Je pro psychickou pohodu lepší ptáky pozorovat, nebo počítat? Jasno v tom dělá britská studie

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Proč si na zahradě stavíme krmítka a celou zimu do nich přisypáváme semínka? Proč se pak nadšeně lepíme na okna, když zvědavě vyhlížíme, kdo na krmítko přiletěl?

Už několik předchozích studií doložilo, že důležitou roli v tom hraje naše touha po kontaktu s přírodou, naše starost o osudy promrzlého a hladového ptactva, náš všeobecný zájem o život okolo nás. Když ale tyto ušlechtilé motivy shrneme, zjistíme, že je to nakonec vlastně vždycky o nás.

Děláme to proto, že nám to dělá dobře. Hlavně tedy po psychické stránce. Je to zábavné a uklidňující, zbavuje nás to stresu, zvyšuje pohodu a tlumí úzkost, dává nám to pocit vlastní užitečnosti, vytváří to u nás prospěšná pouta s přírodou.

Zřízení krmítka a následné pozorování jeho opeřeného osazenstva je jakási terapie, kterou si můžeme naordinovat i bez dobrozdání ošetřujícího lékaře a bude fungovat.

Je to prostě pár minut „radosti“ denně. A právě na ten obtížně definovatelný osobní příjemný prožitek, dobu jeho trvání a výsledný efekt, se zaměřila aktuální studie psychologů z Derby.

V krátkosti – zkoumali, co je pro nás při krátkém (půlhodinovém) sledování ptactva doma na zahradě tak nějak „lepší“.

Jestli nám bude dělat radost ono prosté pozorování pěvců „jen tak“, anebo zda na nás bude víc působit, když je během té půlhodiny budeme počítat a napočítáme hodně.

Řešené téma se pak v práci psychologů rozložilo do tří otázek. A to: a) jestli je radost ze sledování ptáků větší než prožitek spojený s jejich počítáním; b) jestli s tím nějak nemůže zahýbat to, jaké druhy ptáků sledujeme/počítáme. A za c) jak se do toho mohou promítnout charakteristiky druhu, tedy velikost a barva ptáků.

Zjišťovat se to psychologové rozhodli u 156 dobrovolníků, které vypustili na třicet minut do zahrad, a předtím je náhodně rozdělili na dobrovolníky ptáky počítající a dobrovolníky, jež se ptáky budou jen kochat.

A aby to celé mělo nějaký faktický rámec, před a po onom vypuštěním na zahradu s nimi ještě provedli sérii testů, zacílených na individuální měřítka pohody, osobního prožitku úzkosti a celkového vztahu k přírodě.

A výsledky takového experimentu?

Inu, subjektivně větší pohodu vnesli ptáci do života těm, kteří se jimi jen kochali a nepočítali je. On se ten prožitek psychické pohody z půlhodinky mezi ptactvem projevil u obou skupin, ale pozorování pro radost lidem přineslo větší uspokojení.

Barva ptactva a jeho velikost roli nehráli, snad jen, že oni počítající a sledující byli o něco víc rádi a spokojenější, když jim na zahradu přiletěl nějaký ten ne až tak obvyklý druh. S těmi obyčejnými druhy byl prožitek senzace o něco nižší.

Jsou studie přelomové, a tahle k nim skutečně nepatří. Její přínos ale spočívá v tom, že nás utvrzuje v tom, že pozorování ptáků je prostě fajn. Nemusíte jim rozumět, poznat je do posledního, mít je spočítané.

Ale půlhodinka s nimi vám udělá dobře. Je to vědecky potvrzeno.