https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/i-jedli-belokorou-trapi-skudci.jak-na-jeji-ochranu
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

I jedli bělokorou trápí škůdci. Jak na její ochranu?

24.3.2024 05:47 | PRAHA (Ekolist.cz)
Neokřídlené samičky, vaječné snůšky a líhnoucí se larvy korovnice kavkazské na spodní straně jedlové větvičky.
Neokřídlené samičky, vaječné snůšky a líhnoucí se larvy korovnice kavkazské na spodní straně jedlové větvičky.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Jedle bělokorá je v Evropě významným druhem původní lesní dřeviny z hlediska ekologického (ochrana půdy a biodiverzity), ekonomického i sociálního (rekreační funkce jedlových lesů, využití pro monitoring kvality ovzduší). Její zastoupení v lesích v Česku činí v současnosti 1,2 %, přestože předpokládané přirozené zastoupení dosahovalo asi 20 % a doporučené zastoupení je téměř 8 %. Vzhledem ke snaze opět zvýšit podíl jedle v lesích nabývá na významu její ochrana před škůdci.
 
Znatelný pokles zastoupení jedle bělokoré v lesích střední Evropy nastal postupně již od poloviny 19. století v souvislosti se zaváděním racionálního holosečného smrkového hospodářství a v průběhu 20. století. Za příčinu je označován komplex vzájemně závislých faktorů, jako jsou emise síry a další znečišťující látky, acidifikace půdy, nedostatek genetické variability, patogeny, výskyt parazitických organismů snižujících vitalitu stromů, výkyvy počasí (extrémní teplotní periody, období sucha) a v neposlední řadě také nevhodné lesnické a myslivecké hospodaření včetně nedostatečné ochrany lesa.

Příklad intenzivního odumírání jedle ve smíšeném svahovém porostu vlivem sucha a napadení podkorním hmyzem (Čechy, střední Povltaví).
Příklad intenzivního odumírání jedle ve smíšeném svahovém porostu vlivem sucha a napadení podkorním hmyzem (Čechy, střední Povltaví).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Po klimaticky extrémním roce 2015 došlo v celé řadě oblastí Česka k výraznému zhoršení zdravotního stavu jedle bělokoré. V důsledku těchto změn se výrazně zvýšila role sekundárních biotických škodlivých činitelů, podkorního a dřevokazného hmyzu, savého hmyzu i houbových chorob, kteří se na mnoha místech kalamitně přemnožili a regionálně zapříčinili chřadnutí a odumírání fyziologicky poškozených a oslabených porostů.

S ohledem na snahu opět zvýšit podíl jedle v našich lesích nabývá na významu její ochrana před škůdci a škodlivými vlivy. Proto vědci z Lesní ochranné služby VÚLHM, v. v. i., připravili pro praktické lesníky certifikovanou metodiku Ochrana jedle proti hmyzím škůdcům a houbovým chorobám. Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu č. QK1910292 „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“.

V metodice vědci na základě poznatků o aktuálním spektru biotických škodlivých činitelů a na základě nově získaných poznatků zpracovali návrh optimalizovaných metod kontroly a ochrany. Podrobněji zde také uvádějí druhy nově zjištěné nebo nově se škodlivě projevující na jedli bělokoré.

Plodnice troudnatce pásovaného na jedlovém kmeni.
Plodnice troudnatce pásovaného na jedlovém kmeni.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Mezi významné biotické škůdce jedle bělokoré patří zástupci podkorního hmyzu, především lýkožrouti rodu Pityokteines – lýkožrout prostřední a lýkožrout malý. Oba druhy často obsazují napadené stromy společně. Dříve často udávaný lýkožrout jedlový patří v Česku v současnosti k velmi řídkým až vzácným druhům s minimálním lesnickým významem.

V posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku výskytu lýkožrouta jedlového v naší přírodě, oproti stavu před cca půl stoletím, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny kůrovců na jedli v mnoha oblastech Česka. Důvody tohoto jevu nejsou přesně známy, jednu z příčin může představovat dramatický úbytek starých jedlových porostů, které tomuto druhu nejvíce vyhovují.

