Letošní sezóna byla pro sýčky obecné kritická

Výsledky letošní hnízdní sezóny sýčků obecných nejsou povzbudivé. Ornitologové napočítali pouze 62 mláďat u 26 párů. Toto číslo je podobné loňským součtům, což znamená, že se populaci kriticky ohrožené sovy zatím nedaří výrazně posílit a stále v Česku balancuje na hranici přežití. Vědce z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické znepokojilo, že na téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali neoplozená či zastuzená vajíčka. Na vině může být chladné počasí, ale také příbuzenské páření, jež v malé a izolované sýččí populaci může způsobovat sníženou schopnost reprodukce.

V Česku je to už druhá špatná sezóna v řadě. Zatímco rok 2020 byl pro sýčky velmi úspěšný s 95 vyvedenými mláďaty díky nadbytku hrabošů, roky 2021 a 2022 ornitologové hodnotí jako slabé.

„Letos jsme v jádrové populaci v severozápadních Čechách spočítali jen 62 mláďat. Loni to bylo 56. Kvůli slabé loňské sezóně je letos málo nových samečků, kteří hnízdí poprvé, hledají nová teritoria a samičky a posilují populaci. Zaznamenali jsme celkem 59 volajících samečků, loni to bylo 68 samečků. Menší počet samců se promítl také do bilance hnízdění. Letos jsme spočítali jen 26 snůšek sýčků, o šest méně než loni,“ vysvětluje Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické.

Většina ze zjištěných hnízdění v severozápadních Čechách probíhala ve speciálních budkách pro sýčky. „Z celkových šestadvaceti hnízdění bylo třiadvacet v budce, jeden pár zahnízdil v hnízdní věži pro synantropní sovy a dva páry hnízdily v dutinách v budovách. Sýčci proto rádi využívají budky, které vyvěšujeme do jejich teritoria speciálně zabezpečujeme, aby se do nich nedostali predátoři, jako jsou kuny, kočky a další,“ vysvětluje Martin Šálek.

Neoplozená či zastuzená vajíčka ornitologové zjistili na jedenácti hnízdech, některé snůšky byly dospělými sýčky zcela opuštěné. „Celkem 5 snůšek bylo kompletně neoplodněných či zastuzených. Existují dvě pravděpodobné příčiny či jejich kombinace – chladné počasí v některé fázi inkubace a vliv příbuzenského páření, které může vyústit ve sníženou schopnost reprodukce (tzv. inbrední depresi). I když naše předchozí analýzy genetické variability sýčků zatím neukazují vysokou míru inbreedingu (příbuzenského křížení), v malých a izolovaných populacích, jaké sýček v Česku má, je páření mezi příbuznými nevyhnutelné a může být pro sýčka velkým problémem do budoucna, pokud se přirozeně nepodaří posílit stávající populaci,“ dodává Šálek.

Dříve nejpočetnější sova je teď tou nejohroženější

Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem zhruba posledních sto párů je na pokraji vyhynutí. Dlouhodobým hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny, velkým lánům a úbytku krajinných prvků, které jsou pro sýčky i další obyvatele krajiny zcela zásadní. Z naší dříve nejpočetnější sovy čítající desítky tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky.

I z tohoto důvodu byl pro sýčka v roce 2020 vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.

„Aby se dařilo populaci stabilizovat a také posilovat, je potřebné úzce spolupracovat se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme umisťování budek, berliček na louky, šetrnější hospodaření a zároveň zabezpečujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ popisuje Martin Šálek.

Nebezpečnou pastí jsou také prázdné sudy. „Při letošním monitoringu jsme na dně prázdného sudu našli mládě sýčka, které ještě nedovedlo létat. Bez naší pomoci by se ven nedostalo a v sudu by zahynulo. Zabezpečit sud přitom není složité. Jestliže nádobu nepoužíváme, otočíme ji dnem vzhůru. Když ji používáme, umístíme do ní plovák, který může být z dřevěných prken či pěnový, a připevníme pruh drátěného pletiva na okraj, aby případné oběti vylezly ven. Tak lze zachránit život nejen sýčkům, ale i všem dalším živočichům, kteří by do sudu spadli,“ sděluje Martin Šálek.

Ochránci sýčků pravidelně navštěvují zemědělce i majitele pozemků, kde sýčci žijí, aby diskutovali, jak sovy společně chránit. „Chceme zemědělcům vyjít vstříc a pochopit životní situace, které zažívají v souvislosti se sýčkem. Také zmapovat faktory, které brání farmářům aktivně sezapojit do ochrany sýčka, a hledat způsoby, jak zemědělce v ochraně sýčka podpořit,“ doplňuje Martin Šálek.

Úprava prostředí pro sýčky

Ornitologové letos ve spolupráci se správou silnic ve Středočeském a Ústeckém kraji zajistili neobsekávání okrajů frekventovaných silnic v okolí hnízdišť sýčků. „Chceme tak snížit riziko, že sýčky srazí vozidlo v průběhu hnízdění od května do července, kdy ptáci loví na posečených porostech. A právě travnaté silniční příkopy v tuto dobu představují preferované loviště v jejich teritoriích. Ostatní lovecké biotopy, např. pole alouky, jsou v době hnízdění zarostlé vysokou a hustou vegetací bránící lovu kořisti. Domlouváme proto se zemědělci tzv. pásovou seč, při které vytvořípro sýčka vyhovující mozaiku posečených a neposečených ploch,“ popisuje Martin Šálek.

---

reklama

---