Drevljanská přírodní rezervace – dávná historie a zkouška válkou

Osud ukrajinské Drevljanská přírodní rezervace je v mnoha ohledech pozoruhodný. Například za jejím vznikem stojí jedna z největších jaderných katastrof minulého století. Aktuálně se rezervace vypořádává s ekologickými dopady ruské vojenské agrese vůči Ukrajině. Drevljanské přírodní rezervace se nachází na levém břehu řeky Už a podél jejích přítoků Zvizdalky, Kamjanky, Loznice a Osliva. V údolích těchto řek se místy vyskytují výchozy krystalických hornin, protože území se nachází na severu ukrajinského štítu.

V 5. až 11. století obývali toto území Drevljané – východoslovanský kmen zemědělců, pastevců a řemeslníků. Jejich život byl úzce spjat se zpracováním a výrobou dřevěných předmětů, odtud ostatně také pochází i název národa. Od nepaměti byl tento kraj proslulý svými hustými a tmavými dubovými lesy, lužními lesy a skalnatými říčními břehy a loukami.

Současná rozloha rezervace zahrnuje asi 30.800 hektarů území Žytomyrské oblasti. Před vznikem rezervace se potomci Drevljanů zabývali zemědělstvím, těžbou dřeva i dalšími tradičními formami využívání přírody, jako je rybolov, sběr hub, léčivých bylin, lesních a bahenních plodů. Jedná se o jedinou oblast Ukrajiny, kde se zachoval archaický způsob sběru medu z divokých úlů - tzv. kmenové včelařství. Toto starobylé řemeslo je považováno za kulturní dědictví a znalosti sběru se předávaly z generace na generaci. Zachování tradičního včelařství zahrnuje ohleduplný a šetrný přístup k přírodě.

Havárie v černobylské jaderné elektrárně však vše změnila: některé vesnice byly vysídleny, na polích se přestalo orat, sít a sklízet. V lesích se přestalo hospodařit. Tradiční sběr hub a lesních plodů skončil. Řemeslo kmenového včelařství, kdy lidé přestali sbírat med z úlů, umístěných na starých dubech a borovicích, začalo upadat.

Lidé si obvykle spojují havárii v černobylské jaderné elektrárně s uzavřenou zónou Černobylu, ale radioaktivní zamoření se rozšířilo mnohem dál. Část Žytomyrské oblasti, místa tradičních řemesel a živností, se kvůli havárii vylidnila.

Po letech dala jaderná katastrofa vzniknout nápadu vyhlásit v postižené oblasti chráněného území. V roce 2009 byla na území zóny bezpodmínečného přesídlení zřízena Drevljanské přírodní rezervace, která má chránit a zachovávat místní přírodu a zároveň má umožnit zkoumání, jak radiace ovlivňuje přírodu.

Vzhledem k tomu, že se nachází v jakémsi stínu, nebo by se dalo říci v zákulisí známé uzavřené zóny, má území Drevljanské přírodní rezervace svou výlučnost a jedinečnost. Právě zde se dá zkoumat, jak se obnovuje příroda na zemědělské půdě, kterou lidé využívali po mnoho staletí. Je možné vidět vývoj tisíce hektarů lesů, které nebyly od černobylské havárie káceny.

Tento vynucený návrat přírody přinesl výsledky: v lesích lze najít velká a vzácná zvířata, jako jsou losi a rysi. Byl zde objeven nový druh lišejníku, který byl pojmenován na počest rezervace. Celkem se zde vyskytuje 516 druhů živočichů a 973 druhů rostlin. Pracovníci rezervace konstatovali, že nedochází k neustálému usychání a mizení lesa v důsledku šíření škůdců a chorob, takže "imunitní" systém lesů svědčí o schopnosti samoregenerace.

Bývalá pole jsou nyní porostlá mladými osikami, břízami a borovicemi. Mezi travinami převažují luční rostliny. Také říční nivy se v posledním období měnily téměř před očima. Už se zde nepase dobytek a neseče seno. Na podmáčených místech rostou vedle sebe osiky a duby a na bažinatých částech území keřovité vrby a olše. Břehy řek, které kdysi obklopovaly louky a písčité pláže, jsou dnes porostlé olšemi a vrbami.

Mokřady v Drevljanské přírodní rezervaci jsou většinou nížinné, převládají v nich vysoké a husté ostřice, místy jsou řídké s porostem zelených mechů. Malé, uzavřené prohlubně mezi písčitými pláněmi jsou porostlé rašeliníkem, lze tu narazit na brusinky. Největší z bažin – Mrtvé jezero – je skvělou ukázkou vývoje bažiny, kterou vědci delší dobu sledují.

