Jak úspěšně navrátit jedli bělokorou do našich lesů?

Smíšený les s jedlí bělokorou.

Foto | VS Opočno / VÚLHM

Jedle má v regionu střední Evropy značný historický i hospodářský význam, který převyšuje její současné zastoupení v lesních porostech, jež činí pouhých 1,3 %, přitom přirozené bylo 19,8 %. To je důsledkem antropogenní zátěže, historických zásahů do lesních ekosystémů, nevhodného lesnického managementu lesů věkových tříd, ale i řady přírodních faktorů.

Globální klimatická změna ovlivňuje ekosystémy po celém světě, mění teploty, srážky a podmínky růstu rostlin. V tomto kontextu je nezbytné uplatňovat nové přístupy k tvorbě porostních směsí, které budou schopny lépe odolávat extrémním klimatickým jevům a zároveň zachovávat biologickou rozmanitost. Jedle bělokorá může představovat klíčový prvek těchto nových směsí.

S tvorbou smíšených porostů s jedlí bělokorou již má lesnická praxe zkušenosti. V posledních desetiletích však chybí ucelený metodický materiál, který by byl založený na nejnovějších exaktně ověřených poznatcích.

Proto vědci z VÚLHM, v. v. i., zpracovali pro praxi dvě certifikované metodiky o jedli bělokoré: Tvorba porostních směsí s jedlí bělokorou a Výchova porostů s jedlí bělokorou. Obě metodiky vznikly při řešení projektu „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“ (NAZV QK1910292).

Pokud chceme zvýšit zastoupení jedle bělokoré v našich lesích, musíme se intenzivně věnovat jak přirozené obnově dospělých porostů (a to i v případě, kdy je jedle pouze vtroušená), tak i novému zakládání směsí s jedlí obnovou umělou. Případně lze oba způsoby vhodně kombinovat.

Smíšený les s jedlí bělokorou.

Foto | VS Opočno / VÚLHM

Pro úspěch obnovy a dosažení cíle, tj. zvýšení podílu jedle v lesních porostech, je však aktuálně zásadní zajistit rovnováhu mezi stavem spárkaté zvěře a stavem jedlových náletů, nárostů a kultur. Dlouhodobé zkušenosti z regionů, kde se taková rovnováha podařila nastolit, tj. jedle odrůstá prakticky bez mechanické či chemické ochrany, potvrzují správnost takového postupu. Pokud není podmínka minimalizace škod zvěří zajištěna, je veškerá snaha o zvýšení zastoupení jedle v našich lesích marná.

Jedle bělokorá byla podle rekonstruované přirozené druhové skladby naším nejrozšířenějším jehličnanem. Mezi důvody jejího ústupu patří zhoršení zdravotního stavu, ať už z důvodů klimatických, tak i antropogenních (imise), a historické změny v postupech lesnického hospodaření (upřednostňování holosečných způsobů nebo způsobů podrostních s kratší obnovní dobou). Zásadně se na úbytku jedle projevil i nárůst populační hustoty domácích a introdukovaných druhů spárkaté zvěře od poloviny minulého století.

Pro navýšení podílu jedle v českých lesích je nutné pracovat s ní v rámci všech hospodářských způsobů a využít i možnosti její výsadby pod porosty náhradních dřevin na kalamitních holinách. Hlavním cílem v oblastech, kde již jedle zcela vymizela, je pomocí umělé obnovy zajistit alespoň minimální podíl v nově vznikajících porostech.

Aktuálně je nutno při vracení jedle do našich lesů zohlednit také aspekty probíhající klimatické změny a rozmanitost cílů lesnického hospodaření. Proto jsou metodiky zaměřeny primárně na tvorbu a výchovu směsí s jedlí se zohledněním současných poznatků výzkumu a historických zkušeností praxe.

Zvýšení zastoupení jedle bělokoré je prioritou lesohospodářských, ale i ostatních environmentálně orientovaných společenských cílů. Jak se v minulosti a z různých důvodů postupně snižovalo zastoupení jedle v našich lesích, docházelo i ke ztrátě historických zkušeností, jak tyto porosty zakládat a vychovávat.

Využití výstavků jedle po zpracování kůrovcové kalamity v původně převážně smrkovém porostu. Ponechaní jedinci trpí extremitou otevřené plochy, avšak jejich potenciál k obnově může být využitelný zejména v případech, kdy uvolněná plocha rychle nalétne pionýrskými dřevinami (např. bříza), pod kterými se jedlové zmlazení může zdárně vyvíjet.

Foto | VS Opočno / VÚLHM

Jedle má v porostech také funkci meliorační (na většině stanovišť dostačující) a především zpevňující (na většině stanovišť vysoká). Předpokládá se, že se zvýšením výměry porostů, v nichž je zastoupena jedle, se zlepší jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí.

Jedle bělokorá je aktuálně v ČR velmi málo zastoupenou dřevinou (1,3 %), to je asi 33 000 hektarů redukované porostní plochy. V letech 2000–2020 se výměra porostů jedle zvětšila v průměru o 420 ha ročně. V posledních letech (2021–2022) však bylo toto zvýšení, i v důsledku většího nárůstu obnovovaných ploch (kalamitní rozpad převážně smrkových porostů), dvojnásobné (ca 840 ha ročně).

Lze předpokládat, že v následujícím období se tento trend podaří udržet a výměra jedlových porostů vzroste v příštích pěti letech o minimálně čtyři tisíce hektarů redukované plochy.

S narůstajícím zájmem o pěstování jedle bělokoré a její návrat mezi významné hospodářské dřeviny se postupně zvyšuje výměra mladých porostů s jejím zastoupením.

Pokud se mladé porosty vyvíjejí v zástinu mateřského (případně podsazovaného) porostu, pomůže to jejich žádoucí (zejména výškové) diferenciaci a snížení nároků na jejich výchovu.

Přečtěte si také |

Jaké jsou perspektivy jedle obrovské v Čechách?

Většina současných porostů s jedlí (založených uměle pro její návrat na odpovídající stanoviště) však vyžaduje aktivní přístup k výchovným zásahům, které jsou zaměřeny na podporu stability, dostatečně dlouhých korun a zachování směsi.

Významným přínosem nových postupů zaměřených na tvorbu smíšených lesů je snížení rizika, že rozvrácením porostů dojde k omezení plnění ostatních funkcí lesa.

Metodiky jsou ke stažení zde: Tvorba porostních směsí s jedlí bělokorou a Výchova porostů s jedlí bělokorou.

Přečtěte si také |

I jedli bělokorou trápí škůdci. Jak na její ochranu?

Autoři metodik: Ing. Jiří Novák, Ph.D., Ing. David Dušek, Ph.D., Ing. Ondřej Špulák, Ph.D., Ing. Jan Bartoš, Ph.D., Ing. Jiří Souček, Ph.D., Ing. Jakub Černý, Ph.D., Ing. Dušan Kacálek, Ph.D., Ing. Jan Leugner, Ph.D.; VÚLHM, v. v. i., Výzkumná stanice Opočno.