Samice pilořitky černé na jedlovém kmeni.
Samice pilořitky černé na jedlovém kmeni.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Z dřevokazného hmyzu je významná zejména pilořitka fialová, jejíž početnost a význam silně vzrůstá v chřadnoucích starších jedlových porostech, a lze ji na mnoha místech považovat za jednoho z významných sekundárních hmyzích škůdců.

Listožravý hmyz je v současnosti silně na ústupu a v jedlových porostech nemá v celé střední Evropě prakticky žádný negativní vliv, některé dříve významné druhy jsou dokonce dnes považovány za vymizelé. Naopak u savého hmyzu jeho význam v poslední době v jedlových porostech silně narůstá.

Z hub jsou nejvýznamnějšími václavka smrková, kořenovník vrstevnatý a původci padání semenáčků a kořenových hnilob. V posledních letech narůstá výskyt a význam jmelí bílého jedlového. Obnova a repatriační snahy jsou u jedlových porostů silně omezovány až znemožňovány působením přemnožené spárkaté zvěře.

Požerek lýkožrouta prostředního – samice kladoucí vajíčka.
Požerek lýkožrouta prostředního – samice kladoucí vajíčka.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Postupy pro zachování jedlí je nezbytné posílit i s ohledem na očekávané klimatické změny, neboť jedle má, zejména ve vyšších nadmořských výškách, ve vztahu k suchu větší rezistenci i resilienci než např. smrky, buky a modříny.

Rovněž má jedle bělokorá jakožto pozdně sukcesní druh za určitých podmínek potenciál rozšiřovat na území Evropy svůj areál výskytu. Na stávajících lokalitách výskytu však může docházet k podstatnému snížení rozlohy původního areálu a snížení velikosti populace.

Ke zlepšení ochrany jedle bělokoré musí praxe přijmout odpovídající způsoby hospodaření, neboť s měnícím se klimatem bude docházet k nevhodnému rozložení srážek během roku a poryvům větru, což povede k mechanickému poškození a silnému napadání jedlí podkorním hmyzem za současného oslabení stromů suchem.

Zásadním přínosem metodiky je přehledný souhrn informací o lesnickém a hospodářském významu, bionomii a rozšíření jednotlivých druhů a navržení prakticky proveditelných metod ochrany a obrany u doposud nevýznamných či nově zjištěných druhů škodlivých organizmů.

Kromě toho vědci na základě získaných poznatků revidovali metodické postupy obrany proti stávajícím známým význačným škodlivým činitelům.

Metodika tak dává provozním pracovníkům potřebné informace, na jejichž základě mohou provádět efektivní opatření ochrany lesa, zamezující vzniku a rozvoji gradací, případně vedoucí k potlačení vzniklých gradací, ať již u dosavadních známých či u nově se etablujících škodlivých organismů.

Metodika Ochrana jedle proti hmyzím škůdcům a houbovým chorobám je volně stažení.


reklama

 
foto - Řezáč Jan
Jan Řezáč
Autor je pracovníkem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MU

Michal Ukropec

24.3.2024 08:23
Přeji hodně štěstí.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

24.3.2024 15:05
Doporučuji ochranářům po vzoru lýkožrouta smrkového chránit všechny škůdce
a pak si uvědomí, proč proti nim naši předci usilovně bojovali. Snažili se
kalamitám vždy předcházet, nepřihlížet pouze zmaru a oslavovat kůrovce jako
"lékaře lesa". Lékařem býval kdysi datel a dřevorubec s pilou a nikoliv
nějaký škůdce. To ale v lese hospodařili lesníci a nikoliv ochranáři. Ano
každý strom má svého škůdce a ten nesmí dostat šanci se přemnožit. Při
bezzásahu to bude v lesích jako na houpačce od téměř vyhubení jednoho
druhu po jeho opětovný vzestup po vymření škůdců hladem. Pozor ale na
škůdce schopné se přizpůsobit a putovat od jednoho druhu na druh jiný.
To se pak může zvrhnout zcela. Za svůj život jsem zažil vymírání jilmů,
smrků, nyní jasanů a už i lip a ostatních stromů, které ničí v mém
okolí jmelí. Všeho moc je příliš a nicneděláním k tomu dospějeme.
Odpovědět
HH

