Divočáci versus myslivci: Kdo s koho?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ondřej Šálek / Flickr

Přečtěte si také |

Jak efektivně bojovat s africkým morem prasat?

Snahy o redukci aktuální početnosti prasat ovšem často narážejí na to, že podmínky dnešní krajiny jsou pro tento druh příhodné a nijak nelimitují populační růst. Prasata těží zejména ze schopnosti živit se širokým spektrem potravy a zajistit si celoročně kvalitní výživu. V současné krajině ČR mohou populace divokých prasat víceméně po celé vegetační období prosperovat na zemědělských plodinách, na podzim nacházejí v lesích dostatek žaludů a bukvic a v zimě jim výživu významně zlepšuje doplňkové přikrmování a vnadění.

K tomu se přidává i tolerance jejich existence ze strany zemědělců a nepříznivé podmínky pro lov v době vegetace, kdy se úspěšně schovávají v lánech zemědělských plodin. Důsledkem těchto faktorů je nepoměr mezi vysokou reprodukční schopností a omezenou kapacitou uživatelů honiteb prasata redukovat. V posledních letech navíc v komunitě myslivců dochází k výrazným demografickým změnám. Zejména klesá celkový počet myslivců a zvyšuje se jejich průměrný věk. Současně ovšem výrazně roste efektivita lovu v důsledku masivního využívání moderních loveckých technologií.

Reprodukční potenciál populací divokých prasat je vysoký. Přibližně 95 % všech samic je v říji (od listopadu do jara) oplodněno a průměrný přírůstek činí pět selat na jednu samici, nebo tři selata na jednoho jedince, který přežil zimu.

Prase divoké

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | KACHALKIN OLEG / Shutterstock

Bachyně pohlavně dospívají během prvního roku života a v optimálních podmínkách se jich velká část aktivně účastní reprodukce. Starší bachyně se do reprodukce zapojují téměř všechny, rodí větší počet narozených selat a lze u nich očekávat i lepší péči, a tím nižší poporodní mortalitu. Na druhou stranu je u samic v prvním roce života obrovský potenciál v jejich počtu, a pokud nedojde během první lovecké sezony k redukci jejich početnosti, může jimi vyprodukovaný počet selat i převýšit počet selat starších bachyň.

V naší současné krajině je reprodukce prasat vysoká a spoléhání se na přirozenou regulaci není možné, protože dříve než by se uplatnily např. infekční choroby spojené s vysokou početností, docházelo by k obrovským škodám v zemědělství a dalším problémům. Proto je nutné jejich počty regulovat uměle. Pro regulaci lze v našich podmínkách účinně využívat jen lov odstřelem zajišťovaný myslivci.

Udržování početnosti prasat na únosné míře tak do značné míry závisí na tom, zda bude dostatek lidí schopných a ochotných jejich lov zajišťovat. Komunita myslivců přitom stejně jako celá společnost prochází výraznými demografickými změnami. Především klesá celkový počet a roste jejich průměrný věk.

Zřetelně se projevuje nezájem mladé generace o lov. To je dáno mnoha faktory, od velké nabídky jiných zajímavějších aktivit, přes problémy s časovou a finanční náročností myslivosti až po odklon současné společnosti od zbraní a veškerého usmrcování. Také stěhování obyvatelstva z venkova do měst s sebou přináší vzdalování se lidí přírodě a oslabení chápání myslivosti a lovu jako nástroje sloužícího k regulaci početních stavů volně žijících zvířat.

Znalosti, dovednosti, technické vybavení a organizační schopnosti myslivců jsou významným faktorem, který spolurozhoduje o výsledcích mysliveckého hospodaření. Tyto faktory ovlivňující potenciál pro regulaci prasat procházejí v posledních letech také významným vývojem a částečně se doplňují, či naopak omezují.

Louka rozrytá divokými prasaty.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jiří Michalisko

Lovecké vybavení dnes nabízí myslivcům značné možnosti. Zejména pozorovací a zaměřovací přístroje zaznamenaly v posledních letech revoluční změny a většina aktivních lovců prasat je vybavena nějakým zařízením umožňujícím lov za snížené viditelnosti. Je velmi pravděpodobné, že jeden špičkově vybavený lovec, který při svém chování bude preferovat efektivitu lovu, nahradí mnoho tradičně smýšlejících myslivců a nižší počet lidí věnujících se lovu nemusí nutně znamenat ohrožení splnění cílů hospodaření. Aktivní lovci tvoří necelou třetinu lovců, ale přitom uloví více než 80 % kusů.

Svoji roli v lovu také sehrává odbyt zvěřiny. Určitý podíl slouží pro vlastní spotřebu lovců či uživatelů honiteb, velká část je však prodávána do výkupu a dále distribuována mezi zpracovatele zvěřiny. Zvěřina tuzemské provenience pak často končí v restauracích zemí západní Evropy.

Závislost odbytu zvěřiny na zahraničních trzích se naplno projevila v době koronavirové pandemie, kdy byl přerušen provoz restauračních zařízení. V důsledku absence odbytu byl výkup zvěřiny na několik měsíců zastaven. To představovalo pokles zájmu myslivců o lov zvěře.

Lov divokých prasat neprobíhá optimálně. Selata jsou lovena až po dosažení atraktivní velikosti a samice jsou vesměs chráněné. Myslivecké hospodaření přitom disponuje dostatkem znalostí i účinnými nástroji k usměrnění početnosti divokých prasat. Nejsou však dostatečně využívané.

Moderní lovecká technika, představovaná nočními viděními či termovizními zaměřovači, usnadňuje selekci i lov, a v době výskytu AMP v ČR se potvrdilo, že v případě potřeby jsou myslivci schopni zredukovat populace divokých prasat na minimum.

Přečtěte si také |

Život černých rytířů

Menší počet ani stárnutí populace myslivců nemusejí být problémem. Regulaci prasat brání spíše tradované zásady a vžitá dogmata. Klíčové je zajištění motivace myslivců prasata regulovat, což se děje zejména zvyšujícím se tlakem veřejnosti, zemědělců a lesníků.