výboje, které se odehrály před více jak 135 lety, tolik nepálí. Ale věřte, že třeba pro obyvatele Jihoafrické republiky, potažmo kající se Británie, je to jméno dost bolavé.
Jméno Rhodes totiž připomíná útlak, vykořisťování, válku a vůbec první koncentrační tábory na světě. Rhodes chápal Afričany jako barbary, které je třeba zcivilizovat za každou cenu, a na oběti při tom moc nehleděl.
Takže se nemůžeme divit Afričanům, že nejsou úplně nadšení z názvů ulic a náměstí, kterými se jejich někdejší utlačitel připomínal.
Jedna věc je odstranit jeho busty a sochy, přejmenovat pár nemocnic a univerzit. Ale co udělat s tucty druhů živočichů a rostlin, které jeho jméno nesou? To je velká zapeklitost.
Když zavítáte při výletu do Austrálie k moři, tak se při obdivování překrásně ametystově vybarvených korálů ve Velkém bariérovém útesu, Catalaphyllia jardinei, turbinatek Jardinových, málokdy pozastavíte nad tím, že nesou jméno Francise Jardina. Ten kdysi střílel domorodé Aboridžince jako toulavé psy.
U Jardina, Rhodese nebo Hitlera to ale nekončí. S tím, jak se postupně mění a vyvíjí pohled na minulost a historii, katalog rodových a druhových jmen společensky pochybných se rozrůstá.
Rudý gentleman? Už ne, prosím
Velkou praxi v tom mají ve Spojených státech amerických, kde si za poslední dekády užili několika masivních přejmenovávacích vln. Po úpravách názvů komerčních produktů odkazujících na etnika a rasy (dřív se tu prodávalo třeba negrohnědé uhlí) se tu v 70. letech ve velkém měnily popisné názvy s dalším urážlivým, hanobícím a pomlouvačným obsahem.
Šlo o neuctivé názvy jako Negrova ulička nebo Negrův kopec. Jen o 10 let později nastoupila vlna odstraňování podobně laděných názvů urážlivých pro Asiaty. A nyní je v trendu úprava názvů snižujících důstojnost prvních obyvatel, tedy Indiánů. Ono se jim už správně ani nemá říkat Indiáni.
Jen loni v USA přejmenovali na 660 hor a řek, které nesly v názvu slůvko, které si možná pamatujete z indiánek. Squaw. To si zastávku zaslouží. Jde o to, že nepopisuje ani tak indiánskou ženu nebo dívku, ale fakticky je termínem popisujícím spíše ženská rodidla. Takže všechny ty Squaw River a Squaw Hill najednou mají trochu peprnější význam.
Háček je v tom, že příslušníkům a příslušnicím domorodých etnik toto slůvko vlastně nevadí. Připomíná jim oslavu plodné síly žen, onu božskou schopnost darovat život. Být squaw znamená být ženou, a pořádně hrdou. Ale protože prý bílí osadníci dřív používali tento domorodý termín hanlivě, v kontextu řekněme "rudošské čubky", je třeba jej z geografie, knih i slovníků odstranit. Protože je to tzv. ethnic slur, urážka a rasismus nejhrubšího zrna.
Indiáni tedy koukají jako diví, jak jim běloši proaktivně chránící jejich práva škrtají ze slovníku vlastní slovo s tím, že je odteď sprosté. I když ho tak sami třeba nevnímají.
Jak vidíme, název, slůvko nebo jméno nemusí vadit všem, stačí jen někomu, aby to vyvolalo volání po změně a přejmenování.
Biologické vědy na odpis
Po úplném vyčištění místních a pomístních názvů se těmto napravovačům historických křivd a upravovačům společensky závadných jmen zůstane na talíři už jen sféra odborných názvů vědeckých. Kde se to dnes už kontroverzními osobnostmi historie jen hemží. Skvrnami kolonialismu, rasismu, šovinismu jsou tam víceméně potřísnění všichni.
Problém to je. Latina je možná „mrtvý jazyk“, ale druhové a rodové latinské názvy přispívají k univerzálnímu porozumění mezi vědci a badateli po celém světě. Polskému ptáčkaři nemusíte rozumět, co je to ta jeho brzegówka zwyczajna. Ale když řeknete Riparia riparia, už budete oba vědět, že spolu koukáte na břehuli říční.
Latinské názvy jsou jakýmsi esperantem, univerzální obecně srozumitelnou řečí světové biologie.
Která ale může snadno přestat fungovat, pokud se do ní ve velkém začne šťourat.
Překrásně žluté kvítky hibercie se latinsky jmenují Hibbertia, po Georgi Hibbertovi, průkopníkovi anglické botaniky a muži spousta pozitivních zásluh. Má se ale celý rod přejmenovat jen proto, že Hibbert patřil mimo jiné v Anglii k velmi hlasitým odpůrcům rušení otroctví? A když se její jméno změní na něco drobet víc neutrálního, nedojde k přerušení oné kontinuity komunikace a bádání? V každém herbáři i katalogu, předcházejícím téhle změně, by byla tahle kytka zapsána špatně a nebyla by k dohledání… A nemusí jít jen o tyhle vyhraněné případy.
Komise měnit názvy nechce
Právě toho, že by přejmenování taxonů z etických důvodů ohrozilo vědeckou komunikaci, se dnes obává Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu. Sepsala o tom učené povídání, v němž zmiňuje, že přibližně 20 % všech vlastních jmen užitých v názvosloví živočichů a rostlin by dříve nebo později mohlo vyvolat mrzení. A poplatné je to i pro 10 % všech toponym, udávajících nějaké geografické parametry.
Dohromady jsou to desítky tisíc označení nejrůznějších organismů, kterým zatím rozumí celý vědecký svět. Stabilita jejich pojmenování, vědeckých názvů, to, že všichni vědí o jakém zvířeti nebo rostlině je vlastně řeč, je nezbytná pro všechny činnosti v rámci biologických věd, včetně ochrany biologické rozmanitosti.
Přečtěte si také |
Ondřej Kořínek: Biokoridor plný přiškrcených stromů
A proto Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu nechce zakládat žádnou podkomisi, kde by se řešilo, jaký název může někomu přijít nepřiměřený. Priorita, aby si vědci po celém světě rozuměli, je vyšší, než napravování bolístek i velkých ran minulosti.
Nicméně, když byste náhodou někdy objevili nový druh, a chtěli jej pojmenovat po nějakém vašem favoritovi, počínejte si prosím rozvážně.
reklama
Dále čtěte |
Studie: Vývoj hlavy obratlovců má kořeny u společného předka strunatců
Čeští vědci jako první na světě zobrazili povrchovou strukturu chromozomu v přirozeném stavu
Botanici v kaluži vytvořené v jedné z ulic Olomouce objevili nové sinice
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Michal Ukropec
27.1.2023 08:07Honza Honza
27.1.2023 09:10Jediný kdo tento postoj překonal, byla stará Římská říše, která přijímala kultury porobených národů, pokud se jí hodily, byl to pragmatický neemotivní postoj. A díky tomu Římská říše byla základem naší kultury.