Honza Honza

25.3.2024 06:46 Reaguje na Břetislav Machaček
A ještě lepší než léčba pilou je prevence smíšeným lesem. Nestarat se tolik o zisk ale hlavně aby les byl pestrý, odolný, nevysušený, zavodněný , ne umírající suchem, zkázu dokončí kůrovec. Proto zemědělci vybírají vhodné druhy - všude jen smrk asi není nejsprávnější volba, hnojí půdu, dodávají organickou hmotu do půdy, používají pesticidy, musí i schraňovat vodu, vytvářet mokřiny, jezírka, aby jim vše neuschlo a nezůstala mrtvá vyschlá step = poušť! Stejně tak i lesníci!
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

25.3.2024 08:58 Reaguje na Honza Honza
Vy si myslíte, že ve smíšeném lese si škůdce ten svůj strom
nenajde? Najde, ale oželíte mrtvý strom z deseti a za rok
zase jiný, pak zase a tak dokola? Vždy tam sice něco zbude,
ale bude to koloběh života a smrti bez užitku pro lidi. Je
nás už 8 miliard a plýtvat si nemůžeme dovolit. Pokud se tu plýtvá nevyužitým dřevem, tak jinde se o to více musí těžit
a v zemědělství je tomu taky tak. Tu už kdysi vytvořená pole
po zlikvidovaných lesích sice znovu zalesníme, ale dovezeme
produkci vypěstovanou na půdě nově vykácených a vypálených
pralesů. Vy si myslíte, že je to dobrá praxe nahradit našim lesem produkujícím kyslík půl roku tropický prales, který ho
produkuje nepřetržitě po celý rok? Vy máte představu, že si
stačí chránit a zalesnit ten náš chlíveček a tím zachráníme
celou planetu? Milý pane dokud bude narůstat populace na
celém světě, tak to nezachráníme našim vymíráním a ukončením
produkce, kterou budeme odjinud dovážet. Jsme momentálně
v pozici "lupiče", který má dosud prostředky z loupeže na
to, aby si vše kupoval, ale co až ten lup dojde a nebude za
co nakupovat? Ano je to loupež, co jsme jako Evropa doposud prováděli a provádíme. Zbytek světa okrádáme o suroviny a jiné zboží a platíme za to mnohdy zbytnými tretkami. Budeme lesy zase kácet a vypalovat, aby bylo kam zasít a kde pást dobytek? Já bych se raději neunáhlil a tuto epizodu raději přeskočil, než opakovat celou historii pracně znovu. Ona se
to dnes zalesněné pole může hodit, když dojdou průmyslová
hnojiva a pole začnou rodit méně a méně. Pak budeme vděčni
i za nyní zatravněná pole a nebo i za ta nově zalesněná.
Doby hojnosti a nouze se tu už v minulosti mnohokrát střídaly a vše se může zase vrátit. Pole po vybití lidí ve válkách zarostla lesem a po namnožení lidí je zase vyklučili
a oseli. Pak zase válka a zarostení pole lesem. Koukněte
dnes na Ukrajinu, kde se pole na frontě mění na plevelem
a nálety zarostlou půdu, kterou po válce čeká hluboká orba
a nové zúrodnění. Tak to může dopadnout i s tím vašim zalesňováním a zamokřováním, až dojdou jiné zdroje a bude půda zase potřebná k pěstování potravin. To ji pak budeme
zase odlesňovat a meliorovat?
Odpovědět
HH

Honza Honza

27.3.2024 06:58 Reaguje na Břetislav Machaček
V mnohém máte pravdu, hlavně v tom jak se přenáší problémy do jiných zemí - nás to nezajímá, hlavně že u nás je krásná příroda, čistý vzduch. Takto sobecky nadřazeně jedná celý Západ, příklad je vidět na Rakousku, vše je tam krásné, JE nechceme, jaderný odpad nechceme- vyrobte si to v ČR. Potom se jim to vrátí z Afriky, kam plasty hodí do moře a jsou pak všude.
Ale to, vážený pane Macháčku, neznamená, že náš zemědělec v honbě za ziskem si zničí svá pole, nebude je hnojit nebo je otráví pesticidy, že své pole odvodní melioracemi, že nebude zachytávat vodu, vyschnou všechny studně ve vesnici. Proto se staví přehrady (a zabírají se tím pole), aby lidi měli alespoň pitnou vodu. Nějaké věci prostě musíte udělat i na úkor svého pohodlí, zisku, produkce. Věci které uvádím ve svých příspěvcích jsou podporou pžírody, jediný předpoklad aby vše fungovalo, aby příroda nezkolabovala. Příklad je ve středomoří, kde vykáceli lesy, vysušili bažiny, zůstaly jen holé skály, nejsou studny, není voda. Pole tam funguje jen s umělým zavlažováním. Kde je pak vaše produkce potravin, co tam chcete pěstovat - olivy?
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