Stejně tak se na území rezervace zachovalo bohaté historické a kulturní dědictví. Kromě drevljanského osídlení a jejich rozvinutého knížectví byla oblast také významným centrem duchovnosti v regionu. Zvláštní víra byla vetkána do hlavních náboženských směrů. Dodnes se ve výborném stavu zachovaly starobylé dřevěné kostely. Lakonické a originální stavby chrámů jako by odrážely celkový temperament lidí, kteří na těchto územích žili – klid, sílu a stabilitu.

Zdálo se, že Drevljanská přírodní rezervace, vzniklá po černobylské ekologické katastrofě, naplňuje svůj účel. To plně platilo až do roku 2020. Extrémně suché jaro a silný vítr vedly ke vzniku a rychlému šíření požárů na rozsáhlých územích rezervace. Přes veškerou snahu se jej nepodařilo zcela zastavit – shořelo více než 6 tisíc hektarů území rezervace, včetně nejvíce radioaktivně kontaminovaných ploch. Zaměstnanci rezervace se sice pokusili požár co nejdříve uhasit, nedostatek dostatečného vybavení a dalších finančních prostředků však hasební akce omezoval.

Velkou ranou pro Drevljanskou přírodní rezervaci byl útok Ruské federace na Ukrajinu 24. února 2022. Téměř celá oblast rezervace se náhle nacházela v zóně intenzivních bojů, kvůli kterým znovu hořely lesní ekosystémy, louky a pastviny.

Po osvobození Žytomyrské oblasti zůstaly v rezervaci stovky nevybuchlých střel. Přírodní území bylo ruskou armádou zákeřně zaminováno. V důsledku toho se zvýšila možnost úhynu zvířat a rostlin a zničení jejich populace.

Další smutnou skutečností války byla ztráta známé přírodní krásy rezervace – 500 let starého dubu. Výška stromu dosahovala více než 25 metrů. Dub byl zničen během náletu. O této přírodní památce věděli všichni místní obyvatelé i turisté, kteří strom navštívili. Staletý dub byl považován za vizitku rezervace.

Zaměstnanci Drevljanské přírodní rezervace nadále denně pracují. V jarně-letním období probíhal terénní výzkum a plánovaný monitoring. Bez ohledu na válečný stav a okupaci plní všechny útvary správy rezervace své úřední povinnosti: proběhla botanická expedice na průzkum lučních a lučně-bahenních biotopů, fotomonitoring savců a výzkum hnízdišť čápa černého. Oddělení ekologické výchovy pracuje na pořádání akcí s dětmi z obcí v okolí rezervace.

Jsou monitorována pravděpodobná místa vzplanutí požáru. Díky vybavení, které poskytla Ukrajinská společnost pro ochranu ptáků, byl proveden průzkum rašelinišť v rezervaci. Ten potvrdil, že pod svrchní částí půdy nadále doutná oheň. Tato skutečnost svědčí o tom, že se v rezervaci mohou opět objevit rozsáhlé požáry, které mohou být o to nebezpečnější, že v oblasti se nachází mnoho nevybuchlé munice.

Drevljanské přírodní rezervace zažívá kvůli válce velké otřesy a nevratné ztráty přírody. Po rozsáhlých vojenských operacích potřebuje životní prostředí čas na zotavení. V územích se zvýšilo ohrožení biologické rozmanitosti. Možné požáry vyžadují neustálou pozornost pracovníků rezervace. Pracovníků je přitom čím dál méně, protože část se jich zapojila do obrany země vstupem do řad ozbrojených sil Ukrajiny, Národní gardy a Teritoriální obrany.

Při pohybu v zaminovaném území hrozí pracovníkům velké riziko. Ale klid, síla a stabilita celého zbylého týmu ukazují, že nechtějí slevit z ochrany přírody. Zdá se, že tradiční duch starého kmene a jeho staletých potomků se přenáší i na moderní ochránce přírody.

Také okolní prostředí se musí znovu obrodit pro další život. Tým správy rezervace dál plní své odborné povinnosti navzdory všem překážkám. Drevljanská přírodní rezervace zůstává centrem ochrany přírody v regionu Polesí.

Rezervace potřebuje naléhavou pomoc, a to zajištění dopravních prostředků a dalšího technického vybavení, které by zaměstnancům rezervace umožnilo lépe plnit pracovní povinnosti a pečovat o přírodu Ukrajiny.

---

reklama

---