27.3.2024 09:12 Reaguje na Honza Honza
Každý hospodář hospodaří podle předem nastavených
podmínek. Pokud není v plusu z pěstování obilnin,
tak přejde na biopaliva, pokud není v plusu z chovu
zvířat, tak je přestane chovat, pokud mu někdo dá
peníze za nicnedělání(půda ladem a zatravnění), tak
nic nedělá. Otázkou je, zda je moudré hospodaření takto deformovat. Zemědělská politika státu, který
by chtěl zároveň chránit půdu a přírodu, by ale
musela být jiná. Objektivně stanovit možnosti
našeho zemědělství, stanovit kvóty výkupu za
garantované ceny pro jednotlivé hospodáře a ty
přebytky nepustit na vnitřní trh. Pokud je trh
v EU zdeformován rozdílnými dotacemi, tak tu už
nelze mluvit o férovém trhu. Když se k tomu ale
přidají levné dovozy ze zemí mimo EU, tak už to
je přímo katastrofa. Zúrodnit půdu je práce pro
desítky generací, ale zničit ji lze za pár let.
Dnešní doba otevřeného, ale zdeformovaného trhu
k ničení půdy kráčí mílovými kroky. Leckde už je
produkce díky chemii doslova zázračná, ale jak
dlouho? No a leckde by mohla být sice menší,
bez tolika chemie a zdravější, ale není, neboť
ji nikdo tak masivně nedotuje. Toto jsou chyby,
které EU dělá a které se zemědělcům vymstí. Ti,
co bez dotací nejsou konkurenceschopní, tak by
měli změnit způsob podnikání a nebo ho přenechat
těm, co to umí. Nejsem schopen konkurovat při
pěstování obilnin, tak musím zkusit pěstovat to,
v čem budu lepší. U nás nadělal největší škodu
volný trh s dotovanou EU, kdy se snížil počet
dobytka, tím i hnoje a pícnin regenerujících
půdu. Výpadek ze živočišné výroby nahradila
rostlinná výroba včetně produkce biopaliv a biomasy. Obojí je zlo pro půdu a přírodu, ale
jak z toho ven? Jsem radikál a když nelze EU
reformovat, tak v ní raději nebýt a hrát si
ve svém malém chlívečku. Na něm by šlo lehce
nastavit kvóty výkupu zemědělské produkce za
garantované ceny a naplánovat osevní postupy
a stavy hospodářských zvířat podle výměry a taky
bonity půdy. Zemědělec by měl jistotu výkupu své
produkce a mohl by si naplánovat nákup techniky
a jiné náklady svého podnikání. Dnes je to chaos,
když nemá čím splácet, když úrodu neudá. Nakonec
zkrachuje a nebo bere dotaci za nečinnost. Ono to
zemědělství není průmysl, protože ovlivňuje více
přírody, než jedna zavřená továrna. Proto není
možné, se k zemědělství chovat tržně, ale zároveň
ten trh totálně deformovat dotacemi a levnými dovozy. Globalizace už ale taková je a konkurenci
lépe ustojí velcí, dotovaní a jinak zvýhodňováni.
Zbytek má smůlu a s nimi i příroda.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

25.3.2024 10:31
U jedle bělokoré se šiška rozpadá na stromě. Proto se jedlové semeno sklízí podstatně hůř než smrkové a proto v posledních cca 200 letech s ezastoupení jedlí v lesích snižuje, jedlové semeno a jedlové sazeničky prostě vycházejí výrazně dráž.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

22.8.2024 09:23 Reaguje na Radim Polášek
Ano, a jedle se i velice obtížně sklízí. Má šišky na koncích větví a větve jsou křehké, zejména za mrazu. Sklidit dostatek semen je veliký problém.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist